Na počátku II

Když se řekne zpráva o stvoření, pak se většině z nás vybaví hned první zpráva popsaná v Písmu a to o stvoření v šesti a jednom dni. Možná si někteří vzpomeneme, že v Genesis jsou zprávy dvě, kdy druhá, která je starší, plynule navazuje na první, sedmidenní. Tyto dvě zprávy se liší skoro ve všem, neliší se však v tom, co je nejpodstatnější a to, že Bůh stvořil svět a člověka. První zpráva popisuje sedm dní, druhá jen jeden den, v první zprávě je nejdříve stvořena příroda a pak člověk, v druhé je nejdříve stvořen člověk a pak příroda v podobě ráje. Obě zprávy se liší v popisu stvoření prvních lidí. První zpráva je popisem jakoby zvnějšku, druhá zevnitř. Jenže ve Starém zákoně je koncepcí o stvoření světa vícero a velmi pravděpodobně jsou starší, než uvedené dvě, které jsem uvedl a které známe. Zřejmě většina čtenářů Bible tyto zprávy nevnímá. Těchto zpráv je hned osm. Jednak jsou v tzv. stvořitelských Žalmech (33, 74, 104, 136, 148), pak u Joba 38, v Iz 51 a nakonec v Přísloví. Tyto zprávy se liší, rozvíjejí se, zároveň ani jedna z těchto zpráv nemá za cíl popisovat stvoření ve stylu reportáže očitých svědků nebo vědeckého pojednání. Cílem všech zpráv o stvoření je výpověď, že stvořitelem světa je Bůh a že Bůh je zároveň tím, kdo tento svět udržuje. To, že Bible používá jedinečný, spíše poetický, slavnostní a nikoli vědecký styl vyjadřování, absolutně nesnižuje výpovědi prvních kapitol Bible, které nás vedou na existenciálním rovinu. Tehdejšího posluchače minulost zajímala především proto, aby se z ní mohl naučit něco podstatného pro svůj život a pro svou víru v Boha. A s tímto se chceme na popis stvoření dívat. I když je zpráv o stvoření vícero, budu se zabývat jen prvními dvěma, dnes jen první.

Text první zprávy je mistrovsky promyšlená báseň. Skládá se sedmi slok a vypravěč používá něco ve smyslu rytmů. Každá sloka začíná uvozovací větou a řekl Bůh a pak je zde několik refrénů. „A stalo se“, „a viděl Bůh, že je to dobré“ a „je večer a je jitro den“… a následuje číslovka pro každý nový den. Sloky nebo dny jsou uspořádány tak, že první a čtvrtá, druhá a pátá a třetí a šestá jsou paralelní, tedy objevují se v nich stejné motivy. V první dvojici je motiv světla, ve druhé dvojici je motiv vody a ve třetí dvojici je motiv země. Sedmý den je pak samostatně a dovršuje stvoření. Číslovka sedm představuje dokonalost a zároveň souvisí i s tím, že lidský život se pohybuje v rytmu sedmi dnů, proto když slyšel posluchač, že rytmus stvoření se odehrával ve stejném rytmu, jako se odehrává jeho život, pak mu to ukazovalo a doufám i ukazuje, že text chce být souběžný s lidským životem. Otázka zní jak.

Pokusím se vybrat několik oblastí, které považuji pro nás za nosné, byť se v textu skrývá ještě mnohem více, než jsem schopen povědět. Doslovný překlad z hebrejštiny zní: Hlavně tvoří Bůh nebe a zemi. Země je houšť a poušť a tma je nad propastí a duch Boha se chvěje nad tváří vod. Ono hlavě místo tradičního na počátku je přeloženo takto, protože hebrejština zde používá slovo odvozené od slova hlava. Ale klíčové v hebrejštině je, že důraz není na počátek, na minulost, ale na to, že Bůh tvoří. Je to dáno i tím, že hebrejština ani nemá časový systém sloves, z kterého se odvozují podstatná jména.

Naše uvažování ohledně stvoření je často jak, kdy, kdo… zajímalo by nás, zda příběh máme brát doslova, zda to někdy na počátku někdo viděl a pak to sepsal, jak příběh sladit s evolucí, zajímaly by nás jiné detaily, jenže Bible o tom mlčí a nakonec nám nedopřeje ani to na počátku a tím nás nechává s dalšími otázkami. Zároveň ale tím, kdo tvoří je Bůh, zde žádná pochybnost není a tvoří slovem. A pokud je příběh o stvoření něčím, co má mluvit dnes, pak toto je základ zdravé církve. Tvoří jí Bůh a tvoří jí svým slovem. Naše role potom je, dát Bohu prostor, možná se ptát nejen jak, kdy, kdo, proč, ale i po tom, jak a zda vůbec Bůh působí, jaký prosto má mezi námi, jak moc jsme otevření pro jeho oslovení.

