Porno

Když jsem zvolil toto téma, pak jsem se setkal s reakcí „a patří toto na kazatelnu“? Nejen vztahy, ale dokonce sex! Navíc před pár měsíci zde zaznělo kázání na téma Juda a Támar, které se týkalo rovněž vztahů a dokonce lidské sexuality. Nechci se vést na vlně populismu a přitahovat lidi líbivými postelovými tématy. Zároveň kdyby z 52 kázání za rok byla dvě na toto téma, pak se snad až tak nejedná o nějaký trend. Jiná věc je, jaká mají být témata kázání. Probírali jsme na začátku roku kázání na hoře, nyní od Valentýna máme sérii o vztazích. Jenže patří do této série sexualita? Nebo dokonce porno, tedy pokřivená sexualita? Myslím, že nepatří, pokud se jedná o téma, které je okrajové. Jenže jedná se o téma okrajové? Ještě před tím, než se podíváme do některých textů Písma, podívejme se do některých statistik.

30% všech internetových stránek se týká porna, každý čtvrtý požadavek na vyhledávání je ohledně porna, 35% všech stažení za měsíc se týká porna, 43% uživatelů internetu se dívá na porno. Údajně každý druhý křesťan – muž, sleduje pravidelně porno a 28% žen. Děti již ve věku kolem 11 let mají pravidelně přístup k tvrdé pornografii a nejobsáhlejší skupinou diváků porna jsou kluci ve věku mezi roky 12-17. (IFR, 2006). 68% mužů sleduje porno jednou týdně. Mohl bych pokračovat, ale více nejdete na stránkách ne-pornu. Nejen z těchto statistik vidíme, že se jedná o problém a to problém naprosto zásadní, který ničí lidské životy a vztahy. Pokud ovšem považujeme porno za jev nežádoucí.

Jenže nejedná se pouze o obrázky, ale o mnohem hlubší problém, který nesouvisí jen se sexem, ale s naší sexualitou, tedy s tím, kdo jsme jako muži a ženy a kde hledáme úlevu na duši, úlevu před stresem, možná kam utíkáme ve svých snech.

Hned na počátku Bible je text, který snadno přehlédneme, ale který má zásadní význam.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Gn 1, 27 - 28

A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. Gn 2, 22 – 25

Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Gn 3,16

První prohlášení poté, co je stvořen člověk, je, že je stvořen „k Božímu obrazu“. Nemyslí se, že vypadá jako Bůh, ale že má vlastnosti podobné jako Bůh. Je schopen myslet, tvořit a milovat. Dále je schopen vztahu, kdy odráží dokonalost trojice. Církevní otcové používali pro vztah trojice výraz „perichoreze“, což doslova znamená „být uvnitř jeden druhého“. Pokud čteme toto slovo pozorně, slyšíme v něm choreze, což připomíná slovo choreografie nebo jak některé slovníky překládají cyklický pohyb, v přeneseném smyslu dokonce tanec. Protože je Bůh trojjediný a nikoli jedno-osobní, může disponovat nejen svrchovaností, mocí, ale i láskou, která je v dokonalosti uvnitř trojice a která je vyjádřena právě onou chorezí, nebo přeneseně tancem. Láska a vztah je základem člověka stvořeného k Božímu obrazu.

Text pokračuje, čteme jako muže a ženu je stvořil. Tak, jak v trojici je rozdílnost v jednotě, tak stejné platí o muži a ženě. Jsme jiní – toto zní jasně, ale všimněme si, jak moc v toto dnes tápeme, kdy sice víme, že jinak vypadáme, ale v čem dalším jsme ještě jiní? Žena zvládne tradiční mužské role, dokonce je to dáváno k dobrému a dokonce se to někdy i očekává. Dokonce ke svému oplodnění nepotřebuje muže. Potřebuje spermie, ale ty do ní mohou být aplikovány bez mužovi přítomnosti.

