Vkříšení

 

První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili. "Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl." Jn 20, 1 – 18

 

Představte si, že vám dojde dopis, a když jej rozbalíte, dozvíte se, že vám váš prastrýc přes koleno odkázal dva milióny korun. Skoro ho neznáte, pamatujete si, že jste se s ním jako malí viděli, něco o něm víte od rodičů, ale to je všechno. Myslím, že reakce nás všech by bylo následující. Moc bychom této zprávě nevěřili, na druhou stranu by byla tato zpráva tak úžasná, že bychom se pokusili zjistit, zda na ní není přece jen něco pravdy. Když vidíme reakci lidí z Ježíšova okruhu na vzkříšení, pak reagují podobně. Moc tomu nevěřili, ale šli se přesvědčit. Jednalo se o nepravděpodobnou, ale zároveň úžasnou zprávu, která v sobě nesla zaslíbení nového života a nové naděje. Proto stálo a stojí i dnes se touto zvěstí zabývat. Zároveň ale ani před dvěma tisíci lety lidé z hrobu běžně nevstávali a proto zpráva budila nedůvěru, jakkoli o ní Ježíš před svým ukřižováním mluvil.

V tomto textu je mnoho věcí, které by bylo inspirativní zmínit. Chtěl bych se ale zastavit u tří, které se pojí se vzkříšením. Mám na mysli to, že zvěst o vzkříšení se dotýká s rozumu, milosti a naší osoby.  

 

Rozum. Hned od počátku začali mnozí zvěst o vzkříšení zpochybňovat a tvrdit, že se jednalo o podvod, že Ježíše někdo ukradl, že Ježíš nebyl zabit a že si to všechno křesťané vymysleli. Když Marie oznámí, že Ježíš není v hrobě, učedníci se běží přesvědčit, protože chtějí viditelný důkaz, že hrob je prázdný. Nestačí jim jen uvěřit, že hrob je prázdný, chtějí se přesvědčit. Jak kontroverzní byla zvěst o vzkříšení, vidíme o pár let později, když Pavel hovoří na Aeropagu. Lidé ho poslouchají až do chvíle, než vyslovil slova o vzkříšení. V této chvíli ho Athéňané rychle přerušili se slovy: "Poslechneme si tě později!" Známý katolický kněz T. Halík napsal, že odmítá "materialistickou" - či, chcete-li fundamentalistickou - představu o vzkříšení jako "oživení mrtvoly". Oproti ale Pavel píše, že pokud nevstal Ježíš z mrtvých, je naše víra marná. Ježíš byl na kříži skutečně usmrcený, byl pochován v hrobě jako každá mrtvola a nakonec byl vzkříšený. Není-li to historický fakt, ale jen mýtus, je, slovy Pavla naše víra marná. Toto je pro naše přemýšlení důležité. Proč? Protože mnoho lidí si myslí, že víra ve vzkříšení je pouze věcí osobního rozhodnutí a nemá nic společného s rozumem. Jenže Petr, Jan a Marie by neuvěřili ve vzkříšení, kdyby neměli důkaz. Oním důkazem pro ně byl prázdný hrob, o kterém se potřebovali přesvědčit. Jaké ale máme důkazy my, kteří jsme u prázdného hrobu nestáli? Nemáme důkazy tak je tomu v přírodních vědách, ale podívejme se přesto na pár faktů.

Z pohledu tehdejšího světa bylo naprosto skandální, že první, kdo svědčil o vzkříšeném, byly ženy. Jeden z prvních velkých kritiků křesťanství, jakýsi Celsus si všímá, že svědectví o vzkříšení přinesly ženy a dokazuje tím, že vzkříšení je výmysl. Abychom si představili tehdejší pohled na ženy, zaposlouchejme se do závěru evangelia sv. Tomáše, které bylo sepsáno krátce po sepsání evangelií. Šimon Petr řekl: Kéž by Miriham od nás odešla, neboť ženy nejsou hodny života. Ježíš řekl: "Hle, já ji povedu, aby se i ona stala živým duchem, rovným vám mužům. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebes. Asi není třeba nic dodávat… Žena nebyla rovna muži, a proto její svědectví mělo stejnou hodnotu, jako by dnes mělo svědectví dítěte v první třídě. Jenže dnes právě ona dřívější nevěrohodnost dodává zprávám o vzkříšení na hodnověrnosti, protože vidíme, že pisatel se zaměřil na to, aby zaznamenal pravdu, nikoli aby se přizpůsobil poptávce a nebo něco dokázal. Druhá důležitá zmínka o vzkříšení vychází z toho, že prázdný hrob nezpochybňovala ani opozice, která měla enormní zájem na tom, aby Ježíš v hrobě zůstal. Místo toho ale podplatí vojáky, aby rozšířili fámu, že tělo ukradli jeho učedníci (Mt 28, 11- 15). Jenže nejen že hrob byl prázdný, ale vzkříšený Ježíš se ukázal mnoha lidem. Proto se najednou mění psychika učedníků a z vystrašeného hloučku se stávají smělí zvěstovatelé. To co je proměnilo, bylo setkání ze vzkříšeným. Navíc pro Židy byla představa uctívat živého či mrtvého člověka jako Boha naprosto nepřijatelná a rouhačská. Židé nevěřili v individuální vzkříšení, ale v nastolení nového věku, při němž dojde ke vzkříšení všech spravedlivých. Nevěřili, že bude vzkříšen jeden člověk uprostřed světa zatíženého hříchem. Přesto se téměř přes noc stane, že stovky Židů začnou uctívat Krista. Museli prožít událost enormních rozměrů, která od základu překopala jejich náboženství. Onou událostí bylo setkání se ze vzkříšeným. Dokonce mnozí z nich kvůli své víře později přišli o život. Jak ale komentuje B. Pascal: Věřím těm svědkům, jimž prořízli hrdlo. Závěr – naše víra není slepá a Ježíšovo vzkříšení není jen a nebo především věcí víry, ale jedná se o historický fakt.

