Královna Ester a jak využít svůj vliv v sekulární sféře

Příběh královny Ester je občas hodně na hraně. Sice jej učíme i besídce, ale některé pasáže raději přeskočíme, což je celkem pochopitelné. Pojďme si v rychlosti projít pár momentů, které raději v besídce neřekli.

Král Achašféroš uspořádá hostinu, která se zvrhne v pitku: Uspořádal král sedmidenní hodokvas pro všechny velože v zahradě královského paláce. Nápoje se podávaly ve zlatých nádobách, z nichž každá byla jiná. A vína královského bylo mnoho, jak se na krále sluší. 8 Na králův pokyn se popíjelo dle libosti. Tak totiž uložil král všem hodnostářům svého domu, aby každému vyhověli podle přání. Jak to tak při podobných akcích bývá, občas se stane, že se něco přežene a to se stane i při této pitce: Sedmého dne, když se král rozjařil vínem, nařídil sedmi kleštěncům aby před něho přivedli královnu Vašti s královskou korunou. Chtěl národům a velmožům ukázat její krásu; byla totiž půvabného vzhledu. Představte si, jak se opijete a nutíte svojí ženu, aby se někde ukázala, nebo vás nutí muž, abyste se šla ukázat jeho kámošům. Královna reaguje jako by reagovala každá žena, která má jistou důstojnost. Evidentně se jí nechce hrát roli jakési sexbomby, kterou vystavuje její ožralý manžel před svými ožralými kamarády. Čteme: Ale královna Vašti se zdráhala přijít, jak jí vzkázal král po dvořanech. Král zareaguje jako pravé mačo: Král se velice rozlítil a vzplanul hněvem. Poradí se se svými rádci a zde je výsledek: Uzná-li to král za vhodné, ať vydá královské nařízení, které se zapíše mezi zákony perské a médské a nebude přestupováno, že Vašti už nesmí předstoupit před krále Achašveróše; a její královskou hodnost ať dá král druhé, lepší, než je ona. Naštěstí se od té doby leccos změnilo, ale to co čteme je řečeno v jiné době a jiné kultuře a proto přichází další pokračování: Po těchto událostech, když rozhořčení krále Achašveróše opadlo, vzpomněl si na Vašti, na to, co učinila, i na to, jak o ní bylo rozhodnuto.2 Tu řekli královští panoši, kteří ho obsluhovali: „Nechť jsou vyhledány pro krále dívky, panny půvabného vzhledu!3 Král nechť ustanoví ve všech krajinách svého království dohlížitele, aby shromáždili všechny dívky, panny půvabného vzhledu, na hrad v Šúšanu do ženského domu pod dohled královského kleštěnce Hegaje, strážce žen, kde se jim poskytne náležitá péče. 4 Ta dívka, která se králi zalíbí, stane se královnou místo Vašti.“ Králi se návrh zalíbil a učinil tak. Královi sluhové vytvoří pořadník z nejkrásnějších dívek a ty postupně prochází královou postelí. 

Zde je podrobnější popis: Na každou dívku přicházela řada, aby vešla ke králi Achašveróšovi, po uplynutí dvanácti měsíců, podle zákona pro ženy. Tak dlouho totiž trvaly přípravy: šest měsíců mazání myrhovým olejem a šest měsíců balzámy s ostatní náležitou ženskou péčí. 13 Pak vcházela dívka ke králi. Do děje vstupuje mladá židovka Ester, kterou vychovává její strýc. Je krásného vzhledu, proto se dostane do pořadníku, král se s ní vyspí, Ester se mu zalíbí a nastupuje místo zavržené královny Vašti. Je zde ještě jedna důležitá zmínka: Ester neoznámila nic o svém lidu a o svém původu, protože jí Mordokaj přikázal, aby to neoznamovala. Přiznejme si, že tato první část příběhu je v mnoha směrech pobuřující. Jednak některé může pohoršit Esteřina poddajnost. Jiné pobuřuje, že na rozdíl třeba od Daniele, který se veřejně přiznal ke své víře, Ester svůj původ a tedy i víru zamlčuje. Dále je pohoršující, že se vyspí s mužem, který není jejím manželem. Je-li Ester vnímána jako žena statečná, jako příklad víry, pak co s těmito pasážemi?

