Povolání Petra aneb evangelium pro byznismeny

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. Lk 5, 1 – 11

Představte si, že máte rozjetý nějaký byznys, nebo že sázíte sportku nebo prostě se věnujete nějaké činnosti s cílem získat peníze. Po dlouhodobém úsilí, kdy se občas daří a občas nezadaří, se setkáte s někým, kdo s minimálním úsilím dokáže vydělat tolik, kolik se vám vydělat nikdy nepovedlo. Asi byste si kladli otázku, jak na to ten dotyčný přišel. Něco podobného se stalo Petrovi při jeho povolání následovat JK.

 Na první čtení nám příběh nepřijde až tak zvláštní, snad si všimneme popisovaného zázraku, ale… příběh je zvláštní tím, že povolání Petra se odehrává uprostřed jeho byznysu. Možná by nás napadlo – proč Lukáš něco tak na hraně, jako je byznys, svět peněz a jejich vydělávání tahá do tak duchovních příběhů, jakými by měla být Bible prostoupena. Nebylo by mnohem lepší, kdyby se příběh odehrával v chrámě, v synagoze a nikoli uprostřed od potu páchnoucích těl rybářů, kteří jsou navíc frustrováni, že nic nechytili a tedy že nic nevydělali? Ježíš se synagogám nevyhýbal – ostatně to čteme v předchozím textu, ale nebyl to jediný prostor, kam chodil. To co je důležitější je následující princip – Ježíš přicházel a přichází za lidmi, za námi právě tam, kde se nachází. Zde vidíme, že zástup byl u jezera a tak tam Ježíš začne kázat. Jenže mu nejde zdaleka jen o zástup. Jde mu o konkrétního jedince – zde o Petra. JK požádá Petra, aby mu pomohl. Nestydí se požádat o pomoc. (Někdo to okomentoval, že se jedná o protislužbu za uzdravení P. tchýně…) Důležité je, že JK chce, aby mu Petr pomohl v tom, co velmi dobře uměl ze svého profesionálního světa. Pokud měla loď posloužit jako kazatelna a pokud měla být zhruba ve stejné vzdálenosti od břehu, aby JK mohl hovořit, bylo potřeba jí pomocí pádel – nikoli kotvy, udržet na jednom místě navzdory spodním proudům a větru, což nebyl až tak snadný úkol jak by se mohlo zdát a bylo potřeba, aby se toho ujal někdo, kdo s pádly uměl.

Když toto skončí, měl by skončit příběh, jenže… tesař Ježíš dává radu profesionálním rybářům, která popravdě odpovídá jeho „rybářským znalostem“. Ryby se ráno prostě nelovily, protože se dávno schovaly pod kameny. Představte si unaveného a asi naštvaného Petra jeho kolegy, kteří dostávají takto nesmyslnou radu, navíc od tesaře. Proto JK vysvětlí, že jeho návrh je nesmyslný, ale dodá, že na jeho radu vyjede znovu na hlubinu. Přece jenom už Ježíše nějaký pátek znal a věděl, že se nejedná jen tak o nějakého rabbiho. Najednou se stane něco, co nečeká – dojde k obrovskému úlovku a nebo, povězme si to přízemněji, ale pravdivěji – za pár minut mají Petr a spol. obrovský výdělek. Všimněte si maličkosti a to té, že na druhou loď nevolá, jen naznačuje – asi nechtěl, aby se o tomto rybolovu dozvěděli další rybáři, kteří byli na břehu. Snad nechce vyzradit obchodní tajemství… Opět jsme ale zpátky u byznysu.

Nyní mohl Petr uvažovat takto – pokud existuje kdokoli, s takovouto znalostí kde jsou ryby, může být obrovsky bohatý. Proč ale tento muž mluví více o Bohu a stará se o lidi, než o byznys? Najednou se setkává s někým, kdo převrací jeho priority. Když se Petr s tímto setká, nereaguje – jak jsi na to přišel? Poprvé v LK evangeliu čteme, že někdo vyznává, že je hříšný. Navíc už neoslovuje PJ mistře, ale pane a podobně jako všichni, kdo se setkali se svatým Bohem, padá před JK na tvář. Ježíš mu odpovídá, že do jisté míry stále bude potřebovat své znalosti lovu. Jenže pokud před tím chytal živé ryby, které pak zabíjel, nyní bude chytat ty, kdo jsou duchovně mrtví, aby obživly. Navíc příběh není jen o poznání, jsem hříšný, ale i o vyslání, tedy následuj mě.

Několik věcí k aplikaci a přemýšlení.

