7 důvodů pro vzkříšení

Jan 20:1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. 2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ 3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. 4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. 5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. 9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. 10 Oba učedníci se pak vrátili domů. 11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu 12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13 Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. 15 Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“  16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. 17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ 18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ 19 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

Po Palmové neděli, Velkém pátku a bílé sobotě se dostáváme k vyvrcholení. Ke vzkříšení. Pro mnoho lidí je vzkříšení mýtem, kterému je třeba věřit, ale které se nikdy nestalo. Podívejme se na několik důvodů, proč věříme, že vzkříšení je historický fakt, nikoli smyšlenka první církve.

1.      1 Kor 15, 3 – 3. Pavel zde nepoužívá symbolickou nebo metaforickou řeč, ale uvádí seznam očitých svědků. Ukazuje, že Ježíš se zjevil mnoha svědkům, kteří jsou ještě naživu a tedy mohou událost dosvědčit. Pavel vyzývá, aby to, kdo pochybují, se zeptali očitých svědků. Pavel by k tomuto kroku nevyzýval, kdyby očití svědkové neexistovali.

2.      Dalším důležitým momentem je, že prvními očitými svědky o vzkříšení, byli ženy. Z nízkého společenského postavení žen ale vyplývalo, že jejich svědectví před soudem se nepočítalo jako svědectví. Tedy záznamy, které máme v evangeliích, nepřinášeli první církvi žádnou výhodu. Vysvětlením, proč se uvádí, že se ženy setkali ze vzkříšeným JK je, že se s ním skutečně setkali. Zároveň na rané křesťanské pisatele byl vytvářen tlak, aby ženy ze své zprávy odstranili. Jaký byl pohled na ženy, vidíme např. v Tomášově evangeliu, které byl napsáno někdy ve 4 století: Šimon Petr jim řekl: Ať Marie od nás odejde, neboť ženy nejsou života hodny. Ježíš pravil: Dávejte pozor! Já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se stala živým mužným duchem podobným, jako jste vy. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebe.

3.      V Jeruzalémě by šíření takové zprávy nikdo neuvěřil, kdyby hrob prázdný nebyl. Skeptici by prostě na Ježíšovu mrtvolu ukázali prstem. Jenže skeptici podplatí stráž aby řekla, že Ježíše ukradli učedníci. Tedy ti, kdo měli nejmenší zájem na tom, aby byl hrob prázdný, sami řeknou, hrob je prázdný.

4.      Ve středomoří 1. století byli tehdejší lidé přesvědčeni, že vzkříšení není možné. Proč? V řeckořímském uvažování byly duše dobré a tělo zlé, chatrné, poskvrněné. Všechno fyzické se ze samotné podstaty považovalo za rozpadající se, a tak se spása chápala jako vysvobození se z těla. Žádná duše, která se osvobodila z těla, by se nikdy nechtěla vrátit. Jejím cílem bylo osvobodit se z těla navždy, nikoli se vrátit. Proto zpráva o tělesném vzkříšení byla bizardní.

5.      Židé na rozdíl od Řeků považovali materiální svět za dobrý. Mnoho Židů žilo v naději na vzkříšení všech spravedlivých, během nějž Bůh obnoví svět a nastolí mír. Jenže obrodit se měl celý svět, nikoli jeden člověk uprostřed dějin světa. Pokud byste Židovi v 1. století řekli, že JK byl vzkříšen řekl by – to není možné, vymizely snad nemoce a smrt? Ulehl vlk s beránkem, jak je to popsáno u Izaiáše? Nastolila se skutečná spravedlnost? Představa individuálního vzkříšení byla pro Židy nepřijatelná. Stejně jako pro Řeky.

6.      Možná tělo ukradli učedníci, ale když čteme evangelia, tak vidíme, že oni sami vzkříšení nevěřili. Uvažovali jako všichni Židé, byli stejně skeptičtí. Navíc by asi nebylo až tak snadné přemoci římskou stráž, která se skládala s profesionálních vojáků, kteří byli zvyklí zabíjet.

7.       Pokud na něco byli Židé extrémně citlivý, tak na modloslužbu, což pro ně znamenalo uctívat člověka jako Boha. Proto měli problémy s Římem, který vyžadoval uctívání císaře. V řeckých náboženstvích se setkáváme, že na sebe Zeus nebo Hermes bere lidskou podobu, ale pro Židy toto nemyslitelné. Pro ně existoval jen jeden Bůh – Hospodin. Možnost uctívat Boha jako člověka byl vrchol rouhání. Najednou doslova přes noc, stovky a tisíce Židů začnou uctívat Ježíše jako Boha. To byla enormní a pro nás těžko představitelná změna. Její podstat spočívala v tom, že se stali očitými svědky vzkříšení. A úplně nakonec citát od B. Pascala: Věřím těm svědkům, kterým prořízli hrdlo. V podstatě všichni apoštolové a vůdci rané církve pro svoji víru zemřeli a je těžké uvěřit, že by takovou oběť podstoupili v zájmu u podvodu.

Vím, že tyto argumenty nemohou dát živou a spásnou víru, ale Ježíšovo vzkříšení je mnohem lépe ověřeným historickým faktem, než mnoho jiných historických událostí ve starověku, které považujeme za naprosto zaručené.

