Motivace

Slovo motivace pochází z latinského „movere“ z kterého je i anglické „move“ – tedy hýbat se, pohybovat se. Motivace je tedy určitá síla, energie, která nás tlačí dopředu. Klíčovou otázkou potom není zda nás vpřed tlačí nějaká síla, ale jaká je ona síla. Může se jednat o lásku, ale i nenávist. O vděčnost nebo pomstychtivost, o touhu pomoci nebo touhu vyniknout. Víme, že skutek nakonec není hodnocen pouze podle toho, zda jsme jej vykonali, ale i podle toho, z jakých motivů jsme jej vykonali. Tedy co nás k tomu vedlo. Zároveň je ale příznačné, že Ježíš často hodnotí skutek jako takový – tedy když hovoří o tom, že jsme někomu podali sklenici studené vody, potom to hodnotí jako dobré. Např. ve známém podobenství o Samaritánovi hodnotí skutek pomoci a nezabývá se co k tomu Samařana vedlo. Prostě ho vedla vidina toho, že někdo má problém a tedy je potřeba pomoci. Nevíme, zda u toho Samařan prožíval nějakou vášeň nebo jak bychom řekli „co cítil“.

Nicméně dobře víme, že pokud něco dlouhodobě děláme z povinnosti, potom tomu chybí šťáva. Poslechněme si následující příběh: Představme si rolníka, který celý den orá. Už moc nemůže, ale jede dál a dál. Najednou radlicí pluhu narazí na starý hrnec. Když ho otevře, zjistí, že je v něm poklad. Problém je, že ale pole není jeho, proto mu nepatří ani peníze. Nejdříve tedy musí koupit pole. Půjčí si k překvapení všech peníze (lidé si říkají jak to vrátí?). Nakonec pole koupí, jde pro poklad a koupí si krásný dům a větší pole. Podobný příklad je popsán v Bibli. Matouš 13:44 "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

Pointa tohoto podobenství je v tom, že poklad nalezený na poli mnohokrát přesahuje „jistoty“, které rolník má. Zároveň ale aby získat poklad, musí riskovat – tedy svoje jistoty. Protože zjistil, že poklad, který objevil má velikou cenu, je ochoten riskovat nebo našimi slovy, má motivaci udělat krok do nejistoty.  Najednou má novou vášeň. Slovo vášeň znamená „být něčím uchvácen“ a právě vášeň je důležitou energií duše. Ona „energie duše“ tedy to co ho motivuje, či žene dopředu, se pro rolníka stává poklad, který je zde přirovnáván k Božímu království. Slovo vášeň má společný latinský základ – passio, znamenající utrpení. Když se díváte na hráče na klavír, potom nerozumíte proč se tak dře „trpí“ – protože svůj nástroj miluje a to co nám připadá jako utrpení, pro něj utrpení není. Utrpení by to bylo, kdyby to dělal jen z musu. Stejné například ve sportu – desítky hodin na hřišti nedávají smysl člověku, který se sportu nevěnoval. Toto platí v každé činnosti. Vášeň či zaujetí nakonec překoná nesnáze, překážky, bolest, ústrky.

Jenže je zde jisté nebezpečí. „Technika, kterou proti nám uplatňuje život tkví v tom, že nám na začátku strašně moc slibuje. Toto nekonečné zaslíbení, které dodává člověku vzpruhu a odvahu především v pubertě, ale v celém prvním období života tkví v tom, že člověk odhaluje nové věci, navíc disponuje silami jich dosáhnout a z těchto věcí dělá objekt své vášně.“  (R. Guardiny, Životní období). Pesimisté říkají, že člověk musí být zlákán, aby se dokázal vrhnout do neznáma života (Schopenauer) a my musíme dodat, často do oblastí, které pro život mají jen malou hodnotu.  Člověk se vrhá do kariéry své a svých dětí, do zvyšování svých známostí, do vztahů, do cestování – vše je nové, zajímavé, neozkoušené. Vše přislibuje naplnění, radost, úspěch atd. B. Manning ale toto nazývá „klíčem k pochopení ubohosti našeho života“ – tedy že člověk podlehne nebo uvěří, že tyto, jak říká „tretky kolem nás“, nám skutečně mohou dát štěstí. Život jde dál a najednou se vynoří to, čemu staří Římané říkali „taedium vitae“, tedy určité zklamání z toho, do čeho člověk vkládal takové naděje. Najednou se člověk otočí zpět a zjistí, že mnoho oblastí, do kterých vrážel tolik energie za to nestály. Jenže je pozdě. Když učím na U3V někdy se mi stává, že za mnou přichází starší lidé se slovy „toto by měli slyšet naše děti nebo my, když jsme byli mladší“. Jinými slovy byli jsme motivováni jít určitým směrem, ale zpětně vidíme, že to nebylo to pravé.

