Král Ása a zápas o víru

2 Paralipomenon 14:1 Ása činil to, co bylo dobré a správné v očích Hospodina, jeho Boha. 2 Odstranil cizí oltáře a posvátná návrší, roztříštil posvátné sloupy a pokácel posvátné kůly.3 Judovi poručil, aby se dotazoval Hospodina, Boha svých otců, a plnil zákon a přikázání.4 Ze všech judských měst odstranil posvátná návrší a kadidlové oltáříky. Za něho žilo království v míru.5 V Judsku stavěl opevněná města, neboť země žila v míru. Žádná válka se v těch letech proti němu nevedla. Hospodin mu dopřál klidu. 6 Ása řekl Judovi: „Vystavějme tato města, obežeňme je hradbami s věžemi, vraty a závorami, dokud je naše země v klidu. Dotazovali jsme se Hospodina, našeho Boha, dotazovali jsme se ho a on nám dopřál klid na všech stranách.“ Stavěli tedy a dařilo se jim to.7 Ása měl vojsko, tři sta tisíc mužů z Judy, nosících pavézy a oštěpy, dvě stě osmdesát tisíc z Benjamína, kteří nosili štíty a stříleli z luku. Všichni byli udatní bohatýři.8 Proti nim vytáhl Kúšijec Zerach se statisícovým vojskem a třemi sty vozy; přitáhl až k Maréše. 9 Ása vytáhl proti němu. Seřadili se k bitvě v údolí Sefaty u Maréši. 10 Ása volal k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: „Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. Pomoz nám, Hospodine, náš Bože, neboť ty jsi naše opora. V tvém jménu jsme přitáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě člověk nic nezmůže!“  11 I porazil Hospodin Kúšijce před Ásou a před Judou. Kúšijci se dali na útěk. 12 Ása se svým lidem je pronásledoval až ke Geraru. Kúšijci padli, žádný z nich nevyvázl živ; byli rozdrceni před Hospodinem a před jeho táborem. Judejci odnesli velké množství kořisti. 13 Vybili všechna města v okolí Geraru, na něž dolehl strach z Hospodina. Vyloupili všechna města a bylo v nich velké množství lupu. 14 Vybili také stany chovatelů stád a pobrali mnoho ovcí a velbloudů. Pak se vrátili do Jeruzaléma.

2 Paralipomenon 15:1 Na Azarjášovi, synu Odédovu, spočinul duch Boží. 2 Vyšel před Ásu a řekl mu: „Poslyš mě, Áso i celý Judo a Benjamíne. Hospodin bude s vámi, když vy budete s ním. Budete-li se dotazovat na jeho slovo, dá se vám nalézt. Jestliže ho opustíte, opustí vás. 3 Mnoho let býval Izrael bez pravého Boha, bez kněze – učitele a bez zákona. 4 Když se však ve svém soužení obraceli k Hospodinu, Bohu Izraele, a hledali ho, dával se jim nalézt.  5 V oněch dobách nebylo možno pokojně vycházet a vcházet, neboť mezi všemi obyvateli zemí vládly obrovské zmatky. 6 Docházelo ke srážkám mezi pronárodem a pronárodem, mezi městem a městem, neboť Bůh je uvedl ve zmatek všelikým soužením. 7 Jednejte tedy rozhodně, nechť vaše ruce neochabnou, neboť vaše jednání bude odměněno!“  8 Když Ása uslyšel tato slova a proroctví proroka Azarjáše, syna Odédova, vzchopil se a vymýtil ohyzdné modly z celé země judské i z Benjamína a z měst, která dobyl v Efrajimském pohoří, a obnovil Hospodinův oltář před Hospodinovou předsíní. 9 Pak shromáždil celého Judu i Benjamína a z kmene Efrajimova, Manasesova a Šimeónova ty, kteří u nich pobývali jako hosté; přešlo k němu totiž mnoho lidí z Izraele, když viděli, že je s ním Hospodin, jeho Bůh. 10 Třetího měsíce, v patnáctém roce Ásova kralování, se shromáždili do Jeruzaléma. 11 Z kořisti, kterou přihnali, obětovali onoho dne Hospodinu sedm set kusů hovězího dobytka a sedm tisíc ovcí a koz. 12 Zavázali se smlouvou, že se budou dotazovat na slovo Hospodina, Boha svých otců, celým svým srdcem a celou svou duší.

