Důsledky pádu II.
Důsledky pádu
Na začátku knihy Genesis čteme, že člověka nedělá člověkem jeho duše nebo duch, ale především jeho schopnost vztahu se stvořitelem. Bůh Adamovi „nefoukne duši“ a tedy neopakuje se něco podobného, jako když nafukujeme duši od auta a z kusu „ničeho“, je najednou kolo, v lidském případě potom člověk. Člověk se stává duší živou, a to, co z něj činí člověka je kontakt se Stvořitelem. To je jakási „DNA knihy Genesis“. Toto je důležité zmínka, protože přesně tento základní rozměr lidství je narušen v okamžiku, kdy Adam a Eva zhřeší. Jakoby najednou ztratili část svého lidství, kterou je schopnost být s Bohem nebo přesněji, mít s ním vztah. Ztráta vztahu se projevuje tak, že se A. a E. před Bohem skryjí. Najednou jim jednak s Bohem není dobře a jednak ho začnou považovat za nepřítele, protože před přáteli se neskrýváme, skrýváme se před někým, koho se bojíme, a tedy koho nemáme moc rádi.
V našich kruzích se hodně skloňuje slovní spojení „vztah s Bohem“. Zároveň se stejně často setkáváme s tím, že se jedná o oblast těžkou uchopitelnou, těžko popsatelnou. Když se někoho zeptám, jak že ten vztah s Bohem vypadá, pak se spíše dozvídám o různých aktivitách. Tedy modlím se, čtu Bibli, chodím do církve atd. Toto je jistě pro vztah s Bohem důležité, ale zároveň je to dost jednostranné. Je to naše aktivita směrem k Bohu. Jenže jak vypadá aktivita od Boha ke mně? Sny? Pocity? Porozumění? Pokoj? Možná, pravda ale je, že Boží aktivita se popisuje někdy hůře. Jisté je, že ne vždy nám je s Bohem dobře nebo někdy se nám do něj prostě nechce. Jenže bez něj jakoby přicházíme o kus lidství.
Když se podíváme na církev v ČR, potom většinu inspirace bereme od USA. Nemyslím si, že je to pouze na základě kulturní spřízněnosti. Jedním z důvodů je možná i to, že mnoho materiálů, kterými se inspirujeme se týká různých návodů, jak něco dělat. 10 kroků vysoce úspěšných církví, 5 jazyků lásky, 8 rysů zdravého sboru atd. Všechny tyto věci jsou jistě cenné a potřebné a bylo by velmi laciné je rychle odhodit, zároveň to ukazuje na určitou bezradnost církve a tedy i věřících co si počít právě se vztahem s Bohem. Možná nás oněch x kroků přitahuje i proto, že působí jasně a měřitelně. Zaposlouchejme se do slov Tozer: str 10… Sám si kladu otázku, zda skutečně můžeme vyznat, že je nám v Boží přítomnosti dobře, zda různé scénáře nenahrazují vztah s Bohem.
Několikrát se mi dostaly do rukou požadavky na uchazeče na posty v různých křesťanských organizacích. V duchu jsem si říkal, čím se tyto požadavky vlastně odlišují od požadavků firem. Nepochybuji o nezbytnosti profesionálního přístupu k věci, o dalších nezbytných dovednostech, jenže mě praštilo do očí, jak málo byl kladen důraz na duchovní vyzrálost toho kterého uchazeče. Očekávalo se, že bude věřit a že bude chodit do nějakého křesťanského sboru… Když přemýšlím nad naším sborem, nad církví, nad svým životem musím si pokládat otázku, jak moc jsem, jsme otevření kontaktu s Bohem, a jak moc s ním vlastně hrajeme na schovávanou a to nejen protože jsme zhřešili, ale i proto, že s ním být prostě nějak neumíme a nejde nám to.
Druhým zásadním zásekem, který přinesl první hřích, byl sexuální vztah A a E. Plodnost, radost z dětí, kterou jim Bůh slíbil, byla najednou spojena s utrpením. Zároveň čteme o tom, že žena bude dychtit po někom, kdo nad ní bude panovat. Je to poněkud zvláštní dychtit po někom, kdo nad vámi panuje. Když budeme pročítat různé křesťanské knížky týkající se tématu lidské sexuality, potom se budeme pohybovat zhruba na půdorysu „sex je krásný dar od Boha“. Tato rada má ale zásadní problém. Vědět, že sex je krásný dar od Boha, je sice hezké, ale co když jsem single? Co když je můj partner nemocný? Co když prostě nemá chuť a v naší rodině to nefunguje tak, že mi prostě musí vyhovět? Jinak řečeno moje žena není pokorná, „vždy připravená“ puťka… Můj muž je dlouhodobě ve stresu…? Co když je mi 18, 19, 20 a sexuální touha se mnou někdy přímo lomcuje? Mám se v těchto a dalších případech radovat z toho, že „sex je darem od Pána“? Pokud ano, pak mnohé lidi potěšení z tohoto daru asi minulo. Co když u sebe objevím homosexuální orientaci? A co dělat s různými sexuálními úchylkami, které prostě někteří mají? Je řešením rada „sex je dar od Boha“, tak se z něj raduj nebo to prostě potlač?
