Náman - a moc bezmocných

2 K 5, 1 – 15

Jedna z hlavních postav tohoto příběhu je vojevůdce Naamán, což znamená rozkošník. Množné číslo tohoto jména byl termín pro označení tzv. Adonisových zahrádek. O co šlo… vždy na začátku vegetačního období se z hlíny na skále vysypaly obrysy postavy, ty se osázely nějakým rychle klíčícím obdobím, to se zalilo a tak vznikly zelené obrysy mužské postavy. Na začátku vegetačního období se tak slavilo vzkříšení boha Adonise, což byl bůh rozkoše. Naamán znamená tedy ctitel Adonise, což byla jedna z odrůd Baala, který byl hlavním bohem. V době, kdy se odehrává popisovaný děj – 9. st. P. K. jsou v oblasti, kde se děj odehrává Syřané či Aramejci, kteří podnikali loupeživé výpravy, odkud pak do Sýrie proudili otroci. V termínu Aramejci zaznívá pro hebrejské ucho kořen r-m nebo rúm, což znamená vyzdvihovat nebo vyvyšovat. Sýrie, kde jsou Aramejci, je tedy doslova „země vyvýšená“. Z této země, kde mají vládnout lidé žijící v rajských Adonisových zahradách, kteří mají žít v rajských rozkoších, najednou přichází někdo, kdo je sevřen a stísněn, a kdo je skrze malomocenství vlastně odsouzen k smrti. Ten, kdo je vyznavačem Adonise by měl vyřazovat plodnost, ale on je určen k smrti.

Další postavou je jakási děvečka. Nevíme ani, jak se jmenovala, přesto hraje klíčovou roli, protože zastupuje Boží lid. Není žádnou Naamanovou konkubínou, ze své rady nemá žádný prospěch. Je služkou Naamanovy ženy, zároveň se osobně nepodílí na modlářství, které se v Sýrii pěstuje. Zároveň se stane tou, která Naamanovu bude zvěstovat dobrou zprávu, kdo mu ukáže cestu života, tedy evangelium.

Když Naamán zjistí, že je nemocný, obrátí se na izraelského krále, nikoli na proroka Elíšu. Aramejský král jedná přesně jako orientální králové. V této oblasti platí instituce božského krále, který zastupuje boha na zemi, který má v rukou klíče od života a smrti. Všimněme si, že děvče hovoří o proroku, kdežto král automaticky posílá dopis královi. Není náhoda, že ani nevíme, o jakého krále šlo. Prostě jakoby izraelští králové byly spíše králíky, slabými veliteli, kteří nejsou schopni vést Izrael a hlavně spolehnout se na Hospodina. Odpověď krále je proto příznačná. Je vyděšen, že dostává politické ultimátum od někoho, kdo má nad ním převahu. Je nešťastný z toho, že se dostal do situace, ze které nevidí východisko. Nevidí východisko proto, že nevidí Hospodina. Čteme, že král roztrhl své roucho, což je znamením zoufalství a beznaděje. Nevidí východisko jednak proto, že nevidí Hospodina, ale i proto, že ví, co je malomocenství. V biblickém poselství malomocenství znamená nejen nemoc, ale je výrazem poskvrněnosti, kterou nelze odstranit ani umýt. Jediné, co na malomocenství platí je totální obnova, tedy něco víc, než uzdravení. Navíc malomocenství se týkalo i kultu, kdy malomocný byl prohlášen za nečistého a musel opustit tábor nebo město.

Nakonec do hry vstupuje Elíša. Ukazuje se, že když se král zříká svojí role, když kapituluje, je zde někdo jiný. Jenže když se má setkat s Naamánem, chová se dost divně. Poněkud ležérně ho posílá, aby se vymáchal v Jordánu, jenže Naamán odkazuje na jiné řeky – na syrské řeky, které byly zasvěceny původně bohům a které se jmenovaly Abána a Parpar. Jedno jméno znamená věrná, protože tekla stále zřejmě proto, že pramenila v libanonských horách, kde byl sníh. Tím dávala pocit jistoty. Parpar souvisí se slovem pučet, růst. Obojí tedy znamená dávat úrodu, jistotu, vláhu a život. Naamán logicky hledá pomoc v těchto řekách, jenže obě selhávají. Jejich zdroj není v Hospodinu.

