Jeremiáš 29 a výzva ke splynutí s okolím

Jeremiáš 29:4 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, které jsem z Jeruzaléma vystěhoval do Babylonu:  5 Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody. 6 Berte si ženy a ploďte děti. Vybírejte nevěsty pro své syny a provdávejte své dcery, ať mají děti. Rozrůstejte se, ať vás neubývá. 7 Usilujte o prospěch města, do něhož jsem vás vystěhoval, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho prospěchu je i váš prospěch.  8 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nenechte se podvádět proroky a věštci, kteří jsou mezi vámi, a nedejte na sny, které se jim zdají. 9 Mým jménem vám prorokují lži! Já jsem je neposlal, praví Hospodin.  10 Tak praví Hospodin: Až se naplní sedmdesát babylonských let, znovu si vás povšimnu a splním vám své zaslíbení, že vás sem znovu navrátím. 11 Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději. 12 Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším. 13 Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem.

Jedna z pohrom, která dolehla na Izrael byl rok 586 p. K., kdy byl Jeruzalém zničen a elita židovské společnosti byla odvlečena do Babylonu. Židé se dostávají do kulturně a nábožensky nepřátelského prostředí a logicky bychom čekali, že se mají vůči takovémuto prostředí chovat, když už ne nepřátelsky, tak alespoň velmi opatrně, tvořit uzavřené komunity, které se vynasnaží uchovat víru otců a které nedovolí, aby se mezi ně někdo dostal a aby někdo narušil jejich víru. K tomu nabádali i někteří proroci, o kterých ale Hospodin říkal, že prorokují klam. Jenže popravdě na první čtení mi rady falešných proroků připadají správné. Co jiného by měli prorokovat uprostřed nepřátelského světa? Co jiného říkat, než hlídejte si svoji identitu, spíše se držte mimo Babylon, mimo zdroj potenciální duchovní nákazy?

Přeneseno do dnešní doby, přiznejme si, že svět je v mnohém zkažený a zlý. A že pokud si toto uvědomujeme a pokud se nechceme nakazit, pak není snadné odolávat různým pokušením a nástrahám. Je zcela správné, že jako křesťané nechceme splynout s okolím. Když jsem byl mladší, zpívala se jedna píseň a její text zněl: „Svět ať se třeba zboří, nám srdce blahem hoří pro Pána Ježíše“. Bylo zde vyznání, že my žijeme pro Pána a svět ať si jde svojí cestou, svět nás moc nezajímá. Později jsem se dozvěděl, že tento text napadl v knížce Boží trouba Sváťa Karásek, když napsal: „Taková ta náboženská grémia, která se scházejí za hradbou tohoto světa, necítí zodpovědnost za tuto dobu. Dokonce znám takovou píseň "Svět, ať se boří, nám srdce hoří pro Pána Ježíše", tak to považuji vyloženě za protikřesťanské. Myslím si, že ať žijeme v době fašismu, komunismu nebo této naší svobodě, tak že máme cítit spoluzodpovědnost za to, co se děje.“ Karásek to vyjádřil podpisem Charty 77 a svojí angažovaností v politice, ale jak to dotáhnout už je na každém jednotlivci. Karásek narážel na jeden extrém a to když se církev uzavřela. Jenže je zde i druhý extrém, kdy vidíme jakousi misii naruby, kdy místo toho, aby se z křesťanů stávali misionáři ve světě, jsou z nich misionáři světa v církvi.

Co píše prorok? Je blíže S. Karáskovi než zmiňované písni. Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy a ploďte děti. Vybírejte nevěsty pro své syny a provdávejte své dcery, ať mají děti. Rozrůstejte se, ať vás neubývá. Usilujte o prospěch města, do něhož jsem vás vystěhoval, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho prospěchu je i váš prospěch. Jediné, co se v Praze dá těžko aplikovat, je vzhledem k cenám bytů stavějte domy, ale pointa je jasná. Prorok nabádá, aby se vystěhovalci stali součástí města, kam se přistěhovali, aby se asimilovali, aby mu něco přinášeli, aby usilovali o jeho dobro, aby se modlili za svoje okolí. Nikde není zmínka o náboženské asimilaci, ale o kulturní asimilaci. Možná bychom řekli pozor, svět je zlý. Ano, ale jako ozvěnu slyšíme Ježíšova slova: Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým. Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. J 17, 15 – 16 problém mnoha sborů je, že z původní vize, která byla oslovit nevěřící svět se stala vize nakrmit syté, sloužit křesťanům.  Z církve se stal jakýsi duchovní supermarket. Četl jsem o jednom pastorovi, který když k němu do sboru přišel někdo z jiné církve tak po druhé návštěvě se s ním setkal a řekl mu. Rád bych vám řekl, že my nejsme sbor, ale my jsme misie. Necítím žádnou povinnost vás duchovně sytit, avšak pomohu vám ve vašem duchovním formování.  Toto komentuje slovy: Mým záměrem není lidi zastrašovat, ale minimalizovat konzumní mentalitu církve a najít lidi, kteří jsou připraveni za své přijmout naše hodnoty. A jedna z jejich hodnot je být otevřeným sborem.

