Nehemiáš 5
Úvod
Když se podíváme na kapitoly 4 – 6, potom bychom je mohli pojmenovat jedním slovem – boj. Možná bychom čekali, že Bůh dá N. odměnu za jeho poslušnost, kterou by byl pokoj a klid. Jenže opak je pravdou. Odměnou za N. poslušnost jsou problémy nebo slovy nadpisů – boj. Pokud bych to měl vyhrotit, potom bych řekl – pokud chcete problémy, následuje Krista. Nicméně tento pohled je pohled z N. perspektivy. Podívejme se podrobněji co se stalo a o co vlastně šlo.
Otázka majetku
Izraelcům nastávají problémy ekonomického a sociálního rázu. Chudí nemají na obživu, začínají se zadlužovat. Bohatí toho využívají a začínají provozovat lichvu. Úrok na který půjčují N. pojmenovává lichvou a pochopitelně odsuzuje i to, když místo úroku se lidí smi prodávají do otroctví. Sice to v této době byla poměrně běžná praxe, nicméně to není omluvou. Jakoby se zde opakovala jedna věc – jakmile začne jít o majetek, z lidí se stávají bestie. Najednou jdou ideály stranou. Jakmile možno si vydělat nebo přijít ke slušným penězům a zde platí účel světí prostředky. Zřejmě ne nadarmo Pavel na jednom místě píše, že zdrojem všeho zla je milování peněz. Tedy ne peněz, ale milování peněz či majetku. Na tomto místě čteme, že jistá skupina lidí zneužije postavení jiných a místo budování hradeb a chrámu začínají budovat svoje dobré bydlo. Zůstaňme chvíli u otázky peněz. Když se podíváte na Ježíšova podobenství, je zajímavé si všimnout, že většina z nich se týká majetku. Království boží není přirovnáváno k jakýmsi abstraktním principům, ale k majetku. Možná bychom od Bible resp. Ježíše čekali vznosnější přirovnání. Jenže JK dobře znal člověka a dobře věděl, že majetek nám až tak lhostejný není. Když se podíváme na příběhy velkých Božích lidí, potom často je Bůh připravoval na jejich poslání tím, že jim sáhl na majetek. V dnešním postmoderním je moderní se zmítat v krizi víry. Někdy je to pochopitelné někdy se jedná o krizi Evropanů majících všechno. Bůh však lidem místo krize víry často způsobil krizi financí. Abraham…bohatý muž…poutník, Mojžíš – princ...pastevec, Job...z 10 + 1 na smetiště atd. Sám osobně jsem zažil moment, kdy jsem přišel na parkoviště a na něm už nestál Opel, protože ho někdo ukradl. Najednou bylo pryč cca. 170000 Kč. Tedy v té době zhruba roční plat. Nebo když jsem naletěl jednomu člověku a opět bylo mnoho tisíc pryč. Když se vrátím ke ztracenému auto, potom pro mne bylo zajímavé, když mi policisté řekli, že lidé, kterým se to stane prý „šílí“ – protože jde o majetek. Nemusíme ale o peníze jen přicházet, jsou i způsoby, jak vydělat a ty ne vždy jsou čestné. Ale jde přece o zabezpečení rodiny, o možnost vydělat si na zasloužený odpočinek atd. Prosím, aby mi bylo rozuměno – nekritizuji bohatství, ale lásku k bohatství. Nehemiáš nekritizuje velmože že jsou velmoži, ale že hromadí peníze zakázaným způsobem. Nakonec majetek je požehnáním od Hospodina, nicméně aby byl požeháním, nesmí se stát Hospodinem. Myslím, že v této věci je dobré povědět pár praktických rad. První je naučit se žít s radostí a vděčností z toho, co mám. Druhá dokázat se smířit s tím, že jisté věci mít nebudu a zároveň tyto požitky přát těm, kdo je mají. Třetí – raději se naučit odepřít si a to třeba i hodně, než žít na dluh. Čtvrtá – naučit se dávat na Boží dílo a potřebným vůbec. Na závěr tohoto odstavce o penězích – kdosi řekl, že aby se uskutečnilo duchovní probuzení, musí se probudit naše peněženky – tedy odvaha a víra dávat.
