O moudrosti a rozhodování

ZÁKON, PRINCIPY A MOUDROST

ÚVOD

Když jsem byl malý kluk, často jsem přemlouval rodiče aby mi povídali o tom, „když byli malí“. Otevírali mi tak trochu jiný svět, ve kterém žili. Teď jsem se dočkal něčeho podobného. Především před spaním mi někdy kluci prosí, „tati povídej nám o tom, když jsi byl kluk“. Ještě raději mají různé vojenské historky. (Problém je, že především co se vojenských historek týká, mi pomalu dochází inspirace…) Nicméně i na sobě, i na svých dětech vidím jak je důležité vyprávět dětem něco ze svého života. Zároveň nemusí končit jen u vojenských nebo jiných historek. Je skvělé, když děti mohou slyšet něco z našeho života víry. Myslím, že něco podobného slýchával malý Šalamoun od svého otce Davida. Určitě se k němu donesl legendární příběh, jak jeho otec, když byl malý přemohl obra Goliáše. Možná mu tento a mnohé další příběhy pomohly řešit dilema, když se měl rozhodovat mezi tím, zda spoléhat na svůj „selský rozum“, nebo zda důvěřovat Hospodinu.

Všichni známe příběh o Goliášovi. Přenesme se o pár dní dál a podívejme se na reakci lidu:

1 Sam 18:7 A křepčící ženy prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce."Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království."

Jinými slovy řečeno, Saul je dobrý, ale David je vynikající. Saula tyto popěvky vytočili. Jednak proto, že jakýsi pasáček se stal přes noc slavným, jednak proto, že následníkem trůnu měl být jeho nejstarší syn Jonatán, určitě ne David. Reakce na sebe nedala dlouho čekat:

1 Sam 18:10 Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí.

11 Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: "Přibodnu Davida ke stěně." Ale David před ním dvakrát uhnul.

Jako správný muzikant David věděl, že když diváci hází předměty, je čas vyklidit pódium a tak prchá do pouště, kde několik let začíná hrát hru na kočku a na myš. Pochopitelně onou myší je on, kočkou potom Saul.

Přenesme se nyní v příběhu do pouště En-gedi…

1 Sam 24:1 David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí.

2 Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí."

3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách.

4 Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži.

5 Tu Davidovi jeho muži řekli: "Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.« Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí." David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště.

6 Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky.

7 Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!"

8 Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.

9 Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: "Králi, můj pane!" Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se.

10 David Saulovi řekl: "Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu?

11 Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný.

12 Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít.

13 Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude.

14 Jak praví dávné přísloví: »Svévole pochází od svévolníků, ale má ruka proti tobě nebude.«

15 Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu!

16 Ať Hospodin vede mou při a rozsoudí nás. Ať přihlédne a rozhodne můj spor a svým rozsudkem mě vysvobodí z tvých rukou."

17 Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: "Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?" A Saul se dal do hlasitého pláče.

18 Pak Davidovi řekl: "Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým.

19 Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil.

20 Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil!

21 Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé.

22 A teď mi odpřisáhni při Hospodinu, že nevyhubíš mé potomstvo a že mé jméno z domu mého otce nevyhladíš!"

23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul se pak odebral ke svému domu a David se svými muži vystoupil do skalní skrýše.

Pokusme se zamyslet nad celou situací. Saul se pokouší zcela nespravedlivě zabít Davida. Navíc David je v této době již pomazán za krále (1 Sam 16). Tedy ví, že on je tím vyvoleným. Po několika měsících pronásledování, za které David nemůže, které je nespravedlivé najednou dochází k neuvěřitelné „náhodě“. Saul jde vykonat potřebu do odlehlé jeskyně, kde se skrývají David a jeho muži. Odejde od svých body guardů, odloží zbraň, sedne si – zřejmě zády ke svým nepřátelům. Je v nejzranitelnější pozici v jaké může bojovník být. David ví, že někdo musí jít – buď Saul, nebo on. Otázka je pouze kdy. On i jeho muži vědí, že když zabije Saula, bude klid. Už nebude muset prchat, spát někdy venku, neustále napjatý kdy ho někdo přepadne, navíc skončí krveprolití. Z hlediska selského rozumu není jiná volba než Saula zabít. To si uvědomují i Davidovi muži, kteří v této situaci jednoznačně vidí „Boží nahrávku“.  V. 5…"Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.«

Davidovi druhové znali Boží zaslíbení, že Hospodin odstraní Davidovi nepřátele a že David bude králem. Tedy když zabijí Saule, pomohou Bohu naplnit hned dva jeho sliby. V těchto několika sekundách, kdy Saul koná svoji potřebu, se David musí rozhodnout. Pojďme se zde zastavit a přemýšlejme hlouběji o našich rozhodnutích, které určují naší cestu životem.

