Přechod přes Rudé moře - stalo se to?

Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou.“ Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili. Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek. Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: „Utecme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin.“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu.“ Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva. Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Ex 14, 13 – 31

Jedná se o jeden z nejznámějších příběhů Bible, jeden z vrcholných zázraků, o kterém čteme při odchodu z Egypta. Možná jsme viděli i některé obrazy, kdy středem moře prochází Izraelci a okolo nich jsou vysoké vodní stěny. Zní to tak trochu jako pohádka, protože podobné věci nikdo z nás nezakusil, navíc máme zkušenosti, že v životě to chodí jinak, a že když stojíme před naším „mořem“ v podobě problémů, zápasů, úzkost a nejistot, když na nás tlačí nejrůznější nepříjemnosti, pomyslné moře se před námi nerozestupuje, ale spíše ho musíme přeplavat nebo nepřítele v podobě nesnází porazit.

V našem textu je zdůrazněn nadpřirozený rozměr toho, co se stalo, kdy jsou porušeny přírodní zákony. Pokud by se nás někdo zeptal, jak se to mohl stát, pak naše odpověď by byla, že Pán Bůh stojí nad přírodními zákony a tedy není jimi omezen. Jistě, je to tak, ale čtěme text pozorně. Vv. 24 a 25 čteme o tom, že se Egypťanům uvolnila kola jejich vozů, takže je nemohli ovládat a najednou nemohli utíkat i když chtěli. Proč tento detail? Jeden z výkladů je, že v tomto textu je jistá ironie. Vozy tažené koňmi byly chloubou egyptské armády, která díky této výzbroji byla ve své době téměř neporazitelná. V porovnání s prchajícími Izraelci pak zcela neporazitelná. Ještě v době Šalamouna se dočteme, že vůz se vyvážel z Egypta za šest set šekelů stříbra a kůň za sto padesát (1 Král 10, 29). Najednou se tato chlouba Egypta porouchá…

Můžeme tento text skutečně číst tak, že se vytvořily vodní hradby, kterými Izraelci prošli. Zajímavá je ale studie Colina Humphreyse, fyzika z university v Cambridge, který v knize „Zázraky v Exodu“ napsal: „Větrem způsobený příliv a odliv je oceánografům dobře znám. Na Erijském jezeře silný vítr například zapříčinil rozdíl ve výšce hladiny o více než pět metrů mezi městem Toledo ve státě Ohio na západě jezera a městem Buffalo ve státě New York na východě… také existují zprávy o tom, že Napoleona téměř zabil „náhlý vysoký příliv“, když přecházel mělčinu poblíž nejsevernějšího místě Suezského zálivu.“

Pokud díky silnému větru došlo k tomu, co popisuje autor studie, pak Izraelci najednou získali obrovskou výhodu, protože šli pěšky. Voda se vysušila, zůstalo bláto, kola začala zapadat a vozy se staly těžko ovladatelné. Je logické, že Egypťané se této své skvělé zbraně nechtěli až tak snadno vzdát, nechat svoje špičkové a drahé zbraně ležet ladem a pokoušeli se proto vozy logicky vyprostit. Jenže jak byli zabráni do jejich vyprošťování, nevšimli si, že vítr ustal. Moře se začalo postupně navracet k normálu a nejsilnější armáda světa byla poražena nikoli ještě silnější armádou, ale svojí zaslepenou touhou zničit protivníky. (Myšlenka o přirozeném vysvětlení přechodu moře je převzata v knihy „Týdenní čtení z Tóry“ od J. Sackse)

Co si z tohoto příběhu vzít?

První věc, která nám zřejmě vrtá hlavou, je, jak tedy tento příběh číst? Jednalo se o zázrak nebo to, co čteme, lze přirozeně vysvětlit a získat dobrý argument, když obhajujeme Bibli? Položme si otázku, co by se na naší víře změnilo, kdybychom dostali stoprocentní odpověď? Židovský myslitel Maimonides napsal, že „Izraelité v Mojžíše neuvěřili kvůli znamením, které předvedl, ale proto, že lidem ze Sinaje přinesl Boží slovo“. V podobném duchu je příběh o boháčovi, který se ocitne v pekle a v dáli vidí Abrahama. Když chce skrze Abrahama varovat své známé, aby nedopadli, slyší, jak mu Abraham odpovídá: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání. ‘Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lk 16, 22)

Nejedná se o kritiku zázraků, ale víra nemůže být postavena jen nebo především na zázracích. Navíc jak Maimonides, tak Lukáš ukazují na zázrak Božího slova. Zázrak či znamení nemusí navíc být jen nebo nutně porušení přírodních zákonů, ale i událost, kterou lze přirozeně vysvětlit, ale my v tom zazříme Boží působení. Zásadní je, co nám ta která událost přináší, jak jsme otevření na Boží hlas, na Boží oslovení a jak moc se pro nás tato událost stává formativní. Nakonec vidíme, že za pouhé tři dny Izraelci reptají kvůli vodě, pak kvůli jídlu a pak kvůli dalším věcem. Tím není řečeno, že zázraky nemají smysl, ale že klíčové je, co s nimi uděláme a zda je jsme vůbec schopni za-zřít, když nám je Pán Bůh posílá do života, zda i ve zdánlivě běžných a vysvětlitelných věcech vidíme Boží působení.

