Boží plán pro manželství
Jedno z témat v naší společnosti je otázka, zda se manželství nepřežilo. Za nedlouho bude o uznání manželského sňatku stejnopohlavních osob jednat parlament, vzniká zmatek i v otázkách genderu, kdy najednou není jen muž a žena, ale x dalších možností. Obhájci manželství muže a ženy, kteří se rekrutují i z řad křesťanů, pochopitelně hledají argumenty v Písmu a dalším jejich silným argumentem je, že se manželství v dějinách ukázalo jako ten nejlepší způsob soužití muže a ženy. Jenže oba tyto argumenty nejsou úplně neprůstřelné. Když se podíváme do Bible, pak mi není známo, že by ve SZ bylo popsáno jediné harmonické manželství. Navíc více než polovina Bible tiše přitakává polygamii. Stejně jako dnes nemalá část světa. V NZ nějaký příběh o manželství nečteme, mimo Josefa a Marie a trochu Akvily a Priscily.
Podle Bible není manželství zaručeným receptem na rajské štěstí; dokonce ani poezie Písně, plná vůní a ozvuků Edenu (Gn 2-3), nesmlčuje temné tóny (Pís 1,7; 5,6n).
V dějinách manželství na jednu stranu vidíme krásné příklady, na stranu druhou mnoho bolesti. Dnešní stav manželství není dobrý a jak moc se manželství jako instituce osvědčuje – soudě dle statistik je otázka. Představte si, že by se za dva roky místo benzínových nebo naftových aut začala povinně používat auta na elektřinu. Jenže mělo by to jeden háček. Více než 50 procent by bylo vysoce poruchových. Myslím, že bychom to nevyhodnotili tak, že auta na elektřinu je trefa do černého, ale že je třeba hledat jiné způsoby pohonu.
Není třeba se bát, nebudu v tomto kázání hledat alternativu k manželství – mimo života single. Stále věřím, že toto je to nejlepší, ale nikoli kvůli statistikám, ale proto, že zdroj a inspiraci nacházíme v normativních částech Božího slova, které je pro nás základem.
Když mluvíme o manželství a o vztahu muže a ženy, pak základními texty jsou první kapitoly Bible a pak učení ap. Pavla.
V Genesis máme dva příběhy o stvoření. Jeden jde pěkně den po dni a o muži a ženě je tam jen krátká, byť důležitá zmínka. Druhý příběh, který je starší, se stvořením světa téměř nezabývá a skoro celý se týká stvoření muže a ženy, dále pádu prvních lidí, jejich pokušení a dalších věcí, se kterými zápasíme i my. První příběh někdo nazval strukturou řádu, druhý pak strukturou vztahu.
Přečtu úryvek z obou míst.
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. Gn 1, 26
Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil…. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Gn 2, 15 a 21 - 22
V prvním příběhu čteme, že člověk stvořil Adama, jenže hned je dovětek, že je stvořil jako muže a ženu. Stvořil ho… jako muže a ženu je stvořil. (Gen 1, 27) Tedy je zde výpověď někdy v jednotném, někdy v množném čísle. Logicky to do sebe moc nezapadá, člověk se při prvním čtení ptá tak stvořil ho nebo je? Jenže podobně Bůh píše i o sobě: I řekl Bůh, učiňme člověka, by byl naším obrazem… jako muže a ženu je stvořil (nikoli stvořili). Staří teologové v tom to viděli tajemství trojice, Otec, Syn a Duch jsou Hospodinem, Bohem – tedy tři v jednom, muž a žena jsou adamem, člověkem – tedy dva v jednom. Zároveň tím, že se stanou jedním tělem, dávají vznik třetímu. Toto je původní, dokonalý Boží plán stvoření.
