Návštěva z jiné galaxie
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Lk 1, 2 - 18
Chtěl bych vám dnes na tomto známém příběhu ukázat jednu klíčovou věc Vánoc. Chtěl bych vám něco povědět o Bohu, který je pokorný a přístupný. Před pár lety navštívila královna Alžběta II Spojené státy. Reportéři se předbíhali v tom, co potřebovala: Jejich tisíc osm set kilogramů zavazadel mimo jiné obsahovalo dvoje šaty každé pro jinou příležitost s doplňky, smuteční šaty s doplňky pro případ, že by někdo zemřel, dvacet dva litrů plazmy a potahy na záchodové prkénko z bílé kůzlečí kůže. Přivezla se vlastní kadeřnici, dvě komorné a celý zástup dalšího služebnictva. Královská návštěva prý stála okolo dvaceti miliónů dolarů. Trošku jiná byla Boží návštěva na zemi, o které jsme četli: v přístřešku pro dobytek, bez služebnictva a s žádným jiným místem, kam položit krále, Božího syny, než do koryta pro dobytek. Je možné, že událost, od níž uplynulo tolik let a dní, kolik každý den vidíte na vašem počítači – tedy když vidíte letopočet od narození Krista, tak že tuto událost vidělo z počátku více zvířecích než lidských svědků. Tento fakt ukazuje na Boží pokoru. Zároveň možná nejsme úplně schopni docenit to, že Bůh – Ježíš sestupuje na tuto zem jako člověk. Ježíš vyvolává naprostou změnu v přístupu k božstvu. Hinduisté přinášejí oběti ve svatyni. Klečící muslimové se sklánějí tak hluboko, že se čelem dotýkají země. Ve většině náboženských tradic je při předstupování před Boha hlavním pocitem strach. V Židovské tradici se s Bohem setkával zástupně za lid kněz jen jednou za rok ve svatyni svatých. A najednou mezi lidmi, kteří v chrámě obezdili oddělenou svatyni, aby vyjádřili jeho velikost a svatost, se Bůh naprosto nečekaně objevil jako miminko ve žlabu. V Ježíši Bůh nalezl způsob, jak se k lidem, k tobě a ke mně přiblížit, aniž by v nich vzbuzoval strach.
Budeme mít za chvíli vystoupení dětí a tak bych chtěl to, co jsem řekl ukázat na jednom příkladu, na jedné konverzaci. Jedna žena si hrála se svým šestiletým dítětem hru, hádej co to je a tak ho učila různá zvířata. Když přišlo na řadu její dítě, řeklo: Je to savec, je veliký a umí čarovat. Žena přemýšlela, ale nevěděla a tak nakonec řekla, že se dává poddat. Chlapec vítězoslavně vykřikl: Je to Ježíš! Žena se později svěřila, že jí jeho odpověď přišla neuctivá, ale když o ní nějakou dobu přemýšlela, že chlapec vystihl pravdu. Ježíš byl savec! Vánoce ukazují a Boha, který stvořil svět, život, hmotu a zároveň se stal její součástí, asi jako kdyby dramatik byl postavou ve své vlastní hře. Čteme o Bohu, který se stal jedním z nás, který sestoupil na tuto zem, plnou bolesti a slz. Někdo k tomu řekl, že Bůh opravdu musel mít odvahu, aby odložil svou moc a slávu a aby zaujal místo mezi lidskými bytostmi. Spisovatel Chesterton toto vystihl slovy: Jako jediné ze všech náboženství připojilo křesťanství statečnost ke ctnostem Stvořitele.
Jenže proč to Bůh udělal tímto způsobem? Proč po vás tolik touží? Proč nechce, abychom se před ním plazili v prachu? Chtěl bych vám to ukázat na základě knihy současného autora literatury fantasy J. B. Philipse. Autor popisuje, údajně na základě předlohy Miltonova Ztraceného ráje a Ráje znova nabytém, přichází s verzí, ve které provádí zasloužilý anděl mladičkého anděla po krásách vesmíru. Prohlížejí si krásné galaxie, až nakonec dojdou ke galaxii, která čítá pět set miliard hvězd. Pak mu anděl ukáže na jednu a řekne. Pořádně se na ní podívej. Andílek řekne: ta mi připadá špinavá a malinkatá. Je něčím zvláštní? Starý anděl odpoví, že toto je proslavená tzv. Navštívená planeta. Navštívená „slavným Princem“.
Na to se odehraje následující rozhovor: To chceš říci, že náš velký a slavný princ, osobně sestoupil na tento podřadný míček? Proč by něco takového dělal? Andílek znechuceně zkřivil ústa. Chceš mi napovídat, že se osobně snížil k tomu, že se stal jedním z těch hemživých, plazivých tvorů na tamté pomalé kouli? Starý andělů odpoví: Ano, chci. A myslím, že jemu by se nelíbilo, kdybys jim říkal hemživí, plaziví tvorové a navíc tímto tónem. Protože, i když se nám to může zdát divné, On je miluje. Přišel je navštívit a pozvednout, aby se stali takovými jako je on. Malý anděl vypadal zaraženě. Taková myšlenka byla nad jeho chápání.
Přiznám se, že je to i nad moje chápání. Zároveň tato myšlenka je klíčem k pochopení Vánoc. Žijeme ve dvou světech. Jeden, který vidíme, který tvoří domy, trávu, pastýře, jesle a druhý, který tvoří andělé, duchovní síly, Bůh a tyto dva světy se o Vánocích protnuli v dramatickém průsečíku. Bůh vstoupil do času a prostoru, přijal omezení dítěte a člověka.
Proč to udělal? Slovy Bible – protože Bůh má v lidech zalíbení, slovy starého anděla a jiných míst Bible – protože on je miluje. Pokud nás miluje, pak s námi chce mít vztah, touží po vztahu s námi, protože láska bez vztahu nedává smysl. A tak Vánoce se stávají výzvou, že Ježíš se nejen narodil kdysi v jeslích v Betlémě, ale že se může narodit i ve vašem životě. Že tak jako kdysi pastýři, o vy ho můžete jít hledat, ptát se, kdo to vlastně je? Anebo vy, kdo ho znáte, mu můžete děkovat za to, co pro vás z lásky udělal. Bůh není vzdálený, není nedostupný, ale je zde, přišel za námi a touží po nás.
Chtěl bych zakončit jedním příběhem. Den před Vánoci požádala maminka svého syna, aby ji vyčistil boty. Sama měla spousta práce s balením dárků. Zanedlouho jí syn přinesl boty hrdě ukázat. Maminka měla velikou radost a tak mu za odměnu dala padesátikorunovou minci. Když si druhý den obouvala boty do kostela, na něco nohou narazila. Pak z boty vytáhla padesátikorunu zabalenou do papíru, na němž bylo dětským písmem napsáno: Maminko, udělal jsem to z lásky.
Přál bych vám všem, a abyste mohli zakoušet Boží lásku, která má moc proměnit život, dát životu nový smysl a cíl. Abyste zároveň mohli Ježíše poznat a stále znovu poznávat a zamilovat si jej… Ježíš totiž není vzdálený, není to mrtvý prorok, ani historická postava, ale ten, který žije v nás a mezi námi, a touží po každém z nás.