Pokušení Krista

V literatuře existuje jeden fenomén a to fiktivní rozhovor satana buš s člověkem nebo s Bohem. Přinejmenším podle jména většina z nás zná Goethova Fausta, kde Mafistoteles je ztělesněním pokušitele, který Faustovi do jisté míry nabízí podobné věci jako satan Kristu v našem textu. Známější je pro mnohé C.S. Lewis a jeho“Rady zkušeného ďábla“. Jedná se o jakési zhmotnění zla. Jiným slavným textem je Velký inkvizitor v knize Bratři Karamazovi od ruského autora F.M. Dostojevského. Proč uvedení slavní autoři používali stejný námět jaký čteme v našem textu? Mám za to, že si dobře uvědomovali, že v satanových nabídkách se skrývá cosi strašlivého, cosi, čemu člověk jen velmi těžko odolá. Zlo zde nepřichází v podobě nátlaku, bolesti, zastrašování – možná že takto přichází zlo především v pohádkách. Zlo v našem příběhu přichází jako pozitivní a velkorysá nabídka, kdy bolest či nátlak se zlem spojené jsou často až následkem.

Zaposlouchejme se do textu o F.M. Dostojevského – jak on komentoval příběh o pokušení Páně.

"Strašlivý a moudrý duch sebezničení a nebytí, s tebou mluvil a knihy nám praví, že tě pokoušel. Je vůbec možné pronést něco pravdivějšího než to, co ti tento duch odhalil ve třech otázkách a co jsi zavrhl? Všechna moudrost světa by nikdy nestvořila ani nic podobného tomu, co před tebe moudrý a mocný duch v poušti položil. V těchto otázkách jsou předpovězeny tři obrazy, ve kterých se soustřeďují rozpory lidské přirozenosti na celém světě."

O těchto otázkách jsou následující texty