Narození z Ducha

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?" Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. J 3, 1 – 18

Když čteme příběh o Nikodémovi, potom nám možná v něčem může připomínat to, čemu se říká „česká víra“. Ta se slovy některých religionistů projevuje tím, že je plachá. Ona plachost se v tomto příběhu ukazuje v tom, že Nikodém přichází v noci. Důvodem mohlo být, že se styděl za to, že hovoří s Ježíšem, nebo že chtěl mít dostatek času na rozhovor, možná že byl přes den hodně zaneprázdněný. Osobně si ale myslím, že nestál o to, aby ho s Ježíšem někdo viděl. Ježíš nebyl oblíbený u náboženského establishmentu a Nikodém k němu patřil. Proto nechtěl, aby ho viděli jeho kolegové. Zároveň přes mínění okolí, se nespokojí s tím, co se o Ježíšovi říká. Když si někdy s lidmi povídám o jejich víře vždy znovu a znovu jsem překvapen, proč nevěří. Jsem překvapen důvody, které uvádí, protože ty často s vírou nemají moc co společného. Jenže my někdy chceme věřit tomu, co jsme si sami vytvořili, protože takto je to pohodlnější. Bůh je takový a takový, a proto v něj nemohu věřit, problém nemám já, ale Bůh. Křesťanství je takové a takové a proto nemohu být křesťanem. Jenže co když je to ještě trochu jinak?  Nikodém je sympatický tím, že se nespokojí s míněním mainstreamu, svého okolí a ptá se. A tak ještě před tím, než se vůbec podíváme do našeho textu, můžeme se inspirovat právě tím, že prvním krokem k tomu, aby člověk poznal Ježíše, je právě ona ochota ptát se, nenechat se ovlivnit tím, „co se říká“ a někdy slyšet hlasy, které jsou nevítané.

Nikodém ví, že Ježíš není jen tak někdo, že to není jen jeden z mnoha učitelů. Po Nikodémovi byli mnozí další, kteří poznali, že Ježíš není jen tak někdo. Vybral jsem dva:

Napoleon ve vyhnanství - Alexandr, Caesar, Karel Veliký i já sám jsme založili veliké říše, ale oč se opírala naše moc? O násilí! Ježíš Kristus založil svou říši na lásce a ještě dnes by tisíce lidí pro něho obětovali život. Zde je Vítěz, který vpravdě sjednocuje. Vládci světa se vším svým nadáním ztroskotali na tom, že sice získali celý svět, ale asi ani jediného opravdového přítele. Svazek, který spojuje Ježíše Krista a jeho vykoupené, je svatější a mocnější než jakékoli jiné spojení. Všichni, kteří v Něho opravdově věří, cítí tuto nadpřirozenou moc lásky. Milují někoho, koho nikdy neviděli. To je skutečnost, kterou žádný lidský rozum nepochopí…

„Jako dítě jsem byl vychovávaný  na Talmudu. Jsem Žid, ale zářivá postava z Nazareta mě fascinuje.“ Albert Einstein

Mohli bychom uvést další a další příklady známých lidí, kteří věřili v Krista, protože možná  podobně věřil i Nikodém a po něm i mnoho dalších lidí. Jenže Ježíš najednou udělá výhybku a řekne něco, čím by dnes asi popudil leckoho – Boží království, tedy i toho, kdo v tomto království panuje - Boha, nemůže spatřit každý. V království nemůže každý vidět krále, stejně tak v Božím království. Kdo ale ano? Co je tomu potřeba? Nestačí jen věřit, že Ježíš existoval, že Bůh stvořil tento svět, nestačí být slušným člověkem – což Nikodém nepochybně byl. To vše je jen náboženství, nikoli křesťanská víra. Aby člověk poznal krále, tedy Hospodina, musí se znovu narodit. V tom je pointa. Nikodém chápe, že fyzicky je toto neproveditelné, proto se ptá, co to znamená? Ježíš odpovídá:

"Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

Co tato slova znamenají? Ukazuje voda na křest? Je tedy křest jakousi automatickou pojistkou do Božího království, k tomu, abych se stal křesťanem?

Nikodém se podivuje a dostane trochu výtku – ty jsi učitel Izraele a toto nevíš? Co má vědět? O co vlastně jde? Co je to nové narození? Nebo ještě konkrétněji – co to znamená stát se křesťanem? Znovuzrodit se? Nechat se pokřtít? Text, na který Ježíš odkazuje, je v Ezechielovi 36, 24 – 27. Jedná se o jeden z klíčových textů celé Bible.

Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Ez 36, 24 - 27

Toto je proroctví vyřčené mnoho let před příchodem Krista, které zaslibuje, že až přijde Mesiáš, lidé dostanou nová srdce a nového ducha. Tedy aby to bylo ještě zamotanější, nejde jen o nové narození, ale ještě navíc o transplantaci srdce a nového ducha. Takže stát se křesťanem znamená tři věci – reinkarnace, transplantace a respirace. Dělat duchovního je v podstatě jen jiný druh chirurgie.

