Kazatel 6
Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká: Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy. Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl. Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena. Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky. Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník. Kaz 9, 13 – 18
Možná znáte tzv. sebe-rozvojové knihy. Plní nezanedbatelnou část regálů v knihkupectví, jsou drahé a lidé je kupují. Důvodem je, že slibují, že po jejich přečtení se změníte. Jiná věc je, že každý, kdo se živí tím, že buď píše nebo přednáší o seberozvoji, si za to účtuje hodně peněz. Na námitku, že je drahý vám řekne, že myšlenky prostě jsou drahé. Nechci s tím polemizovat, asi ano soudě dle toho, kolik jsou lidé a firmy ochotné dát peněz za nejrůznější rozvojové školení. Problém je, že někdy si knížku koupíme, přečteme si ji, ale pokud nezapojíme vůli, která nám pomůže věci uvést v život, nic se nezmění. Ještě jeden příklad. Kdosi z členů našeho sboru mi dal krásný dárek. Koupil mi startovné na pražský maraton. Teď když mám startovné, mohu si začít číst x moudrých knížek na téma, „jak uběhnout maraton snadno a rychle“, ale moc dobře vím, že ani startovné zadarmo, ani knížky jak maraton uběhnout, ho za mě neuběhnou. Druhá jistota pak je, že to nebude snadno a rychle a pokud nechci skončit v nemocnici, asi bych měl trénovat a neměl konejšit tím, že zítra už fakt začnu. Ale až zítra…
Co tomto úvodem chci sdělit. Jak semináře, tak knížky o seberozvoji vlastně hledají stále dokola jedno a to samé. Hledají moudrost. Hledají odpověď, jak správně žít, jak překonávat překážky, jak zdolávat nečekané situace, jak rozvíjet svůj potenciál, jak uběhnout maraton, nebo kde najít smysl života. Všechny tyto oblasti jsou důležité, proto za ně lidé platí tolik peněz, byť to jsou někdy peníze vyhozené, pokud se lidé radami neřídí a k myšlenkám nepřipojí vůli a poznání, že o důležitých a někdy i nedůležitých oblastech života platí, že nejdou snadno rychle.
Obraz, který vidíme v knize Kazatel je následující. Malé město oblehne armáda, postaví náspy nebo obléhací věže, aby se vojáci lépe dostali do města a dobili jej. Situace je vzhledem k obklíčení a nerovnováze sil pro lidi uvnitř města beznadějná. Dobití města znamená mnoho mrtvých nebo odvedených do otroctví. V takovéto situaci platí přísloví, každá rada dobrá. Autor ale píše, že se našel někdo, kdo by věděl, co dělat, což byla v případě obležených výhra.
Z historických knih víme, že obyvatele dobitého město nečekalo nic hezkého. Proč dotyčného moudrého muže lidé v obležení nakonec neposlechli, proč nenaslouchali jeho moudrosti, když Kazatel píše, že onen muž věděl, co dělat? Zřejmě se nejednalo o vojáka, od kterého bychom očekávali moudré rady, co v takové situaci dělat, nejednalo se ani o nikoho z městských elit, které požívali vážnosti, stejně tak dotyčný neměl peníze, aby město vykoupil. Byl to nějaký nuzák. Zajímavá je zmínka, že si na něj nikdo ani nevzpomněl. Jinými slovy obyvatelé města ho znali z minulosti. Nelze si vzpomenout na někoho, o kom jsme nikdy neslyšeli a o kom nevíme, že existuje.
