Jdi k mravenci a dívej se...

Pět jednoduchých pravidel, které hrají klíčovou roli v lidském životě, aneb žijte jako moudří (Ef 5, 16)

Řekli bychom to je hezký text – žijte jako moudří, jenže jak žít jako moudří? Několikrát jsem měl nějaký problém, ptal jsem se někoho a bylo mi řečeno „rozhodni se moudře“. Odpověď moudrá jen poněkud neuchopitelná. Jak mouře? Jak konkrétně? Na toto mi bylo v jiné souvislosti řečeno, že nic není černobílé… Pokusme se z těchto rádoby-hlubokých odpovědí vymanit a hledat, zda přece jen v Písmu neexistuje nějaká odpověď jak se moudře rozhodovat a jak moudře žít. Podíváme se na knihu Přísloví, konkrétně na mravence…

Př 6:6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.

7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,

8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.

9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?

10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si

11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

Př 30:25 mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm…

…opatřují si potravu  celé léto. Tedy trvá jim to dlouho a na první pohled není nic vidět. Podobné je to i se stavbou mraveniště. Není nic vidět a najednou vidíme mraveniště. Podobný princip ale platí i v ekonomice – babičky říkávali „korunku ke korunce a na konci je hodně peněz“ (před zásahem do stavebního spoření to skutečně platilo (-: ). Podobný princip platí v každé oblasti života. Mohli bychom ho shrnout do slov: Hodnota toho, v čem se chceme někam posunout, roste tehdy, pokud investujeme po malých částech a pravidelně.

Možná nejlépe je to vidět na cvičení. Člověk jednoho  dne zjistí, že potřebuje něco dělat se svojí váhou nebo třeba s tím, že se začíná zadýchávat, když jde do schodů. Jde na internet a zjistí, že k tomu, aby zhubnul, potřebuje jednak přestat nepravidelně jíst po desáté večer a jednak se začít pohybovat. Proto dotyčný neváhá, dá si několika denní půst, který prokládá dennodenním během. Závěr jeho úsilí je bolest žaludku, pocity závratě a namožené nohy. V horším případě potom vybílená lednička… Závěr – na internetu lhali, moje nadváha nemá nic společného s jídlem a pohybem. Už týden běhám, nejím a váha se nemění. Týden dřu jak vrcholový sportovec a nic se nestalo – naopak spíše rose pokušení. Podobné příklady máme s učením se jazyka, na hudební nástroj atd. Vyvineme krátkodobé úsilí, a když nepřijde výsledek, uděláme závěr, že „na to nejsme“.

Nejde jen o tělesné cvičení, hudební nástroj nebo učení se jazykům. Stejné platí i v duchovním životě. Prostě nám nepomůže jeden obří trénink, deset hodin strávených v jednom zátahu učením se cizímu jazyku atd. To samé platí ve vztahu s Bohem. Určitě není chybou strávit dlouhý čas četbou Písma, modlitbou, ale dopředu nás posune pravidelnost. Stejné platí o modlitbě s partnerem, s dětmi. Změnu přinese především pravidelnost, byť pravidelnost praktikovaná po malých částkách. Pokud máte děti a pokud jsou ještě ve věku, kdy s vámi chtějí být, dlouhodobý vztah a důvěru nevybudujete po 14 dnech strávených na dovolené, ale poté, co s nimi budete během roku pravidelně trávit čas. Pokud jste věřící a hledáte Boží vůli, potom tu zřejmě nepoznáte během jednoho dne sebeintenzivněji stráveného s Bohem, ale skrze smysly vycvičené naslouchat Bohu. Pokud chcete poznat to které křesťanské společenství, potom jej nepoznáte občasnou návštěvu. Poznání, Boha, sebe a druhých, se děje skrze pravidelnost. Platí zde to samé jako ve sportu nebo při učení se hře na nástroj či učení se cizímu jazyku. Klíčem k úspěchu je pravidelnost, ne kvantita. Bible tuto vlastnost nazývá „věrnost“ a jedná se o jednu z nejvíce hodnocených kvalit v Písmu. Moje první otázka tedy zní, co smysluplného a bohulibého děláme pravidelně, aniž bychom to dělat museli.

