Velepíseň lásky
Přečíst Velepíseň lásky 1 Kor 13
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 1 Kor 13, 1 - 7
Četli jsme jeden z nejkrásnějších textů, popisujících lásku. Jak věřící nebo nevěřící, muži či ženy, dospělí či děti, staří či mladí, silní či slabí, bohatí či chudí, slavní či neznámí, jsme v jednom všichni stejní. Ono „jedno“ by se dalo shrnout věty: „Každý touží po lásce“. Všichni chtějí prožít lásku, která je popsána v textu 1 Korinským. Když se S. Freuda ptali, zda by shrnul smysl lidského života do jediné věty, Freud odpověděl „milovat a pracovat“. Tedy kdo nemiluje a není milován, jakoby nežil. Když se na jedné konferenci ptali jednoho z největších teologů, který kdy žil, K. Bartha, aby shrnul svoji teologii, tisíce stran, které popsal, vyřkl větu jedné dětské písně: Má Pán Ježíš, má mě rád. Novinářům se to zdálo lehce slabomyslné, od tak velkého myslitel čekali víc, jenže v jeho jednoduché odpovědi se skrývala jeho genialita. O lásku jde především. Můj otec je již 14 let po smrti a moc si nepamatuji, co všechno mi říkal. Ale jedno mi nikdy nevymizí z paměti. Když se mi mělo narodit první dítě tak mi řekl: „Víš, co nejvíc můžeš pro něj udělat“? Pak si odpověděl sám – přesně to co žil. „Miluj jeho mámu…“ O lásku běží především. Jenže o jakou lásku? Není to jen sentiment? Na čem lásku postavit? Na čem postavit manželství, aby se po pár letech nerozpadlo?
Pojďme se podívat na text velepísně lásky. Pisatel nejdříve vyjmenovává několik oblastí, po kterých každý člověk touží a kvůli kterým se lidé někdy i berou. Schopnost mluvit, komunikovat, dále mít veliké poznání, porozumění, mít velikou víru, být schopen žít pro druhé, obětovat se pro druhé… toto jsou všechno nádherné věci. Zahrnují sociální dovednosti, intelektuální schopnosti, náboženskou vyzrálost. Pisatel tohoto textu vykreslí tyto vlastnosti, aby je v podstatě jednou větou spláchl slovy, bez lásky nic nejsem, bez lásky jsou mi tyto věci k ničemu. Pokud nemáš lásku, je ti to asi jako kdybys měl hodně peněz, které každý den prohraješ v ruletě. K čemu žít s inteligentním, komunikativním, obětavým, chytrým a věřícím člověkem, který nemá lásku, který tě nemá rád?
Jenže co je to tedy láska? Jak se projevuje? Jak má vypadat? Všichni o ní mluví a přesto mnoho manželství a vztahů nekončí dobře. Pán Bůh nám ve svém slově neříká, zkuste si to, a když vám to nepůjde, zkuste to zase s někým jiným. Spíše nám sděluje následující – jděte do vztahu, ale s tím, že ho postavíte na solidním základě.
Podívejme se na některé vlastnosti, které mají zahrnovat pravou lásku, resp. které lásku tvoří a které jsou popsány v našem textu.
Láska je trpělivá – ne nadarmo má česká slovo trpělivost společný základ se slovem trpět. Anglicky se trpělivost řekne patience a základ tohoto slova je v latinském passio, což znamená utrpení. Trpělivost se projevuje v oblastech, o kterých vím, že partner nesplňuje můj ideál, při kterých ne snad trpím, ale které mě vadí. Žel, nebo možná Bohu dík, nevzali jste si anděla, ale chybujícího člověka. Trpělivost se neprojeví, když je vše v pohodě, když vztah šlape tak jak má, ale právě v okamžicích, kdy nešlape. Trpělivost znamená, že tě chci mít rád takového, jaký jsi a ne tehdy, až budeš, jakým tě chci mít. Pak tě na oplátku budu mít rád. Někdy svatba vlastně znamená i rozvod – rozvod se svým snem o druhém…
Laskavost – kdy se projevuje laskavost? Mimo jiné tehdy, když druhému sděluji něco, co by možná ani moc nechtěl slyšet. Jenže já mu to sděluji laskavě. Tedy v původním slova smyslu s láskou. Nebo jinak – sděluji pravdu s láskou. Neuklizený talíř můžete doprovodit poznámkou, při které dáte najevo své znalosti různých domestikovaných zvířat nebo laskavě upozornit, že by to chtělo v této oblasti něco změnit. Manželské neshody můžete proložit nelaskavými poznámkami, jako nikdy to neuděláš, nikdy si to neuklidíš, vždycky to chceš, nic jsi neudělal, pokaždé mlčíš, když od tebe něco chci. Nebo se těchto poznámek typu nikdy a vždy a nevím, co ještě vyvarujete a laskavě domluvíte. Laskavost mimo jiné znamená schopnost komunikovat hezky o věcech, které jsou někdy těžké, znamená s druhým jednat s ohledem na něj, na jeho potřeby.
Láska nepočítá křivdy. Pocit křivdy je propojený s odpuštěním. Myslím, že odpuštění je základním stavebním kamenem každého vztahu a v manželství dvojnásob. Když přemýšlíme nad tímto slovem, tak vlastně jeho význam zjistíme až z kontextu. Odpuštění nemusí znamenat jen to, jak toto slovo chápeme zde, ale může znamenat i odpuštění z hráze, když je hodně vody a když hrozí, že hráz praskne. Když se díváme na vztahy, potom vztah bez odpuštění může připomínat právě takovou hráz. Staré křivdy se nezahojují, narůstá tlak třeba v pocitu křivdy a potom to někdy praskne. Aby se tak nestalo, je na hrázích odpusť. Aby se tak nestalo ve vztahu, je třeba říci, odpusť, udělat tlustou čáru v tom, že si oba vzájemně odpustí, že proti sobě nebudou nadále nosit křivdy. Tam kde funguje odpuštění, je vždy otevřená cesta vpřed.
Závěr:
Když toto všechno slyšíme, může se nám to zdát tak trochu naivní. Máme si odpouštět, nepočítat křivdy, být k sobě laskaví, nejednat nečestně ale co když toho ten druhý zneužije? Jedním ze základních poselství křesťanství je následující – k lepšímu tě nezmění strach, ani manipulace, dokonce ani kvalitní informace nebo systém zákonů, ale Boží láska. Tedy člověk, který je milován Bohem v sobě najednou nachází zdroje, které ho proměňují a činí lepším člověkem, schopným milovat. Zde se ukazuje následující princip: Dáváním berete. Když se budete druhému dávat, budete brát. Když budete mít druhého přednějšího než sebe, vrátí se vám to.
Jenže zde zůstává jedna otázka. Mám-li já být tím, kdo nezištně miluje a pokud je pravda co zde zaznělo – tedy abych miloval bez podmínek, musím být milován sám. Kde lásku brát? Má být zdrojem lásky partner? Ano, ale pouze do určité míry, protože je jen člověk. Oním zdrojem se vám stal Pán Bůh, v kterého věříte a kterého následujete. On je tím, kdo vás miluje bez podmínek, od koho můžete lásku brát. Zároveň je tím, kdo nám ve svém slově ukazuje, jak žít manželský vztah, aby nejen nezevšedněl, ale aby byl stále lepší.