Tvorba rozpočtu
Tři pilíře rodinného rozpočtu
Když jsem před mnoha lety pracoval v tiskárnách Rudé Právo, každý měsíc se na nástěnce naší dílny vyvěšovali prémie. Asi není třeba dodávat, jak toto zveřejnění působilo na utužení kolektivu. I když se mi zdálo, že se šéf snažil být spravedlivý, stejně téměř vždy byl někdo nespokojený. Prostě a jednoduše, peníze mohou být kamenem úrazu. Zveřejňování prémií vyvolávalo stejně divoké emoce, jako třeba diskuse o politice. V době, kterou popisuji, ale bylo jen málo skutečně bohatých a skutečně chudých. Od té doby se mnoho změnilo, narostly rozdíly mezi příjmy jednotlivých lidí a otázka peněz je někdy položena do trochu jiného úhlu. Zároveň ale zůstává pravdou, že peníze mohou být čertovým kopýtkem
Podíváme-li do evangelií, potom je až nápadné, jak moc se Ježíš mluví o majetku. Sice jsem to nikdy nepočítal, ale myslím, že většina podobenství má co dělat s majetkem a tedy penězi. Nejsou pouze o majetku, ale na majetku Ježíš ukazuje mnohé principy. Několik příkladů: O pokladu v poli, o ztracené ovci, o zakutálené minci, nakonec i podobenství o ztraceném synu (otče dej mi majetek), o chudé vdově, o milosrdném Samařanu, o hřivnách atd. Místo aby Ježíš o majetku cudně mlčel a dělal, že se jedná oblast patřící do sféry hmoty, používá velmi často tuto oblast k různým ilustracím. Zároveň se nejedná jen o podobenství. Známe příběh o bohatém mládenci, slova o tom, že apoštolové „opustili sítě“ – tedy svůj byznys a následovali Ježíše, známe příklad s mincí a slova co je císařovo dej císaři, u Jidáše je zdůrazněno, že držel pokladnu a kradl (místo aby se evangelia více věnovala některé jeho nedobré charakterové vlastnosti)… Z těchto i mnoha dalších míst se ukazuje, že nervozita související s kdysi vyvěšovanými prémiemi byla normální a že peníze resp. majetek může být určitým problémem a to nejen v Rudém Právu, ale i v Novém zákoně či v naší době. Ne nadarmo Pavel hovoří o tom, že láska k penězům je kořenem všeho zla. Tedy nikoli peníze jako takové, ty jsou spíše požehnáním, ale láska k nim a z toho plynoucí jejich špatné používání.
Existují některé principy v Písmu, o které bychom se ohledně peněz a majetku mohli opřít? Máme v Písmu nějaký příklad jak s penězi hospodařit, jak určit prioritu v jejich využití? Myslím, že ano, nicméně ještě před tím bych rád vymezil možnosti, které máme, co se využití peněz týká. Můžeme je buď darovat, šetřit, utratit, splatit dluhy a daně. Musíme část utratit (nájem, běžné potřeby) a musíme platit dluhy a daně. Nemusíme šetřit a darovat. Pochopitelně nemusíme platit nájem, dluhy a daně, nicméně předpokládám u posluchačů alespoň základní moudrost. Otázka potom je, jak výše vyjmenované možnosti seřadit. Asi nejběžnější způsob je splatit dluhy, poplatit nutné věci, koupit si věci méně nutné, pokud zbyde tak něco ušetřit a pokud ještě zbyde, tak něco darovat. Je to tak ale správně?
Chci nabídnout „tři ekonomické pilíře“.
