Přísloví 25, 28 - O sebeovládání
Přísloví 25:28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
Přísloví 16:32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
Galatským 5:22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
Spejbl: Hurvajs, musíš si umět poručit. Hurvínek: Což o to taťuldo, já bych si poručil, ale já se neposlechnu…
O sebeovládání v duchovním životě - Víra ve vírech doby (ceskepodcasty.cz)
S Danielou se rádi jezdíme podívat na různé hrady. Důvodem, proč lidé chodí na hrad je podívat se, co se skrývá uvnitř jeho zdí. Většinou je tam nějaká sbírka, něco cenného atd. Jenže samotné slovo hrad je odvozeno od toho, kvůli čemu se na hrad většinou nechodí – od slova hradba. Ukazuje to na důležitost této části hradu, kdy hradba chrání to, co je uvnitř. Třeba poklad, cennosti, důležité lidi. Když se probořily hradby, vše co bylo uvnitř se stalo velmi zranitelným a vydaným na pospas nepřátelům.
Zajímavé je, že stejný obraz vidíme v knize Přísloví. Člověk, který se přestane ovládat je podobný hradu, který nemá hradby. Jinými slovy je zranitelný, je vystavený nebezpečí, í a to, co chránil, na čem pracoval, to, co budoval a hlavně to, co do něj Pán Bůh vložil, se může ztratit, zničit nebo to nepůjde vytvořit. Jenže jak funguje v duchovním životě? V následování Krista? O sebeovládání usiloval modrý život, kdy cílem bylo ovládnout se, třeba ranním sprchováním se. Jenže následování Krista není modrý život. Jak to tedy je?
Když srovnáme člověka a zvíře, pak jedním z rozdílů by měla být schopnost ovládnout se. Pes, když vidí maso, pak i když je nažraný, tak po něm chňapne nebo začne slintat. Člověk, pokud je najedený, tak by se měl na rozdíl od psa ovládnout a po mase nechňapnout a už vůbec by neměl slintat. Tedy člověk na rozdíl od zvířete má mít schopnost ovládnout svoje okamžité touhy čímž není řečeno, že jim nikdy nemá dát průchod, ale má je regulovat. Otázka je, co je na tom křesťanského? Je mnoho kurzů, které učí, jak se zdokonalit a všechny tyto kurzy mají více či méně v popisu, že aby se člověk zdokonalil, musí se naučit se v něčem ovládat, tedy něco si odříci a většinou si odříci něco příjemného. Pokud chceme shodit váhu, musíme si odříci nějaké jídlo nebo/a musíme se překonat a začít se pohybovat. Nejíst nebo jíst jen něco a pohybovat se není příjemné, ale je to cesta k zhubnutí. Jenže opět je tu otázka – co je na tom křesťanského? Proč to tahat na kazatelnu? Proč je to v Bibli? Možná by někdo namítl, že je to v knize Přísloví, což je do jisté míry určitá sbírka aforismů, nebo pořekadel, které najdeme občas i literatuře pohanské. Jenže sebeovládání je i jedno z ovoce Ducha. Proč? Chápeme to u sportu, ve škole, v učení se novým dovednostem, v odříkávání si nedobrých věcí, ale proč se to plete do víry?
S. Peck napsal, že duchovní růst je plný úsilí. Myslím, že velmi dobře shrnul odpověď na otázky, které jsem nadhodil. Nejen učení se nových slovíček, cvičení, ale i duchovní růst je spojený s úsilím. Uvedu dva negativní a dva pozitivní příklady z Písma.
Samson – Bůh mu dal dar síly, kterou mohl využít a několikrát využil v boji proti největším nepřátelům Izraele té doby – proti Pelištejcům – jenže ho zničilo, že se neovládal, konkrétně že neovládl svůj vztah k ženám. Jidáš – neovládl svůj vztah k penězům a nechal se uplatit, aby zradil Krista. Jednou sex, podruhé peníze. Ani jedno není špatné, pokud se to nevymkne z břehů nebo v kontextu našeho textu, pokud tyto ale i další vlastnosti nepřestaneme ovládat. V obou příkladech vidíme, že tyto oblasti ovládli Samsona a Jidáše nebo slovy Přísloví prorazily určité hradby a zničili to, co v nich bylo dobré.
Nyní dva pozitivní příklady. Ježíš než jde na kříž velmi upřímně řekne slova Je-li to možné, odejmi ode mě tento kalich. Jinými slovy moje vůle je vyhnout se bolesti, ale ne moje vůle se staň…
Pavel – ranami nutím své tělo ke kázni, abych když kážu jiným, sám neselhal. Navíc tento verš Pavel spojuje s následujícím textem: Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. (1 Kor 9, 25)
Nevíme, o co u Pavla přesně šlo, ale protože svůj obraz spojuje se sportem a kázní, tak o sebeovládání nepochybně šlo.