Asi není třeba říkat, že se jedná o metafory, které něco znamenají. Co? Co potřeboval Nikodém a co potřebuje každý člověk? Jak projít onou duchovní chirurgií? V textu čteme o novém narození a to z vody, která je zde jako symbol obmytí, očištění a to nikoli od tělesné špíny, ale od – hříchu, který je zde nazván modlou. To zní poněkud archaicky, ale i dnes říkáme položit něco na oltář… úspěchu, své děti, svým cílům. Kolik lidí dnes obětuje své děti. Dříve se hodili do ohně nějakému bohu, dnes se obětují jejich duše, když se třeba rozvádí rodiče, protože si našli někoho dalšího. Neradi to slyšíme, ale nejedná se oběť dětí? Někdo musí platit daň, zde to jsou děti. Kolikrát obětujeme svoje zdraví – kvůli modle úspěchu a kariéře. Kolikrát obětujeme svoji integritu a poctivost, kvůli penězům. Jenom třeba výmluva – nebyl jsem tam a přitom jsem tam byl, byl jsem nemocný a přitom mi nic nebylo – není toto obětování své integrity? Modla v dobách, kdy byla psána Bible, byl nějaký výtvor, který dával lidem jistotu. Nějaká kotva, o kterou se lidé mohli opřít. Dnes se změnilo pouze to, o co se opíráme. Není to tele, ale něco nebo někdo jiný. Ježíš a vlastně celá Bible hovoří o tom, že cokoli je důležitější než Bůh, cokoli je onou jistotou, kotvou, je v Božích očích modla. A právě ono nové narození z vody znamená očištění od model a položení Boha a toho, co se jemu líbí na první místo. Ale není to jen narození z vody, ale i z Ducha. Zde je myšlen Duch svatý, jako třetí osoba trojice, který dělá s duchovně mrtvých lidí lidi živé pro Boha. Na jednu stranu my se odvracíme od model, na stranu druhou Duch dává život.

Druhá věc je transplantace – srdce – ze srdce kamenného je srdce z masa. Co to znamená? Jedna z charakteristik kamene je, že necítí. Pro některé lidi je víra souborem mrtvých předpisů, principů, nařízení, zákazů a příkazů. Jenže to je zoufale málo. K takové víře není třeba Ježíš, ale stačí nějaký zákoník nebo breviář slušného chování. Maso byl ve SZ symbol dostatku, prosperity, radosti, požehnání. Kámen byl všude, maso bylo jen pro některé. Zabít tučné tele bylo něco. Srdce zde znamená celou osobnost, nové srdce novou osobnost, která se díky setkání s Ježíšem stává duchovně živou. Najednou prosperuji a to nikoli díky penězům, ale tomu, že jsem ve spojení s Ježíšem, že ho znám už nikoli z doslechu, od druhých, z druhé ruky, ale osobně. Najednou mám nové srdce – citlivé na Boha.

Respirace – dostanete nového Ducha. Nechci zabředávat do teorií ducha, duše, těla. To, co je z Písma jasné, je, že na jednu stranu se my rozhodujeme k následování Krista, na stranu druhou toto koná Bůh skrze Ducha svatého. Když člověk uvěří, dostává dar Ducha svatého. Tedy na jednu stranu jsme to my, kdo se rozhodujeme pro Boha, na stranu druhou nás k sobě přitáhl Bůh, skrze svého Ducha. Platí obojí naráz, i když to nedává logicky úplně smysl. Nicméně je zde jedna důležitá lekce – je-li to Bůh, kdo k sobě přitahuje, církev se nemusí dopouštět manipulace, není třeba v sobě víru vynucovat. Je to Bůh, kdo vede, my jen spolupracujeme.

Když Ježíš projde tyto tři oblasti – nové narození, srdce a ducha, jeho rozhovor ústí do slavné věty Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

V této větě je řečeno to podstatné. Z Boží strany bylo učiněno vše. Bůh dal svého syna, který zaplatil za naše viny. Jenže aby nám bylo odpuštěno, potřebujeme se znovuzrodit. Svoje hříchy, které nás oddělují od Boha, nenapravíme, potřebujeme udělat tlustou čáru.

Představte si to tak, že jdete k lékaři a díky celoživotním návykům máte zničené plíce a srdce. Lékař vám nabídne nové, ale problém je v tom, že tyto nové orgány dostanete jen od někoho, koho znáte a on bude muset za vás zemřít. Rozhodne se toto podstoupit, protože vás má rád. To, co vy musíte udělat je uznat, že jste si chorobu způsobili sami a oběť přijmout.

Toto se stalo před 2000 lety, když za vás a za mě zemřel Ježíš. Otázka je, zda chceme onu duchovní transplantaci podstoupit a vykročit na cestu novým životem…