Jeskyně rozhodnutí

            Celý náš život je určován rozhodnutími, která jsou ovlivňována emocemi. Dobře to je vidět na dětech, které svoje emoce ovládat nedokážou. Někdy si třeba spoří a najednou něco vidí. Vy jim řeknete je to drahé, ale ony to tak moc chtějí, že nemyslí na důsledky svého rozhodnutí. Podobně ale někdy jednají i dospělí. Někdy něco „strašně chceme“ – nejen ve smyslu hmotných statků, ale i úspěchu, nějakého cíle, že ztrácíme objektivitu. Nakonec na tomto principu funguje reklama. Pokud se člověk rozhoduje jen na základě emocí, snadno se řídí pouhým selským rozumem, kulturními normami, morálkou davu a nebo třeba jen svými nedobrými zvyky. Jaké jsou ony emoce? Strach z budoucnosti, nezvládnutá touha po čemkoli, vztek, ochrana své rodiny, potřeba být šťastný, přílišné ochranářství svých dětí atd. Toto vše není samo o sobě špatné, pokud se to ale nevymkne z rukou. Když se vrátíme do jeskyně, potom jaké emoce mohli cvičit s Davidem? Vztek, touha mít klid, pocit nespravedlnosti, pocit že mi někdo brání v tom, co si zasloužím. Toto možná „cvičilo“ s Davidovými kolegy. Proto mu radí zabij ho a ještě mu to odůvodňují Písmem. Proč to David neudělá? Protože v rozhodnutí existuje jiný rozměr než je selský rozum, emoce nebo touha dobře si zařídit život. Čím se ale řídit, když ne těmito třemi vlastnostmi? David nám poodkrývá důvod svého rozhodnutí  vv. 5. Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!"

Davidovo rozhodnutí

1. Boží zákon

David svým mužům říká – chlapi, Saul je stále král. Pokud se něco mimořádného nestane, na krále nelze vztáhnout ruku. Tady není třeba hledat Boží vůli, modlit se, hledat nějaké texty v Písmu. Mimochodem už to, že David odřízl Saulovi kus pláště, ho vedlo k pocitu viny. Neměl jakýmkoli způsobem vztáhnout ruku na Božího pomazaného. Pokud toto vztáhneme do našich životů, potom v Bibli jsou některé jasně dané hranice a není třeba je opravovat nebo se dokonce modlit, zda speciálně pro mě Bůh nevymyslel jiné řešení. Když toto dotáhneme do svých životů, potom první otázku, kterou bychom si měli klást je, zda Bůh ve svém slově o tomto daném problému nemluví. Vím, že ne vždy je vše jasně, explicitně popsáno v Písmu, řada oblastí ale popsána je. A je potřeba hledat ve Slově co na to Bůh. Slyšel jsem vyznání ženatého muže, který hledal Boží vůli zda má opustit manželku, protože se zamiloval tou nejčistší láskou do jiné. Slyšel jsem o věřících rodičích, které vedli děti k tomu, aby ubližovali jiným dětem, protože takový je dnes svět. Slyšel jsem o nesmyslném zadlužování se, protože všichni kolem mě to přece mají…Bible hovoří mnoho o manželství, výchově, penězích a dalších oblastech a je třeba v ní tyto věci hledat. Než řekneme, že v Bibli o tom či onom nic není, je třeba hledat.

