Jan 21 - setkání se vzkříšeným

Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme. Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

Abychom tuto událost pochopili, je třeba jí vnímat na pozadí událost, které se v životě učedníků odehráli buď v nedávné nebo vzdálenější minulosti. Vidím tři zastavení.

První: Jedná se o jedno z posledních setkání Ježíše a učedníků. Učedníci již věděli, že Ježíš byl vzkříšen, před touto událostí se jim několikrát zjevil. O to více je zvláštní a jen těžko vysvětlitelné, že ho hned nemohli poznat. Nepoznali ho ani vizuálně, ani když se jich zeptal, zda nemají něco k jídlu – tedy ani po hlase. Můžeme jen spekulovat, ale nevíme, proč ho nepoznali. Možná Ježíš změnil svoji podobu, možná jim něco bránilo Ježíše poznat. Skrze smysly ho ale nepoznají. Příslovečný „aha moment“ nastane v okamžiku, kdy jim Ježíš po neúspěšném rybolovu poradí, aby to zkusili ještě jednou a kdy se jim podaří vytáhnout na břeh velký úlovek. Zde nastane jakýsi flashback. Konkrétně tato situace jim připomene zázračný rybolov popsaný na začátku Lukášova evangelia. I tehdy celou noc lovili a nic neulovili, i tehdy jim Ježíš ráno, kdy se už ryby nelovili dal zvláštní radu, aby to zkusili znovu. I tehdy chytili mnoho ryb.

U popsané události byli jen někteří apoštolové, kdy každý z nich měl v minulosti nějaký vroubek. Petr zapřel, Natanael pronesl skeptická slova, co může vyjít dobrého z Nazareta, Tomáš pochyboval, Jakub a Jan, tedy synové Zebedeovi se prokázali jako dobráci, když se zeptali Ježíše, zda mají na jakousi Samařskou vesnici přivolat oheň, aby obyvatele i s vesnicí pohltil. Jinde se pak hádali, kdo bude první v Božím království. Najednou se setkají s Ježíšem, který svým vzkříšením ukazuje, že vše je ještě jinak, než si mysleli nebo než říkali.

Třetí věc týkající se minulosti byť nedávné je skryta v Ježíšově otázce, zda nemají něco k jídlu. Pochopitelně, že neměli, v Ježíšově otázce je trocha ironie. Představte si, že něco programujete, nedaří se vám program instalovat a někdo se vás zeptá, jak ti ten program funguje? Nebo se snažíte spravit myčku a ono to nejde a nejde a manželka se vás zeptá mohu dát nádobí do myčky? Nebo se pokoušíte zabalit rodinu včetně dětí na dovolenou, jde to velmi pomalu, děti nespolupracují a manžel vás potěší otázkou mohli bychom za 5 minut vyrazit? Přiznat, že jako rybáři za celou nic nechytili vůbec, nic bolelo.

V příběhu se prolíná minulost a to ať daleká nebo i nedávná. Minulost, kdy učedníci s Ježíšem zažili skvělé zkušenosti, třeba v podobě zázračného rybolovu, tak i minulost, kterou by si za rámeček nedali, třeba když synové Zebedeovy svolávali oheň na Samařskou vesnici. Minulost, kdy zažili úžasné Boží působení i minulost, kdy zažili svoji neschopnost, nevěru, pochybnosti či dokonce chuť někoho zabít. Z učedníků jsou navíc znát i určité rozpaky, kdy i když nakonec poznali, kdo je Ježíš, báli se ho zeptat kdo je. Nevíme proč, možná i kvůli některým flasbackům z minulosti. Jenže ono se nejedná jen o učedníky.

