Na počátku III

9 I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. 10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. 12 Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.13 Byl večer a bylo jitro, den třetí.14 I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.15 Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. 16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17 Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.20 I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ 21 I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.  22 A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“23 Byl večer a bylo jitro, den pátý. I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak.25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ 27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ 29 Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. 31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Gen 1, 9 - 23

Budeme pokračovat ve výkladu prvních veršů týkajících se stvoření. Zatím jsme se dostali k prvním dvěma dnům prvního příběhu s tím, že k druhému příběhu, který se mnohem více týká stvoření člověka, se dostaneme později. Zároveň chci zopakovat, že smyslem není spekulace, ale hledání, co nám chce Písmo sdělit do našich každodenních zápasů.

Ještě chci zopakovat, že text první zprávy je především mistrovsky promyšlená báseň, která nám sděluje zásadní fakta o klíčových oblastech reality. Skládá se sedmi slok a vypravěč používá něco ve smyslu rytmů. Každá sloka začíná uvozovací větou a řekl Bůh a pak je zde několik refrénů. „A stalo se“, „a viděl Bůh, že je to dobré“ a „je večer a je jitro den“… a následuje číslovka pro každý nový den. Sloky nebo dny jsou uspořádány tak, že první a čtvrtá, druhá a pátá a třetí a šestá jsou paralelní, tedy objevují se v nich stejné motivy. V první dvojici je motiv světla, ve druhé dvojici je motiv vody a ve třetí dvojici je motiv země.

Dnes se podíváme na druhou dvojici, tedy na den čtvrtý, pátý a šestý.

Ve všech obrázkových Biblích pro děti vidíme, že čtvrtý den Bůh tvoří slunce a měsíc. Doslovný překlad ale zní: A řekl Bůh: Ať jsou lampy na obloze nebeské, aby oddělovaly mezi dnem a nocí, a jsou na znamení a na slavnosti a na dny a roky. A jsou pro svícení na obloze nebeské, aby svítily na zem. A je to. Jistě se jedná o slunce a měsíc, ale proč se jejich pojmenování autor vyhýbá? Na jiných místech Písma se slunce nebo měsíc běžně vyskytují, proč na tak důležitém místě Bible nikoli? Důvod je ten, že slunce, měsíc a hvězdy byly ve všech okolních národech ztotožňovány s božstvy. Např. Kennán, jehož jedno z největších měst bylo Jericho, uctíval kult měsíce a Jericho doslova znamená Měsícov. V náboženství Mezopotámie zase hrály významnou roli hvězdy, v Egyptě slunce. Národy obklopující Izrael hledali, jak pomocí různých úkonů si tato božstva na obloze naklonit a usmířit. Nakonec i dnes mnoho Čechů věří v horoskopy, takže v něčem se nejedná až tak o něco nového. Tím, že Hospodin umisťuje na oblohu doslova lampy, nám text ukazuje, že slunce, měsíc a hvězdy žádnými bohy nejsou a že je není třeba poslouchat, ale ani se jich bát. V podobném duchu je pak zmínka v šestém dni, kde Bůh tvoří okřídlené létavce, nebo v jiných překladech velké mořské či příšery doslova draky, Ponechme zde stranou teorie o dinosaurech. Důležité je, že to, čeho se lidé báli, nebo co používali některá náboženství obklopující Izrael jako emblémové zvíře, se Izraelci bát nemusí. V hebrejštině zní a učinil Bůh dvě lampy veliké, velmi podobně, jako a stvořil Bůh draky veliké. Jedná se o určitý druh hebrejského rýmu, který tím jak je vystaven, říká, že tak jako se není třeba bát bohů v podobě slunce a měsíce, není třeba se bát ani démonů či příšer. Co to znamená pro nás. Dosaďme si za slunce, měsíc či příšery to čeho se v tomto roce obáváme, co pro nás je jakoby příšera, která se čas od času vynoří z příšeří, z hlubin a která nás trápí a dostihuje. Může se jednat o naší minulost, budoucnost, úzkosti, hřích, se kterým zápasíme, nejistoty, majetek, vztahy, nemoci, starost o děti, smrt atd. Zvěst prvních kapitol je, že Bůh má i tyto příšery lezoucí z příšeří se zákoutí našich životů pod svojí kontrolou, že sice existují, že nás dokonce trápí, ale nemusíme se jich bát, protože nemají v našem životě poslední slovo, protože platí, ve světě máte soužení, ale vzchopte se, protože já jsem přemohl svět (J 16, 33).

