Bděte! Podobenství o drůžičkách Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Mt 25, 1 – 13

Možná jste to někdo zažil na vlastní kůži nebo jste to viděl. Konkrétně to, že jste si koupili jízdenku na vlak či autobus a špatně jste si naplánovali příchod na nádraží. Následkem toho jste místo sezení ve vašem vlaku, mohli tak akorát „svému“ vlaku zamávat. Pokud jste to nezažili s vlakem, určitě to znáte s tramvají nebo metrem. První situace je horší, protože další vlak nebo další autobus jede až za delší dobu než tramvaj či metro. Zároveň jste možná někdy zažili i určité naštvání na řidiče tramvaje, který vás viděl, jak dobíháte a místo aby chvíli počkal, vám zavřel před nosem. Obyčejně když se nám něco takového stane, jsme naštvaní na řidiče a jen málokdy nás nepadne, že chyba je i na naší straně, že kdybychom si lépe naplánovali čas a nechodili na poslední chvíli, tak nám tramvaj neujela. Jenže takoví jsme – na „první dobrou“ máme tendenci hledat chyby u druhých.

V tomto příběhu se sice nejedná o tramvaj, ale pointa je vlastně stejná. Někdo něco svojí chybou nestihne a pak má smůlu. Když chce dohnat to, co nestihl, narazí na zavřené dveře, což je dost drsné.

Pojďme se na chvíli přenést z tramvaje na blízký východ na svatbu. Svatba vypadala tak, že nevěsta čekala na příchod procesí, v jehož čele šel ženich a jeho přátelé. Když toto procesí dorazilo před nevěstin dům, požádal nevěstu, aby se připojila. Vzal ji na koně nebo na osla a vyrazili v průvodu zpět do domu ženicha. Jednalo se o veselý průvod, snaha byla, aby každý nevěstu viděl a průvod včetně snoubenců pozdravil.

Součástí výpravy, která šla s nevěstou, byly i drůžičky jiné překlady mají panny či dívky, které měli mít rozsvícené lampy. V kultuře blízkého východu bylo nepřijatelné, aby v noci dívky chodili bez lamp – na rozdíl od mužů a to kvůli osobnímu bezpečí, aby je nikdo nemohl otravovat. Bez lamp by šli ven ženy nevalné pověsti, na vesnici, kde se všichni znali, by pak nešli bez lamp ven ženy nikdy. Dočetl jsem se, že dívky nenosily lampy u pasu, aby si svítili pod nohy, protože noci jsou v době, kdy se obvykle pořádají svatby jasné, ale nosili je před obličejem, aby bylo vidět, kdo jsou. Jiná věc byla, že procesí, které šlo od nevěsty k ženichovy trvalo dlouho, protože nešlo přímou cestou, někdy spíše delší cestou, aby novomanželé dali ve známost, že bude svatba a zároveň pozdravili svoje známé. Tedy dalo se předpokládat, že oleje bude potřeba, na což pamatovali moudré drůžičky nebo dívky. To, že neměli olej, nebylo faux-paux z hlediska svatby, ale místní kultury, kdy nebylo vítané, možná ani myslitelné, aby žena šla večer ven bez lampy. Pokud by taková žena tvořila součást svatebního průvodu, bylo to dehonestující i pro nevěstu a ženicha. Lidé by si mysleli „koho si to berou mezi sebe“?

Svatba je jeden z oblíbených motivů Ježíšových ale NZ podobenství. První zázrak se odehrál na svatbě, o posledních věcech čteme jako o svatbě beránkově, Kristus je přirovnáván k ženichovi a církev k nevěstě atd. Boží království v tomto podobenství je přirovnáváno ke svatbě a je legitimní vidět v ženichovi obraz Krista. Na svatbě se člověk neraduje sám, je obklopen společenstvím lidí, kteří ho mají rádi a které má rád on. Mám za to, že jeden ze střípků Božího království, tedy Boží vlády můžeme zakoušet už zde na zemi a to ve společenství. I proto je jedna z vizí sboru „blíž sobě navzájem“.

Podobenství ukazuje na setkání se ženichem, tedy s Kristem, což může znamenat druhý Kristův příchod na tuto zem nebo na naši smrt a setkání s Kristem, ale i nečekanou intervenci Božího království do našeho života, kdy PB nás může zcela nově a nečekaně oslovit. Stále dokola se zda pak opakujme motiv „buďte bdělí“. Znamená to tedy žít na pokraji jakési neurózy? To se přece nedá dlouhodobě vydržet.

