Pilát a co je pravda?
Vybral jsem známý a přesto velmi zvláštní rozhovor mezi Pilátem a Kristem. Jednak zde máme více vět tázacích než oznamovacích. Obvykle ale když se s někým bavíme, tak si vyměňujeme informace a používáme k tomu věty oznamovací, nikoli otázky.
Druhá věc, ještě zvláštnější, je, že a jak se ptá Pilát. Abychom získali odpověď, proč tomu tak bylo, podívejme se jen velmi stručně kdo byl Pilát. Jednalo se o bezohledného a tvrdého muže, který se díky těmto svým vlastnostem stal dokonce nepohodlný samotném císaři. Ten ho později raději odvolal, aby Pilátova tvrdost nevyprovokovala válku mezi Římem a Judeí. Důvodem nebyla císařova mírumilovnost, ale čistě ekonomický kalkul, protože vést válku stojí peníze a válka v této provincii by byla dlouhá a drahá.
Zachoval se dopis, který mu poslali zástupci židů v Jeruzalémě: „Nevyvolávej nepokoj, nevyhlašuj nám válku, nenič mezi námi mír. Úcta k císaři není totéž, co neúcta k zákonům otců. Nebyl bys to ty, abys pod jakoukoliv záminkou neurážel náš národ. Tiberius si nepřeje zničit ani naše zákony, ani zvyky, a jestli ty sám tvrdíš opak, ukaž nám jeho rozkaz nebo dopis nebo něco podobného a my, kteří jsme k tobě byli vysláni jako poslové, tě přestaneme obtěžovat a se svými prosbami se obrátíme přímo na tvého pána.“
Narážku na Pilátovu krutost čteme např. u Lukáše: Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. Lk 13, 1
Proč jsou v kontextu toho, co jsme si řekli Pilátovy otázky zvláštní? Protože vynášet rozsudky smrti pro něj bylo běžné. Neměl absolutně žádný důvod zabývat se nějakým povstalcem. Ježíš pro něj byla jen další bezvýznamná epizoda v bláznivé a nepochopitelné Judské provincii. Proč tento bezcitný a krutý člověk, navíc zvyklý vydávat rozsudky smrti, najednou váhá? Nabízí se odpověď, že toužil po spravedlnosti, ale to k němu moc nejde. Navíc stejně za chvíli podlehne mínění davu. Jiná možnost je, že svým odkládáním rozsudku provokoval Židy. Snad částečně ano, ale jeho uvažování, na které nám Písmo ukazuje ani ukazují ještě na jiné vysvětlení.
U Matouše, máme určitý vhled do Pilátova myšlení, když čteme následující: „Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.“ A pak dokonce máme vhled i do Pilátova manželství: Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ (Mt 27, 18 – 19). A u Jana čteme, že první verdikt Piláta zní, nevinen. Jinými slovy od této chvíle případná poprava rovná se justiční vražda. Později dokonce čteme, že se Pilát pokoušel Ježíše propustit (J 19, 12). Tedy evidentně se to v Pilátovy pralo. Když se Pilát zeptá, zda je král židovský, dostane místo odpovědi dvě otázky. „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Jinými slovy, jak to víš? Přišel jsi na to sám? Hlodá tě svědomí? A pokud ti to řekli jiní, v tvém případě Židé, kterými hluboce pohrdáš, proč jejich svědectví nasloucháš? Proč jejich nesmyslnou obžalobu vůbec bereš vážně? Piláte, ty totiž víš, nebo alespoň tušíš, jak to je nebo jaká je pravda.
