Blahoslavení trpící
Matouš 5:10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. 13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. 14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Lukáš 6:26 Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. 27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.
Přemýšlel jsem, zda nezměnit text tohoto kázání. Kázat o utrpení ano – každý z nás nějak trpí nebo prožívá nepříjemné věci. Jenže trpět pro Ježíše? Není to trochu knižní záležitost nebo záležitost, která se týká spíše třetího světa? Možná jste někteří četli knihu Odpust mi Natašo – svědectví bývalého důstojníka KGB, který pronásledoval křesťany SSSR. Po setkání s Natašou – mladou křesťanskou a po dlouhé osobní pouti uvěří. Brutální příběh a neuvěřitelným koncem. Nebo příběhy rumunského pastora Wurmbranda nebo jeho ženy, kdy se jim stačilo jen říci, že se zříkají víry. Když to ale neřekli, stálo je to 10 let svobody v nejbrutálnějších lágrech. (Str. 40 – Láska vytrvá, přečíst) Naše dějiny jsou prostoupeny násilnou rekatolizací, která je dnes některými relativizována s tím, že se jednalo o pár malých excesů. Nejednalo. Mnoho tisíců lidí muselo kvůli víře opustit zemi, nebo bylo perzekuováno a zabíjeno. Je známý Tertuliánův výrok, že krev mučedníků je sémě nových křesťanů. Dnes jsme svědky hrdinství mnohých křesťanů, kteří v islámských zemích, kteří nasazují životy pro víru kvůli svému křesťanskému vyznání.
Když stará Jednota formulovala svoje krédo – tedy vyznání víry, pak se snažila zformulovat odpověď na otázku, jaké jsou znaky pravé církve? Co dělá církev církví? Ti, kdo odpověď na tuto otázku zformulovali, došli pro nás k nepochopitelnému závěru. Jedním ze znaků pravé církve je utrpení… Nikoli ale utrpení ve smyslu, že nás něco bolí nebo že se nám něco nedaří. Je to utrpení, o kterém mluvil Ježíš, když v kázání na hoře řekl slova „blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost“ a pak to jako jediné blahoslavenství rozvádí: „Blaze když vás budou pronásledovat pro mé jméno“. Na první pohled se zná, že toto blahoslavenství stejně tak uvedená svědectví se nás moc netýkají. Nakonec někdy i děkujeme, že jsme rádi, že nás nikdo nepronásleduje. Tedy platí toto blahoslavenství jen pro totalitní režimy?
Ježíš hovoří o pronásledování pro spravedlnost. Slovo zde použité dle slovníku doslova znamená „spravedlnost, jejíž autorem je Bůh“. Někdy totiž platí, že je dvojí spravedlnost – lidská a Boží. A člověk má pocit, že Boží spravedlnost platí jen v Bibli, v normálním životě je ale jen málo použitelná. Svět je plný lží, podvodů, kompromisů, polopravd a kdo se s tímto nesmíří a kdo se na této vlně nepoveze, ten jednak nemá šanci uspět a jednak nemá šanci zapadnout do kolektivu. Problém je někdy i v tom, že by se člověk k některým věcem nepřidal, jenže když to dělají všichni, tak nechceme vypadat jako blázni. Všichni někdy lžou, všichni někdy pomlouvají, všichni okrádají na daních, všichni, každý… Být pronásledován nemusí nutně znamenat to, co jsme četli z období totality. Znamená to i být v nevoli u svého okolí řečeno s Ježíšem kvůli mně – tedy kvůli následování Ježíše. Když čteme pozorně evangelia, je zvláštní, jak Ježíš varoval, aby si lidé rozmysleli, zda ho skutečně chtějí následovat. Některé od toho přímo odrazoval.
Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mt 7, 21
Jeden zákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš." Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." Mt 8, 19
Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím." Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." J 13, 37-38
Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš." Lk 14, 33 – 35
Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Lk 14, 27
Nároky, které Ježíš kladl na ty, kdo ho chtěli následovat, mohou vypadat jako hodně odrazující a odrazující do jisté míry jsou. Říká – dobře si to rozmyslete. A nebo se na ně dá dívat z jiné perspektivy. Představte si, že jste doktor a někdo vám nabídne studovat u nejlepšího znalce ve vašem oboru. Vy za ním přijdete a on vám řekne – ano, můžeš u mě studovat, ale pokud to myslíš se studiem u mě vážně, musíš pro to něco obětovat. Nebo chcete být úspěšný vedoucí a někdo vás pošle k B. Gatesovi. Bill vám řekne, ano, ale bude tě to něco stát. Nechci od tebe peníze, těch mám dost, ale tvoje nasazení, život. Nebo vám někdo nabídne studovat hudbu u nějakého skvělého učitele a virtuosa zároveň. A jeho odpověď je stejná – ano, udělám z tebe koncertního mistra, ale něco tě to bude stát. Před několika lety jsem se dostal na jakýsi seminář, který vedl velmi úspěšný člověk. Když hovořil o tajemství svého úspěchu tak mj. říkal, že o tom, kým jste, rozhoduje pár klíčových lidí, se kterými se v životě setkáte a strávíte nějaký čas. On sám se setkal s nějakým guru managementu. Když u něj chtěl studovat, musel nejen zaplatit, ale i přečíst stovky knih a napsat mnoho stránek textu. Toto ho posunulo do výběrového řízení, které nakonec vyhrál. Chci se zeptat. Když slyšíme tyto příklady, pak jakou skupinu podmínky vstupu do toho, abych se něco naučil, odradí? Ty, kteří ve skutečnosti nemají zájem nebo kterým nedojde, k jakým inspirativním lidem se mohou dostat. Nebo řečeno jinak – velikáni se nepotřebují podbízet, ale mohou si dovolit klást podmínky.
Proto se Ježíš nejen nerozpakoval, ale ani nerozpakuje klást podmínky. Chceš mě následovat? Skvělé, ale bude to něco stát, proto si to rozmysli. Nabízím ti život v plnosti, zároveň život, který někdy bude bolet, protože následování Ježíše někdy bolí. Jenže ona bolest dává smysl a je cestou k radosti. Abychom ale byli konkrétní – o jakou bolest, pronásledování jde, když ne o to být předhazován lvům? O nic většího ani menšího následovat Krista tam kde jsem. Starý zákon to shrnuje větou, nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Konkrétně to znamená nepřidávat se ke zlu, k podvodům, ke kompromisům. Toto může znít jako moralizování, jenže Ježíš přidává k blahoslavenství příklad. Přirovnává nás, kteří ho následujeme k soli. Sůl má smysl nikoli, když je v slánce, ale když se rozsype. Tedy smysl církve je když se rozsype, když se rozprskne do světa. Setkávání v neděli, ve skupinkách je proto, abychom byli solí a to solí, která plní svojí funkci – tedy ochucuje. Soli nemusí být moc, ale nějaká být musí. Když je sůl příliš dlouho na hromadě, když zvlhne, když je na slunci, ztrácí slanost a to se děje i církvi. Když je jejím posláním pouze být spolu, ztrácí slanost.
Tedy Ježíš propojuje utrpení pro jeho jméno, s příkladem soli, kdy být solí znamená vystavovat se problémům. Petr píše: Žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'. 1 P 2, 12 Proč jsou zde křesťané osočováni jako zločinci, když žijí vzorně? Protože každý, kdo je jiný provokuje a probouzí svědomí těch, kdo konají něco nedobrého. Každý, kdo bere vážně slova PJK někdy bude provokovat a to nikoli, že cílem je provokace, ale prostě to tak bude. Jinde Petr píše: Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. 'Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý' ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. 1 P 3, 14 – 16
Ježíš nikde nezakrývá, že víra je mnohem více než správný názor na věc, než mít pravdu, než věřit. Jedná se o konání pravdu, do víru konající. A to vždy bude narážet. Jenže Kristus říká, jste blahoslavení. Nikoli když trpíte, ale když trpíte pro Ježíšovo jméno, když jsme solí, která nepozbyla chuti. Když dojde k tomu, že nás víra něco stojí, pak najednou poznáváme nový rozměr víry, rozměr, který je zcela jiný, než rozměr konzumní, který víru chápe především jako jakési vylepšené anestetikum… jenže to je něco, co se nedá sdělit, toto se musí prožít a to bych přál všem nám. Přál bych nám, abychom přijali výzvu toho největšího mistra s tím, že to bude někdy bolet, ale on je tak uchvacující, že do toho půjdeme.