Energie místa

Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'" Mt 4, 5 - 7

Energie místa?

Přemýšlel jsem nad tím, proč Matouš zaznamenal, že si satan vzal PJ na vrchol chrámu, proč je zde zdůrazněno místo, kde se děj odehrál. Proč to není v dalším pokušení, kde Ježíše bere satan na „jakousi horu“ – proč ho nevzal třeba na horu Sinaj?

Celé pokušení je vlastně o tom, že pokud se Bůh – Otec skutečně stará o svoje děti, potom by se jim nemělo nic stát. Tuto věc sděluje satan PJ na vrcholku chrámu, ve svatém městě. Tedy v místě, kde Izrael prožil hodně Božích dotyků, hodně Božího požehnání. Na mnoha místech SZ byste se dočetli, jak důležitým místem byl pro Izrael Jeruzalém. Možná, že i vy máte nějaké místo, kam se rádi vracíte, protože se na něm stalo něco, co je vám drahé. Kdybyste se mně zeptali, kde jsem poprvé řekl svojí současné ženě, že bych s ní chtěl chodit, tak bych vám odpověděl zcela přesně. Jedná se o místo jako každé jiné, ale pro mne má zcela jedinečný význam. V Praze existuje místo, kde jsem v 18. letech prožil Boží milost. Byla to iracionální a silná zkušenost. Prostě zkušenost, že mne má Bůh rád. Místo to není hezké, ale vím, kde se to stalo a jak vypadá, mi vlastně nevadí.

Problém je, že když se na tyto místa vracím, tak v nich nezůstala žádná energie, která by mne dobila. Dál musím pracovat na svém manželství, manželské diskuse neřešíme tak, že se vrátíme na místo, kde jsme se seznámili, abychom dobyli baterky.  Jediné co dělám je, že si v mobilu uchovávám některé SMS, které považuji za milé nebo důležité. Jedna SMS mne dostihla na jakémsi kempu Atletů – Davide, jsem těhotná, ale ještě to nikomu neříkej. SMS zůstala, ale musím dál pracovat na výchově. Prostě žádné místo ani akce ani nic jiného vám nedá jakési automatické požehnání. Můžete a dokonce si máte připomenout – ano tehdy se to stalo, ale tím to končí. Satan ale JK Kristu říká něco jiného – Ježíši, jestli tady Bůh žehnal vždy, měl by to udělat jaksi automaticky i teď. Jenže poznání Boha, setkání se s ním není dáno místem, ani nějakou technikou, ale naší ochotou a otevřeností na jeho vedení. Mnohé organizace, církve ale i rodiče dojeli na to, že nebyly schopní nově hledat Boží hlas, nově se ptát co ode mě Bože chceš. Proto ustrnuly a časem se dostali do naprosté izolace. Stejně tak když dětem budete předávat víru, nikdy jí nezakonzervujete a v konečném důsledku nic nenahradí jejich osobní rozhodnutí… Toto místo jim víru nepředá zcela určitě.

Energie lásky?

Asi víte, že poslanci čas od času diskutují o zákonu o zrušení tělesných trestů. Důvodem mj. prý je, že naše země je zemí s velmi vysokým procentem dětí, které jsou oběťmi domácího násilí. Nechci nyní hovořit o tom, zda je správné tělesně trestat vlastní děti. Osobně si myslím, že to správné je, ale mám za to, že existuje horší trest nebo násilí na dítěti, který ale není postižitelný zákonem. Mám na mysli, když dítěti řeknete – nejsi moje dítě, nechci tě, nejsi můj syn, dcera, jdi pryč, jdi ode mne. Toto ale nedokáže potrestat žádný zákoník, za to se do vězení nechodí a chodit nebude, přesto se jedná asi o nejhorší věc, kterou může rodič udělat dítěti. Komunikuje mu totiž následující: Nikdo tě nechce, nikdo tě nemá rád. Pokud vaše děti malují, potom asi znáte obrázek, kde jste vy a vaše děti. Představte si, že obrázek roztrháte s komentářem, aby tyto banality nemalovali. Satan o všech těchto našich otázkách věděl, věděl, jak moc potřebuje někomu patřit ať je nám pět nebo padesát. Proto se ptá, skutečně tě má tvůj Otec rád? Nenamaloval jsi ten obrázek špatně? To by chtělo nějak dokázat ne?  Skoč a pak ti uvěřím, že to tvůj otec s tou láskou myslel vážně. Jenže s touto taktikou přichází i dnes. Přichází za tebou a říká ti – skutečně patříš Ježíši? Skutečně jsi jeho dítě? Ty si fakt myslíš, že tě miluje?  A jak ti to dokázal? Vzpomeň si, jak hřešíš, vzpomeň si, co se ti v životě stalo. Vzpomeň si na všechny křivdy, ústrky, bolesti, na oblasti se kterými si nevíš rady, na rozvod svých rodičů, na tisíce malých i velkých věcí, které se ti přihodili a které bolí. Možná různé bolístky a bolesti jsou důvodem, proč nemůžeme uvěřit v Krista. A tyto bolesti občas bolí nebo boleli moc. Závěr potom je… ne – takhle se otec ke svým dětem nechová. Nebo chová, ale ne milující otec! Proto Bůh není Bohem láska. Satan cituje Žalm 91 – tento text je mi velmi blízký, protože to byl první dopis, který jsem dostal na vojnu od Chýnovské mládeže, z které je moje manželka. Byl jsem tehdy v Prešově, před sebou 23 měsíců na vojně a tak mne tento text velmi povzbudil. Přesně si pamatuji, jak jsem si přečetl dopis a na konci byla zkratka: Ž. 91. Protože jsem byl prvoročák, nemohl jsem si jen tak otevřít knihu natož Bibli. Tak jsem šel na záchod a četl nebo doslova nasával slova o tom, že mne Bůh ochrání. Díky těmto okolnostem se mi tento Žalm stal oporou během mnohých těžkých situací. Stejné je citováno Pánu Ježíši. Ježíš je po 40 denním půstu, unaven a pokušen satanem a najednou dostává stejnou injekci, jaké se mi dostalo na vojně. I já jsem se na vojně necítil moc dobře. Jen reakce moje a Ježíšova byla jiná. Já jsem se dokázal na rozdíl od Ježíše z tohoto Žalmu více radovat. Ježíš na tomto místě jakoby říkal – dej mi s tímto textem v těchto okolnostech pokoj.

