Daniel a americký sen

Možná znáte termín americký sen. Jedná o to, že někdo začíná z úplné nuly a vypracuje se na vrchol. Zde je několik příkladů H. Ford – odešel v 16 z domova, vyučil zámečníkem. Po vyučení nastoupil do firmy Westinghouse jako opravář parních strojů.

John Davison Rockefeller. Otec byl podomní obchodník s pochybnými léky na rakovinu, a tak na výchovu syna měla větší vliv matka, která mu odmalička vštěpovala tvrdou křesťanskou výchovu.
Již jako malý se John projevoval jako šikovný obchodník, podařilo se mu vydělat 50 dolarů prodejem malovaných kamínků ostatním dětem. Později, když se rodina přestěhovala do Clevelandu, získal i seriózní ekonomické vzdělání. A ve dvaceti již spolu s partnerem založil svůj vlastní velkoobchod.

Tomáš Baťa přichází na svět 3. dubna 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí chudého ševce. Už od svých šesti let se proto náš malý "velký švec" objevuje po skončení dopolední povinné školní výuky v ševcovské dílně svého otce a spolu se svými sourozenci vstřebává taje ševcovského řemesla.

Podobných příběhů je mnoho a my v nich obdivujeme nezlomnou vůli těch, kdo se navzdory nepříznivému osudu vzepřeli a něco dokázali. Neměli žádnou protekci, jen schopnosti, vůli a někdy i víru, že to co dělají, dává smysl.

Když vidíme příběh Daniele, pak je v něčem podobný s popsanými „americkými sny“. Daniel sice pocházel z urozeného prostředí – na rozdíl od zmiňovaných lidí, ale přesto jeho v jeho životě přišel nepříjemný pád. Daniel je odvlečen do Babylóna, dokonce je mu změněno i jméno.

Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský král, k Jeruzalému a oblehl jej… Pak rozkázal král Ašpenazovi, vrchnímu nad dvořany, aby přivedl z Izraelců, a to z královského potomstva a ze šlechty, jinochy bez jakékoli vady, pěkného vzhledu, zběhlé ve veškeré moudrosti, kteří si osvojili poznání, rozumějí všemu vědění a jsou schopni stávat v královském paláci a naučit se kaldejskému písemnictví a jazyku. Dan 1, 1- 4

V zásadě se jedná o velmi chytrý způsob převýchovy. Babylóňané nevyhladili porobený národ, ale vzali jeho elity s tím, že jim změnil identitu. Toto se dělo tak, že jim změnili jména, naučili kaldejský jazyk a přijali babylónské bohy. Tedy sebrali jim jméno, jazyk a náboženství. Pokud toto zajatci přijali, byli ušetřeni na životě, mohli se asimilovat a začít novou kariéru v nové zemi. Protože se jednalo o lidi schopné, navíc lidi, kteří byli zvyklí na jistý standart, málo kdo takovéto nabídce odolal a postupně se zajatci skutečně asimilovali. Sice se rozešli s vírou svých předků, ale přežili a navíc se jim vedlo dobře. Dnes bychom řekli, že se odvlečeným lidem za cenu určitých kompromisů nabízela kariéra v nových, a třeba dodat v tehdejším světě skvělých podmínkách. Navíc aby se mohli rozvíjet, bylo dbáno i na jejich jídelníček, zároveň ale Babylóňané nebyli tak hloupí, aby nevěděli, že jídlo má pro odvlečené židy význam nejen kalorický, ale i kultický. Tedy požíváním kulticky nečistého jídla, Izraelci přicházeli o svoji identitu. Kdybychom přeložili příběh Daniele do naší doby, pak jeho situace vypadá takto. Danieli, máš fantastické podmínky pro svůj osobnostní a kariérní růst. Naše země, nebo dnes bychom možná spíše řekli naše firma, ti nabízí mimořádné možnosti. Ale i my od tebe něco očekáváme. Zřekneš se svého Boha nebo ho uctívej, ale jen někde v nitru a daruj nám svoji identitu, což konkrétně znamená, chceme tě se vším všudy. Máme do velké míry nárok na tvůj čas, rozhodování a chceme maximální loajalitu. Už nejsi více Daniel, ale část naší firmy. Myslím, že podobné tlaky dnes řeší mnoho lidí.

Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat. Velitel dvořanů však Danielovi řekl: "Bojím se krále, svého pána, který vám určil pokrm a nápoj. Když uvidí, že jste v tváři přepadlejší než jinoši z vašich řad, připravíte mě u krále o hlavu." Daniel tedy navrhl opatrovníkovi, kterého určil velitel dvořanů nad Danielem, Chananjášem, Míšaelem a Azarjášem: "Zkus to se svými služebníky po deset dní. Ať nám dávají k jídlu zeleninu a k pití vodu.

