Důsledky pádu I.
Rady zkušeného ďábla
Příběh o pádu prvních lidí začíná dlouhým dialogem mezi Evou a Adamem. Jakkoli považujeme ďábla za bytost ohavnou, nedá se mu upřít jedna vlastnost – genialita. V textu uvidíme, že způsob, jakým svedl první lidi, byl nesmírně chytrý. Zároveň se jeho taktika opakuje doposud, a proto je dobré se o ní něco dozvědět. Satan popírá tři základní Boží vlastnosti, kterými je pravdivost, dobrota a jinakost a skrze toto popření Adama a Evu svede…
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Gn 3, 1 – 5
Had je ve staroorientální symbolice bytost, která bydlí pod zemí a ze země vychází, a proto komunikuje mezi zemí a podsvětím. A přináší zprávy z podsvětí, proto je to „tvor věštebný“. Hebrejsky nácháš je had a sloveso náchaš znamená hádat, věštit. Tedy vidíme zde bytost vystupující jakoby z podsvětí, navíc bytost z pole, kdy pole je protikladem rajské zahrady. Nevíme, kde se vzal. Na jednom místě u Ezechiele je náznak jeho původu, ale jedná se jen o náznak. Přesně nevíme. Víme však, že i v ráji je had, je satan a že Hospodin se rozhodne člověka chránit nikoli tím, že ho bude izolovat od zla, ale tím, že mu dá nástroje, jak zlo překonat. Toto platí do dnes…
Bůh umisťuje do zahrady strom poznání, ze kterého nesmějí A a E jíst aby nepoznali dobré a zlé.
Pochopitelně se nabízí otázka proč? Proč nemají Adam a Eva znát dobré a zlé? Na tom přece není nic špatného. Bůh lidem zakázal jíst z tohoto stromu ne proto, že by je chtěl udržovat v nevědomosti, ale proto, že na dobré a zlé se měli dotazovat Boha, ne stromu ani sebe. Na rozdíl od zvířete, které se řídí instinkty, člověk se musí dotazovat Boha. Navíc ale člověk se dokáže povznést nad instinkty, takže může být svobodně dobrý i zlý. Nemá jako zvíře železné kódování. Proto může ovládnout svět a zničit jej.
Když čteme text pozorně, pak vidíme, že Bůh řekne, nejezte, jinak zemřete, had řekne pravý opak – jezte a smrti nepropadnete. Tedy je zde tvrzení proti tvrzení. Co se stalo, když Adam a Eva pojedli? Zemřeli, jak řekl Hospodin nebo nezemřeli, jak řekl had? Kdo měl pravdu? Asi had! Jak vidíme, oba zůstanou naživu. Zde se zřejmě nejedná o realitu tělesné smrti, spíše o duchovní zahynutí, o ztrátu vztahu s Bohem. Už staří církevní Otcové a celý středověk a reformace i tridentský sněm a moderní vykladači většinou tvrdí, že byl člověk před pádem nesmrtelný. To ale v Bibli není nikde psáno. Ani nikde v Bibli není psáno, že byl dokonalý. O stavu člověka před pádem Bible nespekuluje. Všechno o něm jsou dogmatické konstrukce. Závažné je to, že v tom okamžiku, kdy je rozrušeno obecenství, smrt přestává být návratem k Otci. Víme, že po pádu Adama a Eva umírají i duchovně. Lež, se kterou satan přichází má dvojí charakter – nebudete se muset dotazovat Boha, protože sami víte, co je dobré a zlé a nezemřete. Jinými slovy není třeba nic hrotit, sami víte co je pro vás nejlepší a nějaká duchovní smrt, navíc z důvodu neposlušnosti Boha, zavání tak trochu fanatismem. Navíc Bůh nemluví pravdu. Jenže to, že nemluví pravdu, není řečeno napřímo, ale je to opsáno. Myslím, že i dnes jsme v podobném pokušení. Sice Boží slovo slyšíme, nijak mu neodporujeme, asi nikdo by neřekl, že Bůh lže, což nakonec ale neřekl ani satan, ale jen s ním nepočítáme nebo jej překroutíme tak, aby nám nekomplikovalo život. Je to tak, že necháme Boha s tím, že on má svoji pravdu, a my máme zase svoji. Jenže právě tímto se rozrušuje společenství mezi člověkem a Bohem.