13 A každý, kdo by se nedotazoval Hospodina, Boha Izraele, propadne smrti, ať malý nebo velký, ať muž nebo žena. 14 Přísahali Hospodinu mocným hlasem a nadšeným hlaholem za zvuku trubek a polnic. 15 Z té přísahy se radoval celý Juda. Přísahali celým srdcem, že ho budou hledat s veškerým zanícením, aby se jim dal najít. A Hospodin jim dopřál klid na všech stranách. 16 Také svou matku Maaku zbavil král Ása jejího královského postavení za to, že udělala nestvůrnou modlu pro Ašéru. Ása její nestvůrnou modlu podťal, rozdrtil na padrť a spálil v Kidrónském úvalu.  17 I když z Izraele nebyla odstraněna posvátná návrší, přece srdce Ásovo bylo po všechny jeho dny cele při Hospodinu. 18 Svaté dary svého otce i své svaté dary, stříbro, zlato a různé předměty, přinesl do Božího domu. 19 Až do pětatřicátého roku Ásova kralování nebyla žádná válka.

2 Paralipomenon 16:1 V třicátém šestém roce Ásova kralování vytáhl Baeša, král izraelský, proti Judsku. Vystavěl Rámu, aby zabránil judskému králi Ásovi vycházet a vcházet^(s). 2 Ása tehdy vynesl z pokladů domu Hospodinova a domu královského zlato a stříbro a poslal je Ben-hadadovi, králi aramejskému, který sídlil v Damašku, se vzkazem: 3 „Máme spolu smlouvu. Měli ji i můj otec a tvůj otec. Zde ti posílám stříbro a zlato. Nuže, zruš svou smlouvu s izraelským králem Baešou, ať ode mne odtáhne.“ 4 Ben-hadad krále Ásu uposlechl a poslal velitele se svými vojsky proti izraelským městům. Vybili Ijón, Dan, Ábel-majim a všechna města skladů v kmeni Neftalí. 5 Když to Baeša uslyšel, přestal stavět Rámu a své dílo přerušil.

6 Král Ása sebral celé Judsko, aby z Rámy odnášeli kámen a dřevo, z nichž stavěl Baeša, a vystavěl z toho Gebu a Mispu. 7 V té době přišel k judskému králi Ásovi Chananí, vidoucí, a řekl mu: „Poněvadž jsi hledal oporu u krále aramejského a neopíráš se o Hospodina, svého Boha, vymkla se ti vojska krále aramejského z ruky.  8 Což neměli Kúšijci a Lúbijci početné vojsko, obrovské množství vozů a jezdců? Když jsi však hledal oporu u Hospodina, dal ti je do rukou. 9 Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm. Ale v této věci jsi jednal jako pomatenec, a od nynějška budeš muset válčit.“  10 Ása se na vidoucího rozlítil a dal ho vsadit do žaláře; tak ho ta věc rozzuřila. V oné době Ása ukřivdil mnohým z lidu. 11 Hle, o příbězích Ásových, prvních i posledních, se píše dále v Knize králů judských a izraelských. 12 V třicátém devátém roce svého kralování onemocněl Ása přetěžkou nemocí nohou. Ale ani ve své nemoci se nedotazoval Hospodina, nýbrž vyhledal jen lékaře. 13 I ulehl Ása ke svým otcům a zemřel v jednačtyřicátém roce svého kralování. 14 Pohřbili ho v jeho hrobce, kterou si dal vytesat v Městě Davidově; uložili ho na lůžko plné balzámů a dovedně připravených mastí a zapálili mu převeliký oheň.

Jen velmi stručně k historickým souvislostem. Izraelské království se rozdělilo po vládě Šalamouna a rozdělili ho jeho synové Roboám a Jeroboám. Severní království bylo v oblasti Samařska v oblasti dnešního severního Izraele a hlavní město bylo Samaří. Toto království bylo nakonec pohlceno Asýrií někdy v 8 století. Jižní nebo Judské království mělo centrum Jeruzalém a vydrželo déle – až do 6 století, kdy bylo pohlceno Babylóňany. Tato dvě království proti sobě často bojovala a utápěla se tedy v bratrovražedných válkách. Pravdou je, že jižní království čas od času měla krále, kteří byli bohabojní a kteří uctívali Hospodina.

Z Izraelských králů většinou známe první tři – Saule, Davida a Šalamouna, pak se nám další rozplývají… chtěl bych se podívat na jednoho z králů jižního království, který není až tak známý a hledat v něm určité paralely s naším životem, protože jak jsem mnohokrát říkal, kulisy se mění, ale to nejdůležitější, tedy my a Pán Bůh nikoli.

