Abakuk a tisíceré proč?

Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.  Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.

Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat. Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo. Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí. Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji. Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.

Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího? Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?  Abakuk 1

Vybral jsem text z proroka Abakuka, protože nepatří mezi nejčtenější knihy Bible, zároveň nás konfrontuje s některými nelehkými otázkami, které řešíme i dnes, byť v jiných kulisách. Otázky utrpení, Božího mlčení a dokonce Božího hněvu.

Abakuk pravděpodobně působil na přelomu 7 a 6 století p.n.l. za krále Jojakíma, který byl králem Judského, tedy jižního království a o kterém řečeno, že se dopouštěl toho, co bylo zlé v Hospodinových očích a byl proto terčem ostré kritiky především proroka Jeremiáše. V průběhu jeho vlády byla řada vznešených Izraelců odvlečena babylónským králem Nabukadnezarem do Babylóna, mj. i prorok Daniel. Toto znamenalo devastaci země, protože národ přichází o elity. Po nějaké době se Jojakím vzbouřil, jenže jeho království bylo napadeno hordami Kaldejců, což byli Babylóňané a sám král během válečných zmatků umírá. Tolik jen velmi stručně, abychom si dokázali představit kontext toho, co prožívá prorok. Shrnuto: Jedná se o postupnou devastaci Judského království, o války a násilí. Nebo jinak řečeno, jedná se o okolnosti, které Abakuka vedou k velmi těžkým a nesnadným otázkám a dialogu s Bohem. O otázky, které někdy člověk klade právě uprostřed trápení.

Pojďme se na některé jeho otázky a povzdechy podívat podrobněji.  

Bože volám a ty neslyšíš. Úpím pro násilí, nezachraňuješ. Koukám na ničemnosti stejně jako ty, ale ty mlčíš. Dále je v textu několikrát proč… Proč mi dáváš vidět ničemnosti, Proč trpíš věrolomné, proč mlčíš, proč se díváš na nespravedlnost? To pro tebe člověk nemá větší hodnotu než mořská havěť?

Jedná se o celou sadu otázek, které ale nemají původ v akademické diskusi na téma, proč Bůh dopouští zlo, ale v trpkých zkušenostech, ve kterých se prorok nachází. Prorok přinášel druhým naději, že Hospodin se zastane Judského království, znal některé texty z Tóry, které hovořili o Boží dobrotě, možná doufal, že Bůh pomůže Jojakímovi, který se vzbouřil proti Nabukandezarovi, nebo že nedopustí, aby Nabukadnezar odvedl elity národa. Zjednodušeně řečeno prosil Boha, aby se smiloval, aby nedopustil zlo na jižní království.

Předpokládám, že se modlil úplně stejně, jako se modlíme my, když se modlíme za úlevu od těžké životní situace, od bolesti nebo od nepříjemných okolností. Známe texty připomínající Boží dobrotu, z kterých nám plyne, že by Bůh neměl dopouštět věci, které dobré nejsou. Jenže najednou realita jakoby rozhodila prorokovu nebo naší teologii a naše vnímání Pána Boha a prorok stejně jako my se ptá. Jak to tedy Bože, je? Kdo vlastě jsi? Kým je pro tebe člověk? Staráš se vůbec o tento svět? Záleží ti na něm? Na mně?

Každý člověk prochází v životě různými krizemi, těžkostmi a situacemi, které si nevybral. Jistě je pravda, že utrpení dřívějších generací třeba vypůsobené válkou, je nesrovnatelné s tím, v čem žijeme my. Jenže se prokázalo, že s mírou bohatství neroste míra spokojenosti a štěstí. Nebo jak říká jeden autor, „když vše po čem jste toužili a co jste chtěli, nestačí“. Jinými slovy každý si nějakým trápením někdy prochází a není důvod to bagatelizovat.

Co tedy vidíme v tomto textu.

Jednak to, že nesnadné životní situace mnohdy člověku rozhodí pohled na Pána Boha a člověk se znovu ptá podobně jako prorok tak Bože kdo tedy jsi? Toto je důležitý prvek nejen pro nás samé, ale i pro rozhovory, pro pastoraci, pro naslouchání druhým v tom smyslu, že někdy a možná často lidský pohled na Pána Boha určují i okolnosti. Navíc ne každý má důvěru, jako měl apoštol Pavel, který seděl ve vězení a ještě za to Bohu děkoval a zpíval si. Jistě záleží na tom, co nám o sobě Bůh řekl v Písmu, ale není to jediný faktor, jakkoli by měl být určující. Z toho co čteme, jde strach. Krutý pronárod, za boha má vlastní sílu, vyhlašuje vlastní svrchované právo, žene se za násilím… vidíme zlo utržené ze řetězu, která nutně vede k otázce jak si to srovnat s Boží láskou? Těžko. To, že si ale takovouto otázku tváří v tvář realitě trápení někdo klade, není důvodem k závěru, že je dotyčný mimo. Stejně tak že jsme mimo my. Jen je třeba vědět, že někdy může být náš pohled na Pána Boha zkreslen okolnostmi.