Jenže nakonec se děj smrskává na (ne)dialog mezi Elíšou a Naamanem. Elíša jedná poněkud drze a surově. Naamána ponižuje. Normální bylo, že před lidmi jako byl Náman se lezlo po břiše. Jenže prorok se ani neobtěžuje s ním mluvit a nechá jen vzkaz, jdi se obmýt do Jordánu. Za podobný přístup by asi vyfasoval trest smrti, jenže Naamánovi jde o život. Proč takto Elíša jedná?

Odpověď je jasná. Naamán potřebuje zlomit svoji pýchu. To co dělá Elíša je ponižující, jenže cílem jeho jednání není někoho ponížit, ale zlomit pýchu a to je rozdíl. Naamán reaguje tak, že Elíšovo chování odmítne a začne popisovat, jak by mělo jeho uzdravení vypadat. Vypadá skoro jako typický český pacient nebo fanoušek fotbalu. Někdy mám pocit, že co Čech to doktor nebo odborník na fotbal. Toto se týká fotbalu či medicíny, ale zde se to to týká toho, že my máme svoje představy, jak by měl Bůh jednat, co by měl dělat a stejně tak jedná Naamán. Jenže Bůh skrze proroka na tuto „hru“ nepřistoupí. Pokud se chceš nechat uzdravit, musíš se pokořit před Hospodinem. Musíš opustit svoje bohy, to, v co skládáš naději a pokořit se před Hospodinem. Přijmout jeho pravidla hry. Jaká konkrétně?

Nech se obmýt v Jordánu. Na rozdíl od Aramejských řek, Jordán nesymbolizuje žádné božstvo. Co ale Jordán znamená? Pokud bychom chtěli přeložit Jordán, pak doslova toto znamená Sestoupilka. Jarád totiž znamená sestupovat. Nebo jar Danů, což znamená „místo sestupování“. Skrze Jordán vešli Izraelci do země zaslíbené. Naamán se skrze sestoupení do Jordánu připojuje k Božímu lidu, který právě skrze Jordán vešel do zaslíbené země. Jenže pro něj to znamená i doslovné sestoupení, ve smyslu zlomení. Ten, před kterým se druzí plazili, kdo vládl nad životem a smrtí, kdo uctíval boha plodnosti, ten, jehož jméno je rozkošník, sestupuje na něčí rozkaz do Jordánu. V textu jsou 4 slovesa, která vyjadřují Naamánovo sestoupení a jeho uzdravení. Nejprve sestoupil z vozu, což můžeme číst jako sestoupení z výšin své pýchy. Pak se ponoří a to sedmkrát, což znamená dokonalé přijetí smrti. Připomíná to starokřesťanskou tradici, kdy se člověk při křtu veřejně zříkal všeho, co mu bránilo na cestě za Kristem. Pak je jeho tělo obnoveno, doslova jeho tělo je jako tělo mladého chlapce, což znamená nový věk, něco, co Adonis nedokáže. A nakonec je zde řečeno, byl očištěn. Toto neznamená hygienu, ale nový život.