Otázka spravedlnosti
Otázka spravedlnosti – v kázání na hoře čteme o blahoslavených, kteří touží po spravedlnosti. Nemyslí se po ospravedlnění Bohem, ale po sociální spravedlnosti. Často se nespravedlnost veze po těch, kteří jsou nejslabší a kteří se tedy nemohou příliš bránit. Písmo nám na mnoha místech připomíná náš úkol se těchto lidí zastat nebo pozvednout hlas, pokud se děje nespravedlnost. Asi si řekneme – znamená to, že máme někde podepisovat petice? Možná také, ale především to může znamenat zastat se slabšího a utiskovaného. Zvednout hlas, pokud se děje bezpráví a nepravost. Toto se děje jak v církvi – nakonec příkladem je i tento příběh, tak v sekulárním světě. Všude se vyskytují lidé, kteří druhým šlapou na krk a kterých se druzí bojí. Vždy je snazší se jim vyhnout nebo koukat s nimi být zadobře. Uvedu dva příklady – před rokem jedna dívka neudělala předmět u maturity. Problém byl v tom, že jsme jí zrovna zkoušel. Po maturitě, když jsme navrhovali známky jsme šli do ředitelny a bylo nám řečeno, že by bylo dobré, aby maturitu udělala, protože má rodiče na jakémsi vlivném postu. Neřeknu jak to dopadlo, ale co je jednoduššího než jí nechat? Příklad druhý – dělal jsem vizitaci na jednom sboru, kde doslova řádil jeden člověk. Dokázal rozložit sbor – sám se svojí rodinou. Neskutečně škodil, choval se nespravedlivě. Měl jsem s ním mít rozhovor a teď se ve mne odehrával dvojí pocit – nech to být a nehádej se s ním nebo to nenech být, ale budou problémy. V obou případech si myslím, že jsem věděl, co je spravedlnost, ale nechtělo se mi jít do konfliktu. Zároveň ale Ježíš říká, že po spravedlnosti máme doslova žíznit. Myslím, dokážeme být spravedlivý, když se jedná o naši osobu nebo blízké, ale zde vidíme, že se jednalo o slabé a utištěné. Ještě jednu vlastnost zde u N. vidíme – má zájem o lidi. Nedávno za mnou přišel jeden kamarád po mé operaci a řekl mi. Prosím tě nedři se tak, až to s tebou jednou sekne, tak bude církvi ukradený a nikdo po tobě ani neštěkne. Řekl to hodně naturalisticky, myslím, že to snad tak není a nebude, zároveň zkušenost i z vlastní rodiny mi ukazuje, že to tak klidně být může. Prostě když se člověk dostane na chvost a to díky jakýmkoli problémům, najednou je sám. N. nenechal lidi na chvostu samotné, staral se o ně i když nebyli tak vlivní.
Tajemství autority a láska jako princip
Nakonec N. konfrontuje velmože s jejich špatným chováním a ti přiznávají, že udělali chybu – což je jim třeba přidat k dobrému. Nicméně bych se chtěl podívat ještě na jeden rozměr. Všimněme si, že N. apeluje na oblasti, které sám dělá. Ve verši 18 hovoří o tom, že mohl klidně uplatňovat na co měl nárok, ale vzhledem ke složité situaci – konkrétně protože si uvědomil, jak na jeho lidech těžce spočívá služba, se svých výhod zřekl. Tímto se lišil od těch, co byli před ním – v15. Neudělal to jako gesto, nebo jako důvod aby měl alibi, ale protože soucítil s lidmi. Tedy regulativem jeho chování je láska, která se přetvořuje v čin. Tedy nekončí jen u slzavého povídání o lásce k lidem a Bohu. Jde o to, že si můžeme splést lásku s pocitem, kdy připomínáme alkoholika sedícího u baru ve chvíli, kdy jeho rodina potřebuje pomoc, který barmanovi se slzami v očích říká „opravdu miluji svoji rodinu“. Zároveň ale skutečnost, že to co chce po druhých žije mu dává autoritu. Vím jako kazatel o čem hovořím. Dlouho jsem hovořil o tom, že sloužím Bohu na plný úvazek a že mám právo povzbuzovat druhé ke službě. Jenže jsem si uvědomil, že sice pracuji na plný úvazek, ale otázka je co dělám nad tento svůj úvazek. Přece všichni slouží nad svůj pracovní úvazek. Co chci ale ještě ukázat je princip, že tajemství autority je v integritě. Tedy česky řečeno, že se skutek a čin nerozcházejí a pokud se rozcházejí, potom že to dokážu přiznat. U Nehemiáše se skutek a čin nerozcházeli. Toto si asi nejlépe uvědomujeme při výchově dětí – tedy když od nich něco požadujeme a sami děláme opak. Pak se těžko něco vymáhá a pokud ano, potom jen z pozice síly a to je málo. Jenže to co N. vedlo k popisovanému postoji byla láska ke svému lidu. Tímto se N. stává předobrazem Krista, který se vzdal na to, na co měl právo a obětoval se za nás.