Minutí se cílem

Nedávno jsem běžel jakýsi závod a nedaleko před cílem po dlouhém stoupání jsem se dostat na třetí místo a vypadalo to, že pohodlně na tomto místě doběhnu do cíle. Asi 200 m před cílem ale najednou koukám a ti, které jsem předběhl, běží přede mnou. Ze začátku jsem to nechápal, ale pak mi to došlo. Nevšiml jsem si značení a běžel jsem po špatné cestě. Jinými slovy jsem se minul cílem a nakonec jsem doběhl místo třetí až pátý. I když se nejednalo o nic životně důležitého, hodně mě to naštvalo a mrzelo, protože moje úsilí vyšlo vniveč. Překonáte se, nakonec jste skoro u cíle a pak nic, protože minete cíl. Nedávno mi jeden kamarád povídal, že studoval VŠ a nedokončil jí kvůli poslednímu zápočtu nebo zkoušce. To je poněkud horší, než závody. Ale pointa je stejná v tom, že se minul cílem. Když se vrátím ke svojí zkušenosti, pak jsem byl v první chvíli naštvaný, že mě nenechali vyhrát, protože si nezasloužili mě předběhnout. Ale pak mi Daniela řekla – ty bys udělal to samý (což je pravda).

Proč o tom hovořím, kam tím mířím… asi každý z nás slyšel slovo hřích. Kdybych vám svůj příběh vyprávěl v řečtině, tak bych svojí zkušenost minutí se cílem popsal jako hřích. Prostě jsem běžel a pak jsem doslova „zhřešil“. Jde o to, že řecké slovo hřích znamená doslova „minutí se cílem“. Náboženský význam dostalo toto slovo až později ve smyslu minutí se cílem, ale nikoli ve sportu ale v životě, což je vážná věc. Když skončíte pátí místo třetí mrzí to. Když vás vyhodí z VŠ těsně před koncem, je to hodně bolestivé, když se minete cílem v životě, je to tragédie, protože čas se nedá vrátit.

On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. 1 P 2, 24 – 25

V našem textu čteme, že jsme všichni zbloudili jako ovce. Opakuje se zde námět, který je mnohokrát v první části Bible a to námět člověka, který opouští Pána Boha. Takovýto člověk je přirovnán k ovci a to nikoli proto, že je hloupý, ale protože bloudí. Nejsem zemědělec, ale ovce se prý skutečně neorientuje a proto potřebuje pastýře. Jinak podlehne zmatku a ztratí se nebo zabloudí. A právě toto je psáno o nás. Všimněte si jednoho zajímavého fenoménu v politice. Čím větší nejistota, chaos, tím více lidé mají tendenci si volit silné vůdce. Zdůrazňuji slovo silné, nikoli nezbytně morální nebo moudré. Dalším paradoxem je, že někdy, poté co si je zvolí, to byly na dlouhou dobu volby poslední. Nicméně pointa je jasná – volí je proto, že se cítí jako ovce bez pastýře a potřebují někoho, kdo by se vedl. A právě k ovcím, které zabloudili, jsme přirovnáváni my. Jenže co to znamená? Jak se to děje? Jak se ono minutí se cílem týká nás? Když jsme četli o bloudících ovcích, pak z jejich bludného kruhu je může vyvést pastýř, ke kterému je v našem textu přirovnáván Ježíš. Jedna z klíčových rolí pastýře je, že vede ovce na místa, kde se mohou sytit. Když se sytí špatnou stravou, pak se míjí cílem, doslova hřeší. A tak celá otázka stojí na tom, kde nebo u koho hledáme nasycení našeho nejhlubšího já? Naší duše? Srdce?

Známý ruský spisovatel L. N. Tolstoj ono hledání cíle popsal těmito slovy: Moje otázka, ta která mě v padesáti letech dovedla k sebevraždě, byla tou nejjednodušší otázkou, jež se skrývá v duši každého člověka, ať hloupého dítěte, či moudrého starce – otázka, bez níž život není možný… Tato otázka zní: „Čemu poslouží to, co dělám nyní a co budu dělat zítra. Čemu poslouží celý můj život?“ Tuto otázku lze vyjádřit i takto: K čemu je mi žít, k čemu je mi cokoli si přát, k čemu je mi cokoli dělat?“ A lze ji vyjádřit ještě dalším způsobem: „Existuje v mém životě takový smysl, který by se smrtí, co mě nevyhnutelně čeká, nezničil?“ Tolstého slova jsou vlastně jen jinými slovy popsaná otázka – jaký je cíl života a jak nezabloudit? Možná si řeknete, že na podobné otázky je dnes trochu vedro a že podobné věci normální člověk neřeší. Možná je neřeší tak dramaticky jako Tolstoj, kterého podobné otázky dovedly až k přemýšlení o sebevraždě, ale nějak je řešíme.