Nechám tyto pasáže otevřené a přenesu se do dalšího děje. Esteřin strýc Mardokaj zabrání atentátu na krále Achašféroše. Skrze Ester krále varuje před nebezpečím. Atentátníci jsou odhaleni a pochopitelně Esteřina hvězda letí vzhůru. Mezi tím se na králův dvůr dostane jakýsi Haman, který dostane vysokou funkci. Jeho zásadní problém se jmenuje antisemitismus a nenávist k Mardokajovi, který mu odmítá vzdávat pocty. Proto Haman předstoupí před krále a řekne mu: Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí. 9 Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni. Král mu uvěří a pověří ho, aby tento lid, tedy Židy, vyhladil. Toto se dozví Mardochaj, jde za Ester s prosbou, aby se u krále přimluvila. Než se dostaneme dál, chtěl bych vložit jednu poznámku.

Příběh Ester je podobný příběhu Josefa a Daniele ale i příběhu mnohých z vás v tom smyslu, že všichni věřili v Boha Izraele a všichni se dostali na nějaký post v sekulární, z pohledu Židů bezbožné kultuře. Ani jeden z nich nebyl prorok, kněz, nezastával žádný náboženský nebo duchovní post. A Bůh si je mocně použil. Jeden kazatel měl sérii kázání o Josefovi, ale řekl myšlenku, která velmi dobře zapadá i do příběhu Ester. Řekl, že kdyby přišel do sboru ke stolku, kde se prodávají knihy a viděl by tam nějakou knihu s názvem Muž, kterého si Bůh použil, nebo Žena, kterou si Bůh použil, pak první co by ho napadlo, by bylo, že se jedná o příběh nějakého misionáře, učitele, kazatele, prostě někoho, kdo slouží v nějaké duchovní službě. Jenže nejen příběh Ester ukazuje, že to tak vůbec nemusí být. Tento kazatel to komentoval: Je těžké vysvětlit křesťanům, že Bůh je ochotný použít muže a ženy nejen v církevní službě, ale i medicíně, právu, politice, podnikání a umění. Je to jedno ze selhání naší doby a já bych dodal i církve.

Když se Mordokaj dozví, že se chystá genocida Židů, požádá Ester, aby se z titulun svého vlivu přimluvila na králově dvoře sdělí ji tato slova: Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato. Est 4, 14.  Jenže… to má háček. Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi. Jakkoli si král Ester oblíbil, stále to nebylo tak, že by se jen tak kdy si zamane, před ním mohla ukázat. Pokud ji král nezavolal, neměla na jeho dvoře co dělat a nejen to, mohla za to pykat životem.

V příběhu ale vidíme zajímavou proměnu. Z plaché Ester se stane žena, která koná. Je si vědoma, že jí půjde o život a tak vzkáže Mordokajovi: „Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“ Příběh pokračuje a konec známe. Ester přijde před krále, odhalí Hamanovi intriky a král ho nechá popravit a zároveň se plánované genocida nekoná, Židé jsou osvobozeni.

Záměrně některé detaily neříkám, stojí za to si příběh přečíst. Pojďme v tomto příběhu hledat některé principy i pro nás.