Zakončil bych citátem N. Wrighta. Raní křesťané si nevymysleli ani prázdný hrob, ani setkání se vzkříšeným Ježíšem… Nikdo něco takového neočekával. Nikdo by něco takového nevymyslel, i kdyby byl pod vlivem náboženského obrácení, i kdyby se cítil jakkoli vinen, o kdyby pociťoval jakékoli odpuštění, bez ohledu na počet hodin strávených nad posvátnými texty. Tvrdit opak znamená přestat zabývat se historií a vstoupit na vlastní pěst do světa fantazie.

V textu, který jsme četli, vidíme, že Marie z Magdaly přichází k hrobu, a když zjistí, že je prázdný, běží to oznámit Petrovi a Janovi, kteří se přesvědčují, že Marie mluvila pravdu. Učedníci se vracejí domům, ale Marie zůstává u hrobu, kde se setká s anděli a sdělí vysvětlení, která je zcela stejná, jako by bylo naše, kdybychom přišli k hrobu a ten byl prázdný. Někdo odnesl mrtvolu. Lidé totiž dříve věřili na vzkříšení úplně stejně jako my. Na Marii musela dopadnout totální skepse. Nejen, že Jk ukřižovali, ale navíc ještě ukradli jeho tělo. Proto pláče. Najednou se na scéně zjeví JK ale Marie ho nepoznala. Nevíme, zda kvůli smutku, šeru v hrobě nebo zda se částečně změnila jeho podoba. Důležité je, že vzkříšený Marii oslovuje. Marie se s Ježíšem už setkala:  Lukáš 8:1 Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků 2 a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů.

Kdysi jí Ježíš vrátil do života, když z ní vyhnal sedm démonů. Nyní se Marie stává prvním člověkem, který hovoří s Ježíšem, který se vrátil ze smrti do života. Ježíš jí oslovuje jménem a dvakrát se ptá proč pláče. Proč se vševědoucí Ježíš ptá, proč Marie pláče? Nebo koho hledá? Přece to věděl. Odpověď je, že skrze otázky a Marií začíná rozhovor. Ježíš jí mohl rovnou povědět jak to je, dát jí správnou odpověď, ale Ježíš volí rozhovor, dialog. Až v rozhovoru totiž člověk poznává Ježíše. Druhý silný moment je, že Ježíš Marii osloví jménem. Tedy přichází k ní velmi osobně. A rozhovor a osobní oslovení Marii otevřou oči. Něco, s čím mnozí křesťané zápasí a marně vzpomínají, kdy se naposledy nechali oslovit Ježíšem, kdy s ním vedli rozhovor. Jenže bez těchto věcí sebelepší argumenty o Ježíšovi nedávají moc smysl.

Marie reaguje tak jako když se z někým vidíte po dlouhé době, nebo když jste rádi, že jste se s ním setkali. V překladu je napsáno, že se ho dotkne, ale dalo by se to přeložit i tak, že Ježíše popadla. Nešlo jen o ukazováček, který si sahá na druhého, zda přede mnou skutečně stojí, ale spíše o podvědomé gesto, které říká, už tě nepustím. Ježíš jí ale říká, aby se ho nedotýkala, aby ho pustila a nedržela ho tak pevně. Oním nedotýkej se mě, říká, že ví, že je Marie ráda, že vstal z mrtvých, že žije, že ví, že ho má ráda a že ho nechce podruhé ztratit. Zároveň ale, že je na cestě ke svému otci. My víme, že místo sebe pošle Ducha svatého, který vstoupí do Mariina, do našeho života, a díky tomu budeme mít Ježíše navěky, budeme mít vědomí jeho lásky dokonce hlouběji, než když ho Marie vidí a navíc nic ani smrt nás už neoddělí, protože smrt byla vzkříšením poražena a tak jako byl vzkříšen Ježíš, budeme i my.

To je velmi silné poselství, které přináší vzkříšení. Je to vítězství života nad smrtí, naděje nad beznadějí a skepsí, života nad temnotou.

Zároveň ale nekončí u tohoto výjevu. Marie dostává od Ježíše úkol, aby se stala tou, která o této naději bude mluvit dál. Má úkol jít a mluvit o tom, co zažila, viděla a čeho byla svědkem. A její svědectví a následně Kristova přítomnost zásadně mění postoj učedníků a z ustrašené skupinky se stávají ti, kteří převrací svět.

Slyšel jsem vyprávět příběh od G. K. Chestertona. Jednou stál na rohu londýnské ulice a přistoupil k němu jeden novinář se slovy: Pane, dozvěděl jsem se, že jste se nedávno stal křesťanem. Mohu se vás na něco zeptat?

Jistě, odpověděl Chesterton.

Kdyby se tu náhle objevil vzkříšený Kristus a postavil se vedle vás, co byste dělal?

Chesterton pohlédl novináři do očí a odpověděl: Ale on tu stojí.

Evangelium vyhlašuje, že ve světě je skrytá síla, kterou je přítomnost vzkříšeného Krista. Přál bych nám všem, abychom tuto moc mohli zakoušet, aby vzkříšení nebyla jen zpráva, jen sdělení, ale realita, která dává naši životům sílu a moc a energii. Realita, která proměnila Marii z Magdaly, učedníky a jak věřím, i mnohé z nás…