Nicméně základním odrazem Boha je láska a vztah. Prvním úkolem, který muž a žena dostávají, je ploďte a množte se. Tento příkaz se týká sexuality. Když čteme SZ, pak mnoho příkazů se týká ochrany pohlavního života. Možná by někdo řekl, že je tam toho příliš. Proč? Jedna z odpovědí je v pohledu na ostatní národy obklopující Izrael. Se sexualitou se čarovalo. Lidé cítili, že v této oblasti jsou jako bohové, protože mají možnost dávat život. Zároveň věřili, že určitými rituály toto mohou ovlivnit nebo ovlivnit božstva. Hospodin ale sexualitu vymezuje a chrání, protože pokud se tato oblast vymkne kontrole, stává se silou destruktivní a doslova silou smrtící.

Další text ukazuje na to, že poté, co Bůh stvoří muže a dá mu ženu, ti se stávají jedním. V narážce na přirozenost nahoty se ukazuje, že sexualita není problém. Jenže pak přijde hřích, muž a žena se zakryjí, poznají, že jsou nazí. Jeden z důsledků pádu je popsán ve slovech „budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout“. Muž vládne nad ženou – mimochodem mnoho když se díváme do statistik, pak mnoho pornografického průmyslu je spojena s vládou mužů ve smyslu násilí na ženách. 95% veškerého domácího násilí je pácháno na ženách. Přesně podle textu v Genesis.

Stručně řečeno, jednou z oblastí, kam hřích dopadl nejvíce, byl vztah muže a ženy a zároveň lidská sexualita, která se vymkla kontrole.

V dějinách se objevila celá řada postojů k sexualitě. Zde je několik hlavních. Sex je přírodní pud, něco jako jídlo, pití nebi spánek, tedy jedná se zcela přirozenou potřebu, kterou je stejně jako jídlo potřeba naplnit. Pokud se nenaplní, člověk je poznamenán – podobně jak by ho poznamenala dlouhodobá absence jídla. Tak jako je třeba vyzkoušet různé kuchyně, je třeba experimentovat s jídlem, je třeba experimentovat se sexualitou. Toto není možné naplnit v manželství. Druhý pohled se dívá na sex jako na něco nečistého, jako na protiklad racionálního uvažován a naší duchovní podstaty. Jedná se o nutné zlo, které je třeba k rozmnožování. Třetí pohled je možná nejvíce blízký současnosti – sex je prostředek sebevyjádření, je zde k uspokojení a seberealizaci ať ho praktikujeme jakkoli (virtuálně či reálně) a s kýmkoli. Obecně se má za to, že druhý pohled je nejbližší pohledu křesťanskému. Jenže ani jeden ze tří pohledů není pohledem biblickým.

Jak se na sexualitu dívá Písmo? „Muž přilne nebo připojí se ke své ženě“. Přilne, doslova znamená závaznou smlouvou se spojit v jedno. Jinými slovy nám Bůh říká, nelze se s někým spojit fyzicky, když se s ním nespojíte citově, sociálně, ekonomicky a právně. Nemůžete být před někým nazí fyzicky, když před ním nejste nazí a zranitelní ve všech ohledech života. Někteří sexualitu přirovnávají k obnovování smlouvy. Vychází to ze SZ pohledu, kdy Bůh poté co byla smlouva uzavřena stanovoval i slavnostní podmínky obnovování smlouvy. Pochopitelně v sexu mimo manželství, v pornografii není co obnovovat. Pak je zde ještě jedno důležité slovo – své ženě. Ne k ženě, ale ke své ženě. Od pádu ale vidíme posun, který bychom mohli vystihnout vynecháním své. Muž přilne k jakékoli ženě, která ho přitahuje a žena bude dychtit po jakémkoli muži – pokud jí muž přitahuje. Touha spojená se sexualitou nadále zůstává, ale najednou se neomezuje na manželku, na manžela. A právě pornografie ale i různé časopisy, seriály, filmy ukazují jiný obraz sexuality, než Písmo. Především ten který tvrdí, že sex je něco jako kuchyně nebo že je zde především jako prostředek sebevyjádření.