Abych neuváděl jen příklady jiných, druhé pravidlo ukážu sám na sobě. Několikrát se mi stalo, že jsem se přestal modlit, číst Písmo, hledat Boží vůli… Budete se možná divit, ale nic se nestalo. Tedy okamžitě se nic nestalo. Jenže když se tento stav prodlužoval, pomalu jsem začínal cítit, že cosi není v pořádku. Byl jsem podrážděnější, citlivější na svoji osobu, hodně jsem v rozhovorech, kde jsem měl naslouchat hovořil o sobě atd. Po čase jsem si uvědomil, že takto by to dál nešlo. Zde se dostáváme k druhému pravidlu: Pokud zanedbáme některou z malých věcí, následky se zpravidla nedostaví okamžitě. Kniha Přísloví hovoří následujícím způsobem: Trochu si pospíš, trochu si zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a tvá chudoba přijde jako pobuda (Př 6, 10). Chudoba přijde… až jednou, ne okamžitě. Bude to fungovat jako reklama, která říká, půjčte si a rok nemusíte nic splácet. Rok to stoprocentně platí!  V mém případě nejde jen o modlitbu, ale třeba o čtení inspirativní literatury. Protože často hovořím před druhými lidmi, vnímám, že bych se měl nějak dovzdělávat. Jenže je stále tolik věcí, které mě od toho odvádějí. A tak se snadno stane, že několik týdnů člověk nepřečte vůbec nic (mimo zpráv). Následky se dostaví. Nejdříve to zjistíte vy a pak i vaši posluchači. Stejný princip platí ale i v jiných oblastech života. Pokud máte sedavé zaměstnání, může se stát, že vás časem začnou bolet záda. Toto dlouhodobě nezpraví brufen, ale pravidelné cvičení zad. ALE… když jednou, dvakrát, několik měsíců cvičení zanedbáte, nic se nestane. Až si jednoho dne špatně sednete nebo si sednete na kolo a najednou se skoro nemůžete pohnout. Stejně je tomu s duchovním životem. Člověk žije jako kdyby PB nebyl a ono se většinou okamžitě nic nestane. Moje druhá otázka je, zda jsme něco dobrého a bohulibého nezačali, ale nějak to „vyšumělo“. Proč? Co se stalo?

Pravidlo číslo tři jsem již naznačil v druhém bodě. Jde o tom, že z malých krůčků, zanedbání, se stanou špatné návyky. Neboli: Zanedbávání jistých oblastí má stoupající efekt.

Jinými slovy jeden den, týden, měsíc se nic moc neděje, ale… najednou zadýcháváme po pár schodech, hrozně nás bolí záda, jsme Pánu Bohu velmi vzdáleni, vzdalujeme se svému partnerovi a dětem, máme pocit, že se nám život vymyká z rukou a my jsme jím spíše vláčeni. Příkladů bych mohl uvést celu řadu. Možná tyto pocity znáte i ze své zkušenosti. Prostě slovy Přísloví se dostavila chudoba, nebo slovy reklamy rok, kdy jsme nespláceli skončil. Smutné je, že člověk se brání přiznat si, že je tím sám vinen. Začne vzpomínat na úžasnou rodinnou dovolenou, na úžasnou křesťanskou konferenci či ztišení, na trénink, který absolvoval, probdělou noc kdy se učil na zkoušku, na skvělý sbor který navštívil nebo kam chodil atd. Po těchto vzpomínkách a pohledu na svoji špatnou situaci vše uzavře konstatováním ve smyslu, že ho opustil Bůh, že má nevděčnou rodinu, že se nehodí na sport, že špatně zvolil školu, že chodí do nemožného sboru či církve atd. Tedy jinými slovy vinni jsou druzí. Někdy tomu tak může být, ale často možná chyba bude někde jinde. Další otázka tedy zní: Jsou v tvém životě oblasti, které mají dlouhodobě stoupající negativní efekt? A naopak, jsou takové oblasti, které vnímáš dlouhodobě pozitivně?

