Tak je nasyť ty a kde brát, když není z čeho - Mk 6, 35 – 44

 

Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a čas už pokročil.36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu."37 Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"38 Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.40 I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.42 A jedli všichni a nasytili se.43 A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. 44 Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů. Mk 6, 31 - 44

 

Byly blízko židovské svátky velikonoční. 5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" 6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. 7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." 8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!" 10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!" 13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. J 6, 4 - 13

 

 

Celý příběh je zarámovaný stále stoupající Ježíšovou popularitou. U Jana je stejný příběh zarámovaný zmínkou o tom, že za ním šel veliký zástup, protože uzdravoval. U Marka je zmínka o tom, že lidé byli jako ovce bez pastýře. Dnes bychom poněkud periorativně řekli, že se chovali jako stádo. Věděli, že v okolí je někdo mocný, zajímavý, někdo, kdo dělá zázraky, možná kdo by jim ulevil od jejich každodenních trápení a problémů. To rozhodně není málo, ale nikde ani zmínka o tom, že by v Ježíšovi zástupy rozpoznali někoho víc, než uzdravovatele, činitele mocných divů a pomocníka. Lidé se chovali tak, jako se chovají dnes. Jakmile někam přijde někdo, kdo něčím upoutá, kdo dokonce lidem uleví od problémů, okamžitě má za sebou zástup, okamžitě mu masy „zobou z ruky“. Ježíš svoje zázraky vykládá, naznačuje, že se jedná o znamení, že spolu se zázrakem je třeba pochopit i jeho smysl, ale moc to nezabírá. Zřejmě vždy platilo a platit bude, že lid chce především chléb a hry, zde alespoň chléb. Na jednu stranu je to pochopitelné, jídlo je Božím stvořením, stejně tak odpočinek, o kterém zde čteme, zároveň stačí tak málo, aby se chléb a odpočinek staly něčím, co postupně zatemňuje Boží věci. Dobře to vyjádřil ruský spisovatel Dostojevský, když v jedné pasáži knihy Bratři Karamazovi dává děj do španělské Sevilly a vykresluje fiktivní rozhovor mezi inkvizitorem a Kristem. Inkvizitor Kristu vyčítá, že přišel na tuto zem a nařkne ho z naivity, že přinesl lidem svobodu. Nakonec říká, že inkvizice zná lidi lépe než Kristus. Tvrdí, že lidé nakonec svobodou, která v Kristu přichází, pohrdnou a půjdou za tím, kdo jim nabídne chléb. Žel, inkvizitor měl do jisté míry pravdu. To nakonec vidíme už u Mojžíše, kde mu Izraelci mnohokrát vyčítají, že je vyvedl do svobody a vzpomínají, že jim bylo lépe doma nad – tedy v otroctví Egypta, ale s hrnci masa.

 

Zde bychom mohli čekat, že takto živočišnými a po senzaci toužícími lidmi Kristus pohrdne, že pohrdne pomyslným stádem, že dá přednost lidem vznešenějšího ducha, jenže nic takového se nestane. Právě za takovýmito lidmi přišel. Přišel i za lidmi, se kterými když si sednete, tak uslyšíte ódy na to, jak bylo za socialismu dobře, na to, že nejhorší pohromou pro náš národ byl Havel a disidenti, za lidmi, jejichž nejhlubší četbou jsou slevové bulletiny. Možná pro lidi, kteří většinou nepatří do našeho sociálního dosahu. Stejně tak přišel i pro ty, které naše společnost považuje za moudré a které někdy nazýváme intelektuály… Ježíš takto lidi nikdy nedělil. Zde vidíme dvě věci – jednak se nabízí otázka, zda se neuzavíráme do svého sociálního ghetta. Druhá věc je, že Ježíš nikdy nerezignuje ve jménu duchovních oblastí pomoci lidem v jejich fyzickém a dennodenním trápení a zároveň ve jménu dennodenních starostí nikdy nerezignuje na to, aby ukazoval na Boží království. Převedeme-li toto na náš každodenní život, potom někdy sledujeme slevy, ale nesmí se to stát životním stylem, staráme se o zabezpečení dětí, ale ty se nesmí stát domácími bůžky. Ve sboru řešíme desítky běžných věcí – od osvětlení přes nájmy po ozvučení. Jenže toto a mnohé další není cílem, ani smyslem. Tím je růst Božího království a oslava Pána Boha. 

 