Vraťme se ještě do Babylónu. Naše postavení je s tehdejším židy jedinečné tím, že jsme církví ve městě. Když se díváme, kde rostla první církev a kam směřovali cesty apoštolů, pak to byla města. Ve Skutcích čteme o Athénách, Římu, Efezu, první sbory vznikaly v Korintu, ve Filipis, stojí za zmínku, že vyvrcholení Bible, druhý příchod se odehrává v Novém Jeruzalémě. Ano, jedná se sice o obraz, ale není náhoda, že se jedná o město, nikoli vesnici nebo přírodu. Nedávno jsme probírali Genesis. Eden, tedy ráj doslova znamená park nebo zahrada, kterou měli Adam a Eva kultivovat. Tyto zahrady stávaly blízko královského paláce. Až poté, co Kain postaví první město (Gen 1, 17) čteme o vzniku umění, konkrétně hudby, zemědělství a řemesla. Tím neříkám, že město je něco lepšího než venkov, že se v něm rodí lepší lidé, ale že Bůh má s městy svoje záměry a v lecčem je město klíčové pro rozvoj celé země. Zřejmě i proto šli apoštolové především do měst a nikoli na venkov. Když to přeneseme do dnešních dní, pak ve městech je mladá generace a to kvůli možnostem, které města poskytují, dále se ve městech koncentruje vzdělání, dále kultura, tedy potenciál, který ovlivní celý národ ale i řada lidí, kteří se ocitli ekonomicky na dně.

Sociolog náboženství, Rodney Stark napsal: Křesťanství bylo hnutí obnovy, které vzniklo jako reakce na bídu, chaos, strach a brutalitu života ve městech řecko-římského světa. Křesťanství obnovilo život ve městech tím, že přineslo nové společenské normy a nové druhy vztahů ve společnosti. Městům zmítaným epidemiemi, požáry a zemětřeseními křesťanství nabídlo efektivní služby.

Prorok píše, že úspěch města, ve kterém bydlíte, nebo zdar města je i vaším zdarem. Učí přistěhovalce, že i oni jsou součástí města a společnosti, ve které žijí. Že nemají být zahleděni do sebe, ale mají být ku prospěchu města.

Naše uvažování o Praze je někdy především takové, že je zde hodně možností pro nás. Školy, kroužky, práce, kultura, zajímaví lidé. Jenže další pohled je, že tyto přednosti jsou pro nás i výzvou, abychom lidi, se kterými se setkáváme, oslovili evangeliem.

Možná nás napadá, že bychom měli vymyslet pro P13 nějakou novou aktivitu. Ale začít máme tam, kde jsme. Tedy na pracovišti, sousedství, v různých komunitách a subkulturách, kde žijeme a kam máme přinášet zvěst evangelia. Je třeba, abychom se modlili za naše tři politiky, které mezi sebou máme – dva starosty a jednoho zastupitele Prahy. Za učitele, kteří denně ovlivňují mnoho studentů. Za mnohé další z nás, kteří dnes a denně nějak ovlivňují mnoho dalších lidí. Za odvahu sdílet evangelium na pracovišti. Dále abychom jako sbor byly užiteční i pro tuto městskou část. Třeba skrze MC, cvičení seniorů, dětské kluby, kurzy objevování křesťanství a další aktivity, které ale budou mít smysl, pokud někoho pozveme a to půjde tehdy, pokud budeme mít vztahy. To všechno nějak souvisí s tím, co jsme četli v Jeremiášovi. A také s tím, co máme v hesle sboru blíž světu kolem nás. Zároveň do sboru přijdou a přichází studenti, kteří až dostudují, odejdou z Prahy.

Když přemýšlím nad průměrným Pražákem, pak mnoho z nich není z Prahy, nemá čas, má okolo sebe pár dobrých kamarádů, nezná svoje sousedy, nechce se příliš vázat, víru nespojuje s každodenním životem, víra je pro něj zcela odtržená od reality, církev je od reality odtržená ještě víc, zažil sám nebo ve své rodině rozvod nebo alespoň měl k rozvodu blízko. Jak takovému člověku přinést evangelium? Jak mu otevřít 13ku? Odpověď je nepřímo v našem textu – buďte součástí komunity, která vás obklopuje, mějte s ní vztahy a na tomto základě sdílejte Krista. Mnohem později Pavel píše: Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. 1 Kor 9, 19 - 23

Zkráceně – Pavel říká: stal jsem se jedním z těch, kteří mě obklopují, ale zároveň jsem neztratil svoji křesťanskou identitu. Vlastně tím ale navazuje na slova proroka Jeremiáše. Tím, že jsme městský sbor, máme svoje jedinečné poslání ale i úkol.

Přál bych si, aby o nás bylo na 13ce více vědět a zároveň abychom dokázali tam, kde jsme, přinášet evangelium. Zároveň abychom měli s nevěřícími a hledajícími takové vztahy, že naše svědectví budou brát vážně a budou mu naslouchat.

Když stojíme na prahu nového školního roku, můžeme si v duchu představit ty, kteří nám leží na srdci a kterým bychom chtěli předat zvěst evangelia. Asi to bude někdo z vašich příbuzných a to je správné, zároveň zamyslete se i nad někým mimo naše příbuzné. Zkusme přemýšlet i nad tím, zda a jak se připojit k nějaké evangelizační aktivitě, kterou dělá tento sbor. A nakonec modleme se za Prahu, za Třináctku, za její prosperitu, na které nějakým způsobem budeme participovat i my a náš sbor.