Pokud bych se vás zeptal, proč jste to či ono přestali dělat, potom jsem si téměř jistý vaší odpovědí. Nemám čas. Prostě jsou věci urgentní. Mezi ně patří především škola, práce a potom vyřizování nejrůznějších věcí souvisejících se zabezpečením běžného života. Musím někam dojít, něco vyřídit, něco zařídit atd. Lenoch, o kterém hovoří kniha Přísloví, možná měl také v létě jiné priority než se připravovat na zimu. Přinejmenším je zde popsán spánek, ale možná se jednalo o další oblasti. Možná dělal spousta urgentních věcí a zapomněl na věci nejdůležitější, kterými byla příprava na zimu.  Mezi urgentní oblasti potom nepatří modlitba, rodina, přátelé, četba, péče o tělesnou schránku atd. Čím jste starší, tím více se život vychyluje na stranu konání věcí urgentních a tím méně je času na věci důležité. Pokud však chcete mít v životě řád, potom musíte zachovat pravidlo číslo čtyři: Neexistuje nic tak urgentního, co by nás mělo dlouhodobě odvrátit od konání věcí důležitých. Jinými slovy – není pravda, že žijeme tak hektický život, že jsme tak vytížení, že se nelze modlit, že nelze sloužit Pánu Bohu, že nelze něco dělat pro svoji tělesnou schránku, že se nelze věnovat rodině atd. Uvedu osobní příklad. Po několika hektických dnech jsem přijel domů. Úkoly na mě doslova křičí. Jenže vím, že pokud si nedám dohromady myšlenky (v mém případě se to děje mj. skrze psaní), začnu jednat chaoticky. Proto úkoly někdy odložím o trochu později. Někdy se mě lidé ptají, jak mohu stíhat tolik věcí. Jednak mám jiný životní rytmus než mnozí, jednak ale hodně pracuji na tom, abych dělal věci nejdůležitější. Musím se hýbat, musím číst, musím být s dětmi, musím spát, musím si tříbit myšlenky. Pak za mnohem méně času mohu věci dělat lépe a rychleji. Žel, ne vždy se mi to daří. Mnohokrát jsem se vracel z několikadenních cest unavený, někdy i vystresovaný. Druhý den na mě křičely desítky mailů, jenže jsem si musel poručit: Počkej. Je tu někdo důležitější – žena a děti.  Opět ale musím vyznat, že ne vždy se mi to podařilo. Ve službě kazatele je ve vztahu ke sboru jedna z důležitých, ale naprosto neurgentních věcí komunikace. Pokud na ní budu rezignovat, časem se dostaví následky. Pokud budu v osobním životě konat jen to, co mě tlačí, výsledky budou a jsou tristní. Nervozita, přecitlivělost, pudové jednání atd. Vím, že někdy je život tak hektický, že jsme rádi, že žijeme. Nicméně nesmíme připustit, aby se z tohoto stal standart.

A nakonec přichází poslední, páté pravidlo: V klíčových oblastech života nelze vrátit čas. Jinými slovy řečeno. Lze změnit priority, směr, zaměření, školu, zaměstnání, církev ale nezměníte čas, kdy vám bylo 20, 30, 40…, nepřevinete „pásku vašeho manželství“, nezměníte nemoudrá nebo nemorální rozhodnutí, které jste udělali, nevrátíte čas, kdy dětem bylo 2, 3, 6… Zda platí jediné slovo: NIKDY. Můžete si říci (to co jsem se nikdy nenaučil povědět anglicky) „kdybych byl býval já tehdy“, ale to je tak vše. Bůh v Kristu sice „tvoří všechno nové“, to ale není důvodem žít nemoudře. Proto v Písmu čteme: „Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. (Ef 5, 16)“. Konkrétně bych chtěl zdůraznit slova, nepromarněte tento čas. V kontextu výše uvedených bodů to může znamenat, abychom se v klíčových oblastech života naučili dělat malé a stále kroky. Výsledky se nedostaví okamžitě, nicméně časem se dostaví. Zároveň to znamená, když už se rozhodneme něco konat, potom si pokládat otázku kam si myslím, že mě moje rozhodnutí dovede. Každé rozhodnutí má totiž důsledky. Když se hádáme s parterem, děláme nesprávná rozhodnutí, pomáháme si třeba malou lží, díváme se na to, na co bychom se dívat neměli, zkusme se zeptat – co od toho očekávám?

Pokud nežijeme moudře, potom máme pocit roztříštěnosti života, pocit, že se náš čas rozpadá na stovky malých, ale urgentních věcí a nesouvisejících příležitostí. Všechny tyto příležitosti vypadají jako dobré, ale ve skutečnosti nemají pro náš život zásadní hodnotu a význam.  

Co z toho plyne? Zkusme si dát pár malých a proto splnitelných cílu. Vypište si, co byste chtěli změnit v oblasti duchovní, vztahové a tělesné. Přemýšlejte nad touto změnou v kontextu verše Ef 5, 16. Udělejte rozhodnutí, které bude moudré. Nedávejte si za cíl přečíst za měsíc Bibli, uběhnout maraton nebo manželku do nejdražší restaurace v Praze. Zkuste málo, ale o to více pravidelně. Věřte, že věci se začnou měnit. Možná se vám to, co navrhuji, zdá strašně málo. Zkuste to dělat třeba půl roku a pak zhodnoťte, zda to bylo skutečně málo…