Naše minulost nás více či méně ovlivňuje. Jsou to naši rodiče, výchova, okolnosti, selhání, církev. Mnohokrát se jedná o dobré věci, mnohokrát o věci nedobré. Jedna z velkých zpráv evangelia je, že naše minulost pro nás nemusí být určující. Jako by na to poukazoval i Ježíš, když učedníkům řekne, hoďte síť na pravou stranu lodi, začněte úplně jinak. Neřešte jak jste to dělali celou noc, neřešte svoje neúspěchy, ale zkuste to znova. Ale zkuste to se mnou, poslechněte mě, byť někdy moje cesta může vypadat divně, byť jí někdy nerozumíte. Vzkříšení dává naději nejen že Ježíš překonal smrt, ale i v tom, že překonal, překonává přesekává různé bludné kořeny, smrtící proudy, smrtící viry, které stahují náš život ke dnu. Není to tak, že od zítřka bude vše snadné, ale že naše minulost nás nemusí určovat. Všimněme si poznámky, že když se Petr dozvěděl, že se je nablízku Ježíš, tak na rozdíl od učedníků za ním nejel na lodi, ale rozeběhl se, aby byl u Ježíše první. Proč asi… asi proto, aby byl s ním chvíli sám, aby mu vysvětlil, proč zapřel. Aby se mu omluvil, aby si s Ježíšem urovnal to, co bylo neurovnané. Myslím, že v něm hodně silně hlodala jeho nedávná minulost. Jenže z dalšího děje víme, že Ježíš nad Petrem nezlomil hůl, protože naše minulost není tím, co nás má odepsat.

Pojďte jíst – možná bychom očekávali, že Ježíš k učedníkům pronese nějaké kázání, možná jim řekne nějaký finální duchovní princip nebo se s nimi bude modlit. Že udělá něco podobného, jako jeden bratr, který mi řekl, že u nich na staršovstvu spolu nezačínají jídlem, protože se jedná o duchovní společenství, o duchovní jednání a jídlo je příliš přízemní. Může to znít hloupě, ale něco na tom na první poslech je. Jenže místo toho Ježíš řekne pojďte se najíst a k tomu máme ještě poznámku, že je Ježíš dokonce obsluhuje. Ježíš se s učedníky jistě modlil, jistě spolu hovořili o mnoha duchovních věcech, jistě je mnohému naučil, ale zde v tomto příběhu nám ukazuje na jeden nesmírně důležitý princip. Poslední, co čteme u Jana je společenství Ježíše a učedníků vyjádřené tím, že spolu jen tak jedí. Nikoliv hod beránka, ale ryby. Není v tom žádný symbol jen přitakání tomu, že spolu vytvořili přátelství. S kým většinou jíme? Většinou s přáteli. Mimochodem až poté se Ježíš zeptá Petra, zda ho miluje.

Tento na první čtení obyčejný moment nám ukazuje na neobyčejnou věc. To, co dělá církev církví je vzkříšený Kristus, okolo kterého jsou shromáždění lidé, kteří ho poznali a kteří se mají rádi. Kteří si skrze Krista a díky Kristu jsou k sobě blíž. Kteří spolu budují společenství. Jsou to ti, kteří podobně jako učedníci v lecčem někdy selhali, ale díky Ježíši a jeho oběti a vzkříšení jsou spolu a spolu tvoří nové společenství. Kteří spolu dokáží být jak v neděli, tak i jindy. Kteří spolu slaví hod beránka – tedy večeři Páně a zároveň kteří spolu jen tak jedí. Obojí je důležité.

Poslední myšlenka – do jisté míry se dá říci, že společenství Ježíše a učedníků je zarámováno dvěma zázračnými rybolovy. Na konci prvního rybolovu Petr slyší, že od této chvíle bude lovit lidi. Že jde více než jen o lov ryb. Rybolov je zároveň poslední akce, kterou spolu Ježíš a učedníci podniknou. Na konci Janova evangelia Petr po tomto rybolovu uslyší ty mě následuj. Podrobněji je následování popsáno ve Velkém poslání – ve slovech jděte ke všem národům, kažte evangelium, čiňte učedníky a učte je zachovávat moje přikázání. Vzkříšený Kristus skrze rybolov ukazuje na poslání církve a tím je zvěstovat evangelium dalším. Ježíš svoje učedníky vysílá, aby i další mohli poznat Ježíše, aby si zprávu o vzkříšení nenechali pro sebe, aby obrazně řečeno okolo ohně, kde spolu seděli Ježíš a učedníci mohli sedět i další.

Závěr: Díky vzkříšenému Kristu nad námi nemá naše minulost moc, je to vzkříšený Kristus, který je středem církve a našich vztahů a je to vzkříšený Kristus, který nás vysílá abychom zprávu o něm nesli dál.