Jednou z charakteristik, jak jsme stvořeni je, že to, co za něco stojí nejde samo. Jsou lidé, kteří sice hrají, na co sáhnou, ale pokud chtějí být virtuosové, musí se snažit. Jsou lidé, kterým jde každý sport, ale pokud chtějí být nejlepší, musí se snažit. Můžeme se zamilovat, může o nás platit, že jsme si souzení, že si fantasticky rozumíme, ale přijdou chvíle, kdy se budeme muset snažit vztah zachovat a budeme o něj muset bojovat. V každé činnosti dojdeme do bodu, kdy musíme zapnout vůli, kdy si musíme něco odříci, kdy musíme něčemu říci ano nebo ne byť se nám nechce. Platí to ale v duchovním životě? A pokud ano, jak to udělat a o co jde?
Existuje cosi jako duchovní střed nebo zahrada. Když je tato zahrada udržovaná, nepronikne do ní shon, hluk a zmatek. Pokud jí neudržujeme, rychle se zaplevelí. Co ale znamená duchovní zahradničení? Jedná se o obdělávání duchovní půdy. Zahradník půdu kypří, obdělává, vytrhává plevel a dělá to proto, aby se nakonec něco zdravého urodilo. Někteří toto označují pro duchovní disciplíny. Četl jsem následující myšlenku: „K tomu, abychom byli s Bohem nepotřebujeme být v kostele. Děláme si kapli ze svého srdce, kam se můžeme čas od času uchýlit abychom s Pánem měli klidné a láskyplné společenství. Někdo více, někdo méně, on zná naše schopnosti. Dejme se do toho. On jen čeká na naše upřímné rozhodnutí. Odvahu. Máme jen krátký čas života.“ Je třeba, abychom svoji zahradu nenechali zpustnout, a to nejde bez jistého úsilí.
Jak bylo řečeno existují tzv. duchovní disciplíny, jako je modlitba, půst, samota, chození do společenství, služba, psaní diáře, četba duchovní literatury, zpověď, střídmost atd. Některé se týkají toho, něco si odříci, jiné naopak něco dělat. Některé se týkají kázně mysli, některé kázně těla. Tyto a některé další duchovní disciplíny z nás neudělají automaticky lepšího nebo duchovnějšího člověka, ale mohou nám pomoci lépe následovat Krista. V modrém životě nebo v jiných zkouškách sebeovládání je cílem ovládnout se, lépe se soustředit, meditovat atd. V křesťanství se jedná jen o prostředek, který nás sám o sobě nezmění. Jde o to, že naše tělesnost, která se projevuje leností, roztěkaností, nesoustředěností, ztrátou ovládání se v některých oblastech, přílišným mluvením atd. potřebuje nastavit hranice nebo slovy přísloví hradby. A ty se nenastaví sami, musíme tomu pomoci. Toto z nás neudělá lepšího křesťana, postí se i nevěřící, meditují všechny náboženství, ale pokud tyto disciplíny konáme se změřením na Krista a s jeho pomocí, nebo pokud svoji duchovní zahradu obděláváme se změřením na Krista a s jeho pomocí mohou nám být pomocí.
Pokud žijeme ve spěchu, v neustálém stresu, pudově, neuspořádaně, musí se to zákonitě projevit i duchovním životě. Nebo ještě jinak – pokud můj život je v chaosu, bude v chaosu i můj duchovní život, bude trpět můj vztah s Pánem Bohem, odrazí se to na mám následování Krista.
Otázka je, jak něco změnit. Myslím, že pokud se chceme v duchovním životě posunout, je třeba si vytvořit určité návyky. Učme se některé duchovní disciplíny praktikovat nezávisle na tom, jak se nám do toho bude chtít, nebo nebude. Ještě jednou zopakuji některé duchovní disciplíny - modlitba, půst, samota, chození do společenství, služba, psaní diáře, četba duchovní literatury, zpověď, střídmost.
Možná namítnete, že o duchovních disciplínách se nepíše v Bibli. O mnohých ne. Jenže se jedná o zkušenosti mnoha moudrých křesťanů, kteří nám v mohou být příkladem.
Pokud nechceme žít jen pudově, pokud chceme svůj duchovní život podřídit určitému řádu je třeba nějakou motivaci – tedy nějakou sílu, která nás potáhne dopředu, která nám dá vůli správně se rozhodnout i když se nám nebude chtít, i když naše pocity se budou vzpírat. Ona motivace je následovat Krista v každé situaci a hledat prostředky jak toho docílit.
Otázky:
V čem v oblasti sebeovládání nejvíc zápasíš (pokud v něčem)?
Jaká je moje vnitřní zahrada? Nezarůstá plevelem? Jak o ní pečuješ?
Jak bych o ní chtěl pečovat? Co bych chtěl změnit?
Jak se zbavit neustálého spěchu? Je to vždy je kvůli okolnostem a jak to souvisí se sebeovládáním?
Kde vidím, že bych potřeboval změnu? Jaký chci udělat první krok?
Jaká je jedna klíčová myšlenka z tohoto studia?