Potom porovnáš vzhled náš a vzhled jinochů, kteří jedli královské lahůdky, a učiň se svými služebníky podle toho, co uvidíš." Opatrovník je v té věci vyslyšel a zkusil to s nimi po deset dní. Po uplynutí deseti dnů se ukázalo, že jejich vzhled je lepší; byli statnější než ostatní jinoši, kteří jedli královské lahůdky. Dan 1, 8 - 15

Daniel hned po nástupu do nové země odmítá dělat kompromisy. Přijímá svůj osud, řekli bychom „respektuje svého šéfa“, nepodniká nějaký puč nebo spiknutí proti králi, zároveň odmítá dělat věci, které se Hospodinu nelíbí, i když to ohrožuje jeho pohodlí, kariéru a vlastně i život. Zároveň je zajímavé, že svému nadřízenému říká jinými slovy toto – dej mi chvíli na to, abys poznal, že to jde i jinak. Někdy si lidé kolem nás myslí, že bez pomluv, okrádání, lží, polopravd, protekce to dnes prostě nejde, že bez toho se vzhůru nevyšplhá nikdo. Před pár měsíci vyplavala na povrch kauza s trenérem Růžičkou, kterého údajně podplácel nějaký rodič, aby se syn dostal do A týmu Slavie. Po tomto skandálu se vyrojilo mnoho svědectví rodičů, že toto je zcel normální, že jinak se to dnes prostě nedělá. Nevím, ale jistě se nejedná jen o sport… Jinak to prostě nejde! Jenže Daniel říká – dejte mi možnost ukázat, že to jde. A ukazuje se, že to jde. Jenže člověk se nesmí nechat ovládat strachem. Problém, že to mnohokrát ani nezkusíme.

Jenže příběh pokračuje. Král má sen a chce ho interpretovat. Nikdo toho není schopen a zde se ukáží Danielovy mimořádné schopnosti: Daniel králi odpověděl: "Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři. Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. On dal králi Nebúkadnesarovi poznat, co se stane v posledních dnech. Toto je sen, totiž vidění, která ti prošla hlavou na tvém lůžku Dan 2, 27 - 28

Na tomto místě se poprvé ukáže, že Daniel má nadpřirozené schopnosti. V jeho době se tomu říkalo, že je nadán moudrostí. Jeho nadřízený si neví rady, hledá odpovědi, ale nikdo není schopen najít odpověď. Až se najde Daniel. Sen vyluští, a najednou jde jeho hvězda strmě vzhůru. Z Daniele odvedence z vlastí země, se stává jeden z nejdůležitějších mužů země. Jeho schopnosti jej dostávají vysoko. Z napůl otroka, který byl odveden z dobytého Jeruzaléma, se stává pan někdo. Najednou o americkém snu čteme nejen v životopisech Bati nebo Forda, ale i v Bibli. Když budeme číst dál tak zjistíme, že Danielův postup vůbec není snadné ustát, že to vůbec neznamená, že od této chvíle má Daniel svobodu dělat si co chce a hlavně vyznávat si co chce. Zastavme se u tohoto bodu. Nikdo z nás se nedostal na úroveň Bati, ale taky nikdo z nás není z tak chudých poměrů. Nikdo z nás nebyl vzat z domova jako Daniel, ale nikdo z nás se nedostal tak vysoko. Začínali jsme s lepšími výchozími podmínkami, zároveň mnozí z nás se díky schopnostem, které jsme dostali od PB někam vyšvihli a u mnohých za to sklízíme i určitý respekt. Jenže otázka je, jak s tím naložíme. Problém totiž je, když se z darů, z pocitu bezpečí a ze společenského uznání stane naše modla, která nás v konečném důsledku pohltí… Nebo když se nedaří nám, pak doufáme, že se to podaří alespoň dětem.

Úspěch určitě není od ďábla, jenže každý úspěch něco stojí. Jedna z věcí, kterou úspěch, zabezpečení se může stát, je naše integrita. Ne vždy, ale někdy ano. Co mám na mysli konkrétně? Někdy se může jednat o nějaký podvod, někdy o kompromis, někdy o to, abychom nemluvili o víře, protože bychom se ztrapnili, někdy to, že rezignujeme na církev, na některé nároky, které po nás Boží slovo má. Najednou je kroužek dítěte důležitější než mládež, odpočinek v neděli důležitější neděle ve sboru, prestiž v práci důležitější než určitá pohana pro víru. Prosím, aby mi bylo rozuměno. Neposuzuji a nikdy posuzovat nebudu něčí víru podle návštěv v neděli, zároveň si kladu otázku, co jsem ochoten obětovat na oltář úspěchu?