Co byl tedy problém? Určitě ne to, že by se lidé nechtěli zachránit, protože jak dnes, tak kdysi platilo, že tonoucí se stébla chytá. Problém byl v tom, že obyvatelé obleženého města soudili podle vnějšího zdání. Proto čteme o tom, že „muž byl nuzný“. Kde tedy hledali pomoc? Zcela přirozeně tam, kde by je hledal každý člověk v jejich situaci. Nápověda je v posledním verši našeho čtení: „Hledali pomoc ve válečných zbraních.“ Mohli bychom namítnout, že jim nic jiného nezbývalo, ale z textu vidíme, že zbývalo, kdyby se bývali zeptali onoho moudrého a nuzného muže. Pak je zde ještě jedna nápověda: Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky. Obležení jednali ve velkém neklidu a naslouchali těm, kdo byli hlasitější než onen moudrý muž, kdo doslova křičeli. Jak vidíme, už v dávných dobách lidé dali na to, kdo více a sugestivněji křičel a strhával na sebe pozornost, než na klidná byť moudrá slova. Jinými slovy často platí, že prodává obal, nikoli obsah. To platí nejen o jídle, ale i o myšlenkách, z čehož plyne, že hezky a barvitě řečená lež je pro mnoho lidí přijatelnější, než nudně sdělená pravda. Proto fungují konspirační teorie, protože na rozdíl od pravdy nejsou nudné. Neposlouchá se lépe, že důvodem, proč jsme dnes na tomto místě je, že kazatel byl včera večer viděn v restauraci vedle, což by mohlo znamenat, že se zná s majitelem, což by mohlo znamenat, že se spolu domluvili, že část pronájmu jde kazateli do kapsy. Vedle toho informace, jsme se dnes setkali na tomto místě, protože je nás moc působí poněkud nudně…
Nyní je otázka, co si z tohoto textu vzít do našeho života. Podle čeho se řídit a rozhodovat? První věc, kterou chci ukázat, je, že naše rozhodnutí obyčejně nepřinesou následky okamžitě, nefunguje to jako ve sportce. Zdraví se ničí dlouho, váha narůstá dlouho, na lež si zvykáme postupně, to, že nás děti stále dokola vidí s mobilem jim vytváří jistý mentální vzorec dlouho, povzbuzování se neprojeví okamžitě, po jedné modlitbě se obyčejně nezmění náš duchovní život, maraton neuběhneme po jednom byť vysilujícím tréninku. Zjednodušeně řečeno, plný nákupní košík a prázdná karta jsou v pohodě do té chvíle, než přijedeme k pokladně. Dotaženo k našemu textu, nakonec skutečný náraz nastal, ale až když došlo k útoku. Do té doby rady křičících dávaly smysl nebo se alespoň líbily. To, že naše rozhodování a skutky nepřinesou okamžitě úspěch nebo naopak destrukci není rozhodující.
Když přijde náraz, zkouška, nepříjemnost a my se musíme rozhodnout, tak první, co zapojujeme, jsou emoce. Takto jsme stvořeni a díky tomu naši předkové přežili. Místo aby přemýšleli nad tím, zda had, který se k nim přibližuje, je jedovatý nebo není, vzali nohy na ramena. Toto je v pořádku, problém nastává v okamžiku, kdy se tento styl chování stává normou. Je pochopitelné, že obležení lidé v první chvíli neutíkali za nějakým nuzným mužem, že si na něj dokonce ani nevzpomněli. Volili jiné, běžné postupy naznačené v textu. Přemýšleli nad silou zbraní. V naší realitě to znamená, že když se rozzlobíme, v první chvíli křičíme, když se bojíme, v první chvíli hledáme jakékoli prostředky, abychom se zachránili, když nám někdo ublíží, v první chvíli mu to chceme vrátit. Když se nám nechce modlit, číst Písmo, vykašleme se na to. Strach, nepokoj, úzkost, stres, únava vypíná rozum a aktivuje emoce. Problém je v tom, že naše generace žije v neustálém stresu, přepětí tlaku a nepokoji, a proto jednáme tak, jak jedná vystresovaný člověk, jenže si to nepřipouštíme. Nejednáme moudře, tedy správně, jednáme pod stresem. Navíc vyděšený člověk je manipulovatelný člověk a nenaslouchající člověk nebo naslouchající, ale hloupostem.
Jak to řešit? Odpověď je ve slovech: Slova moudrých v klidu vyslechnutá a ve spojení moudrý nuzák.