A do tohoto chrámu, který stvořil, v šestém dni Bůh tvoří zvířata a člověka s tím, že člověk má být Božím obrazem. Problém je v tom, že se někdy role otáčí a Bůh se stává naším obrazem, projekcí našich tužeb a přání. Když mluvíme o obrazu Božím, pak se nejedná o podobu, ale o úkol, který nám byl svěřen. Tedy aby skrze nás lidé viděli Boží obraz. Dále Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Před pár lety tato slova byla zcela jasná a jen málokdo jim věnoval pozornost. Dnes je mnohými i odborníky toto zpochybňováno, v některých zemích bylo oficiálně uzákoněno tzv. třetí pohlaví, dočítáme se, že pohlavních identit existuje několik desítek, že si děti časem sami mají vybrat, jaké jsou pohlaví, např. ve švédských školkách odmítají zájmena „ona“ a „on“ a prosazují „to“ coby genderově neutrální, aby nenutili děti do toho či onoho pohlaví. Některé státy již iniciativně zakazují používat termíny otec a matka a doporučují neutrální rodič. (Jaroslav Zvěřina) Přes všechny tyto snahy, které budou narůstat, Písmo hovoří o tom, že Bůh stvořil muže a ženu, že žena se od muže a muž od ženy liší nejen fyzicky, ale i svým posláním, nastavením a to nikoli proto, aby s ním soutěžila nebo muž soutěžil se ženou, ale aby se mohli doplňovat. Pochopitelně, že existují různé odchylky od původního Božího plánu, nežijeme v dokonalém světě, problém nastává v okamžiku, kdy se s odchylek udělá norma. Vím, že se jedná o třaskavé téma, které zvláště rodiče a vychovatelé budou muset vysvětlovat dětem, zároveň kdy možná bude v budoucnu třeba jisté odvahy povědět, že Bůh stvořil muže a ženu.

Úkol, který byl lidem dán, je rozmnožovat se a podmanit a panovat, kdy toto neznamená drancovat, ale starat se, pečovat, vzít na sebe zodpovědnost, opatrovat. V hebrejštině sloveso panovat souvisí se slovesem sestupovat. Tato jazyková stopa ukazuje na jiné chápáním panování, než je obvyklé. Chceš panovat? Musíš se snížit k těm, které povedeš. Zde se člověk snižuje na úroveň živých tvorů, jakoby získává přirozenou vnitřní autoritu, kterou pak nemusí vynucovat silou zvnějšku. Všimněme si zdánlivého detailu – člověk s má panovat nad rybami, ptáky a plazy, a podmanit si ryby a ptáky. Ano, je zde pak dovětek o všem živém, ale takto jasně jsou zde vyjmenovány zvířata, která si moc podmanit nejdou. Není tam pes, kočka, kůň atd. Žádní přátelé člověka… Proč je zde tento paradox? Snad i proto, že Bůh ukazuje, že úkol, který člověku dává, není snadný a že tento úkol nelze zrealizovat vlastními silami. Příkladem panování skrze ponížení se nám stal Kristus, který byl roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl, ale stal se jedním z lidí. Nevnucuje nám svojí autoritu zvnějšku, ale zevnitř, přestože někdy připomínáme ony létavce, ryby, ptáky, kteří se moc vést nenechají.

Závěr: Viděli jsme, jak Bůh tvoří světla veliká, moře, zemi, rostliny, zvířata a nakonec jak do tohoto prostředí umisťuje člověka. Vytváří řád, ve kterém panuje, a proto se není třeba obávat jiných bohů, nebo příšer, které vládnou i zotročují. Zároveň tvoří muže a ženu v jejich jedinečnosti a odlišnosti zároveň a dává jim úkol starat se o to, co stvořil. Starat se nikoli drancováním, ale péčí, kdy na leccos nestačíme, ale o to více se učíme spoléhat na Boží vedení a pomoc.