Šalamoun

Davidův odkaz – co bys chtěl odkázat ty?

1 Kr 2:1 Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi:

2 "Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný.

3 Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli.

Co byste řekli svým dětem vy? Co jim chcete předat? Co jim předáváte? David dosáhl mnoha poct, ale na konci života toto již nemá význam. Odkazuje svému synovi jen to nejdůležitější. Tím nejdůležitějším je, drž se Hospodinových nařízení a následuj ho. Jak se to Šalamounovi dařilo?

Skoro - láska

1 Kr 3:1 Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma.

2 Lid však obětoval na posvátných návrších, neboť dům pro Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch dnech zbudován. 3 Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších.

Hned na začátku Š. kralování vidíme jeho obrovskou slabinu. Nevím, zda šlo o ženy. Spíše šlo o politiku. Nemyslím si, že důvod toho, že si vzal faraonovu dceru bylo, že se do ní zamiloval. Stejně tak se nejednalo o sexuální vášeň jako kdysi u jeho otce Davida, který viděl Batšabe. Vzít si faraonovu dceru znamenalo především sjednat s faraonem mír bez toho, že by bylo třeba odvádět nějaký tribut. Tedy jednalo se o podobný krok, jaký známe z historie, kdy se mezi sebou braly různé rody a tím vytvářely politické koalice. Otázka zní, zda to, co dělal Š. bylo skutečně moudré. Z hlediska politiky ano, jenže z hlediska poslušnosti PB nikoli. V okamžitém ohledu tyto kroky přinášely ovoce – navíc přinášely to, co Š. jméno znamená, tedy pokoj. Jenže v dlouhodobém ohledu se ukázaly jako zničující. Podobné i s námi. Člověk nemusí těžce hřešit – jen si dělá v určitých životních oblastech co chce a ono to celkem vychází, stejně jako tomu bylo u Šalamouna. Všimněme si ještě jedné zmínky – Š. miloval Hospodina – až na jednu věc, obětoval kadidlo. Tedy nechal sloužit jiným bohům. Možná to bylo proto, že nechtěl urazit dvůr své ženy, možná že nechtěl urazit jiné bohy, nevíme. Jediné co je jisté je, že láska v Šalamounově podání byla tak trochu rozpolcená. Tedy miloval Hospodina ale nenašel odvahu tuto lásku přetavit v činy. Zde se naskýtá otázka, jakou cenu má takováto láska? Nedávno jsem se setkal s otázkou, proč křesťanství nejrychleji rostlo v první církvi a v Číně? Jedna z možných odpovědí je, že křesťané měli evangelium přede vším dalším nebo v kontextu toho, co píšu „milovali evangelium především dalším“. A proto pro něj byli ochotni trpět a obětovat…

4 Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí.

5 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát."

6 Šalomoun odvětil: "Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

7 Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. 8 A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. 9 Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?"

Na čem skutečně záleží

Je zvláštní, že Hospodin se setkává se Šalamounem v okamžiku, kdy jde obětovat na posvátné návrší. Místo aby ho odsoudil, jakoby ho zastavuje, a nejen to, nabízí mu ať si přeje co chce. Když vidíme rozpolcenost Š. potom na jednu stranu není schopen nebo ochoten se plně oddat Hospodinu na druhou stranu potom volí moudrost – tedy nechce víc majetku, moci atd. Zřejmě toto je rozpolcenost mnohých z nás. Na jednu stranu láska k Bohu na druhé neposlušnost. Na jednu stranu Pane chci tě následovat, na stranu druhou Pane zas tak moc ne.

Přes tyto vlastnosti vidíme, že Š. ví na čem skutečně záleží a nejen to, prosí, aby ve svém životě tyto nejdůležitější oblasti od Boha získal. Myslím, že přesně o toto v životě jde – tedy o moudrost. Žel, někdy to zjistíme až když je pozdě. Konkrétně, že člověk investoval do oblastí, které měli z hlediska věčnosti minimální cenu. Nicméně PB oceňuje, když člověku jde o Jeho věci především a to nakonec Š při své volbě prokázal.

1 Kr 5:12 Vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.

13 Dovedl také mluvit o stromech, od cedru, který je na Libanónu, až po yzop, který roste na zdi, a dovedl mluvit i o zvířatech, ptácích, plazech a rybách.

14 Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů i ode všech králů země, kteří se o jeho moudrosti doslechli.

Vidíme Š. obrovskou moudrost, obdarování. Vidíme, že postupně získává všechno, po čem člověk touží. Postupně získává věhlas díky svému obdarování, získává bohatství, politický vliv

1 Kr 6:38 V jedenáctém roce v měsíci búlu, což je osmý měsíc, král (Hospodinův) dům dokončil podle všech svých směrnic a pokynů. Stavěl jej sedm let.

1 Kr 7:1 Svůj dům stavěl Šalomoun třináct let, než jej zcela dokončil. 1 Kr 7:8 Jeho dům, v němž sídlil, byl v jiném nádvoří stranou soudní síně a byl udělán jako ona. Šalomoun udělal stejným způsobem jako onu síň také dům pro dceru faraónovu, kterou pojal za ženu.

9 Všechno uvnitř i zvenčí bylo z ušlechtilého kamene, z kvádrů řezaných na míru pilou, a to od základu až k horním okrajům a od vnějšku až do velkého nádvoří.