Druhá věc je, že satan vlastně říká, že Bůh to s Adamem a Evou nemyslí dobře. Když jí had řekne: Hospodin vám zakázal, že nesmíte jíst ze žádného stromu rajského tak vlastně říká: Hospodin vám zakázal všechnu radost. Hospodin vám určil chmurný život. Had přichází s ohromně chytrou nabídkou: „Víte, Bůh si to nejlepší schoval pro sebe. To vám nedovolil proto, že vás nemá rád. Stejně jako víme, že Bůh je pravda, víme, že Bůh pro nás chce jen to nejlepší. Jenže jak tomu věřit, když máme platit daně? Když si máme pomoci nějakým podvůdkem? Když jsme nemocní? Když se nedaří naším dětem? Rodině? Když se nedaří v práci? Když, když…
Všimněte si, jak se satan ptá: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Studijní překlad má Opravdu vám Bůh řekl? Jer. Bible: Tak tedy Bůh řekl? My bychom to mohli přeložit, ale to snad není možné, že by Bůh toto skutečně řekl! Tedy nikoli neřekl to, ale „přece vás má rád a tak to není možné, že by vám to zakázal“. Abychom mohli nejen věřit, ale i poslouchat BP potřebujeme jeden základní předpoklad a to ten, že věříme, že Bůh pro nás má skutečně to, co je dobré. Důvod mnoha hříchů je, že tomuto předpokladu prostě nevěříme. Známe to z výchovy… Můžeme dítěti něco zakazovat nebo přikazovat, ale ideální stav je když pochopí, že to co od něj očekáváte, je dobré. Pokud se tomu tak nestane, pak zřejmě bude hledat způsoby, jak vás obejít. Jiný příklad může být se sportu. Pokud máte rádi svého trenéra a hlavně pokud mu důvěřujete, potom budete plnit i pokyny, které vám nejsou příjemné. Vy ale důvěřujete a víte, že trenér ví, co dělá, nebo přinejmenším to ví lépe než vy. Proto je v Písmu tolikrát akcentováno, že ten, kdo miluje Hospodina, našel zalíbení i v jeho zákoně a to jej vede k dodržování Zákona. Dodržuje zákon, protože ví, že je to pro něj správné a protože v něm má zalíbení.
Nedávno mi volal jeden kamarád, že je bez prostředků a že potřebuje peníze. Jednalo se o velmi zbožného člověka. Bylo mi proto divné, že nevychází s penězi. Váhal jsem… asi po týdnu mi volal znovu s tím, že odchází na protialkoholní léčbu. Velmi ve zkratce byl jeho problém v tom, že nedokázal některé věci řešit jinak než alkoholem, i když velmi dobře věděl a dokonce i druhé lidi učil, že Bůh je dobrý, že naplní naše potřeby.
Třetí lež je potom ve slovech „budete jako bohové“. Tato slova se zdají poněkud odtažitá, ale nikdy lidstvo nebylo tak blízko Bohu jako je tomu dnes. Rozhodujeme o početí, o smrti, jediným klikem máme pocit vševědoucnosti a díky googlu jsme i všudy přítomní. Jistě, jedná se o nadsázku, ale zase ne až tak o nadsázku velikou. Vzpomínám si, když jsem se dozvěděl diagnózu jednoho mého příbuzného, se kterou se dle doktorů „nedalo nic dělat“, že moje reakce byla „jak nedá se nic dělat“? Víme, že nejsme jako bohové, ale vzhledem k obrovským možnostem na toto zapomínáme a máme pocit, že všechno jde, a že když něco nepůjde, tak si to prosadíme, ať se to Bohu líbí nebo nelíbí. V čem je podstata jejich božství? Zde v tom, že budete znát dobré a zlé. Vzpomínám si, jak mi jeden movitý otec řekl, že jeho děti prostě VŠ vystudují. Dětem to nešlo, ale otec měl konexe a peníze. Dnes obě děti mají VŠ i dobrou práci… Všechno přece jde, když máte vliv a peníze.
