Plnost Ducha
Pomazání Duchem svatým
Exodus 28:1 Přikaž, aby předstoupil tvůj bratr Áron a s ním jeho synové z řad Izraelců, aby mi sloužili jako kněží: Áron a Áronovi synové Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. 2 Uděláš pro svého bratra Árona svaté roucho k slávě a ozdobě. 3 Promluvíš se všemi dovednými řemeslníky, které jsem naplnil duchem moudrosti; ti zhotoví Áronovi roucho, aby byl posvěcen a mohl mi sloužit jako kněz. 4 Toto budou roucha, která udělají: náprsník a nárameník, říza a tkaná suknice, turban a šerpa; taková svatá roucha udělají tvému bratru Áronovi a jeho synům, aby mi sloužili jako kněží.
Exodus 31:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 "Hleď, povolal jsem jménem Besaleela, syna Urího, vnuka Chúrova, z pokolení Judova. 3 Naplnil jsem ho Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla, 4 aby uměl dovedně pracovat se zlatem, stříbrem a mědí,
5 opracovávat kameny pro vsazování a obrábět dřevo k zhotovení jakéhokoli díla.
Možná se nám to bude zdát zvláštní, ale první, o kom se píše, že byli naplnění Duchem svatým ke službě, nebyli kněží, ani proroci, ani jiní zbožní muži či ženy, ale… krejčí a stavitel, tedy řemeslníci. Konkrétně to čteme o těch, kdo vedli stavbu truhly smlouvy, kterou s sebou nesli Izraelité, když šlo po poušti. Co vlastně měli dělat? Měli zhotovit příbytek pro Boha. Jedná se o poněkud podivnou představu – tedy že by Izrael během svého putování pouští, s sebou nesl pojízdný domeček a v něm seděl Pán Bůh. Podobné věci dělali pohanské národy, které si Boha vyrývali do dřeva, nikoli Izrael, který naopak mnohokrát říká, že náš Bůh nežije v chrámech zhotovených lidskýma rukama. Truhla smlouvy měla vizuálně připomínat Boží přítomnost a svatost. Jednalo se o symboliku, směrovku, nikoli jakousi boudu pro Boha. Jenže měla-li truhla smlouvy a celý stánek smlouvy nebo setkávání připomínat Boha, pak byla snaha jí zhotovit velmi precizně. Vycházelo to s představy, že Bůh je dokonalý a to, jak bude stánek vypadat, bude odrážet jeho dokonalost. Toto se později odráží i na architektuře, kdy přes to, že s Bohem se lze setkat všude, křesťané promýšleli architekturu sloužící k setkávání se s Bohem. Dokonalého Boha odráží nebo spíše oslavují dokonalé tvary. Proto touto službou v Izraeli nebyl pověřen jen tak kde kdo, ale výborní řemeslníci, kteří navíc jsou k tomuto úkolu naplněni Duchem svatým. Tedy je zde jedna důležitá lekce. K tomu, aby mohli sloužit Bohu, aby práci pro Boha dělali dobře, nestačí jen řemeslná dovednost. Když čteme, jak dokonale řemeslníci zhotovovali stánek smlouvy, pak si klademe jednu otázku. Proč do toho motat plnost Ducha? Stejnou otázku si lze položit ale v každé službě Bohu. Proč si ke chválám nepozveme nějakou hudební skupinu, která prostě dobře hraje? Přece noty jsou stejné pro věřící i nevěřící. Proč si ke kázání nepozveme nevěřícího kazatele nebo spíše řečníka? Přece výklad textu nedělají jenom křesťané, navíc výklad textu, se řídí obecnými pravidly! Proč práci s dětmi ve sboru nedělají především nebo jen ti, kdo mají pedagogickou fakultu? Děláme si mezi sebou nějakou sektu? Znamená to, že 2 plus dva je buď 4 nebo 4 plus Ježíš? Zde se dotýkáme jednoho z velikých tajemství práce Ducha svatého, kdy Bůh si skrze Ducha povolává lidi do služby a k této službě je naplňuje nebo zmocňuje svým Duchem.
Jde o to, že to co umíte, dáváte do služby Bohu, že chcete, aby tím byl Bůh oslaven. Dobře toto vyjadřovali umělci až do doby středověku, kdy nepoužívali signaturu, nepodepisovali se. Důvod byl jasný – vše, co konám je k Boží slávě. Navíc když něco děláte a jste pomazáni, vystrojeni, zmocněni Duchem, vaše služba dostává ještě jiný rozměr. Není to jen profesionální dovednost, jakkoli je tato potřebná, ale určitá „štáva“ něco navíc, co pochází od Boha. Podobný příklad vidíme v NZ, kdy se hledají ti, kdo by přisluhovali při stolech.
A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova." Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Sk 6, 2 - 6
Opět bychom čekali, že k podobným věcem je potřeba hlavně někoho zručného. Ale jaká byla jejich kvalifikace? Byli plni Ducha svatého a moudrosti. Práci samotnou by jistě zvládli i bez plnosti Ducha, ale apoštolové chtěli někoho, kdo je plný Ducha a kdo je Duchem vybaven i pro tuto službu.
Jsem rád, že mnoho z vás hledá Boží povolání do svého života, že mnozí zde i sloužíte a to nikoli sboru a církvi, ale především PB. Církev může být jedním z půdorysů, kde se tato služba odehrává. Zároveň se ale máme modlit, aby nás PB pro tuto služby naplnil svým Duchem. Aby to bylo více než jen naše schopnosti a dovednosti, jakkoli jsou k tomu potřeba.
