Štědrost u Lukáše

Co myslíte, že je nejčastějším tématem Lukášovského evangelia? Je to poněkud překvapivě otázka majetku, chudoby a bohatství. Je až neuvěřitelné, jak často toto Lukáš zařazuje do svého evangelia, ale i následně do Skutků, které napsal.

Vyberu pár textů: Lukáš 1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. (Mariin chvalozpěv)

Lukáš 6:20 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. 24 Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. (Kázání na hoře)

Lk 15 – podobenství o ztracené ovci, zakutálené minci a marnotratném synu, kde syn žádá explicitně o majetek.

Podobenství o boháči a Lazarovi – Lk 16, 19 – 31

Lukáš 12:16 Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.17 Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘18 Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ 21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

Příběh o Zacheovi, který vrací to, co ukradl: Lukáš 19:8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“  9 Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.

Velmi zajímavé je vystoupení Jana Křtitele, který svoje volání k pokání

překlápí do ekonomiky.

Lukáš 3:9 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“  10 Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ 11 On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ 13 On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“  14 Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“

Lukáš 10:33 Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; 34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘

První slova, která pronese Ježíš u Lukáše, jsou zapsána v Lk 4:18 Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu.

Ježíš zde cituje ze dvou zdrojů a to Iz 61,1 a 58, 6, kdy z Iz 58 jsou slova utlačované propustit na svobodu. Tento text je v kontextu prorocké kritiky sociálních neshod v kmeni Juda, které se projevovali zneužíváním bohatství na úkor chudých.

Na farizeích si Lukáš všimne toho, že měli rádi peníze: Lukáš 16:14 Toto vše slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.

Textů týkajících se peněz je u Lukáše nápadně hodně, stejně tak nikdo jiný z evangelistů se tolik nezaměřuje na sociální aspekty, na chudé a vyloučené. Zároveň to, jak člověk hospodaří s majetkem, Lukáš spojuje se spásou a s následováním. Všimněme si zajímavého kontrastu. V Lk 18 je příběh o bohatém mládenci a tento příběh končí slovy, Lukáš 18:23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. 24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ O další kapitolu dál, v Lk 19 je příběh o Zacheovi, který je v protikladu k tomuto příběhu, protože se u něj projeví štědrost.

Bibli čtu dlouho, ale nikdy jsem si nevšiml, že je u Lk tak masivní důraz na majetek, peníze a na zprávu majetku a zároveň jak to Lk spojuje s následováním.  My bychom zřejmě k následování Ježíše zařadili, věrnost, slušnost, poctivost, ovládání sexuality, pravdomluvnost atd. Toto vše jistě do křesťanské etiky, následování a do úsilí o svatost patří, ale opět se vracím k tomu, že Lk nejvíce akcentuje majetek a s ním související snahu o sociální spravedlnost.

Otázka je, proč tuto oblast Lukáš tak akcentuje, proč se jedná o tak závažné téma. Proč s ní dokonce spojuje spasení a následování.

Lukáš neodsuzuje bohatství, ale varuje před tím, aby se majetek, starost o majetek, peníze staly náhradou za Boha. V Lk 6, 24 čteme: Lukáš 6:24 Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. 25 Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Ukazuje se, že motiv přítomné blaženosti, zabezpečení převýšil motiv být šťastný v Bohu a skrze Pána Boha.  My nejsme šťastni jen v Bohu, zároveň ale majetek má tu vlastnost, že nám vlastnosti, které můžeme v Bohu najít, dokáže nahradit. A v tom je jeho obrovská moc. Skrze peníze můžeme zažít silný pocit štěstí např. když cestujeme, kupujeme si věci, zbavujeme se bolesti, zabezpečujeme sebe a svoje děti do budoucnosti. Lukáš říká, běda vám, protože se vám už dostalo potěšení.  Tím není řečeno, že kdo je šťastný, je dítětem pekla, ale pokud majetek nahradí Pána Boha, je zle. Navíc na vícero místech Lukáš ukazuje, že mít majetek, není snadné. To vidíme v podobenství o marnotratném synu, bohatém mládenci. Zároveň Lukáš ukazuje, že člověk si ohledně majetku nedokáže říci dost. Píše se to ve výzvě k vojákům, aby se spokojili se svým žoldem a nikoho nevydírali. Proč by měli někoho vydírat?  Protože je v nich odvěká lidská vlastnost, chtít víc, což ohledně majetku platí dvojnásobně. Myslím, že do naší mysli se snadno může dostat neustále spekulování kam na dovolenou, jak se zajistit, kde vydělat, kde jsou nejlepší slevy atd. A najednou se dostáváme do poručí majetku.

