Mágové nikoli králové

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Mt 1, 1 - 12

Známý příběh o mudrcích jsme asi slyšeli mnohokrát. Obvykle jsou malováni jako tři králové. Jenže to že byli tři a že šlo o krále, není v Bibli. To, že se v Bibli píše o mudrcích nebo králích, je zřejmě určitý ostych překladatelů před přesným překladem tohoto slova, které zní mágové (magoi).

Jistě se nejednalo o kouzelníky, kteří tahají králíky z klobouku nebo v bedně přeřezávají poctivou pilou na dřevo krásnou asistentku. Tento výraz se v době Ježíšova nerození používal jako titul staroperských kněží a později pro astrology, což byla náboženská elita východu. Proč příslušníci této elity, váží tak dlouhou a nebezpečnou cestu do míst, které v jejich pohledu nepatřilo ke kolébce moudrosti? Na tehdejší Palestinu se dívali, jako se my máme tendenci dívat na třetí svět.

Touha mágů setkat se Ježíšem ostře kontrastuje s tím, jak reaguje nejen Herodes, ale i další židé a lidé v okolí Marie a Josefa. Bible to na jednom místě komentuje jako „mezi své vlastní přišel, ale jeho vlastní jej nepřijali“.

Nakonec se s Ježíšem setkávají ti, od kterých bychom to nečekali. A ti, kdo jsou mu blízko, se s ním naopak míjí. Nakonec za ním jdou mágové, tedy příslušníci jiného náboženství a pak pastýři, tedy příslušníci nejchudší společenské vrstvy.

Jenže toto se bude opakovat celý Ježíšův život, kdy na jeho konci nebude předhozen popravčí četě „mágy“ nebo „příslušníky jiných náboženství“, ale svým lidem, těmi, kdo ho viděli, mluvili s ním a svým způsobem ho znali.

I když jsem Vánoční příběh četl mnohokrát, nikdy jsem si neuvědomil, jaká je v něm skrytá provokace. Tedy že Ježíše vítají pohané, ti, kterými Židé hluboce pohrdali, dnes bychom řekli vyznavači jakýchsi astrálních kultů. Jedni to, kým Ježíš je, zjistí z hvězd - Viděli jsme na východě jeho hvězdu, druzí to kým Ježíš je z proroctví - neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele, dnes bychom řekli z Písma.

Nakonec ti, kdo dokázali číst z horoskopů, horoskopům důvěřují víc, než ti, kdo čtou v Bibli.

Když jsem si připravoval tomto kázání, byla středa. Našel jsem si, jaký mám na tento den horoskop. Co mi poradí. Zadal jsem svoje data a vyšlo mi toto: Popřemýšlejte, zda jste někomu v minulých týdnech a měsících nekřivdili, nepodvedli někoho nebo se k někomu nezachovali nespravedlivě. Napravte své chyby a omluvte se. Negativní skutky se člověku dříve či později vrátí. Nyní procházíte obdobím, kdy sklízíte, co jste zaseli.

Představte si, že bych dnes začal svědectvím, že mě oslovilo, že se mám s někým smířit. A pak bych dodal, mám to ze středečního horoskopu.

Doufám, že jste pochopili, že závěrem toho, co říkám, nebude, čtěte si horoskopy a řiďte se jimi. Chci ukázat na to, že i v příběhu o narození Krista platí, že „synové světa jsou někdy prozíravější, než synové světla“.

Kdysi bych možná měl tendenci tlačit na to, abychom si více četli v Písmu, více důvěřovali tomu, co je Písmu napsáno. Jenže jsem zjistil, že to nefunguje. Stejně totiž nakonec člověk půjde za tím, co miluje a čemu věří, že naplní jeho potřeby bezpečí a lásky. Herodes a jeho okolí mělo Písmo a proroky, bylo jim řečeno tak si to tady přečtěte, dokonce tady je naplněné proroctví, tady jsou správné informace a stejně to nepomohlo. Místo toho někoho jiného přesvědčí horoskop. Jenže co tedy pomáhá, když ne informace?