1. Josef, Keynes a spoření
Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi. Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý. Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná. Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země. Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země. Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je. Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem." Tato řeč se faraónovi i všem jeho služebníkům zalíbila. Farao svým služebníkům tedy řekl: "Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?" Josefovi pak řekl: "Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty. Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem." Farao mu dále řekl: "Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země." Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí. Země vydávala po sedm let přebohatou hojnost. Shromažďoval tedy všechnu potravu po sedm let hojnosti, která v egyptské zemi nastala, a zásoby ukládal ve městech; v každém městě uložil potravu z okolních polí. Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi měli chléb. Gen 41, 29 – 41; 46 - 53
Josef Egyptský. Josef byl jedním z prvních ministrů hospodářství. V Egyptě dochází k tomu, co známe i z běžné makroekonomiky. Tedy dochází k běžnému hospodářskému cyklu růstu a poté krize. Faraon se zařídí podle Josefovy rady a v době krize šetří. Později se tento princip stal základem keynesiánství. Celý princip je jednoduchý: v létě se dříví shromažďuje, v zimě se pálí. V době úrody se úroda shromažďuje, v době neúrody se sní. Kdo činí cokoli jiného, není moudrý. Západní státy ale ukázaly něco jiného. V době hospodářského růstu se žádné přebytky či rezervy nevytvářely a peníze se projedli. Jinak řečeno sbírali jsme dřevo v létě a stejné dřevo jsme v létě spálili. V zimě si proto musíme dřevo půjčovat. (Sedláček T.) Možná si řeknete, že to je sice hezké, ale jak se to týká rodinné ekonomiky, to by spíše měl slyšet Kalousek, nikoli my. Myslím, že PB nám skrze Josefa ukazuje i důležitou mikro-ekonomickou lekci. Konkrétně, že i v životě procházíme určitými ekonomickými cykly. Jsou období, kdy máme práci, kdy jsme slušně placení, kdy jsme zdraví atd. Pak jsou ale i určité hubené roky, kdy buď přijdeme o práci, jsme nemocní, jsme doma s dětmi a jen jeden partner živí rodinu atd. Josef nám ukazuje, že je moudré v letech „tučných“ šetřit a nechávat si rezervu na doby, které budou ekonomicky těžké. I ty v životě zřejmě přijdou. Znamená to odkládat určité požitky ve prospěch budoucnosti. Možná to pro někoho zní jasně, ale ono to vůbec jasné není. Mnoho lidí žije z výplaty do výplaty a to nikoli kvůli nízkým příjmům, ale protože se řídí heslem utratit, když na to mám. Žiju nyní, a co bude, neřeším popř. řeším jen velmi okrajově. Josef nám ukazuje moudřejší cestu.
2. Dluh jako zlo
Asi známe slova Otčenáše (Mt 6, 1 a Lk 11,4), kde se mj. praví „odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme naším viníkům“. V Matoušově evangeliu je ale doslova prosba, aby nám Bůh odpustil dluhy, v Lukášově evangeliu je prosba za odpuštění hříchů. V obou evangeliích je potom u lidské akce použito slovo dluh (ofeiléma), nikoli vina. I z této krátké citace je vidět, že dluh je cosi velmi nežádoucího. Dokonce bychom mohli povědět, že to, co nás odděluje od Boha je náš dluh a že Ježíš splatil naše dluhy, které máme vůči Bohu. Uvádím to proto, že se význam slova dluh posunul a stále více jsme přesvědčováni, že žít na dluh je normální, že se nejedná a nic až tak závažného. Možná namítnete, že míchám dvě oblasti – dluh finanční a dluh plynoucí z hříchu. Ano i ne. Myslím, že v principu je jakýkoli uvedený dluh velmi nežádoucí. Co vlastně děláme, když žijme na dluh? Svoji budoucnost tunelujeme ve prospěch přítomnosti. Co je