Tři velká poselství Vánoc

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Lk 2, 1 - 16

Asi každý nějak známe příběh, který jsme četli. Příběh o narození Ježíše Krista. V našem jazyce nemáme ve slově vánoce skryto slovo Kristus, jako je to třeba v angličtině ve slově Chrismas. Proto zatím nemusíme odstraňovat ono Christ a nahrazovat ho písmenem X, abychom někoho neurazili. Nicméně i když neodstraňujeme X, i když nemusíme jako dříve spojovat vánoce s dědou Mrázem, přesto se smysl vánoc vyprazdňuje. Je to podobné, jako kdybyste se rozvedli a přesto na výročí svatby stále dokola nosili svému bývalému partnerovi růže nebo nějaký dárek. Jakmile děláme něco symbolického, ale uniká nám to, na co symbol ukazuje, sice to může být fajn, ale to je asi tak všechno. Dám vám jiný příklad a to z architektury. Asi jste mnohokrát vstupovali do katedrál. Méně často jste si možná uvědomili, že nad vstupním portálem bývá znázorněn poslední soud a že vstup bývá orientován na západ. Naopak oltář, který ukazuje na Kristovu oběť je na východě. Proč? Protože věřící tak metaforicky přicházel od západu k východu, tj. od konce a smrti – proto poslední soud, k novému začátku a životu. Pokud znáte tyto souvislosti, najednou k vám kámen začne mluvit. Pokud stále milujete svého partnera, potom k vám růže nebo pozvání na jídlo začne mluvit.
 

Stejně je to s vánocemi s tím, kdy není cílem jen něco nového vědět, ale vstoupit do příběhu, nechat se tímto příběhem oslovit.
Chtěl bych v této dnešní promluvě akcentovat slova andělů, které shrnují nejen vánoce, ale do jisté míry i křesťanskou víru: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle, Bůh v nich má zalíbení.

Sláva na výsostech Bohu – geniální anglický spisovatel a mistr zkratky Keith Chesterton jednou napsal: „Jako děti jsme byli vděční, tomu, kdo nám na Vánoce naplnil punčochy nadílkou. Proč nejsme vděční Bohu za to, že nám dal do punčoch nohy?“ Chvalozpěv andělů je chvalozpěvem vděčnosti, křesťanská víra je náboženstvím vděčnosti. Vánoce jsou svátkem vděčnosti, jak píše Chesterton nikoli především za naplněné punčochy dárky, ale za nohy v punčochách, tedy za život, za lásku, za domov a za mnoho dalších věcí, které máme a která jsme si nezasloužili. Vím, že život je někdy těžký, někdy krutý, ale přesto věřící člověk je vděčný člověk. A nevděčný křesťan je vlastně protimluv. Nemluvím o naivním optimismu zakrývajícím realitu, ale o vděčnosti, kdy znám toho, kdo mě obdaroval a obdarovává, tedy Pána Boha, který se stal mým dobrým otcem.

A na zemi pokoj mezi lidmi… pokoj… možná že mluvit zrovna o vánocích o pokoji je skoro až protimluv. Jenže dalším akcentem vánoc a adventu je skutečně pokoj, který ale dává Bůh. Není to pokoj, který vychází z dobrých okolností, ale který dává Bůh navzdory okolnostem. Pokoj, který plyne z vědomí, že Bůh zná můj život a ví, co je pro mě dobré. Že mě zbavil břemene hrát si na boha. Možná namítneme, ale já nemohu mít pokoj, protože mě něco bolí, protože mám problémy, protože… a máte pravdu. Jenže celý život bude nějaké protože. Pokoj, který nabízí Bůh, nenastane, až se vyřeší všechna naše protože, dokonce ani když mu vydáme svůj život, ale když mu budeme důvěřovat právě v té situaci v jaké jsme. Protože Bůh ví… a Bůh se stará.

Bůh má v lidech zalíbení – ještě jednou Chesterton: Láska je paradox. Znamená jedno z dvojího - odpouštět neodpustitelné nebo milovat lidi nehodné lásky.

Bůh se rozhodl pro obojí – odpouští i to, co je z lidského hlediska neodpustitelné, i těm, nad kterými všichni zlomili hůl a zároveň i těm, kdo jsou nehodni lásky. A pokud nevíte kdo to je, tak se podívejte do zrcadla. Poselství vánoc zní Bůh má v tobě, ve mně, zalíbení… Život mě naučil, že za to, aby ve mě někdo našel zalíbení, se platí v tom smyslu, že musím něco ukázat. A takto si někdy křesťanství představují i lidé – snad bych byl i křesťanem, ale nejsem moc dobrý. Je-li to tak, pak vítejte v klubu. Nikdo není dost dobrý. Ježíš dokonce ty, kteří o sobě usuzovali, že jsou docela dobří, doslova odpuzoval.

Nechci již více nic dodávat, a tak přečtu na závěr jednu modlitbu:

Díky Bože, že se tvé zkroucené rty láskyplně přizpůsobují mému hříšnému já. Díky že mě nesoudíš podle mých ošuntělých dobrých skutků, ale podle lásky, kterou jsi mi daroval. Díky ti za neuvěřitelné odpuštění a za nezdolnou trpělivost, kterou se mnou máš, díky za jiné lidi, kteří jsou obdarovanější než já, díky za to, že si mohu přiznat, že jsem otrapa. Až naposledy padne opona a ty mě povoláš domů, kéž slova, která naposledy zašeptám na této zemi, zní z celého srdce, díky Pane!

Shrnuto: Sláva a vděčnost Bohu, pokoj lidem, pokoj vám všem, ať se nacházíte v jakékoli situaci a vězte, že Bůh má v nás zalíbení a kdo ho hledá, tomu se dá poznat.

Toto je poselství, které dává vánočním svátkům stejný smysl, jako růže, kterou dáváte své milované nebo katedrála směrovaná na východ…