Co s tím?

Lukáš 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. 31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. 32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33 Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.

Pokud nevíte, jak se zbavit majetku, zde máte geniální návod. Běžte po kázání do metra, rozdejte bezdomovcům úspory, ale před tím na nich vyžádejte slib, že za týden na stejném místě vám vše vrátí. Jiná varianta je, že Lukáš hovoří o štědrosti, jenže k chudým. V jeho době neexistoval žádný sociální ani jiný systém a lidé byli vydáni na milost a nemilost almužnám. Odraz tohoto myšlení vidíme ve SZ, kde se nesmí sklízet až do rohů, aby zbytek úrody mohl mít bezdomovec, příchozí a vdovy. Vidíme jubilejní rok, tj. 49 rok, kdy se půda vracela původním majitelům, což bránilo tomu, aby za chyby otců nesly následky i jejich děti. V Ježíšově době existovalo mnoho chudých, od kterých nešlo v případě almužen očekávat nějakou návratnost a Ježíš zde říká, dej i jim. To ale není to samé, jako dej komukoli a kdykoli. Zchudlý, vdova za peníze nešli koupit alkohol, ale jídlo. Košili nešli prodat do zastavárny, ale použili jí na zahřátí. Tím nechci hledat důvody proč nedat, naopak, Ježíš jasně vybízí k velkorysosti, k štědrosti jako obraně před bohatstvím, zároveň je legitimní přemýšlet nikoli, zda vůbec být štědrý, ale jak být štědrý. Zajímavé též je, že o dávání almužen, tedy obdobě štědrosti píše jen a pouze Lukáš. Zároveň dávání almužny, řecky elemosyne je jiným výrazem pro smilování se – řecky eleos. Tedy naše dávání odráží i to, jak jsme přijali Boží milost.

Zvláštní a provokativní je typicky Lukášovské téma a pro Židy provokace, že příjemci naší štědrosti mají být Samaritáni. Tedy lidé mimo naší sociální bublinu. A toho se týká druhý bod.

Lukáš 14:12 Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. 13 Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.

14 Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Druhý rozměrem je láska projevená a to nejen k lidem, kteří jsou v naší sociální bublině. V tehdejší době platilo, že bohatý má pozvat pouze bohatého, aby se mu pozvání vrátilo. Lukáš to odmítá a říká, okolo tebe jsou i lidé, které by sis přirozeně nevybral, ale i pro ně je evangelium a ty je máš mít rád a nejen to. Máš jim to dávat i najevo.  Sami víte, jak nesnadno se lidem, kteří nepatří mezi nás, kteří nemají naše vzdělání, příjmy, rozhled, druh parfémů komunikuje a jak to žel někdy platí i uvnitř církve. Ve Skutcích pak vidíme Lukášovo pokračování, kde čteme o tzv. komunismu lásky, kde bohatí a chudí jsou v jedné církvi.

Uvědomuji si, že kdybych zde skončil, kázání bude spíše moralistický výkřik, dávejte. Pár z nás by pocítilo pocit viny, někdo by se uklidnil, že on tedy rozhodně bohatý není, že by to měl slyšet Kelner nebo Bill Gates. Jenže to není smysl. V 8 a 9 kapitole 2 listu Korintským Pavel píše o sbírce pro chudé a ukazuje na Krista, čímž se uzavírá i kruh tohoto kázání: Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘. A dále: 9 Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

Pavel netlačí na vůli ani na emoce, ale přináší Kristovo spasení do oblasti peněz, bohatství a chudoby. Zároveň to byl Ježíš, který poznal, co to je být chudý a to jak doslova, tak duchovně. Stejně tak mi díky jeho chudobě můžeme být duchovně bohatí a to tím, že jej poznáme. Jak skrze setkání s ním tak skrze zkušenost dávání, kdy na jednu stranu zchudneme, na stranu druhou se vírou učíme, že se Pán postará. Na konci věků když se lidé zeptají Ježíše, kde jsi byl, uslyší odpověď, byl jsem žíznivý, nahý a hladový. Tedy byl jsem v potřebných. A zároveň byl jsem na kříži. Tam mě místo tebe/nás přibili, abys býval mohl být svobodný a abys okusil duchovní bohatství. Abys byl svobodný od hříchu, ale i od peněz a majetku. A když toto prožiješ, zakusíš i touhu dávat.