Pokusme si odpovědět na otázku, kde jsem zazřel Boží zázrak a co jsem s tím udělal, jak moc mě tato zkušenost proměnila a proměňuje.

Druhá věc. Vidíme, že to, v čem byl Egypt nejsilnější, se mu stalo pastí a to co byla slabina Izraelitů, se jim stalo záchranou. Kdybychom příběh psali my, možná bychom do něj zařadili kapitolu o tom, jak Pán Bůh narychlo přezbrojil Izraelce a ti nakonec díky ještě silnějším koňům a vozům Egypťany rozdrtili. Jenže nic takového. Mimochodem příběh tak trochu připomíná slavnou Žižkovu bitvu u Sudoměře, kde se rytíři na koních utopili v bahně… a slabší husité je pak dorazili. Mnohem více ale nás tento příběh odkazuje ke slovům Pavla: Ale on (Ježíš) mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ 2 Kor 12, 9 – 10

V životě ale i ve službě Pánu Bohu je to tak, že naše obdarování, schopnosti, možnosti a dary, které jsme od Pána dostali, se nám mohou stát pastí, protože postupně v nich máme větší jistotu, než v Pánu Bohu. Nedávno jsem četl jakousi statistiku, kde autor tvrdí, že pokud máme tři jídla denně, k dispozici čistou vodu, internet a ukončené vzdělání pak patříme mezi 7% světové populace. Toto nemá vést k pocitu viny, ale vděčnosti, zároveň toto privilegium nás může nakonec od Pána Boha odvádět, protože jsme dostatečně zajištěni, tak proč s Ním příliš počítat v životě, když si poradíme sami? Proč si ho nepřizvat, až když je zle?  Odpovědí není přestěhování se do Afriky, ale ochota žít vírou, učit se nespoléhat primárně na to, že jsem zabezpečený. Nespoléhat se na, slovy tohoto příběhu na “svoje vozy“.  Zároveň vidíme, že Bůh si jak u Izraelců, tak u Pavla používá to, v čem jsou slabí. Jinými slovy není třeba čekat na svoji dokonalost, na to až budu, až dosáhnu, až se uzdravím, až dokončím, ale již teď mohu dát Bohu k dispozici to, co mám. Na konci roku jsou čas od času rozhovory s některými křesťany. Jedná se o lidi, kteří jsou z různých důvodů zajímaví pro média. Vážím si jich, zároveň jsem si všiml, jak se v rozhovorech někdy obcházel Ježíš. Pokud o něm byla zmínka, pak jako o Ježíškovi v jeslích nebo maximálně jako o morálním vzoru.

Z vlastní zkušenosti vím, že hovořit do médií o Ježíši jako o tom, který je králem a pánem, který se skutečně narodil z panny a skutečně vstal z mrtvých, který je cestou k Bohu, se moc nenosí a hlavně to není politicky korektní. Jenže to co je v očích světa slabé, si Bůh vyvolil, aby zahanbil silné (1 Kor 1, 27). Proto nepotřebujeme na svoje okolí působit svými úspěchy, ani se snažit lakovat evangelium na růžovo. To co důležité je a co bych nám přál, je, aby skrze nás byl cítit Ježíš. Abychom se nebáli být v očích tohoto světa slabí, třeba tím, že prostě věříme v Krista a podle toho i žijeme.

Zároveň možná máme v životě oblasti, kde bychom slovy našeho příběhu rádi jeli na voze, ale musíme jít po svých. Mohou to být naše nesplněné sny, touhy, zápasy s dětmi nebo s rodiči, problémy v práci, naše tělesné nebo zdravotní limity a další oblasti.  Ať se jedná o cokoli, Pavel píše, že nakonec díky těmto slabinám se stává závislejším na Kristu. Pro Izraelce jejich slabost byla nakonec záchranou.

Pokusme si v kontextu našeho textu položit otázku, co nás trápí a jak si to Bůh může v našem životě použít. A naopak jak oblasti, které mi byli darovány, můžeme použít k Boží slávě a nejen k vylepšení svého života.