Zde vidíme jistou disproporci – svůj dům Šalamoun staví skoro jednou takovou dobu než chrám. Zase je zde stálý refrén – Š. miluje Hospodina, ale… je zde ale. Navíc významnou součástí svého domu staví pro svoji egyptskou ženu.

1 Kr 9:1 Když Šalomoun dokončil budování Hospodinova domu i královského domu a všeho, co si s takovým zaujetím přál vykonat,

2 ukázal se Hospodin Šalomounovi podruhé, jako se mu ukázal v Gibeónu.

3 Hospodin mu řekl: "Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči i mé srdce tam budou po všechny dny.

Cena za úspěch

Hospodin Š. sděluje důležitou věc – dal jsem ti skoro všechno, ohromné vklady, ale ani moudrost, ani obdarování, které máš, ti automaticky nepřinesou požehnání. Nakonec Š. selhává.

1 Kr 11:1 Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek, faraónovu dceru, Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky,

2 z těch pronárodů, o nichž Hospodin Izraelcům řekl: "Nebudete vcházet k nim a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům." Šalomoun k nim přilnul velkou láskou.

3 Měl mnoho žen: sedm set kněžen a tři sta ženin. Jeho ženy odklonily jeho srdce.

4 Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida.

5 Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem.

6 Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.

Co se stalo? Š. slabinou byly ženy ale i snaha udržet pomocí sňatků pokoj za každou cenu. Proto jich měl tolik. Díky svému bohatství si mohl Š hodně věcí dovolit. To, co mělo být požehnání, se pro něj stalo pastí. Podobné tragédie se odehrávají i dnes. PB nám daroval zdraví, bohatství, vzdělání, víru, schopnosti,úspěchy a mnoho dalších věcí. Otázka je, zda se nám toto vše nestane pastí v tom smyslu, že veškerý život se začne točit okolo toho, abychom tyto dary udržely popř. se z nich stane mysl a cíl života. Důvod je jednoduchý – vše a mnohé další popisované se považuje za úspěch. Na úspěchu není nic špatného do chvíle, kdy se stane náhražkou Boha. Šalamounovi se dary které dostal, vlastně staly náhražkou Boha. Boha sice znal, dokonce je o něm řečeno, že jej miloval, ale díky bohatství, schopnostem a svým úspěchům, ho vlastně nepotřeboval. Vystačil si bez něj. Otázka, na kterou si musíme odpovědět je, jak moc na Boha spoléháme. Ne v okamžicích bolesti a nemoci, ale v okamžicích, podobných jaké prožíval Šalamoun. Tedy když se vše daří. Zároveň je třeba se ptát co jsou naše „ženy“, tedy pomyslná čertova kopyta, skrze které se nám dostává zlý.

Když srovnáme Š a Davida, potom David měl na svém kontě více „křiklavých“ hříchů. Prolil více krve. Mnohem více než Š připomínal kmenového válečníka, než krále. Přesto byl Bohu blíže než Šalamoun. Důvod – počítal s Bohem. Sice hřešil, ale znova a znova toužil obnovit svůj vztah s Bohem. O Š. nic takového nečteme. Vidíme pouze to, že měl dobrý start, jenže to je málo – stejně jako když někdo dobře rozběhne svůj běh víry. Start je důležitý, ale rozhoduje až to, kdo doběhne do cíle. Jedna z nesmírně úspěšných strategií satana je zhruba tato. Když někde vznikla církev, začalo pronásledování. Byla snaha, aby církev zmizela z povrchu země po zlém. Skutečně mnoho lidí odpadlo. Nakonec to je znát i v naší zemi. Jenže časem se ukázalo, že ti, kdo vydrželi, svoje přesvědčení myslí skutečně vážně. A tak jakoby satan přišel s jiným scénářem – dám jim všechno po čem touží. Jejich neklid nebude plynout z obav, zda se zítra vůbec nají, ale z toho, zda jejich strava bude obsahovat všechny vitamíny nebo z bolesti břicha z přejedení… Ukazuje se, že druhá taktika je k rozkladu účinnější.

Šalamoun byl stejně jako my v mnohém ohledu úspěšný. Jenže v Božích očích v mnohém ohledu selhal. Měl rozpolcené srdce. Určitě miloval Hospodina, ale příliš miloval i svoje jistoty až ty ho nakonec svedli – a nejen jeho. Svým dětem sice předal majetek, ale nikoli živou víru. Po jeho smrti se království dělí a to především díky tomu, že na svůj dvůr dotáhl tolik žen a s nimi různé bohy.

Závěr: Zřejmě každý z nás je každodenně vystaven mnoha pokušením konat kompromisy a dosahovat úspěchů za jakoukoli cenu. Nebo konkrétněji, za cenu opuštění Božích cest. To, co je zvláštní, že ono to dlouho funguje. Proč? Protože to, že jsme mimo, bychom neměli zjišťovat až v okamžiku nějakého průšvihu, ale tím, že s Bohem počítáme, že s ním žijeme a tedy se jím necháváme oslovovat. Zároveň nám tento příběh ukazuje, že požehnání které jsme dostali v podobě hmotných statků a schopností, nám bylo pouze darováno do zprávy, ne do vlastnictví. Tedy že se nemá stát životním cílem. Přál bych nám všem, aby pro nás byl Šalamoun jistým mementem v tom smyslu, že se nám nic z toho co máme, nestane osidlem a léčkou.