Hned na začátku popisu Ásova kralování čteme, že činil, co je správné v Hospodinových očích. Zastavme se u této kratičké věty. Když se v naší kultuře a v našem myšlenkovém nastavení řekne, že je něco správné, pak se obyčejně vybaví mít správný názor. Občas si zběžně čtu diskuse na sociálních sítích a tam se to jen hemží těmi, kdo mají správné názory. Bible ale nastavuje jiný úhel pohledu na „správnost“ a to tím, že klade důraz na propojení myšlení a skutků. V NZ zákoně čteme výzvu, abychom byli činitelé pravdy. Když tedy Ása dostane na trůn, pak nejen pozná, co je správné v Božích očích, ale také to činí a to je rozdíl. I proto následuje několik šest sloves, tedy co dělal: „Odstranil cizí oltáře, roztříštil posvátné sloupy, pokácel posvátné kůly. Judovi poručil, aby se dotazoval Hospodina, a plnil zákon a přikázání. Ze všech judských měst odstranil posvátná návrší a kadidlové oltáříky.“ Na první čtení to vypadá jasně – dnes by nám asi nedělalo problém pokácet nějaký posvátný strom a více než že nás sežehne blesk, bychom se báli pokuty, jenže pro lidi v době, o které čteme, tyto věci byli zárukou jistoty, tak jako je pro nás dnes majetek, prestiž, pověst atd. Navíc pokud něco takového král udělal, musel počítat s tím, že ne všichni s tím budou souhlasit. Tedy že si rozhází u některých svojí pověst. A přesto udělá to, co udělá. Toto je stále opakující se motiv Bible – důraz na život v pravdě, na propojení toho, co jsem poznal s tím, co konám. Kdy platí, že vědět a nekonat znamená nevědět. Moje zkušenost je, že nejagresivnější obhájci pravdy bývají ti, kdo jen teoretizují…

Druhé dějství – přichází požehnání v podobě vojenské porážky nepřátel. Když stojí proti nepřátelské přesila, vyřkne mj. slova: „Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému.“ Někdo by mu mohl namítnout – ale ty ses všech opor dobrovolně zbavil. Ty ses stal bezmocným a to dobrovolně, tak nekňuč. Sice ti zůstal Hospodin, ale přece jen kdyby sis nechal i nějakého toho bůžka, bylo by to lepší. Neměl jsi to brát tak fanaticky. Jenže v toto duchu Ása vzývá Pána Boha – jsem bezmocný, dal jsem se ti všanc, ve víře jsem se zbavil různých bůžků a teď se spoléhám na tebe. Otázka, kterou si kladu nad tímto textem, je, co konkrétně vydávám Pánu Bohu. V čem se prokazuje moje důvěra v něj?

Zde by příběh mohl skončit – PB se přizná k Ásově důvěře a požehná mu. Obyčejně to bývá tak, že když jsme před nějakou zkouškou, životní křižovatkou, problémem, modlíme se a hledáme Boží pomoc. Jenže pak někdy přichází druhý krok. Když se zadaří, otrne nám. Člověk má někdy krátkou paměť a poté co dá sliby sobě, druhým nebo Pánu Bohu, tak dříve či později upadne do stejných životních stereotypů, jako tomu bylo před zkouškou, kterou prošel. Proč? Protože se sice změnili okolnosti k lepšímu, ale my jsme se nezměnili. Jenže Ása je jiný – přichází k němu prorok Azarjíš a říká, aby pokračoval v náboženských reformách. Zde bychom možná řekli něco ve smyslu, ale už to fakt stačí. Určitě je dobré věřit, tak nějak tomu přizpůsobit život, nežít vyloženě proti Bohu, ale všeho moc škodí. Ása ukazuje ale jiné nastavení. Neotrne mu a v reformách pokračuje. Dokonce tak vážně, že jde i proti vlastní rodině – konkrétně matce.

Kdysi jsem četl rozhovor s autorem knihy „Utekl jsem z Osvětimi“ Rudolfem Vrbou. Podívejme se, co Vrba odpovídá na jednu z otázek: Setkal jste se v Osvětimi s knězi nebo s někým, komu pomohla víra v Boha přežít nebo slušně obstát?
Jediní, kteří obstáli ve strašlivé zkoušce, a to je zajímavé, byli Svědkové Jehovovi. V Ravensbrücku jich byly vězněny tisíce. Často to byly i matky vojáků, kteří bojovali na frontě. Stačilo jen jít k bráně, kde byly formuláře, na nichž mohli podepsat, že nebudou dál dělat mírovou propagandu a vyznávat svou víru, a mohli být propuštěni. A nestal se jediný případ, že by někdo z nich šel a podepsal. Naopak. Ti, kteří slíbili, že podepíší, a potom viděli, že ti, kdo odmítli, byli zavražděni, zrušili svůj slib a nepodepsali. Morální síla těch lidí, kterým se dnes kdekdo vysmívá, se ukázala být nesmírná a já si jich vážím.