JK přichází tam, kde jsme – tedy nepřebývá v chrámu, ale tam kde jsme. Konkrétně na vašich pracovištích, kolektivech, byznys plánů, vztahů atd. Zároveň je skvělé, pokud můžeme tím, co umíme i z profesionální sféry použít pro jeho slávu. Ježíš neodděluje byznys a duchovno, nevytváří tyto dva světy, ale učí nás žít v obou dvou s ním. První masové shromáždění popsané v NZ se tak nakonec odehraje i díky dobrým pádlovacím schopnostem ap. Petra. Můžeme i my přemýšlet, co z toho co umíme, čím se živíme, můžeme použít pro Boží slávu. Navíc zde vidíme i to, že práce, vydělávání peněz, byznys sám o sobě není něčím méně důležitým, neduchovním, podřadným atd. Otázka spíše je, co s ním uděláme. Nádherným příkladem z naich dějin byl hrabě Zinzendorf. Zinzensdorf nebyl kazatel, ale majitel rozsáhlého panství, na kterém podnikal tím, že ho pronajímal. Jednou zažil následující zkušenost: V düsseldorfské galerii viděl portrét Krista s trnovou korunou od Domenica Fetti. Pod ním byl nápis: „To jsem udělal já pro tebe, co uděláš ty pro mne?“ Na svém panství nabídl Zinzendorf ochranu všem pronásledovaným křesťanům regionu. Začali se sem sjíždět protestanti z Čech i Moravy, kteří byli krutě pronásledováni římskokatolickou církví i úřady. Už v roce 1722 byl založen Herrnhut, v jazyce českých a moravských přistěhovalců Ochranov.  Víme, že z Ochranova přichází veliké duchovní probuzení, které se šíří do celého světa. Na jeho počátcích ale stojí… realitní makléř.

Nebo ještě jeden příklad, tentokrát ze sportu: "Věřím, že Bůh mně stvořil s určitým záměrem – jít do Číny. Ale Bůh mi též dal rychlé nohy. Když běžím tak vnímám, že se Bůh raduje. Kdybych vzdal, opovrhnul bych Božím darem…Zvítězit, pro mne znamená vzdát mu čest“. Tato slova jsou z filmu Chariots of Fire (Ohnivé vozy) a jsou vyřčena Ericem Liddellem, vynikajícím atletem a zároveň velkým křesťanem. Jedná se o rozhovor mezi ním a jeho sestrou, která ho prosí, aby splnil svoje poslání jít jako misionář do Číny. Liddell se rozhodl naplnit toto velké poslání, ale před tím se rozhoduje splnit ještě jedno poslání, které vnímá jako svoji povinnost. Běžet na Olympijských hrách v Paříži pro Boží slávu.

I tváří tvář textu z Bible, i těmto dvěma příběhům se můžeme ptát sebe sama – jak nakládám s darem, který mi byl dán?

Jak na to odpovědět? JK má recept, jak slušně vydělat. Nepochybuji, že toto se honilo Petrovi a spol. hlavou. Dnes bychom tuto situaci přirovnali k tomu, že někdo zná perfektně vývoj na akciových trzích, přesně ví, jak se zachová zákazník atd. To by byl hřích toho přece nevyužít! Jenže JK ukazuje, že má jiné priority. Rozhodně tímto JK nesděluje, že na výdělku či na práci nezáleží. Petr se setkal s mužem, který vyhrál v loterii, ale nebylo to pro něj nejvyšší metou života. Toto změnilo i Petrův postoj. Nemyslím si, že Petr a spol. odešli z domova a od rodin. Prý ono „opustili vše“ je klasická vyjadřovací figura blízkovýchodního vypravěčství. Jedná se o jisté přehánění, které chce zdůraznit důležitost rozhodnutí. Tento výrok znamená – rozhodli se následovat Ježíše. Hlavním důrazem v následování totiž není opuštění či neopuštění sítí, ale změna v prioritách. Nyní se stáváte lidmi poslání - budete lovit lidi. To je vaše poslání, které ale z vás nesnímá odpovědnost uživit své blízké. Jenže toto již není smysl.  

Ještě před tím, než Petr následuje Ježíše, se chová vlastně opačně – Ježíše odhání. Jenže důvodem není, že s ním nechce nic mít, ale že si uvědomí, naplno prožije, že není hoden, že nečistý nemůže přistoupit k čistému. Prožije, že nemá co do činění s nějakým učitelem, ale s Pánem. Jeho postoj v následování není, Pane, dělám ti vlastně tak trochu milost, ale bude mi ctí tě následovat. JK ukazuje, že čistý může očistit nečistého. Jenže toto nemůže udělat nějaký učitel, ale jen Pán a Bůh. Až po tomto vyznání Petra PJ spojuje jeho minulost v budoucností s tím, že se stane člověkem poslání a bude sloužit vyššímu cíli. Rybaření a zabíjení ryb, bude proměněno k chytání lidí a vedení je do života. Navíc si všimněme, že dialog ohledně následování ale i Petrovo vyznání se odehrává jej mezi jím a Kristem. Jenže nakonec za Kristem odchází i jeho přátelé. Proč? Jednak proto, že Petr byl zřejmě vedoucím jejich skupiny, ale i proto, že naše rozhodnutí ovlivňují druhé.

Přál bych nám všem, abychom se stali lidmi poslání, abychom našli a nacházeli i uprostřed naší každodennosti cíle, které mají co do činění s Božími cíli, výzvy, které pochází od Boha, abychom v tom co děláme, dokázali hledat hlubší smysl, který pochází od samotného Boha.