Je tady ale ještě jeden rozměr, který se v souvislosti s Duchem svatým spojuje, a to je jednorázové naplnění. Čteme, že najednou sestoupil Duch svatý a lidé pod jeho vlivem dostali vnuknutí, inspiraci, sílu atd. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel. Sk 7, 55 - 60
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Sk 2, 1 - 4
Nejen na těchto místech vidíme jiný způsob naplnění Duchem svatým. Jedná se o jednorázové naplnění, někdy se hovoří o vylití moci Ducha svatého. V našich dějinách je to spojováno např. se známým vylitím Ducha v obnovené JB 1727 při slavení VP. Nicméně existuje i mnoho dalších záznamů, výpovědí.
Terezie z Avilly (1515-82) píše, jak byla „unesena v extázi“: „Osoba zřídka ztrácí vědomí; já jsem ho někdy ztratila zcela, ale pouze zřídka a na krátký čas. Obvykle je vědomí přerušeno, a ačkoli neschopna pohybu a očekáváním vnějších věcí, osoba může stále slyšet a rozumět, ale pouze zamlženě, jakoby z velké vzdálenosti…“ Overcome by the Spirit
Jonathan Edwards, který je považován za jednoho z největších teologů v historii, žil v době velkého probuzení v Americe, jež bylo v letech 1730-40. Edwards podává nejpečlivější a nejpodrobnější biblické zhodnocení, pochopení a pojednání o projevech Ducha: „Bylo velice krásné pozorovat, jak se někdy měnil citový stav lidí – když Bůh způsobil náhlé otevření jejich očí a vnesl do jejich mysli pocit velikosti své milosti, plnost Krista a Jeho ochotu k záchraně… Jejich radostné překvapení způsobilo, že jejich srdce jakoby poskočila, takže byli schopni propuknout ve smích, a často ve stejnou dobu počaly proudem téci slzy, které se mísily s hlasitým pláčem. Někdy nebyli schopni zadržet hlasitý pláč vyjadřující jejich velký obdiv.“
Další svědectví je od ateistického „volnomyšlenkáře“ jménem James B. Finley, který navštívil Cane Ridge v Kentucky v době probuzení v r 1801: „Ten zvuk byl jako hukot Niagarských vodopádů. Široké moře lidských postav vypadalo, jako by bylo zmítáno bouří. Někteří řvali žalostným způsobem o milost, zatímco další hlučně křičeli. Zatímco jsem sledoval tyto výjevy, zmocnil se mne podivně zvláštní pocit, jaký jsem nikdy dříve nezažil. Mé srdce prudce bilo, třásla se mi kolena, chvěly se mé rty a cítil jsem se, jako bych měl spadnout na zem. Zvláštní nadpřirozená síla jakoby pronikala mysl všech, kteří zde byli. V jedné chvíli jsem uviděl přinejmenším 500 lidí zasažených v jediném momentu jakoby jednotkou s tisíci revolvery a pak bezprostředně následoval jekot a výkřiky, které jistě zasáhly nejvyšší nebesa… Potom jsem znovu utekl a litoval jsem, že jsem nezůstal doma“ (Převzato v When the Spirit Comes with Power, od Johna Whitea, s. 70)
Tedy Duch sestupoval různě a někdy i v dost bizarních podobách. Již zmiňovaný kazatel J. Edwards popsal pět způsobů, jak posuzovat, zda se jedná o dílo Ducha svatého:
1. Přináší to slávu osobě Ježíše Krista?
2. Přináší to větší nenávist k hříchu a větší lásku ke spravedlnosti?
3. Přináší to hlubší vztah k Písmu?
4. Uvádí to lidi do pravdy?
5. Přináší to větší lásku k Bohu a k člověku?
Tyto a další projevy spojené s naplněním Ducha vedou ke Kristu, k Písmu, ke svatoti. Tedy není to prožitek pro prožitek, ale vede to k Boží oslavě. Zároveň Bůh naplňuje lidi, kteří jsou otevřeni na jeho působení, kteří po něm touží a kteří touží i po tom, aby se šířila jeho sláva. To vidíme u Štěpána i o Letnicích.
Ať se jednalo o dlouhodobé, nebo krátkodobé naplnění, smyslem nebylo zvýšení jakýchsi duchovních endorfinů v těle, ale větší oddanost Bohu a vystrojení do služby.
To, co potřebujeme, jsou lidi, kteří jsou Duchem svatým pomazání a naplněni ke službě. Duch toto dává. Bez toho můžeme věci dělat řemeslně dobře, ale cosi naší službě bude chybět. Zároveň Duch přichází i skrze nadpřirozené zásahy, tak jak jsme četli, ale i jinak. Jak se to stane? Pokud na něj lidé očekávají, pokud mu jsou k dispozici. Štěpán chodil Duchem, byl plný Ducha a v okamžiku jeho kamenování jej Bůh naplnil Duchem, aby mohl vydat svědectví, skrze které zřejmě uvěřil Pavel, který stál opodál. Lidé o Letnicích očekávali na Boží zásah, modlili se. Obnovená Jednota před tím, než zažila navštívení Duchem svatým, prožila a prožívala čas očekávání na to, co Bůh bude konat. Stejně tak J. Edwards.
Jako sbor se modleme, aby Bůh dával zakoušet naplnění Duchem, pokud jsme v nějaké službě, prosme o plnost Ducha do této služby, o vylití Ducha na jednotlivé služebníky. Zároveň projevy Ducha neskončili v době letnic, ale jsou zde i dnes. Otázka je, zda je očekáváme a zda jsme připraveni.