Druhý postřeh. Země je popsána jako pustá, jako houšť a poušť, nad kterou se vznáší temnota, kdy tma je symbolem Bohu nepřátelských sil. Jenže nad tímto chaosem a temnotou se vznáší Duch Boží. Zde čteme, že duch se vznášel, některé překlady uvádí, že kmital nad vodami. Proč?  Slovo zde použité je ze života ptáků a doslova označuje kmitání křídly. V našich krajích, když mají ptáci vychovat mláďata, musí je zahřívat, a proto na nich sedí. V jižních krajinách se ptáci musí „snažit“, aby jim slunce vajíčka neupekla. Proto nad nimi ptáci nejen stojí, zastiňují je, ale i nad hnízdem mávají křídly, kmitají a tímto způsobem mláďata chrání před teplem. Tedy zde vidíme obraz, kdy Duch vytváří vánek, uvádí vzduch do pohybu, aby se zde – slovy z říše ptáků, vylíhl život.

Vidíme, že Ducha Božího jak tvoří řád tam, kde je chaos a temnota. A najednou k prvnímu tónu, kdy Bůh tvoří svým slovem, přichází druhý tón, kdy do hry vstupuje Duch Boží, bez kterého církev nedává smysl a bez kterého je stejná, jako jakákoli jiná organizace. A stejně jako v souvislosti se stvořením a počátkem se musíme ptát, jaký prostor chceme Duchu Božímu dávat a hlavně jaký mu dáváme. Jak může dopadnout sbor bez vedení Duchem, popisuje D. Prince, který hovoří o své zkušenosti se zakládáním jednoho církevního společenství, kdy vůdcové za začátku spoléhali na Ducha svatého, až poté se cosi zlomilo: „Příliš brzy naše rozhodnutí a činy přestaly být veden Duchem svatým, ale byly založeny na komplikovaném systému pravidel a konceptů, který jsme si vymysleli. Stále jsme Ducha svatého brali na vědomí, ale asi jen tak, jako hosté v restauraci berou na vědomí číšníka. Když jsme cítili, že něco potřebujeme, hned jsme ho začali vzývat. Většinou jsme však spoléhali na naše plány a metody, které jsme vytvořili.“

Třetí obraz, který následuje, je nikoli stvoření světla, ale to, že Bůh řekne světlo a je světlo. Bůh promluví, a je vidět. Štouralové poukáží na to, že když nebylo slunce, nemohlo být světlo a tma, zde se ale nejedná o obhajobu otáčení země okolo své osy, ale o polemiku s tehdejšími náboženskými představami, že ve dne vládne bůh Slunce a večer bůh Měsíc. Chci ale poukázat na něco jiného. Bůh odděluje světlo od tmy. Motiv oddělení se v Bibli opakuje stále dokola a měl by se opakovat stále dokola i v našem následování Krista.

Hned na začátku jsme si zběžně poukázali, na nádherný řád, kterým je stvoření popsáno a který dal věcem Bůh. Protože svět, ale i světlo stvořil Bůh, člověka to neohrožuje, ale naopak slouží a člověk by měl být do tohoto řádu uveden Pánem Bohem. Tento řád se v Písmu na mnoha místech vyjadřuje tím, že Bůh odděluje. I zde je hebrejské slovo pro oddělil, které se používalo v chrámu. Noc a den mají být odděleny, nikoli promíšeny, na jiných místech najdeme, že nemá orat vůl a osel, pole se nesmí osévat dvojím typem semena, nemá se nosit oděv ze dvou typů látek, Izrael se nemá míchat s jinými národy, stejně je přísně zapovězeno míchat izraelské náboženství a víru v jediného Boha a jinými náboženstvími. Jedním z důvodů, proč Hospodin tato kultická nařízení ustanovil, bylo, aby učil Izrael rozlišovat mezi dobrým a zlým, protože kde tato pravidla nejsou, tam se žije velmi zle nebo slovy našeho výkladu, tam vládne chaos a temnota.

Možná že dnes, více než kdy jindy stojí za připomenutí, že pravda stejně jako lež existuje a že je správné jí hledat a dokonce že to není projev fanatismu nebo fundamentalismu. Že jsme součástí tohoto světa, tohoto stvoření, ale zároveň se v něčem máme oddělit ve smyslu, že světu nepatříme. Církev nezaujme tím, že nabídne lepší zábavu než svět, že nabídne lepší potěchu pro duši nebo pro ducha, ale že bude schopna inteligentně, citlivě ale jasně komunikovat evangelium, které je v mnohém odlišné, než to, co nabízí svět, odlišné jako noc a den, které od sebe Pán Bůh oddělil. A právě komunikace evangelia je jedním ze smyslů a poslání křesťanů a církve.

Závěr: Hned na prvních několika řádcích Písma vidíme mnoho oblastí, které pronikají do našich dní. První řádky Bible nás jako jednotlivce i jako sbor vede k otázce a zápasu, aby to byl Bůh a jeho slovo, které utváří nás a naše společenství, společně s jeho Duchem, který nás oživuje a v neposlední řadě abychom i v dnešním rozbředlém světě poctivě hledali Boží odpovědi na svoje otázky a zároveň abychom nezapomněli na úkol, který nám byl svěřen a to přinášet evangelium do světa okolo nás.