Když máme popsané kulisy, potom je otázka, co si z příběhu odnést. Pokusme se příběh přenést do současnosti. Naamán znamená rozkošník. Myslím, že jedním z vysokých hodnot naší doby je rozkoš. Nebo jinak řečeno užít si. Nemusí se nezbytně jednat o něco hříšného, nějaké orgie, drogy, ale takové malé zakoušení ráje na zemi a to pokud možno za jakoukoli cenu. Navíc se jedná o velitele vojska, tedy člověka vlivného… člověka, se kterým se normálně ani nedostaneme do styku. Jenže i tito lidé mají svoje problémy, i když na to nevypadají. Před pár dny proběhla zpráva o údajné rakovině prezidenta Putina. Nevíme, zda se jednalo o pravdu č hoax, ale při prvním čtení to člověka až překvapí. Putin? Z jeho možnostmi??? Jde o to, že když se setkáváme s kýmkoli, můžeme vidět Naamána – rozkošníka, velitele, nebo člověka, který má svoje zápasy, výzvy a problémy. Naamán je v tomto příběhu tím druhým. Najednou se na scéně ocitá jakási děvečka. Jak se asi ocitla u Naamána? Byla unesena na některých loupeživých výpravách Syřanů. Žije v cizím prostředí, ale pamatuje si na to, co jí učili její rodiče nebo učitelé. Že existuje Hospodin, který je mocný, který se stará i když okolnosti jsou jiné, než bychom si představovali a kterému lze důvěřovat. Tímto tato dívka převyšuje dokonce Izraelského krále, který se při Naamánově prosbě skoro sesype a odmítne cokoli řešit s tím, že není pánem nad smrtí a životem. Ježe tak tomu mnohokrát bývá, že ti, kdo nejsou moc vidět a slyšet, jsou těmi, kteří jsou příkladem víry a důvěry v Pána Boha. Jiná věc je, že bezejmenný v Božích očích neexistuje. Toto jsou jen naše kategorie. Na rozdíl od nás a jiných děvče se nestydí za svého Pána a mluví o něm tam, kde se nachází. S Pavlem bychom řekli „nestydí se za evangelium“. Je pravda, že děvče hovoří o Elíšovi, nikoli přímo o Hospodinu, jenže zároveň věděla, že Elíša má moc díky PB. Kladu otázku, kdy jsme my naposledy někomu řekli o naději, kterou máme?

Naamán se řídí hesle nemocný se stébla chytá. Tedy to, že se obrátí na Elíšu, není nic následováníhodného, spíše logického.  Jenže Bůh s ním skrze Elíšu jedná specifickým způsobem. Naamán potřebuje pokořit. Jeho zásadním problémem byla pýcha. Proto hlavní roli v příběhu, která prostředkuje Naamánovu záchranu hraje bezejmenná dívka, proto se Elíša ani neobtěžuje vylézt a osobně se s Naamánen pozdravit. Pýcha se považuje za jednu z nejhorších vlastností, byla to pýcha, která svrhla satana. Jenže o co se vlastně jedná? Abychom dostali odpověď, přenesme se do toho, jak příběh s Naamánem komentuje Ježíš: Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman." Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Lk 4, 24 – 28

Proč byl uzdraven? Protože činil pokání. Musel se ponížit, sestoupit do Jordánu, přiznat sobě i okolí, že mu nepomohou jeho bohové, to oč se léta opíral a že si nepomůže ani on sám. Ježíš toto říká tzv. spravedlivým, kteří si mysleli, že pokání nepotřebují. Těm, kteří si mysleli, že jsou zdraví a tedy že nepotřebují lékaře. Jenže Ježíš přišel za nemocnými. Můžeme namítnout, že my víme o své hříšnosti, přijali jsme odpuštění a nový život. To je možná pravda, jenže jedna věc je to, co se kdysi odehrálo, druhá potom současná realita. Zde je několik oblastí, jak se pýcha projevuje. 1. Nechci si nechat pomoc (pak jsou lidé, kteří pomoc druhých zneužívají, ale o těch nemluvím). Padám na ústa, ale raději se zmrzačím, než abych někomu zavolal a poprosil o pomoc. Naamán si musel nechat pomoc…2. Nechci uznat svoji chybu a raději se budu donekonečna obhajovat, že já za to nemohu. Naamán sice neuznal svoji chybu, ale příběh nás směruje do NZ k pokání, které předpokládá vyznání vin. 3. Nechci se odtrhnout od některých zajetých stereotypů. Vždy jsem to tak dělal a jiný nebudu. Naamán musel opustit bohy, kterým celý život důvěřoval a musel dělat co, co od něj chtěl Elíša. 4. Nakonec pýcha je život, ve kterém chybí pokání – to vidíme u farizeů, kterým byl tento příběh dán jako příklad.

Naamán musel podstoupit bolestivé uzdravení, musel se pokořit, ale byl očištěn. Očištění od malomocenství zde znamená víc, než jen uzdravení. Jedná se o symbol nového života, v NZ perspektivě nového života s Kristem. Přál bych všem nám, abychom toto nové narození nemuseli mít jen jako vzpomínku na staré dobré časy, ale aby se jednalo o cosi, co je pro nás realitou i dnes.