Když se vrátím k příkladu se závody, pak i když doběhnete třetí anebo dokonce i první, druhý den si to chcete zopakovat anebo chcete stejné umístění ale na větších závodech. Když dokončíte školu, chcete jít dál do zaměstnání. Pokud se změní politická garnitura, stejně budeme toužit po lepší. Blíží se prázdniny a mnozí pojedete na dovolené, někteří na exotické dovolené ale asi nikdo nevěří tomu, že až se vrátíte, řeknete si dost. Bude to podobné, jako když si dáte sladký nebo naopak hodně slaný nápoj. Přijde ještě větší žízeň. Protože ani krása, ani sláva, ani pocit spravedlnosti nemůže naplnit naší duši, ale jen autor slávy, krásy, spravedlnosti a dalších vlastností. Hřích je, když toto naplnění hledáme jinde. Anebo ještě přesněji – pokud hledáme naplnění našich nejhlubších potřeb jinde než u Ježíše, hřešíme a to v tom smyslu, že se míjíme cílem.

Čtěme proto dál: On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům.

Abychom zemřeli hříchům – na první poslech to zní jako výzva, abychom začali s pořádnou askezí. Tak to i některá náboženství mají – čím více se zbavíte své tělesnosti, chtíče, tím více jste dokonalí jako bůh a až úplně vyhasnete svých choutkám, budete jako bůh. Jenže křesťanství je o něčem jiném.

V desateru je první přikázání Nebudeš mít jiných Bohů přede mnou. Od tohoto přikázání se odvíjí všechna další. Nebo jinak řečeno všechna další jsou jen rozvedením prvního.  Hřešit, minout se cílem není především porušovat desatero nebo dělat špatné věci, ale dát třeba i dobré věci na místo Pána Boha. Navíc můžeme dělat dobré věci, ale přesto v dobré víře se minout cílem. Já jsem běžel v dobré víře a s nejlepšími motivy, jen špatným směrem. Předpokládejme, že naším bohem je úspěch, zdraví nebo nějaká politická strana. Pokud se stane, že něco z toho je reálně ohrožené, naprosto mě to vyvede z míry. Proč? Protože jsem si to zbožštil. Jakmile neuspěji, ztratím zdraví nebo moje politická strana nevyhraje, hroutí se mi svět nebo mírněji řečeno rozhořčí mě to na nejvyšší míru.

Bible ukazuje, že jsme byli stvořeni k tomu, abychom v Boha věřili nikoli jen jako v obecný pojem, že Bůh existuje, ale abychom jej milovali a upnuly k němu svoje životy a že pokud tomu tak není, jsme nemocní.

Jak se z toho uzdravit? V našem text je psáno, jeho ranami jsme byli uzdraveni. Zde se dostáváme k jádru křesťanství. Když se minete cílem, pak jste prostě prohráli. Jenže běh si zopakujete, většinou i neúspěšnou zkoušku, ale nikoli život.

Když jsem doběhl, jediné rozuzlení bylo, máš smůlu. Nyní si představte, že by při vyhlášení výsledků ten, kdo mě předběhl, sestoupil ze stupňů vítězů a řekl, běž na stupeň vítězů ty místo mně. Bylo by to nespravedlivé – ano bylo, všichni přece měli stejné podmínky. Jenže by to byl akt milosti. Milost je totiž nespravedlivá. Něco podobného vykonal Ježíš tak, že naše prohry vzal na sebe. V našem textu je napsáno, že nás uzdravil. Naše nemoc se jmenuje hřích a je to nemoc, kterou nedokáže nikdo z lidí vyléčit.

V tomto sboru je řada lékařů, proto je risk dávat příklady z medicíny, ale myslím, že určité projevy zdravotních neduhů mívají nějaký hlubší důvod. Proto když máte žlutou kůži, tak vám doktor zřejmě neřekne, abyste se opalovali a tím žlutou kůži přemalovali na červenou nebo hnědou. Důvodem žluté kůže bude možná porucha jater nebo žlučníku. Důvodem hříchu, to že někdy děláme, co nechceme, že někdy škodíme, je, že jsme na místo Boha dali něco nebo někoho jiného. Od toho se odvíjí vše další. To, co nám nabízí Pán Bůh, je milost, nový začátek. Nabízí nám novou cestu, anebo pokud jsme v něj kdysi uvěřili a sešli jsme, nabízí nám nový začátek, návrat. Nabízí nám dobrou potravu pro naší duši, srdce. Jenže to znamená jednu zásadní věc. Přiznat si, že bloudím, že hřeším a že si s tím neporadím. Že potřebuji pomoc, že potřebuji dobrého pastýře.

Oním dobrým pastýřem je Ježíš. Jsem vděčný, že dnes se budeme radovat s těmi, kteří Ježíše jako dobrého pastýře poznali a chtějí ho následovat. Zároveň bych přál nám všem, abychom zkušenost Ježíše jako pastýře zakoušeli stále znovu a ti, kdo ho neznají, aby ho mohli poznat. Možná se pak někdy minete cílem na závodech, ve škole, v zaměstnání, ale nikoli v životě…