O lásce II

1 Kor 13, 1 – 8

Přiznám se, že jsem na tento text hovořil mnohokrát a čím více ho čtu, tím, více objevuji nové souvislosti a nové zdroje inspirace a to jak pro novomanžele tak pro staromanžele. Jedná se o strhující vyjádření lásky. Něco z toho bych dnes chtěl sdělit i vám.

Pavel, který tento text napsal, začíná výčtem vlastností, po kterých více či méně asi touží každý. Píše o schopnosti skvěle mluvit. Píše o hlubokém náboženském vhledu, o schopnosti porozumět věcem, kterým druzí nerozumí, o obrovských intelektuálních schopnostech, jako věřící člověk píše o veliké víře, dále o schopnosti nebo ochotě rozdělit se s druhými, píše o schopnosti k sebeoběti. Toto všechno jsou fantastické vlastnosti. Představte si, že vedle vás sedí člověk, který je mimořádně výřečný, schopný skvěle formulovat myšlenky, je mimořádně inteligentní, o vše se dělí, dokáže se obětovat, dokáže porozumět věcem, kterým normální smrtelníci nerozumí, je hluboce věřící, prostě v podstatě je to pan či paní dokonalý, dokonalá. Problém je, že takový člověk zřejmě neexistuje, Bible realisticky hovoří o tom, že jsme lidé hřešící, lidé nedokonalí. Nicméně zde čteme hypotetický popis dokonalého člověka. Když si ho konečně představíme, tak najednou střih a pád do reality. Bez lásky tyto všechny vlastnosti postrádají smysl. Víra bez lásky vede k fanatizmu. Poznání bez lásky vede k pýše. Obětavost bez lásky vede k pocitu nedoceněnosti.  Náboženství bez lásky vede k nenávisti jinověrců. Láska je něco jako základní ingredience, bez které všechny dobré vlastnosti ztrácí svojí dobrotu. Tak jako sebekvalitnější maso bez soli a koření není dobré, tak poznání, obětavost, víra, inteligence a nevím, co ještě bez lásky jsou málo a naopak mohou se stát vlastnostmi, které jsou nebezpečné a druhého člověka ohrožující.

Pokud je někdo výřečný, pak s ním v diskusi nemáte šanci. Šanci ale máte, pokud vás má rád a pokud vám naslouchá. Tedy pokud vědomě svoji převahu potlačí. Jenže o lásce dnes hovoří kde kdo, stejně tak o ní kde kdo hovořil a to zřejmě proto, že láska bylo nedostatkové zboží. Totiž láska v sobě nese jeden paradox. Možná se budete divit, ale vlastnost, která má k lásce nejblíže, je nenávist. Bible to popisuje prozaičtěji, když na jednom místě píše, že láska je silná jako smrt. Jde o to, že když s ní neumíme správně nakládat, má schopnost nás zničit. Jde totiž o to, že v lásce se druhému otevíráme tak jako nikomu jinému. A to v sobě nese potenciál bolesti a zranění. Jedna z definic láska je, dát někomu moc vás zničit a věřit, že toho nezneužije. Otázka je co dělat, aby se tak stalo a aby láska byla a v celém manželství zůstala onou ingrediencí, která drží váš vztah při životě.

Pavel v našem textu předkládá tři pozitivní vlastnosti, kterými se láska vyznačuje: trpělivost, laskavost a radost z pravdy. Pak sedm vlastností, které láska nedělá: nezávidí, nevychloubá se, není domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit a nepočítá křivdy a nemá radost ze špatnosti. Toto všechno jsou hezké vlastnosti a požadavky, mají ale jeden problém. Jako lidé takto nejsme nastavení. V nás to prostě není, dokonce po pár letech manželství někdy zjistíme, že to co si dovolíme k partnerovi, si nedovolíme ke spolupracovníkům. Znamená to, že máme a tyto ideály rezignovat? Absolutně ne. Kdo ztratil ideály, stal se živou mrtvolou. Znamená to pouze jedno – s láskou to nejde samo. Dokonce platí, že milovat někoho je někdy pěkná dřina. Za chvíli snoubenci vyřknou manželské sliby, které končí slovy, dokud nás smrt nerozdělí.  Jako oddávající dávám snoubencům tyto sliby dopředu s tím, že pokud by něco chtěli změnit, mohou. Pochopitelně pokud by se nejednalo o nějaký bizár, ale oddávám normální lidi, takže změny nebývají zásadní. Ale je to jejich svatba, proto tento návrh. Jeden kolega mi říkal následující zkušenost. Když dal snoubencům k přečtení sliby, snoubenci ho požádali, zda by formulace, dokud nás smrt nerozdělí dát, dokud se budeme mít rádi. Kazatel s dotyčnými hovořil a ti mu řekli, že chtějí tuto změnu, protože není morálně správné, aby pokud se přestanou mít rádi, spolu nadále setrvávali. Dotyčný jim odpověděl toto: Toto změnit nechci, protože pokud vstupujete do manželství s tím, že kdyby to nevyšlo, můžeme se vždycky rozejít, potom vám zaručuji, že vám to takřka zaručeně nebude fungovat. Cením si vaší touhy nebýt pokrytci. Ale musíte pochopit, že manželský závazek znamená nejen ochotu spolu sdílet hezké věci života, ale závazek přijímat frustrace a zklamání, jež nevyhnutelně patří k lidským bytostem, které k sobě mají vztah.

A právě v tom je krása lásky, že chce nést s druhým všechno, že někdy miluji protože – a následuje výčet krásných vlastností, na které jsem se mimochodem v předmanželských sezeních ptal, a není jich málo a někdy to ale znamená, miluji tě navzdory. Tedy mám tě rád navzdory tvým některým slabostem. Obojí k lásce a tedy i k manželství patří. Velmi dobře to vystihl jeden autor, když napsal: Vstupoval jsem do manželství a myslel jsem si, že nás pohromadě udrží láska. Místo toho jsem pochopil, že bylo zapotřebí manželství, abych se naučil, co láska znamená.