Když pozorně čteme toto podobenství, pak vidíme, že všechny dívky usnuly. Na tom není nic špatného, nedá a ani se nemá žít v jakési stálé vyexcitovanosti. Problém nebyl v jejich spánku, ale že neměli olej. Jenže o co se jedná? Toto podobenství svádí k výkladu, že olej je symbol Ducha svatého, nebo Božího slova, které osvěcuje naše kroky, ale ponechme stranou tyto alegorie. Nevíme přesně co olej znamená. Pointa tohoto podobenství je jiná: Buďte bdělí. Pán Bůh každému z nás dal dostatečné zdroje k tomu, abychom ho následovali, abychom mohli vejít na jeho hostinu. Dal nám dar víry, dar Ducha svatého, dar společenství ale i mnohé další možnosti a schopnosti. A je na každém z nás, jak to využijeme a zda to využijeme.

Když toto podobenství čteme o vánocích, pak si všimněme, že když se narodí Ježíš, pak mnozí jsou na jeho narození nepřipraveni a naopak, mnozí, od kterých bychom to nečekali, připraveni jsou. Simeon, pastýři, Anna, mágové jsou připraveni oproti tomu Herodes, vesničané, kde se Ježíš narodí, zákoníci připraveni nejsou. Slovy našeho podobenství – připraveni jsou rozumní a nerozumní nikoli. Ona rozumnost nemá nic do činění s inteligencí, znalostmi, ale spíše s ochotou být Pánu Bohu k dispozici a touhou být s ním. Jenže co to znamená být bdělý? Prostě žít podle toho, jak chce Pán Bůh, žít moudře, být s ním. Nic extatického. Bible nás neučí jak správně prožívat extáze, ale jak pravdivě s Bohem žít obyčejné dny. Tím se stávám připraveným. Obyčejnost a věrnost v malém se stává cestou k velkým věcem. Zároveň kdykoli jsme stavěni před otázku, zda jsme připraveni, vybízí nás to, abychom si udělali úklid ve vlastním životě.

Vraťme se ještě k tomu, že se moudré dívky nejsou ochotné o olej rozdělit s nemoudrými. Zde je to vnímáno jako správný postoj. Jejich odpověď je, pokud vám dáme, nevyjde na nikoho. Jenže přece platí, že máme druhým pomáhat, dělit se o to, co nám bylo dáno. Jak ale potom číst toto podobenství? Tak, že některé věci nemůžeme za druhé vyřešit a dokonce ani je řešit nemáme. Toto je těžké především ve vztahu k lidem, které milujeme. Jakkoli nám to nepřeji, možná jednou zažijeme, že budeme svědky, jak si naše dítě nebo někdo blízký ničí život a my si budete muset povědět, už ti nemohu pomoci, je na tobě, co uděláš s olejem, který ti byl dán. Pokud bych ti pomohl, zničil bych život i sám sobě. Jedná se o moudrost poznat, kdy už nemám více pomáhat, kdy musím dojít do okamžiku, kdy nechám druhého být jeho osudu. Je to nesmírně těžké, nevím přesně kde je ona pomyslná čára, ale někdy i do tohoto bodu dojdeme. Do bodu, kdy se nemám dělit, kdy nemám přebírat zodpovědnost, která mi nenáleží. Kdy se musím zbavit mesiášského syndromu. Zde vidíme, že moudré dívky řeknou, nepomohu, je to na vás.

Nakonec vidíme, že se zřejmě nemoudrým drůžičkám podařilo olej dokoupit, ale dveře byly zavřené. Jak je to možné? Přece každému, kdo klepe, bude otevřeno! Podle tohoto příběhu nebude, ale na nás není, abychom posuzovali, kdo nevejde. Není třeba spekulovat nad druhými, ale být si jistý, že jsem připraven vejít na hostinu setkat se s ženichem a o tomto setkání hovořit i s dalšími.

Toto podobenství nás staví před otázku, jak nakládáme s tím, co nám PB dal, s olejem, který máme, s věcmi, oblastmi, které nám umožňují PB následovat, které posilují naši víru. Dále zda jsme připraveni na Kristův příchod a zda není čas si udělat úklid v životě, nikoli v životě druhých, ale ve svém. A nakonec nás staví i před realitu toho, že některým zůstanou dveře zavřené. Nevím komu, není to v naší kompetenci, ale máme výsadu hovořit o tom, že dveře jsou otevřené…

Tehd