Úzkost, stres, spěch a dlouho-trvající neklid je opakem toho, co jsem četl. V takovémto nastavení většinou nebudeme dělat moudrá rozhodnutí. Naše doba je postavená na tom, že žijeme hektické životy a čas od času si dopřejeme odpočinek na dovolené. Jenže jakkoli je třeba vypnout, toto není řešení. Promýšlel jsem nad situacemi, kdy se lidé setkávali s Ježíšem a nepamatuji si, že by se to odehrávalo ve spěchu. Tím neříkám, že máme zcela vyeliminovat stres a různé tlaky, protože to bychom museli z tohoto světa utéci, ale pokud skutečně chceme naslouchat Pánu Bohu ale i moudrým rádcům, pak platí to, co zde čteme – tedy „slova v klidu vyslechnutá“. Musíme se umět zastavit, zklidnit, ztišit. Druhá rada je skryta ve spojení moudrý nuzák. Jinými slovy problém byl v tom, že dotyční neslyšeli, protože se nechali vést předsudky. Naším problémem někdy je, že ve skutečnosti nehledáme rady, ale potvrzení toho, co chceme slyšet. Zřejmě dopředu věděli, že záchrana je ve zbraních, tak proč se ptát nějakého nuzáka na jiná řešení?
Lidé v obleženém městě byli ve velkém tlaku a ten nakonec způsobil, že se minuli cílem, že nešli k tomu, kdo by jim pomohl.
Později Ježíš pronesl slova, která jsou trochu podobná: Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. Mt 11, 28 – 30 Mnozí prožíváme více či méně námahu a všichni si nějaká břemena neseme. Může to být v oblasti vztahů, práce, školy, znepokojení z politiky, nemoci a nevím čeho ještě. Na všechno existuje nějaká knížka, návod, rada. Nechci to zavrhovat, zároveň Ježíš říká, pojďte ke mně. Knížky, poradci nám nabízí řešení. Ježíš zde nabízí něco trochu jiného. Nabízí odpočinek, pokoj uprostřed neklidné doby a okolností. Ty se někdy mohou změnit, někdy ale nikoli. Zároveň jsou zde velmi nečekaná slova: „Vezměte na sebe mé jho.“ Možná namítneme, jaké jho? Já si chci dělat co chci! Do jha se zapřahala zvířata, aby šla jedním směrem. Vzít na sebe dobrovolně jho s Ježíšem, znamená jít stejným směrem jako Ježíš, následovat ho, hledat jeho vůli a podřizovat svoje rozhodnutí jeho rozhodnutím. Zároveň vzít jho znamená táhnout náklad, zátěž. Ježíš nikde neslibuje, že se díky víře vyhneme bolesti, slibuje nám ale, že bude s námi.
Závěr: Devátá kapitola knihy Kazatel nám ukázala tragédii lidí, kteří přeslechli hlas moudrého, kteří podlehli znepokojení, úzkosti a radám, které byli hloupé, ale hlasité. Ježíš nám ukazuje jinou cestu. Říká zastav se, nenech se ovládnout strachem, dej se zapřáhnout do jha se mnou, hledej cestu, kterou jsem ti připravil a měj odvahu se po ní vydat. Nebude to vždy snadná cesta, ale bude to správná cesta. Chceme po této cestě jít?
Otázky:
- Četli jste někdy nějako sebe-rozvojovou knihu nebo slyšeli nějakou přednášku? Pokud ano, změnili jste pak něco ve svém chování?
- V textu je, že obležení byli v beznadějné situaci a přesto nevyužili možnosti nechat si poradit. Jedním z důvodů bylo, že „hledali pomoc ve válečných zbraních.“ Jinými slovy v běžných prostředcích, jak se zachránit. Jenže se ukázalo, že to byl krok vedle. Co nám brání, abychom někdy jednali jinak, než mainstream a zároveň podle Boží vůle?
- V textu čteme, že „slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky“. Co nám brání v tom, abychom byli schopni „být v klidu“, tedy upokojit se? Pozorně čtěte, co bránili obleženým lidem a mluvte o tom, co mají společného s naší situací.
- Česli jsme, že jedním z důvodů, proč neslyšeli bylo, že moudrý muž byl nuzný, tedy dotyční dali na vnější zdání, zřejmě si mysleli, že by mohl říci věci, které nechtějí slyšet. Máš někoho, od koho si necháš poradit a od koho jsi ochoten slyšet i to, co se ti nelíbí? (Mimo svojí manželku/manžela)
- Ježíš hovoří o tom, že jeho jho netíží. Jak tomu rozumíš? Jak si představuješ jít pod stejným jhem s Ježíšem? Zkus vycházet z citovaného textu a kázání.