Daniel má úspěch, zároveň se vůbec nemění jeho vztah k Bohu. Je chytřejší nebo moudřejší než druzí. Je o něm doslova řečen, že vynikal nad říšské vládce i satrapy, neboť v něm byl mimořádný duch. Král ho zamýšlel ustanovit nad celým královstvím. Dan 6, 4

I přes tento úspěch jeho víra a důvěra v Hospodina zůstává stejná. A dokonce pokud se dostává víra v Hospodina spojená s následováním do rozporu s ohrožením kariéry, volí Pána Boha. Toto ukazuje na jeden princip. Kariéra a s ní spojený úspěch a zabezpečení se pro něj není tím nejdůležitějším. Má od toho svobodu. Toto říká mnoho lidí, jenže něco říkat nic neznamená. Jak moc je pro nás úspěch důležitý se ukazuje nikoli v našem mentálním nastavení, ale podle toho, jak žijeme nebo co děláme, když se naše postavení ocitne v ohrožení. A to se Danielovi stalo.

Tu se říšští vládcové a satrapové snažili nalézt proti Danielovi záminku ohledně jeho správy království, ale žádnou záminku ani zlé jednání nalézt nemohli, neboť byl věrný. Žádnou nedbalost ani zlé jednání na něm neshledali. Proto si ti muži řekli: "Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha." Říšští vládcové a satrapové se shlukli ke králi a naléhali na něj: "Králi Darjaveši, navěky buď živ! Všichni královští vládci, zemští správcové a satrapové, královská rada a místodržitelé se uradili, abys královským výnosem potvrdil zákaz: Každý, kdo by se v údobí třiceti dnů obracel v modlitbě na kteréhokoli boha nebo člověka kromě na tebe, králi, ať je vhozen do lví jámy. Dan 6, 5 - 8

Když něco umíte, rychle se najdou lidé, kteří vám to začnou závidět a hledat, jak vám úspěch znechutit. To platilo kdysi a to platí i dnes. Není pravda, že v Čechách se úspěch neodpouští. Neodpouštěl se ani ve starověkém Babylóně. Úspěch se neodpouští nikdy a nikde. Proto opozice nastraží na Daniele past. Vymyslí, že vedení státu se nesmí 30 dní modlit. Ví, že Daniel je věrný Bohu a toto nesplní. Pokud bychom to převedli do současnosti, pak se nastaví nové kritéria firemní kultury a to taková, která jsou pro následovníka Hospodina nepřijatelná. Nyní Daniel stojí před otázkou. Jsem na vrcholu kariéry. Král mě zobe z ruky, mě se velmi daří, z odvedeného otroka se během pár let stal třetí nejvyšší člověk v zemi. Když poruším králův příkaz, vše se může během krátké doby zhroutit, všechno moje úsilí, kariéra, všechno. Mám jít proti proudu nebo s proudem? Mám riskovat to, čeho jsem se domohl, jak jsem se vypracoval? Nebo říci šéfovi, trenérovi, kamarádům ne, tohle dělat nebudu. Pro nás možná otázka stojí ještě jinak – co jsem ochoten obětovat pro úspěch svůj, svých dětí, své rodiny? Nejde jen o společenský status, ale i o postavení ve třídě, v práci, o životní standart. Jsem ochoten za to zaplatit svojí ctí, integritou? Poctivostí? Následováním Krista?

Daniel se rozhodl obětovat kariéru a svůj pracně vydobytý status. Uvažuje takto – raději se líbit Bohu než lidem a mít nepohodlný život než popřít to, čemu věřiím.

Za znelíbení se vedení přichází trest. Nikoli v podobě snížení prémií, ale toho, že Daniel je vhozen do jámy lvové. Jenže Bůh ho zázračně zachrání. Jak toto číst? Problém tohoto příběhu je v tom, že mnohokrát to takto nekončí. Pointa není v tom, poslouchej PB a dobře se ti povede. Možná ano, někdy ne. Daniel tím, že ho Bůh vyvede z mrtvých, připomíná toho, o kom svědčí celá Bible, kdo je středobodem křesťanství. Připomíná Krista. Krista, o němž je psáno, že se vzdal svých nároků, stal se jedním z lidí a podstoupil smrt na kříži. Kristův příběh připomíná příběh mnohých těch, kdo se rozhodli, že pohodlí, kariéra, úspěch nejsou na světě tím nejdůležitějším. Nikoli kvůli jakési plánované askezi a odříkání, ale proto, že existují důležitější věci. Těmi jsou důvěra v Pána Boha, následování jeho cest, láska k Bohu a k lidem. Nic na světě nestojí za to, abychom tyto oblasti obětovali.

Tím, že Kristus překoná smrt, je vzkříšen tak nám dává naději, že i my máme naději nejen pro tento život. Nechceme utíkat někam do zásvětí, ale přesně naopak. Můžeme žít poctivě tento život, protože víme, že není tím jediným, na čem bychom měli křečovitě lpět. Zároveň pokud máme naději jen nebo především pro tento život, kariéra, pohodlí a úspěch se nám stanou bohem.

Poděkuj Bohu za to, co jsi od něj dostal.

Možná v něčem žiješ v nějakém kompromisu, jdeš proti svému svědomí – řekni to PB.

Možná příliš lpíš na svém pohodlí, kariéře – vyznej to.