Na začátku jsem zmínil některé věci, které někdy raději cudně přeskočíme. Jenže ony se stali. Ester se prostě s králem vyspala, dala na radu strýce, aby tajila svůj původ – zřejmě strýc hodně chtěl, aby se do paláce dostala, nakonec i když jde za králem, aby sdělila svoji prosbu, tak to dělá oklikou, neřekne to přímo, je v tom určitá mazanost. Jak to číst? Ne že se tím máme inspirovat, ale že v práci, kterou děláte, prostě není vše černobílé. Jen vy sami víte, kam až lze jít. Ještě jednou citát onoho kazatele: Myslím, že někdy je být kazatelem, misijním pracovníkem v některých ohledech snazší než v sekulární sféře. To, co děláte, je mnohem více černobílé, než když se pohybujete v šedi sekulární práce. Myslí se etická šeď. Nechci vůbec srovnávat co je těžší, jen vyjádřit porozumění, pro mnohá vaše nesnadná etická dilemata v zaměstnání, zároveň že má hluboký smysl, že se nacházíte tam, kde se nacházíte a děláte, co děláte. Proč?

Vraťme se ještě jednou k Mordokajovým slovům: Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato. Mordokaj vlastně říká, využij svůj vliv, svoje schopnosti, obdarování, pověst abys mohl, mohla pomoci. Pro Ester stejně jako pro nás bylo a je přirozené postavit svoji identitu, bezpečí, svoje jistoty v bezpečí paláce nebo toho, co jsme si vybudovali, na svém vlivu, schopnostech a mít věci i okolnosti pod kontrolou. Doslovný překlad z hebrejštiny slova nedosáhla, je, kdo ví, zda jsi nebyla vyvolená pro tuto chvíli? Je zde pasivum – tedy, to, kdo jsi, je projev Boží přízně. Ano museli jsme studovat, skládat zkoušky, projít různými výběrovými řízeními, ale talent, zdraví a další nezbytné předpoklady jsme si nevytvořili. To, že máme, co máme, že jsme, kým jsme, je Boží milost. Tak jako si ani Ester nevytvořila svojí krásu. To, co máš, je projev Boží milosti a ty jsi povolaný, abys tím sloužil světu okolo sebe, byť to ponese jistá rizika a opuštění komfortní zóny. Zároveň povoláním nemyslím službu v církvi nebo misii, tak jako Ester, ale i Josef, Daniel nebyli kněží. Ale povolání v práci a přemýšlení jak to, co umím, může Bůh použít.

Ester svůj lid zachraňuje skrze to, že se s ním ztotožní – i přes svoje postavení se nezříká svého židovského původu. Zároveň svůj vliv využije k tomu, aby zprostředkovala záchranu.  Stane se prostředníkem mezi trůnem moci a přízeň, kterou získá, využije k tomu, aby mohli být zachráněni mnozí další. Tím se Ester stává určitým předobrazem toho, co v plnosti vykoná Boží syn, který žil v dokonalém paláci svého otce, ale pro naši záchranu tento palác opustil a dobrovolně přijal naše odsouzení. Ester tedy není jen příklad, ale ukazatel na Krista, který je naším spasitelem a který z lásky k nám sestoupil na tuto zem a který nám též dal mnohé dary a schopnosti.

Právě to, jak moc jsme pro něj vzácní a milovaní, nám může změnit naší identitu, která hluboce souvisí s naší hodnotou. Pokud totiž Kristu změní naší identitu, pak naše práce bude mnohem méně sobecká. Najednou různé oblasti v našem pracovním životě jako je vliv, CV, postavení, výdělek se najednou stanou tím, s čím nestojí a nepadá tvůj svět. Najednou nám nediktují a máme od nich svobodu a stejně tak svobodu svým obdarováním nezištně pomoci druhým z místa svého paláce, kterým je moje práce.

Na závěr jedna zajímavá věc. Ester je poprvé nazvána královnou Ester když se objeví před krále a ještě neví, jak to dopadne, poté, kdy vyzná, mám-li zahynout ať zahynu. Stane se osobností tak, že se nesnaží lpět na sobě a když slouží tomu, koho vyznává. Najednou má obrovskou svobodu od toho, jaký má post a to jí dává svobodu sloužit skrze to, kým je. I my se staneme osobnostmi, pokud se nebudeme pokoušet se jimi za každou cenu stát, ale pokud budeme sloužit tomu, který řekl svému Otci: Tvoje vůle se staň.