Zároveň je zde ale důležitý moment, kdy prorok vstupuje v Pánem Bohem do dialogu a to navzdory tomu, že PB jakoby mlčí. V jakémkoli vztahu, včetně vztahu Bůh – člověk platí, že špatným řešením je přestat komunikovat. Už jen to, že něco vyslovím, že něco ze sebe dostanu, že formuluji svoje otázky, má veliký smysl. A přesně to zde prorok dělá a dělá to proto, že ví, že Hospodin je Bohem dialogu. Nejen on, ale i další proroci časem dostanou odpovědi ve smyslu, že jakkoli je Hospodin dobrý, trpělivý a milující, to, co se děje je nástrojem Božího hněvu a Boží výchovy. Osobně to nevidím tak, že když člověk hřeší, tak ho Bůh ztrestá ve smyslu, že když např. nabourám, onemocním, tak že je zde přímá úměra mezi Božím trestem. Spíše když jdu proti Pánu Bohu, přijdou následky, tak jako přišli na Izrael. Bůh si pro naši nápravu může použít jakýkoli nástroj a to někdy i nepříjemné a těžké okolnosti – tak jako tomu bylo s Izraelem. Ale zpět k hlavním myšlence. Prorok vstupuje do rozhovoru, do dialogu s Bohem a k tomu by nás měli mj. vést složité životní okolnosti, i když nejen ty.

Po sérii otázek prorok dochází k následujícímu:

Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost. Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“  Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. Abakuk 2, 1 - 4

-          Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví

Ať je situace jakákoli, ať si myslím, že by možná Bůh měl jednat jinak, že jsou věci špatně, budu velmi pozorně naslouchat PB. Zastavím se, upokojím se, zpozorním… možná udělám přesně to, na co jsme zapomněli a na co v ruchu všedních dní nemáme čas. Když chcete někomu naslouchat, nemůžete běžet, protože vás ruší váš vlastní dech, musíte se zastavit. Podobný princip s PB a pravda je, že na to nemáme čas, že se příliš ženeme. Nedávno jsme na naší skupince si dali úkol, vyhradit si během měsíce půl hodiny jen na PB. Nakonec to nedal ani jeden z nás… prorok ale ukazuje jiný přístup – budu pozorně naslouchat, co když mě Bůh chce něco sdělit, potřebuji okolnosti vidět i z jeho perspektivy, jinak zmalomyslním a vše uvidím jen pod úhlem černých okolností a moje závěry budou špatné. Zároveň očekávám, že Hospodin bude mluvit, že ho nechám mluvit, že neskončím jen u mého monologu.

-          „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“  

Vyčkej, moje odpověď přijde. Hospodin zde proroka vyzýval k trpělivosti. Nedám ti okamžitě všechny odpovědi, nestane se hned všechno, co chceš, ale odpovím ti, budu s tebou, jsem s tebou a chci ti svoji vůli zjevovat i skrze utrpení, kterým procházíš, ale buď trpělivý. Zároveň s tím souvisí i další důležitý princip. Prorok jakkoli je věrný Hospodinu, nemá žádnou protekci, je součástí svého národa, bydlí uprostřed zlého lidu a nese s ním dobré i zlé. Jenže v podobném duchu mluvil i Ježíš, když říká, jste ve světě, ale nepatřítemu. Ale stále v něm jste.

-          Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

Toto je jeden ze základních textů, který cituje i Pavel. Spravedlivý bude žít z víry, nebo proto, že je věrný. Na první čtené bychom si mohli myslet, že si Boží věrnost musíme odmakat svojí věrností. Jenže Pavel tento text vykládá jako opak skutků. Jsme živi, protože věříme a důvěřujeme, nikoli proto, že Bohu předkládáme litry svého potu. Abakuk nakonec navzdory všem předpokladům důvěřuje Hospodinu, věří nikoli protože, ale věří navzdory – navzdory tomu, že Bůh mlčí, že mu neodpovídá, že jedná jinak. Zároveň zůstává Hospodinu věrný a nebojí se Izraelcům zvěstovat slova, která nechtějí slyšet – tedy slova, že Bůh soudí a trestá. Nakonec tato krátká kniha končí velezpěvem, že i kdyby nevypučel fíkovník a réva nedala ovoce, Abakuk bude s jásotem oslavovat Hospodina. 

O mnoho let později přichází jiný prorok, který se podobně jako Abakuk proč? Ptá se slovy Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Podobně jako Abakuk nikam neutíká a naopak zůstává se svým lidem i uprostřed utrpení a hříchu a podobně jako Abakuk trpělivě vyhlašuje, že cesta k Pánu Bohu je otevřená, pokud lid uzná svoje provinění. Zároveň je o něm řečeno, že právě proto, že prošel utrpením stejně jako my, tak rozumí naším bolestem a zápasům a nejen to, slibuje nám, že jimi projde s námi.

Přál bych nám všem, abychom mohli být tomuto proroku, Ježíši Kristu být velmi blízko a to ať procházíme jakoukoli situací.