tím myšleno? Nemusíme být ekonomové, aby nám došlo, že půjčkou (nebo hypotékou, leasingem) se nestáváme bohatšími. Nicméně pokud si půjčíme, můžeme si dovolit chovat se, jako bychom (zdůrazňuji slovo jako) půjčené peníze skutečně vlastnili. Můžeme si koupit drahé auto, luxusní dovolenou, byt a nevím co ještě. Pokud ale na koupené auto, dovolenou či byt nemáme, potom se dopouštíme toho, co ekonom T. Sedláček příznačně nazývá „nepravdivé chování“ či „neskutečný pocit“. Jak toto aplikovat např. na hypotéku a s ní související bydlení nebo na leasing auta? Tedy věci, které skutečně potřebujeme? Ať jsme v jakékoli situaci, je, dle mého, velmi nemoudré jít do hypotéky, jejíž jedno či dvě nesplacení mě popř. celou moji rodinu uvede do neschopnosti splácet. Tedy zda žít bez určitých finančních rezerv. Tímto se dostávám do obrovského tlaku, na jehož konci sice může být byt, ale zároveň problémy s vysokým tlakem, vyhořením, depresemi nebo rozpadlou rodinou. Není lepší žít v menším bytě nebo jezdit malým autem a tím splácet méně a kratší dobu než podstupovat riziko nesplácení? Pochopitelně na některé věci si půjčit musím (především byt), ale ne mnoho věcí si půjčit nemusím. Někdy, když přemýšlím, zda si na to či ono půjčit, nebo si něco pořídit, je dobré si položit otázku, zda si to či musím mít, místo toho, zda si to mohu dovolit. Zda to či ono potřebuji, spíše než zda na to mám. To by měla být též otázka, ale až druhá v pořadí. Celkově ale dluh je zlo.
3. Tvorba rozpočtu
Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou -a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Mt 6, 25 - 33
Ježíš hovoří o tom, po čem se shánějí ti, kdo nemají Boží království na prvním místě a jak jsem říkal na začátku, hovoří o materiálních věcech. Konkrétně o jídle, pití a šatech. Pak mluví o Božím království na prvním místě. Kontext jeho promluvy je materiální, tedy zkusme toto podobenství interpretovat materiálně. Je-li první Boží království a my tvoříme rozpočet, který se skládá z: Darovat, šetřit, utratit, splatit dluhy a daně, co je na prvním místě? Je to dávání na Boží království. Tím neříkám, že se má jednat o nejvyšší část rozpočtu, ale o první část rozpočtu, od níž se odvíjí další počítání. Když mám příjem 25000, potom rozpočet by se měl tvořit na základě částky 25000 – 2500 kč pokud dáváte desátky. Jsou situace, kdy to nejde, přesto by část rozpočtu měla jít na Boží království. Dále - jsme-li v situaci tučných let, myslím, že je dobré určitou část dát stranou a šetřit. Důvod jsem vysvětloval u Josefa. Určitě někteří namítnou, že žijí v dobách hubených, že nemají peníze. Otázka je, zda nemáme peníze, nebo jich příliš neutrácíme. Člověk může vydělávat za měsíc 15 000 a „mít“ peníze a vydělávat 50 000 a „nemít“ peníze. Důvodem potom může být hloupé utrácení. Jinými slovy, většina finančních problémů není díky nízkým příjmům, ale díky špatnému hospodaření s penězi. Další částí v tvorbě rozpočtu je potom splacení nutných věcí – dluhy, nájem, daně a až nakonec je potom utrácení, které není nutné. Jinými slovy na první místo dávám to, co nemusím a až pak co musím. Tím není řečeno, že si nemám za peníze dopřát hezké věci, dovolenou a nevím co dalšího, co není nezbytné ale co potěší, nicméně toto se nesmí stát tím, co mě v konečném důsledku začne táhnout ekonomicky ke dnu.
Závěr: Na penězích se často ukazuje náš vztah k Pánu Bohu, protože dáváním se učím víře, že Bůh se postará o oblasti, o které jsem díky dávání přišel. Jak známo na dvojí jsme nesmírně citliví – na „náš“ čas a na „naše“ peníze. PB nám slibuje, že to, co mu dáme, požehná. Požehnat nemusí znamenat rozmnožit, ale požehnat – tedy že se k našemu počínání přizná. Druhá věc – právě na financích se učíme tomu, čemu se v Bibli říká moudrost. Ať nám ji PB dává i v této oblasti.