 

Milosrdenství. V textu čteme, že přes všechno, co Ježíš o svém vzkříšení říkal, se nakonec  učedníci rozprchnou. Ženy jdou ke hrobu ale ani v nejmenším je nenapadne, že Ježíš vstal z mrtvých. Nakoupí masti a dle tehdejšího zvyku jdou pomazat mrtvého. Když Ježíš není v hrobě, Marie třikrát opakuje, že někdo Pána vzal. Jestli někdo pochyboval o Ježíšově vzkříšení, pak to byli jeho následovníci. Uprostřed pochybností a zmatku přichází Ježíš a pomáhá jí, aby uvěřila. Možná si řeknete, že si protiřečím. Na jedné straně důkazy, na straně druhé víra jako dar. Jenže ono platí obojí. Kristus se nám zjevuje, dává se nám poznat, zároveň víra v něj je darem. Marie a po ní tisíce dalších, by bez Ježíše dar víry v něj nedostala. Všimněme si, jak k ní Ježíš přistupuje. V Iz 9, 5 je proroctví o JK: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." V angličtině spojení divuplný rádce je přeloženo jako wonderful counselor. Slovo counselor znamená nejen rádce, ale také poradce. Právě v rozhovoru s Marií Ježíš volí metodu, kterou používají mnozí poradci. Nedává Marii jasné odpovědi, neřekne jí, to jsem já, nepoznáváš mě? Ježíš jí klade otázky a pomáhá jí, aby uvěřila, aby ona sama „na to“ přišla. Jedná s ní nesmírně citlivě. Navíc je zde ještě jeden silný moment. Jedná se o Marii Magdalskou. Kdo to byl? Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů. Lk 8, 1 – 2 Zde je první člověk, který viděl vzkříšení Ježíše a který se stal prvním zvěstovatelem této slavné zprávy. Jedná se o ženu – což v tehdejším světě byl problém, navíc o ženu, která za sebou měla strašlivou minulost spojenou s nečistými duchovními silami. Ježíš ale ukazuje, že víra a s ní spojená spása a svědectví o této spáse není spojena se schopnostmi, intelektem nebo minulostí. Milost se dotýká každého a pokud se dotkla Marie z Magdaly o co více by se neměla dotknout i nás… P. Tillich ve své slavné knize Otřásání základů napsal: Být zasažen milostí neznamená, že se nám jednoduše daří lépe se ovládat v oblasti morálky, že lépe zápasíme se svými chybami a že máme lepší vztahy s jinými lidmi. Morální pokrok může být ovocem milosti, není to však milost sama. Milost nás zasahuje, když trpíme velkou bolestí a hlubokým neklidem. Zasahuje nás, když kráčíme temným údolím nesmyslného a prázdného života… Zasahuje nás, když už nedokážeme snést znechucení sebou samotným, svou lhostejností, slabostí a nepřátelstvím, když nás trápí, že nám chybí směr a vyrovnanost. V takové chvíli pronikne do naší temnoty paprsek světla. Jako kdyby nám nějaký hlas říkal, jsi přijat, jsi přijat tím, kdo je větší než ty…. Nic nehledej, nic nepředváděj, jednoduše přijmi skutečnost, že jsi přijat. Pokud se nám něco takového stane, zakoušíme milost. Možná po takové zkušenosti nebudeme lepší, než jsme byli, možná nebudeme ani více věřit. Přesto se však všechno promění.

B. Manning milost popisuje takto: Možná jsi nejistý, neschopný, zklamaný, popletený či břichatý. Číhá na tebe nebezpečí, panika, deprese a zklamání. Ale jsi víc. Ty jsi přijat. Nikdy si nepleťte vnímání sebe sama s tajemstvím, že jste doopravdy přijati.

Poslední rozměr vzkříšení je osobní. Ježíš neřekne, to jsem já, Ježíš, nejsem zahradník, za kterého mě považuješ, ale osloví Marii jménem a tak se jí dá poznat. Ježíšovo uvažování není já, já, já, ale ty. Zároveň se nejdříve nezjeví zástupům, ale jednomu člověku a posléze jen několika lidem. Jde mu totiž o jednotlivce, kteří jsou-li proměněni osobním sekáním s ním, a kteří díky tomto setkání mají vliv na další. Marie Ježíše chytí, ale Ježíš jí doslova řekne, nedrž mě tak pevně. Myslím, že to znamená následující. Marie vím, že jsi ráda, že jsem vstal z mrtvých, že žiju, že mě máš ráda a že mě nechceš podruhé ztratit. Ale jsem na svojí cestě do nebe ke svému otci. Pošlu ale Ducha svatého, který vstoupí do tvého, do vašeho života, a budeš mě mít navěky, budeš mít vědomí mojí lásky dokonce hlouběji, než máš nyní a nic ani smrt nás už neoddělí.

Moc bych nám všem přál, abychom tuto rovinu vztahu s Kristem mohli zakoušet a to jak o těchto Velikonocích, tak po celý svůj život.