Je konec roku a tak trochu bilancuji. Pronesl jsem okolo 45 nedělních kázání. Každý týden měl několik přednášek, napsal desítky článků, vyšli mi dvě knížky. Dnešní slovo mi trvalo si připravit asi 8 hodin. Přesto mám někdy pocit marnosti. Vychrlil jsem mnoho informací a někdy si kladu otázku mělo to smysl? Četl jsem tato slova: „Slova tekou z úst roztřeštěného davu, z rozhlasových přijímačů, z televizorů, z počítačů, ze schůzí a kostelů, z tiskovin i z kosmu. Ohromné řeky otrávených slov plynou odnikud nikam. Obrovské mraky mrtvých slov se vznášejí do stratosféry. Ze strusky spálených slov se tvoří nebetyčné hory. Slovo je smetí. Slovo je nejlevnějším plastikovým modelem. Slovo je obtížným odpadkem současné civilizace“.

Herodes slyšel slova o Kristu a tato slova se mu stala struskou, smetím, plastikovým modelem. A naopak mágům se tato slova stala něčím vzácným. Jak to udělat, aby informace o narozeném dítěti se stala vzácnou i nám? Abychom na ní vsadili svoji existenci? Svůj život? Aby advent nebylo jen další období spojené jen s fází „Pane dej, ať si uvědomíme tvůj příchod?“

Co vlastně bránilo Herodovi, když ne dostatek informací? Proč se bál?

Často slyšíme, že je to nedostatek lásky, že musíme Ježíše více milovat. Jistěže ano, ale je tu ještě jiný rozměr. Byl to Herodes, který vybudoval nádherný chrám, k uctívání Boha. Stejný Herodes Boha, který sestoupil na zem v osobě Ježíše, odmítne. Chtěl totiž Boha uctívat, nikoli následovat. Jenže Ježíš nikde v NZ neříká, uctívejte mě, ale následujte mě. Myslím, že toto je zápas tisíců dalších vyznavačů JK. V Ježíše věříme, ale jen jako v toho, který hraje jen malou roli v našich životech.

Jenže následování Ježíše neznamená mít pravdu, ale jak vedeme život. Otázkou není, jaké pocity k nám vyvolává náš bližní, ale co jsme pro něj udělali.

Vypráví se historka o chlapci z farmy, jehož jedinou dovedností bylo hledání ztracených oslů. Když se ho lidé ptali, jak to dělá, odpověděl: „Prostě si jenom představím, kam bych šel, kdybych byl úplný hlupák, a tam osla najdu.“ Když této historce dáme pozitivnější význam, pak vlastně znamená, že učedník Ježíše jde tam, kam by Ježíš šel v dané situaci a tam jej nalezne. A kde je Ježíš? Nikoli ve chválách, jak se zpívá v jedné písni, ale tam, kde jsou potřební. A právě potřebnými byl nejvíce obklopen. Naše uvažování je, ano, půjdu k potřebným, budu Pane dělat, co ode mě chceš, až budu mít dost času, peněz, prostředků, až se nebudu muset učit, až se uzdravím, až mi vyrostou děti, až si zařídím byt. Jinými slovy až budu mít dost přebytků, s kterých budu moci něco dát. Máme strach se Kristu vydat, tak jako Herodes, o kterém čteme, že se bál. Četl jsem jeden rozhovor otce a postiženého syna:

Otec se zeptal: „Danieli, jak vidíš Ježíše?“

Chlapec chvíli mlčel a pak odpověděl: „Jeho oči jsou plné slz, tati.“

„Proč, Dane?“

Znovu následovalo mlčení. „Protože je smutný.“

„A proč je smutný?“

Daniel se zahleděl na podlahu. Když nakonec zvedl hlavu, oči se mu leskly slzami. „Protože mám strach.“

Boží zármutek spočívá v našem strachu někdy z Boha, někdy v našem strachu ze života a někdy strachu z nás samotných. Trápí se z našeho zaujetí námi samými a kvůli naší soběstačnosti. Rmoutí se, protože k němu nesměřujeme.

Jenže Bůh nás volá, abychom se s ním setkali, vyznali mu svojí chudobu, nicotnost, pády a zároveň abychom se přestali bát. Abychom přestali svůj život točit kolem sebe a tak se vlastně od sebe osvobodili.

Herodovi, který měl všechny předpoklady i informace Ježíše uctít, se to nepovedlo, protože nejdůležitější v životě Heroda byl Herodes… Přál bych nám všem, aby se tento příběh neopakoval i v našich životech, a aby tím největším v našich životech byl Ježíš, který se narodil v Betlémě. To totiž potom ovlivní vše další.