Bůh při stvoření zasazuje sexualitu do kontextu jednak vztahu – jako muže a ženu je stvořil a jednak spolupráce  - žena pomáhá muži v jeho úkolu, který mu dal Bůh. Nebo obecněji – muž a žena spolupracují na úkolu, který jim byl svěřen. Je to jednak výchova dětí – množte se a jednak práce. Obojí má jeden zásadní problém. Když vidíte druhého člověka doma, nevyspalého, při střetech s dětmi, při jeho stárnutí, prostě v situacích, které ho ukazují nikoli na pódiu, ale pod pódiem, najednou vás naštve, vadí vám jeho postoje…

Pornografie, ale i nejrůznější seriály a literatura nám ukazuje jiný rozměr sexuality a to takové, která funguje bez vztahu, bez práce, kde stačí přilnutí, dychtivost, při které se nemusíte obtěžovat vztahem.

Toto víme, jako křesťané zhruba víme, co je správné, jenže jak známo vědět často nestačí. Potřebujeme se změnit. Jenže jak? Platí nějaký obecný návod?

Musíme svému srdci říkat pravdu. Jednak o tom, že sex nemůže naplnit naši nejhlubší potřebu spočinutí. Pouze setkání s Kristem vyplní prázdnotu našeho srdce a nakonec i dá naši sexualitu do správných souřadnic. Zároveň ale je třeba říkat pravdu i v oblastech, které jsou těžké, které máme tendenci ignorovat. Pokud prožíváme porážky, pravděpodobně si sami nepomůžeme. Kniha Přísloví hovoří o pokušení s „cizí ženou“ a rada je stejná, jako dává Pavel. Jde-li to, utíkej od tohoto pokušení, nezahrávej si s ním. Pak je pozdě. Odstřihni se od toho, co tě svádí k nečistému myšlení. Zkus být někomu vykazatelný. Vystav se působení evangelia, které hřích nezlehčuje, ale zároveň nevede k sebemrskačství a utápění se v pocitu viny.

Je třeba vytvářet komunitu, kde se nastavují Biblické normy a kde je možné o těchto oblastech hovořit. Jako křesťané jsme ve dvou extrémech. Buď rezignujeme na Písmo a snižujeme jeho nároky tak aby nám vyhovovaly, nebo nikoli, ale bojíme se o těchto věcech mluvit.

Přemýšlejme nad tím, čím sytíme svoji mysl, na co se díváme, co do sebe vpouštíme. Nezabráníme nečistým myšlenkám, ale nemusíme si je hýčkat.

Zároveň zůstává otázkou, co když jsem singles. Jakkoli není snadné být sám, manželství není nejvyšší meta života. Četl jsem následující myšlenku: Rozdíl mezi křesťanstvím a judaismem a dalšími tradičními náboženstvími spočívá v tom, že křesťanství přichází s myšlenkou svobodného stavu jako možného životního stylu pro své následovníky. Proč je to tak? Protože evangelium umožnilo lidem přestat dělat z manželství modlu. Dříve byla naděje v dětech. V křesťanství a životu v celibátu došlo k tomu, že lidé ukazovali, že jejich naděje je v Bohu a zároveň že plnohodnotný život se dá žít i bez partnera. Žel společnost udělala ze života svobodných jakýsi plán B, což je ale proti duchu Nového zákona.

Každé požehnání má strašně blízko k prokletí. Každá radost má strašně blízko k bolesti. O sexualitě toto platí snad ještě trochu více.

V Římanům čteme, že máme vydávat svoje těla PB. Čekali bychom svoje duše, srdce, ale nikoli těla. Jenže i tělo je součástí naší identity a proto je třeba tuto výzvu brát vážně. Pokud v této oblasti prožíváme zápasy, nestyďme se je otevřít….