Opakuje se zde stejný trik jako v knize Job. Jestli tě má Bůh rád, tak by se ti měli vyhnout problémy. Když budete číst celý citovaný Žalm, který cituje satan, potom je zajímavé, že se zde píše i o zápasech – cituji: „V soužení s ním budu.“  Jinými slovy – to, že jsi Boží dítě, se projeví tím, že s tebou budu, ať jsi kdekoli – pokud ovšem jsi se mnou a pokud chceš být se mnou. To neznamená, že se nemá smysl modlit za změnu okolností. Mnozí by mohli vyznat, že se jim Bůh pomohl, jak si přáli. Na druhou stranu každý kdo chodí s Ježíšem, může vyznat – Bůh byl a je se mnou, protože jsem jeho syn a dcera. Ne vždy jsem to pociťoval, ne vždy jsem si tím byl jist, ne vždy mi byla jasná jeho vůle, ale nakonec to vím. Vím to, i když jsem si nohy o kámen občas hodně narazil a někdy možná i polámal. Nakonec nechci Boha, který mi bude odmetat kameny z cesty, ale který mne skrze kameny provede.

Sláva

Pokud by Ježíš skočil, byla by to událost. Film „Batman se vrací“ by byl napsán už před 2000 lety. Představte si, jak Ježíš lítá před zraky užaslých pozorovatelů nad Jeruzalémem. Představte si mě, jak jednou za týden jdu na Staroměstskou radnici a skočím před zraky pozorovatelů orloje. Těsně před pádem by se zjevili andělé a zachránili by mě. Když bych doskočil, řekl bych ještě je tady někdo, kdo nevěří v Krista? Problém je v tom, že podobné kousky nedělám, jenže proč je nedělal Ježíš? Získal by nehynoucí slávu, popularitu. Tohle nikdo před ním nedokázal. Myslím, že genialita tohoto pokušení, této nabídky je v ťuknutí na silnou lidskou potřebu a to udělej dojem. Udělej dojem svými schopnostmi, inteligencí, penězi, dětmi, kariérou, mocí, vzděláním a nevím čím ještě. Problém je v tom, že jedna věc jsou dary, které dostáváme, druhá potom snaha těmito dary působit na druhé. Ježíš nás neučí pohrdat tím, co umím, ale nepostavit na tom svůj život. Zároveň ten, který učinil řadu zázraků, zde zázrak udělat odmítá. Cesta k lidskému srdci totiž není z pozice slávy, moci a síly. Tyto vlastnosti vedou k obdivu, nikoli k lásce. Ježíš netoužil a netouží po anonymní mase obdivovatelů, ale po osobním setkání se s ním.

 Závěr - nic ti nebudu dokazovat

Ježíš nakonec odmítá dávat důkazy o tom, že patří svému otci. Proč? Třeba by satana přesvědčil! Třeba by přesvědčil tisíce těch, kteří četli a budou číst tento příběh. Někdy na mne Bible působí divně – když se naskytne jedinečná možnost někoho ohromit, Ježíš nad tím jakoby mávne rukou. Tam kde má udělat nějaký pořádný kousek – třeba před Pilátem, Židovskými představiteli, před Herodem, nebo zde před satanem se chová jako bezmocný člověk. Skoro se mu ani nechce mluvit. Zázraky koná před lidmi, kteří nemají vliv a jsou spíše zmatení. Proč Ježíš nic neudělá? JK hovoří o pokoušení. Tedy nebudeš pokoušet svého Boha. Co to vlastně znamená? Když potřebujete něco vyložit ve fyzice nebo v chemii potom se přímo nabízí potřeba udělat pokus. Tedy vytvořit určité prostředí, dát dohromady pár prvků a čekat co se stane. V jedné zkumavce je kyselina sírová, v krabičce piliny. Když kyselinu nalijete do pilin, něco se stane. Proč bychom tento způsob nemohli aplikovat i na Boha? Prostě když uděláš to a to, Bůh udělá to a to. Prostě vzoreček a je to…Přesně podle tohoto vzorce postupují lidé, kteří začínají svoje věty slovy, kdyby byl Bůh, tak by nedopustil utrpení a mnohé jiné věci naopak udělal…už mají vzoreček dopředu připravený, jen toho Boha tam nějak nemohou dosadit. A tak končí tvrzením, je to jasný, Bůh není. Rovnice nevyšla! Možná ale je problém jinde – Bůh se prostě do žádné rovnice nevejde. Vždy z ní vyskočí. Přesto existuje jedna rovnice, z které Bůh nevyskočí. Bůh skutečně dal příkaz svým andělům, že mě ponesou. Jenže ponesou mne všude – i v radosti, i v bolesti, i v životě i ve smrti. Kdekoli budu, mám jistotu, že jsem milovaný Boží syn či dcera ne proto, že mě nic nebolí, ale proto, že patřím Pánu Bohu.  Zároveň Bůh se nikdy nenechá spoutat do pomyslných rovnic, protože potom… už by nebyl Bůh.