Mnozí kazatelé si kladou otázku jak motivovat lidi ve sboru, jak v nich probudit vášeň pro Boží království. „Problém“ v tom, že nemohou použít metod, jako v práci. Skoro všichni v našem sboru jsme zaměstnanci – tedy na různým úrovních plníme úkoly, které nám dává náš šéf. Někteří jsou podnikatelé a tedy je zcela na nich, zda budou usilovat o další zakázky. Jaká je vaše motivace těch prvních – tedy zaměstnanců, dělat co se od nich chce? Láska a oddanost firmě? Oddanost šéfovi? Možná, ale též (a asi především) potřeba přinést domů peníze a tlak šéfa. Představte si, že vám zítra šéf řekne vyplň mi tenhle formulář a vy mu odpovíte – já nemám dar administrativy. Pán mě k tomu nedal pomazání svým Duchem…. Pokud podnikáte, nemusíte zítra ani pozítří vstávat, nemusíte zapnout mobil, ale na konci měsíce přijde inkaso… Tedy ať chcete nebo ne, musíte konat své úkoly, protože máte strach o živobytí. Pak žijete doma, kde též máte jisté nároky. Ty plnit nemusíte, ale oni vás dostihnou.

Jste-li křesťané, máte další rozměr života a tím je služba Pánu Bohu. Rozdíl je v tom, že k té vás nikdo nenutí – tedy žádná negativní motivace. Nestojí nad vámi žádný šéf, žádný finanční postih. V práci musíte, ve službě Bohu můžete. V práci vás to může být nepříjemné, ale nakonec to je váš problém a pokud se vám to nelíbí, můžete dát výpověď. Ve službě PB můžete a pokud je vám něco nepříjemné, není problém toho nechat. Pokud je na vás někdo nepříjemný, není problém mu povědět „tak si to dělej sám“. A protože jen můžete, potom jsou pouze tři možnosti – buď neděláte nic (důvodů se nejde celá řada), nebo sloužíte ze špatných motivů (strach, pocit viny, snaha si něco dokázat) nebo sloužíte, protože máte v sobě vášeň pro Boha. Protože jste jako člověk, který našel perlu na poli. Najednou jde vše pryč. Vše ostatní je jen tretka.

Dám vám několik příkladů, které jsem nejen slyšel, ale se kterými jsem se setkal. Nedávno jsem se setkal s jedním mužem, který vydělává hodně peněz. Obrovskou část věnuje na Boží dílo, podporuje mnoho projektů. Jak mi říkal – peníze jsou pro něj ničím v porovnání s Božím královstvím. Jeho služba je podporovat tím, co vydělá především misii. Asi před dvěma týdny jsem se setkal s člověkem, který vede řetězec několika velkých obchodních domů na Moravě. Tento muž pravidelně vede skupinku, káže a věnuje se několika lidem ve sboru. Zde je ale třeba podotknout ještě jednou věc – má autistického syna. Nikdy jsem od něj neslyšel kňourání nad těžkostí osudu ani nic podobného. V jedné stanici CB žije žena, která je samoživitelka. Muž ji opustil při narození pátého dítěte. Znám její plat – 13000 hrubého plus pochopitelně nějaké přídavky. Tato žena vede několik misijních dětských klubů, přichází k ní mnoho návštěv… Nedávno jsem dělal jeden velký projekt k člověkem, který mi velmi pomohl. Udělal za mě smlouvy, různá další nepříjemná jednání. Když akce skončila dozvěděl jsem se, že asi za 14 dní jde na operaci, že má těžce nemocného partnera a že mu hrozí, že ho vyhodí firmy, kterou šéf nechal vytunelovat. Když jsme spolu akci připravovali, neřekl mi o tom všem ani slovo. Jen když bylo po vše, tak si mě vzal stranou a nesměle se mě zeptal, jestli bych nevěděl o nějakém doktorovi pro jeho nemocného partnera… Bylo to pár chvil poté, co jsem měl evangelizační výzvu na kterou reagovalo několik lidí. Cítil jsem se skvěle, Bůh si mě použil, ale když jsem toto slyšel, bylo mi do pláče. Zároveň jsem si uvědomil, že skuteční hrdinové víry jsou často mimo reflektory.