Zde bych se chtěl zastavit nad první odpovědí co je pravda. Jakkoli je někdy těžké pravdu poznat, někdy poznatelná je. Někdy známe pravdu, víme, co máme dělat, jak se máme k některým věcem postavit, co máme a co nemáme říci, komu máme pomoci, jenže zároveň víme, že pokud bychom se zachovali správně, zkomplikovalo by nám to život. A tak se to v nás, podobně jako v Pilátovi pere a nakonec se rozhodneme špatně, jdeme proti pravdě, kterou jsme poznali. Víme, ale nechceme. Jinak se tomu říká život ve lži. Zároveň neexistuje věc nebo oblast, která by se nedala zpochybnit – pokud chceme. A tak vím, že nemám lhát, ale když ona ta pravda tak někdy komplikuje život, vím, že bych se měl omluvit, ale co kdybych se shodil, vím, že se konečně měl pro něco rozhodnout, ale zítra je taky den atd. Známe pravdu, ale…
Druhý moment, který souvisí s pravdou, je Ježíšovo shrnutí, proč se narodil a proč přišel na tento svět. Ježíš říká, přišel jsem, abych vydal svědectví pravdě a zároveň každý, kdo je z pravdy slyší můj hlas. Když se řekne pravda, pak první spojení je něco, co musíme pochopit. Často se hledání pravdy spojuje s filozofií, ale i s jinými obory lidské činnosti. Kdyby byl Ježíš filozof, řekl by kdo je z pravdy, pochopí, co říkám nebo nastuduje si, co říkám. Nebo kazatelsky řečeno, porozumí mým kázáním nebo mému vyučování. Jenže zde to Ježíš řekne úplně jinak: „Kdo je z pravdy, slyší můj hlas“. Ježíš zde vlastně navazuje na jeden z klíčových akcentů Písma a to, že Bůh se nezjevuje především skrze vize, naším očím, ale skrze sluch. Proto když čteme o prvních lidech, tak poté, co zhřeší čteme: Uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. A Adam řekne: Uslyšel jsem tvůj hlas a bál jsem se. Nejdůležitější pasáž pro židy tzv. Šéma začíná slovy slyš Izraeli. Bůh zakazuje zobrazit svoji podobu, aby učil svůj lid naslouchat. Ježíš říká „slyšeli jste, že říkáno bylo, ale já vám pravím“. Námět slyšení Boha se v Písmu mnohokrát opakuje, zároveň ale lze slyšet, ale přeslechnout.
Pilát Ježíšův hlas slyšel, navíc moc dobře chápal, že v tomto procesu něco nehraje, jenže navzdory tomu vlastně neslyšel. A od té doby se tento příběh opakuje stále znovu a znovu. Problém je, že existuje tolik různých oslovení, hlasů, nabídek, tolik ruchu, možností, že se snadno stane, že Boží hlas neslyšíme. Zároveň je pro nás někdy tak složité se zastavit a naslouchat Pánu Bohu. Pilát měl jedinečnou možnost zaslechnout Krále Králů, ale místo toho více slyší sám sebe, svoje okolí a dav.
Třetí pohled na otázku co je pravda. Jakkoli tato otázka zní filozoficky, je na ní snadná odpověď. Pravda je shoda výroku se skutečností. Tuto definici řekl už Aristoteles. Co k této definici přidat? Nic! Je správná a jasná. A přesně podle této definice zareaguje i Pilát. Skutečnost zní nevinen. A Pilátův první výrok se s touto skutečností shoduje. Takto to má u soudu být. Jenže poté dojde k přesmyčce a z nějakého důvodu nechá Pilát o pravdě rozhodnout jiné. Závěr známe všichni.
O co jde. Můžeme poznat pravdu přesně podle zmíněné definice. Jenže pravda v Písmu není spojena s definicí, ale s osobou. Nezní tam je pravda, ale já jsem pravda. Není tam pravdu najdete, ale musíte najít mě. Nezní musíte pravdu pochopit, ale musíte mě poznat. Pilát mohl poznat Ježíše ale ne tak, že na základě provedeného procesu došel k pravdivému závěru, což nakonec došel, ale tak, že by to, co poznal uvedl do praxe života. V jeho případě by to znamenalo Ježíše osvobodit, postavit se proti mínění davu ale tím riskovat vzpouru. Jinými slovy by to znamenalo se na poznanou pravdu tedy na Ježíše spolehnout, postavit na něm svůj život a kariéru. Proč? Protože Ježíš nás učí následující: Znát pravdu a nekonat znamená pravdu neznat. Nebo slyšet pravdu a nekonat znamená pravdu vlastně neznat. Anebo znát Ježíše jen jako pojem, definici znamená ho neznat.
Zásadní změna totiž nastává, až když na poznanou pravdu, tedy na Ježíše vložíme svoje rozhodnutí, svůj život, svoji minulost i svoji budoucnost.
Toto vše můžeme udělat díky tomu, že Ježíš zemřel na našem místě a po třech dnech vstal z mrtvých. Proto neuctíváme nějakou mrtvolu, ale živého Pána. Přál bych nám všem, aby s tato skutečnost promítala do našich životů. Na pozadí pilátovského příběhu i tak, abychom dokázali s Kristovou pomocí poznanou pravdu žít, abychom v ruchu života pravdu nepřeslechli a nakonec abychom měli odvahu a sílu na pravdu, kterou jsme poznali v Ježíši Kristu pověsit svoje rozhodování a vlastně celý svůj život.
Ať je nám v tom ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Pán milostiv.