Jenže do této situace přichází hřích, který hrubě narušuje vztah muže a ženy. Nad mužem je vysloveno prokletí, které se týká práce: V potu tváře budeš dobývat chléb. Prokletí ženy se týká vztahu: Budeš toužit po svém muži a on nad tebou bude vládnout. Gn 3, 16 Následky jsou děsivé a nadvláda mužů nad ženami se dlouhou dobu ukazuje v plné nahotě. Jednak dochází k polygamii. Ale je zde i mnoho dalších deformit. Uvedu jednu: Deuteronomium ve 22 kapitole stanovuje právní podmínky k prokázání panenství u ženy. Panictví se u muže nezjišťuje. Když manžel začne o své ženě šířit, že měla sex před svatbou, rodina musí prokázat její nevinu. Pokud se prokáže vina, bude ukamenována. Pokud se prokáže, že si obvinění muž vymyslel, jediný trest je, že zaplatí 100 stříbrných manželčinu otcovi. Židovská kultura prvního století byla k ženám velmi krutá. V rabínské literatuře se jako příklad hodný následováni uvádějí zbožné ženy, které nosili závoj i v domácnosti, tak, že jejich děti dospěli bez toho, aby viděli matčinu tvář. Narození syna se oslavovalo, nad narození dcery oplakávalo. Dvě stě let před narozením Krista Jesus ben Sirach smutný nad tým, že se mu narodila dcera, napsal: „Lepší je zkažený muž než žena, která koná dobro.“ Účast žen v synagogách bylo omezená. Otřesný pohled na ženu přináší Helenismus: Mužský potomek dostal svoje individuální jméno, dívka však jen všeobecné jméno rodu. Muž byl v římské kultuře téměř absolutním pánem svých žen. Řecký filozof Pythagoras napsal: Existuje princip dobra, ten vytváří světlo, pořádek a muže, existuje princip zla, ten vytváří chaos, temnotu a ženu. Sokrates učil, že žena je bytost na pomezí mezi člověkem a zvířetem.
Raději nebudu více pokračovat. Vidíme zde neuvěřitelně deformovaný obraz, který rozbíjí manželství, vztah muže a ženy a původní Boží plán. Navíc deformovaný obraz se táhne až do současnosti, jen někdy v jiných podobách.
Do toho je přístup NZ zcela revoluční. Jednak JK přistupuje k ženám jako ke zcela rovnoprávným bytostem. Jednak Ježíše následovali nejen muži, ale i ženy, což bylo v jeho době neslýchané. Ve známém příběhu Marie a Marty sedí Marie u Ježíšových nohou, což v dobové mluvě vyjadřovalo vztah učitele a učedníka, což bylo místo vyhrazené mužům, ženám bylo zakázané. Stejný popis je u Pavla ve vztahu ke Gamalielovi. Šok vyvolá Ježíšův rozhovor se Samařankou, stejně tak je velmi podivné, že svědectví o vzkříšení přináší ženy, jejichž svědectví nemělo u soudu váhu. Když počítáte seznam těch, kteří spolupracovali s Pavlem, pak z 27 je 9 žen. Historici neznají podobný antický záznam, který by dával ženám tak prominentní postaveni…
Nejde mi ale obhajovat postavení žen. Chci jen ukázat, že nová smlouva se vrací k původnímu Božímu plánu vztahu muže a ženy. Spojnici mezi Gn a NS tvoří text Ef 5, 21 – 25: V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.
Základní předpoklad tohoto textu je ve slovech podřizujte se jedni druhým. Pak Pavel píše o tom, že muž je hlavou ženy. Pavel ponechává mužům tradiční roli, nenabádá ženy k jakémusi kulturnímu odboji, ale používá metaforu Krista a církve a tím ruší nerovnost zevnitř. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. Fil 2, 5 – 7 Muž má následovat Krista v manželství ale i ve vztahu k ženě, a to tak, že z prvního místa má po vzoru Krista sestoupit na poslední, a vyzdvihnut ženu do spravedlivého rovnocenného statusu, který jí nespravedlivá patriarchální kultura upírala. Pak už to není kdo s koho, ale spolu, jedná se o různost v jednotě, kdy společně muž a žena se podpírají v zápase o následování Krista a mnoha praktických věcech, které spolu řeší a kde se podle svých obdarování doplňují.