Zde ale nejde až tak o touhu poznávat, rozeznávat zlé od dobrého, jako o to, že se člověk stane měřítkem dobra a zla. S tímto přišli již antičtí filozofové, tzv. sofisté, nebo-li učitelé moudrosti když prohlásili, že člověk je měřítkem všech věcí. Není třeba žádných bohů a našem textu Boha, který by stanovoval normy dobra a zla. Toto zní možná příliš filozoficky, v našem případě se zřejmě nehlásíme k nějaké filozofické škole, jenže podobné pokušení známe i dnes. Tedy že my rozhodujeme o tom, co je dobré a co zlé. Toto se děje tak, že Boha vlastně do našich rozhodnutí nepouštíme. Život máme poměrně dobře zajištěn proti nečekaným zvratům a tak postupně Boha přestáváme pouštět do života. Mám za to, že mnohokrát nějak tušíme, co je dobré a co je zlé. Problém je v tom, že se podle toho moc nechceme řídit, protože to komplikuje život.
Navíc strom slibuje nesmrtelnost. Může se nám to znát jako pohádka, ale nakonec každý člověk nějak touží, aby po sobě něco zanechal. Třeba ve svých dětech nebo v nějakém díle, které ho přesahuje. Jistá touha po tom, aby po nás něco zůstalo je vidět i v tom, že si stavíme náhrobky z kamene a dáváme jim jednoduchý geometrický tvar. Tedy ve slovech budete nesmrtelní, je vlastně i slovo vybuduješ něco, co po tobě zůstane navěky. Dnes by nabídka zněla, vybuduješ fantastickou firmu, dáš zlatý gól na MS, tvoje děti dostanou Nobelovi cenu… Nic z toho není zlé, jen chci ukázat, že nesmrtelnost se dnes vlastně získává velkými činy, dříve něčím jiným, ale jistá je, že ji satan nabízí prvním lidem.
Pro nás je ale důležité si uvědomit, že nejen nejsme těmi, kdo rozhodují, co je dobro a zlo, ale kdo jsou ochotni si nechat od Hospodina radit a hledat jeho vůli. Že respektujeme vůli, která je vyšší než naše. Tím možná nejvíce ukazujeme, jak moc svoji lidskou omezenost bereme vážně. Zároveň že nemáme v životě vše pod kontrolou a že je to tak dobře. Zároveň že náš život je dočasný a že spíše než zajistit si nesmrtelnost je naším úkolem na této zemi dělat to, na čem záleží nejvíce. V tom tkví vlastně moudrost.
Nakonec se A a E nechají nachytat a po nich mnoho dalších jejich dětí.
Co se stalo v zahradě Eden v důsledku pádu, vystihuje hebrejská slovní hříčka - první lidé chtěli být moudří (ARUM), ale nakonec se stali nahými (AROM). Z jedné z nejkrásnějších lidských vlastností, o kterou usilovalo lidstvo vždy – tedy z moudrosti, se stává jedna z nejtrapnějších situací, kterou člověk může zakusit - nahota. Hřích postihuje několik oblastí. Jedná se o pocit viny, dále o to, že Hospodin se najednou stává někým, před kým se musíme schovávat a komu je tedy dobré se spíše klidit z cesty, nikdy pak milující otec a v neposlední řadě první pád narušuje lidskou sexualitu. Tyto oblasti by byli na další kázání, nicméně důležitější je odnést si tři hlavní lži, se kterými přichází satan i dnes. Bůh nemluví pravdu, Bůh to s tebou nemyslí dobře a nakonec budete jako bohové nejen znát dobré a zlé ale hlavně se rozhodovat podle toho, co považujete za dobré a zlé. Výsledek je duchovní a fyzická smrt a z toho plynoucí ztráta vztahu se stvořitelem. Příběh v Genesis vypadá naivně, ale on se opakuje, pouze kulisy se mění.
Příběh má i náznak naděje. Když jsou Adama Eva nazí, Hospodin je mohl nechat se v jejich studu a vině pořádně vykoupat. Místo toto ale udělá kožené suknice. Tedy zabije zvíře, aby se mohli zakrýt. Mnozí v tomto vidí první náznak evangelia, kdy Bůh mnohem později nezabije zvíře, ale svého syna, aby zakryl naší nahotu před ním a aby nám umožnil vystoupit z úkrytu a navázat s ním ztracený vztah…
Aby umožnil těm, kdo přistoupili na satanovi nabídky vrátit se zpět. Toto je výzva a nabídka, která trvá až do dnešních dní…