Možná, že se někteří z vás nad Vrbovou odpovědí ušklíbnou s tím, že se jednalo v případě Jehovistů o fanatismus. Myslím, že nikoli. Svým rozhodnutím – na rozdíl od současných náboženských fanatiků totiž nikoho neohrožovali. Jediné, co ohrožovali, byl jejich život. Ponechme ale stranou diskuse o Jehovistech. Raději se zamysleme nad tím, o co více by měly být naše postoje rozhodnější, když jsme uvěřili Ježíši – jako Bohu a Spasiteli. V současné době po nás Bůh nežádá, abychom nasazovali život. Chce mnohem méně – třeba náš čas, peníze, přiznání se k víře, myslet a žít pro druhé… domyslete si, co se týká vás.

Problém nastává tehdy, když se křesťanská víra scvrkne na to, mít „správný názor“. Mít správné názory bez toho, že se promítnou do života a do konkrétních rozhodnutí, je strašně málo. Sice nám nehrozí, že budeme vypadat jako fanatici, ale hrozí nám opak. Tedy že slovy Zjevení „nejsme studení ani horcí“, nebo slovy Nietscheho „vypínáme prsa, ale žádná nemáme“. Sice dokážeme k mnoha věcem víry zaujmout postoj, ale zaujímat postoje nic nestojí.

Obávám se, zda někdy nevidíme fanatismus ve věcech, jakými jsou nadšení, optimismus, jednoznačný pohled na věci víry, oddání se Kristu, evangelizace atd. Moc dobře vím, že život mnohokrát není černobílý, že věci nejsou jasné, jak bychom chtěli, to ale neznamená zůstávat jen kdesi uprostřed. Nakonec nejlepším příkladem byl sám Kristus, který šel až na kříž. Možná by ho mnozí přiřadili do kategorie fanatiků. Moc bych si přál, aby se mezi námi našli mnozí „fanatici“ – v Ježíšovském slova smyslu – tedy ti, kdo šíří světlo. Pokud se nám do toho nechce, potom bych poradil jeden citát, který vyřkl údajně A. Einstein: „Nemáš-li sílu, abys hořel a světlo šířil, alespoň nezacláněj.“

Zde by příběh mohl končit, byl by to krásný happy-end. Jenže jak to tak v životě bývá, příběh pokračuje a nekončí dobře. Přichází další zkouška, další tlaky a král, který tak skvěle dokázal spoléhat na PB najednou dělá kotrmelec. Je v ohrožení od nepřátel a již se více nemodlí jako kdysi, ale jde do paktu, do kterého jít neměl. Na to přichází opět prorok a říká: „Poněvadž jsi hledal oporu u krále aramejského a neopíráš se o Hospodina, svého Boha, vymkla se ti vojska krále aramejského z ruky.“ Zajímavá je ale králova reakce. Ten, který pokorně naslouchal předchozí radě proroka, se najednou rozlítí, vytočí a dokonce je řečeno, že „v oné době Ása ukřivdil mnohým z lidu“. Je to tak, že mnohokrát prostě nechceme naslouchat lidem, kteří nám říkají věci, které neradi slyšíme. Nechceme zpětnou vazbu, ale jen a pouze potvrzení našich představ.

Zajímavé je, že spojenectví, za které ho prorok kritizuje, přineslo ovoce. Tedy čistě pragmaticky vzato, účel zde světil prostředky a z jistého úhlu pohledu se mýlil prorok. Přece vše funguje!!! Ukázalo se, že úspěch může mít člověk i když se spolehne na PB, tak i když s ním nepočítá. Jenže BP se na úspěch v životě dívá jinak. Úspěchem je věrnost Pánu Bohu. O tu běží především. Nakonec Ása umírá a je o něm  řečeno, že „ani ve své nemoci se nedotazoval Hospodina, nýbrž vyhledal jen lékaře.“ Chyba nebyl, že vyhledal lékaře, ale že se nedotazoval Hospodina.

V tomto příběhu vidíme velmi plasticky zápas o víru. Krásný začátek, zápal, nadšení, požehnání a navzdory tomu pád a selhání. Jinými slovy víra není jakýsi sterilní názor, který máme jednou pro vždy, ale zápas, poklad, o který je třeba usilovat, který je třeba chránit a kultivovat. Toto vše ale není v našich silách. Ása svoje špatná rozhodnutí neudělal z nějaké kratochvíle, z nudy, ale proto, že na něj, podobně jako na nás doléhaly různé tlaky, kterým zpočátku odolával, ale nakonec neodolal.

Každý z nás stojíme před různými křižovatkami a tento příběh pro nás může být výzvou, ve víře se vydat správnou cestou a to i za cenu, že to bude někdy bolet.