Otázka je, zda existují nějaké předem dané role. Když se díváme do Písma, pak obraz mužů a žen je pestřejší, než si myslíme a není to tak, že muž pracuje a bojuje a žena sedí doma a vaří. Někdy ano, někdy nikoli. Zde je pár příkladů. Víceméně exkluzivně mužům náleželo válčení (Dt 20,5-7; srov. Sd 4-5; 9,53), fyzicky náročná práce, zasedání „v bráně“, tedy soudcovská a správní činnost obce (Rt 4,1nn; Př 31,23) a kněžská služba v Hospodinově chrámu. Žena těsněji „náležela“ k domovu (Ex 1,15; 20,17). Připojme několik příkladů domácích prací: Pocestné hostil Abraham, zatímco Sára zůstávala ve skrytu svého stanu; na přípravě pokrmů se podíleli oba (Gn 18,1nn). Jákob se zdržoval v ženských stanech, zatímco Ezau byl mužem pole a lovu; oba uměli vařit (Gn 25,27nn; 27,31). Také pastevectví konali muži i ženy (Ex 2,15; 3,1; 31,1nn). Snad nejobsáhlejší popis „ideální“ ženské činnosti, tzv. Chvála ženy statečné z knihy Přísloví, líčí manželku coby pečovatelku o domácí krb, vládkyni služebnictva, samostatnou správkyni majetku a podnikatelku, zastánkyni chudých a moudrou učitelku; její působnost sahá daleko za zdi domu a hradby města, její manžel díky ní požívá veřejné úcty (Př 31,10nn).
Také evangelia podávají barevný obrázek „patriarchální společnosti“, v níž muži, ba sám Ježíš, občasně přebírají otrockou anebo ženskou práci (J 13,1nn; L 22,24-27; 7,36nn), a naopak ženy na způsob mužů studují a zvěstují – i mužům - evangelium (L 1,39-55; 10,39; 23,50 – 24,12). Ve Filipi to byla Lydie, která první uvěřila a skrze kterou se šířilo evangelium dál. Navíc se jednalo o dnešními slovy podnikatelku
Z toho co jsem ukázal, vidíme, že neexistuje nějaký jednoduchý návod, kde končí role muže a kde začíná role ženy. Muž je tím, kdo nějak vede, ale žádné moudré vedení nefunguje tak, že jeden velí a druzí poslouchají. Vždy se jedná o rozhovor, respekt, spolupráci, naslouchání, vzájemnou službu a oběť. Je skvělé, když žena nějakou dobu zůstává u dětí, zároveň potřebuje slyšet, že se jedná o oběť, nikoli automatickou povinnost. Je správné, když muž je schopen vést a zároveň se obětovat a když toto žena nebere jako samozřejmost. Je skvělé, když se v těchto a mnohých dalších oblastech dokáží doplnit.
Vztah muže a ženy je i o hledání kompromisů a vzájemné si pomoci při hledání Krista v nejrůznějších oblastech života. Vždy do tohoto hledání bude vstupovat radost i bolest, klid i zápas, období klidu a období turbulencí. Zároveň nás Písmo povzbuzuje k tomu, abychom z tohoto zápasu nevyskakovali a nevzdávali jej.
Přál bych nám všem, abychom v tomto zápase uspěli a to nejen jako manželé, ale i ve sboru, kde jsem vděčný, že se muži a ženy dobře doplňují, co se obdarování a schopností týká. Sbor, kde by byli jen ženy, by byl katastrofou. Sbor kde by byli jen muži, by byl stejnou katastrofou. Potřebujeme se navzájem a PB dobře věděl, proč to vymyslel, jak to vymyslel.