Nechci těmito a dalšími příklady zpochybňovat hřích smilstva, ani pozitivní pohled na lidskou sexualitu jak ji vidíme v Písmu . Jen chci jednak ukázat, že je to někdy zapeklitější, než bychom si přáli a jednak se v těchto a mnohých dalších otázkách, které vůbec nejsou snadné, ukazuje hluboká moudrost prvních veršů Bible, které nám ukazují na to, že sex a s ním nažívání muže a ženy někdy bolí, že je spojen s mnohými hlubokými otázkami a že sex sice darem od Pána, ale i s určitým prokletím, které se stalo v důsledku pádu. Díky pádu a toho, co Bůh řekne Evě, platí, sex je někdy krásný, zároveň je sex mnohokrát spojený nejen s radostí, ale i s bolestí a zápasem. Možná by stálo za to i tento aspekt častěji připomínat a snad by to pomohlo i k překonání hříchu smilstva. Když totiž počítáte s bolestí, neutíkáte tak snadno k náhražkám…
Dalším prokletím je v potu tváře budeš dobývat chléb. Před pádem Adam nežil ve sladkém nic nedělání nebo blaženém nazírání na Boží tvář, které nás prý podle některých čeká na věčnosti. Pracoval a pojmenovával zvířata. Pokud je měl pojmenovat, musel je poznat. Práce, jakkoli byla nesnadná, byla pro Adama požehnáním a úkolem. Najednou se toto změní a práce se stane prokletím. Stejně jako při vztahu a muže a ženy při sexu neplatí, že práce je primárně a pouze prokletí a bolest, ale zároveň je s prokletím a bolestí spojena. Mnohokrát nepřináší člověku to, co od ní očekává nebo co do ní vkládá. Jistě neplatí, nepracuj, tak jako neplatí, neměj vztah. Spíše platí, nebuď tolik překvapený, když se ti práce někdy stává břemenem a někdy břemenem nesnesitelným. Paradox práce je v tom, že nám dává pocit smyslu, zároveň mnohokrát prožíváme to, co čteme v knize Genesis – tedy že tento smysl je zakryt bolestí a zápasem.
Psychologové tvrdí, že lidská bytost má dvě nejhlubší potřeby a to je potřeba být milován a žít s pocitem, že jsem důležitý, že můj život má pro někoho smysl. Feud prý na otázku, co je smyslem života napsal, odpověděl, že milovat a pracovat. Obě tyto nejhlubší potřeby jsou prvním hříchem napadeny. Jedná se tedy o zásah na nejcitlivějším místě lidské psychiky… zároveň se jedná o oblsti, se kterými každý člověk zápasí a kde hledá naplnění. Tedy konkrétně oblast vztahů a oblast důležitosti. Zřejmě většina našeho konání a přemýšlení se nějak kolem těchto oblastí točí.
Pokud se tyto oblasti stávají součástí prokletí, co s tím? Jsme odsouzeni k nikdy nekončící frustraci? Když se vrátíme na začátek toho, o čem dnes mluvíme, potom „vstupní takt“ se týkal ztráty blízkého vztahu s Bohem a z toho plynoucímu ukrývání se před ním. Bůh už není někdo blízký, kdo může naplnit moje nejhlubší potřeby a tak se najednou dostává člověk do ďábelského kolotoče, kdy naplnění těchto potřeb hledá ve vztazích a v práci. Tyto oblasti jsou jistě dobré, zároveň lásku a hodnotu nemůže dát práce ani vztah, ale Bůh sám. Jenže když se tak neděje, zůstává jen vztah a práce a to nestačí.
Poznal jsem mnoho lidí, kteří ve vztazích prožívali krásné chvíle, ale též mnoho těch, kdo zažili doslova peklo. Stejně tak mnoho těch, kdo skrze práci došli naplnění smyslu a naopak, kdo se kvůli práci sesypali. Nicméně nakonec ani vztah ani práce nedá ráj na zemi, nedá dokonalé uspokojení a naplnění.
Pro věřící může být toto výzvou, abychom o vztah s Pánem Bohem usilovali a učili se jej žít. Protože jak známo, žádný vztah nefunguje sám od sebe ani ten s Bohem. Zároveň je ale nadějí, že fungovat může a že jedna strana v něm nikdy nezklame…