Mohl bych pokračovat dál a dál. Toto jsou příklady z Čech, příklady lidí, kteří jsou slovy B. Menninga „uchváceni Kristem“. Když se s nimi setkáváte potom a nějak tak mimo řeč se dozvídáte o tom, jak si je PB používá, potom jejich životech vidíte onu dialektiku passion ve smyslu bolesti a zároveň passion ve smyslu vášně. Jenže protože jsou uchváceni Kristem, bolest, strach, požitky, značkové hadry, prestiž pro ně není tím, za čím se v životě honí. Našli perlu, poklad skrytý v poli a najednou je vše ostatní ničím. Tím není řečeno, že tito lidé se živí kobylkami a chodí pouze pěšky. Chci říci, že jejich priority se změnili. To co je příznačné, že Bůh žehná – ale žehná našim obětem, ne přebytkům.

Jenže k tomu je třeba mít nějaký základ.  Pokud základ chybí, stávají se z nás buď prázdní aktivisté nebo lidé jejichž hodnota je postavena pouze na výkonu a kteří tedy investují jen do toho, za co budou oceněni. Co je ale oním základem? Co může vytvořit onu sílu – motivaci, která přesměruje naší vášeň? Je to láska a z ní plynoucí sebepřijetí. Tedy láska jako základní motivační faktor. H. Nouwen píše: „Jsi milovaný  a já doufám, že uslyšíš tato slova, jako by byla vyřčena s veškerou něhou a silou. Mým jediným přáním je, aby tato slova zněla v každém zákoutí tvé bytosti – jsi milovaný. Naše skutečné já, které je zakotveno v této realitě, nepotřebuje ani trubku, která by ohlašovala náš příchod, ani křiklavou tribunu, jež by přitahovala pozornost druhých lidí. Vědomí, že jsme milovaní, je naší identitou, jádrem existence, osa naší existence.“ H. Nouwen: „Mnozí duchovní velmi zápasí s pocitem bezcennosti. Dobře vědí, že svět církví nežije a nejen svět – i mnoho věřících. To, co pro duchovní jádrem, pro jejich okolí něco jako koníček.  Pokud nespočinou v jistotě, že jsou milovaní, nemohou pokračovat ve službě nebo upadnou do pokušení vykazovat výsledky za každou cenu, investovat do oblastí, za které budou chváleni. Najednou se duchovnímu stane, že odvozuje svoji hodnotu z úspěchu sboru, matka z úspěchu svých dětí, otec z výše přijmu.“ Najednou je naše motivace převrácená. Co ale vyznávají apoštolové?

2 Kor 4:1 A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti.

2 Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí.

3 Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě.

4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

5 Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše.

6 Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

7 Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

8 Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích;

9 jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.

10 Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.

11 Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.

12 A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.

13 Ale máme ducha víry, o níž je psáno: 'Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil' - i my věříme, a proto také mluvíme,

14 vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.

15 To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží.

16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

17 Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy

18 nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.

A tak zatímco druzí získávají pocit důležitosti z toho, jak hezky vypadají jejich nádoby na povrch, apoštolové vyznávají, že jejich radostí je to, co je uvnitř – konkrétně že jsou v rukou milujícího otce a proto je nic a nikdo nemůže zlomit. Jejich identita není ohrožena. Příběh str. 94 - 95

Asi víte kam tento příběh míří – pokud nemáme hlavu v klíně otce, naše motivace bude vždy pokřivená. Naše služba bude dřina nebo prostředek k tomu sobě či okolí něco dokázat. Nepatrná kritika nás zdrtí a naopak chvála vynese do nebe. Z toho se nedá dlouho žít a sloužit. Nakonec dříve či později skončíme.

Uvědomuji si, že i tento sbor pokud má jít dopředu, potřebuje lidi, kteří mají motivaci jít, lidí, u kterých vášeň přehluší strach z oběti. Toto není v lidských silách naordinovat. Jediné co mohu přát je, abyste našli … vášeň.