2. Boží principy

Druhá oblast je složitější. V Davidově případě šlo o to, že jedním z principů je, že člověk nemá měnit to, co ustanovil Bůh. Konkrétně - David věděl, že Saula pomazal Bůh a že Bůh, až bude chtít, Saula odstaví. Princip je v tom, že Bohu se nic nevymkne z rukou – ani Saulovo kralování, které bylo stále horší. Rozhodovat se podle Božích principů je složitější než podle toho, co je psáno. Často jsou tyto principy postaveny na příčině a následku. Pokud si u prvního rozhodování můžeme položit otázku „co na to Písmo“, potom u tohoto druhého si můžeme položit otázku: „Co od tohoto svého rozhodnutí očekávám? Po jakých výsledcích toužím? Kam mě toto moje rozhodnutí dovede? Kam dovede moji rodinu?“ Odpovědi – pokud jsme upřímní k sobě samým, mohou být někdy velmi bolestivé. Někdy si dělám poněkud nesmyslnou legraci z dětí. Spíš by se dalo říci, že je tak trochu provokuji. Několikrát se mě moje žena zeptala – co od tohoto svého chování očekáváš? Co myslíš, že jim to dává? Pochopitelně odpověď byla mlčení, protože mi bylo jasné, že není co odpovědět. Můžeme si položit otázku – skutečně musím mít to a to? Musím dát peníze do této oblasti? Proč? Paradox je často v tom, že se rozhodujeme špatně proto, abychom byli šťastní. Problém je v tom, že šťastní jsme, ale jen krátkodobě.

3. Moudrost

Nakonec čteme o tom, že Davidův čas nastal. Když Saul odešel, David na něj volá a říká mu, co se stalo. Ukazuje se, že se chová více jako král, než král stávající, protože odmítl překročit Boží zákony (nevztáhneš ruku na pomazaného Božího) a Boží principy (Bůh má Saulovo kralování pod kontrolou). Ukazuje se, že ušetřit Saule bylo moudřejší. Pokud by Saule zabil ukázal by, že svoje kralování chce postavit své síle. Navíc a to je ještě důležitější, jeho rozhodnutí bylo moudré v tom, že uchránilo jeho pověst. Co mám na mysli… začínal jsem tím, jak mi táta povídal příběhy. Představte si jak jednou chová David na klín Šalamouna a ten se ptá „tatínku jak jsi se stal králem“? David odpovídá – byl jsem schovaný v jeskyni, tvůj děda šel na velkou a když tam tak seděl, tak jsem ho podříznul. Ale Šalamoune – i když ti to nepřipadá moc chlapský, určitě to byla Boží vůle. Nesmíš se chovat stále jako chlap, ani jako Boží člověk a poslouchat vždycky Boha. On ten život je složitější a pokud chceš být dobrý následník trůnu, zbožný muž, musíš se naučit být jako chameleon. Alespoň občas…

Když hovoříme o třetím rozměru našeho rozhodování, potom mysleme na mysli následující – jaký příběh chceme předat svým dětem, přátelům a druhým? Příběh, na který můžeme být hrdí, protože jsme ve svých rozhodováních nechali jednat Boha, nebo příběh, kde mnoho věcí raději vymažeme, protože se za ně stydíme? Zabít Saule by bylo nemoudré mimo jiné i proto, že by to navždy ochromilo Davidovu pověst. V okamžitém hledisku by to přineslo výsledek, v dlouhodobém problémy. Zřejmě by mnohokrát slyšel – tak to je ten, kdo zabil Saula když byl na záchodě. David – „záchodový král“. Pro muže skutečně rajská hudba.

Závěr:

Díky tomu, že David následoval Hospodina dokázal odolat i „veřejnému mínění“. I když ho všichni okolo přemlouvali, David odmítá jednat proti Božím nařízením. Vím, že ne vždy je v našem rozhodování vše jasné, ale ono to nebylo jasné ani v době Davida. Doba je dnes složitá, ale z hlediska rozhodování není o nic složitější než byla kdysi. Když dnes stojíme před začátkem školního roku, potom zároveň stojíme před desítkami rozhodnutí. Proto je třeba si vědět, že nelze naplnit Boží vůli pro své životy, pokud porušíme Boží zákony, Boží principy a budeme ignorovat Boží moudrost. K tomu, abychom šli správnou cestou budeme nepotřebovat schopnost se podřídit – a to je cosi, co se nám nechce. Mám na mysli podřídit se Boží vůli, ale často i radám druhých. Tedy k tomu vybrat si správnou cestu nestačí jen informace. Sama o sobě nepomůže. Vybrat si znamená podřídit se. A to bych přál všem v dalším školním roce. Abychom se podřizovali dobrým Božím radám.