Nicméně v tomto příběhu jsou okolo Ježíše zástupy, které mají hlad. U Jana bychom se dočetli, že se blíží svátky zvané Pascha, tedy židovské Velikonoce. Jednalo se o poutní svátky, kdy mnoho židů putovalo do Jeruzaléma, aby tyto významné svátky oslavili dohromady. Ti, kdo Ježíše obklopili, byli jednak poutníci, jednak lidé z Galileje a okolí, ke kterým se jistě rychle doneslo, co Ježíš koná. Blíží se večer a tito lidé nemají co jíst. Ježíš se chápe iniciativy a pokládá tak trochu nesmyslnou výzvu: Dejte jim najíst!!! Jenže dostává celkem logickou odpověď – máme málo peněz a já bych dodal, že v okolí nestojí Albert. Později se dočteme, že jen mužů bylo 5000 a to by bylo dost i pro průměrný supermarket. Prostě to nejde a hotovo. Zde je jednoduchý vzoreček. To kdyby Ježíš zapomněl počty ze základní školy. Máme 5 tisíc lidí. Jeden chleba vyjde na pět lidí. Tedy 5000 : 5 je 1000. Tedy potřebujeme 1000 bochníků. Jeden chleba stojí polovinu denáru. Za 200 denárů lze tedy koupit 400 chlebů. My ale potřebujeme 1000 bochníků. Tedy nejde. Jak tě napadlo, abychom jim my dali najíst? Ježíši Marie s tebou s tebou v domácí škole odbývala matiku. Nejde to. Toto slovo je jedním ze zaklínadel mnohých sborů a církví. Nejde to, nemůžeme, je to nemožné, vždycky se to tak dělalo, nedá se s tím pohnout, PB nám dal rozum, ani to nezkoušejme atd… Kdyby se toto stalo heslem v tomto sboru, nikdy by nevznikl. Nikdy by nevznikly tyto prostory, nikdy by se zde nestaly jiné věci. Stejně se to může stát zaklínadlem našich životů, které nás nakonec stojí to, že v životě nic nezkoušíme a raději žijeme jen z toho, co je jisté. Kdysi vyšla kniha pět věcí, které byste měli vědět dříve, než zemřete. Stovky lidí odpovídalo, co by v životě dělalo jinak a co naopak stejně. Jedna z pěti oblastí, která vyšla, byla, že by respondenti více riskovali. Přemýšlím, co chce PB ode mě, kde stojím na místě a vymlouvám se, že to nejde. Vidím více překážky a nesnáze než PJ.?

 

Pravda je, že většinou něco nejde, protože nemáme zdroje. Naše uvažování je, kdybychom měli, dali bychom, zkusili bychom, udělali bychom. Kdybychom nejdříve měli 12 plných košů, to by se děli věci. Sice ne zázraky, ale děli by se věci, protože bychom se spravedlivě rozdělili. Ježíš toto uvažování mění. Vychází z toho, co je k dispozici. To „něco“ je více než nic. Ježíš učedníky upozorňuje, že je k dispozici pět chlebů a dvě ryby. Toto se stane základem pro požehnání, které později přijde.

 

Myslím, že zde vidíme více než chléb a ryby. PJ nás zde vyzývá – dejte mi k dispozici, co máte. To co máte, požehnám a rozmnožím, byť je to málo. Ježíš tento zázrak nedělá z ničeho, ale z něčeho. Proto se ptám, co bylo dáno nám, co umíme, známe, máme, kým jsme… co jsme od Pána Boha dostali a co chceme dát Bohu k dispozici, aby s tím jednal. Bůh jedná především s tím, co mu ve víře obětujeme, více než s našimi přebytky.

 

Ještě před tím, než Ježíš rozmnoží chleby a ryby, pronáší stejnou formuli, kterou pronesl při VP. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem. A jedli všichni a nasytili se.

 

U Marka příběh končí a následuje další, Jan si ale všímá toho, že dochází k davové hysterii a lidé začínají Ježíše téměř pronásledovat.

 

23 Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky. 24 Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. 25 Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“  26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. 27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka… J 6

 

Pokud by se něco podobného stalo dnes, lidé by reagovali stejně. Něco je zadarmo, někdo rozdává jídlo, někdo dělá zázraky. Jenže Ježíš zde naplno říká, že nechce, aby ho hledali, jen když mají hlad nebo jsou nemocní. Neodsuzuje je za tyto potřeby, neříká, že jsou přízemní, ale ukazuje, že on je oním chlebem života.

 

32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. 33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34 Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ 35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa. J 6

 

Ježíš vysvětluje, že chléb, kterým byli nasyceni, je jen znamením. Že jeho chléb nemůže nasytit lidskou touhu po Bohu, po nasycení, které dává jen Bůh. Že i kdybychom měli cokoli, prožili cokoli, byli kdekoli, opět přijde hlad a žízeň po něčem hlubším nebo spíše po někom. Po Bohu a po Ježíši, po životě pro něj.

 

Můžeme svoje životy postavit na tom, abychom se, obrazně řečeno nasytili. Nakonec o to prosíme i v modlitbě páně. O vezdejší chléb, o to, abychom mohli dobře žít i v tomto vezdejším životě. Jenže Ježíš nabízí víc. Můžeme jeho nabídku odmítnout a přijmout mentalitu „nejde to“. Nebo jeho nabídku přijmout právě v té situaci, ve které se nacházíme a vykročit na cestu s ním. Navíc Ježíš říká, že i poté, co se lidé nasytí, zemřou. Zemřou sice později, ale zemřou. Proto říká, že kdo jí z chleba, který sestoupil na zem, živ bude navěky. Říká, že existuje naděje, která přesahuje tento časný svět a které sahá až do věčnosti. Kdo v této naději žije, neutíká z tohoto světa, jen se mu tento svět nestává cílem a právě proto jej může v plnosti žít i prožít skrze Ježíše. A toto bych přál všem nám.

 

1.    Ježíš se stýkal s různými skupinami lidí a nesl jim evangelium. Která skupina je ti nejbližší a která vzdálená? Podařilo se ti někdy překročit sociální bariéry?

2.    Jak se ti daří bojovat s „chlebem a hrami“ tedy tím, aby se tě denní starosti o chleba nepohltili?

3.    Ježíš vyzývá učedníky, aby mu dali, co mají. Co máš ty za oblasti, které bys chtěl, aby si Kristu použil?

4.    Nejde to… typická odpověď na Kristovu výzvu. Jak se s touto mentalitou vyrovnáváš ty? V čem bych chtěl v blízkých dne překročit zónu komfortu?

5.    Co pro tebe zcela konkrétně znamená, že Ježíš je chlebem, který sytí tvoji duši? Jak se jím necháváš sytit?

6.    Co byla pro tebe z tohoto textu resp. kázání hlavní myšlenka, kterou bys chtěl aplikovat?