Duchovní boj - spása a Boží slovo

Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. 13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14 Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' 16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte také 'přílbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'. 18 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne. Ef 6, 13 - 18

Pokračujeme v tématu duchovního boje a výzbroje, kterou bychom na sobě měli mít. Poslední dva kusy výzbroje je helma a meč. Když se díváme na výzbroj, kterou jsme si popisovali, pak jakkoli se jedná o popis výzbroje, ukazuje na jednu důležitou věc. Až na poslední část, kterou je meč a na boty, se jednalo výhradně o obranné části. Pavel v souvislosti s útokem mohl přidat luk a šíp, prak, katapult, ale píše pouze o meči. Nechci jít příliš daleko, ale myslím, že toto ale ukazuje na něco důležitého o satanovi a jeho povaze a sice, že útočí. Jinde se píše, že obchází stádo a hledá, koho by pohltil. Do Jidáše vstoupil satan (J, 13, 27), stejně tak přichází satan, aby pokoušel Joba. Tyto a další obrazy a příběhy ukazují, že se jedná o bytost, která je aktivní, která jedná a která útočí. Aktivně ničí Boží dílo, nesedí někde v rohu a nečeká, až ho pozveme, zároveň  Boží dílo ničí chytře a agresivně. Rozkládá jak jednotlivce, tak církev. Běsní vzteky, když vidí tento sbor. Nenávidí život, protože je otcem smrti. A to nejen život biologický, ale i duchovní. Když čteme o duchovním boji, čekali bychom vymítání démonů, démonické posedlosti a jistě i toto do této kategorie patří. Jenže ďábel přichází mnohem rafinovaněji. Hned po letnicích v první církvi dochází ke sporům, k prosazování sebe sama, k útokům od falešných učitelů a lživých proroků. Když jsem někdy udobřoval spory ve sborech, chtělo se mi povědět znesvářeným stranám něco ve smyslu milí křesťané jste v ďáblových službách. Když jsem se ocitl při exorcismech, tak toto nebylo třeba říkat, protože to každý, kdo tam byl, viděl. Jenže zde se jednalo o milé bratry a sestry. Zní to hrozně, ale komu slouží rozdělení sboru, církve, nesnášenlivost mezi křesťany? Pochopitelně nejde jen o tyto oblasti, ale i o různé hříchy, jen ale chci povědět, že jsme v boji.  

Další část výzbroje je helma, přirovnávaná ke spasení. Helma byl další kus zbroje určený k obraně a helmu měly nejen Římané, ale všechny armády všech dob. Helmu navíc používáme i dnes při lyžování, na kole a dalších sportech, protože pokud je zraněna hlava, je zraněn celý řídící systém lidského těla. Helma nechránila jen před smrtelným zásahem, ale i před omráčením, které vyřadilo bojovníka z boje. Když je zlomená ruka, bolí to, ale člověk se je vědom sám sebe. Když je zraněna hlava, pak sice člověk žije, ale hrozí, že o sobě neví a tím je v boji nepoužitelný. Přilba je zde přirovnávána ke spasení.

O spáse sice mluvíme, ale poněkud opatrně, protože spása souvisí se smrtí. Týká se toho, co teprve přijde, v co doufáme, ale zároveň se jedná o neznámou věc. Zároveň ale spasení nemusí znamenat jen věčný život, ale i záchranu. A spaseni nebo zachráněni jsme byli, už když jsme uvěřili a když jsme se setkali s Kristem, když jsme byli slovy Písma přeneseni se smrti do života. Starý zákon o posmrtném životě píše málo. Mnohem více se dozvídáme až v NZ. Jedním z důvodů je, že Písmo klade důraz na to, že Boží záchrana má vliv na časný život, že Bůh a jeho spása se odráží i v tom, jak přistupujeme k práci, k výchově, ke svému tělu prostě ke všemu. Nakonec se mluví i o nové zemi, o vzkříšení těla.

Nevíme přesně, jak to bude po smrti vypadat, ale díky vzkříšení těla vidíme, že Bohu záleží nejen na naší duši, ale na celém člověku. Zároveň že Bůh nás spasil, zachránil pro věčnost, a proto tento život není to jediné, co nám zbývá. Proto si nemusíme dělat ráj na zemi. Prý ti, kdo tento ráj slibovali, přinesli peklo. Konkrétně to znamená, že pokud nedosáhnu svých snů a nestane se mi to, co si přeji, nemusí se mi zhroutit svět a s nadsázkou řečeno, nepřichází peklo. Mám svobodu od života, mám vnitřní volnost.

Přilba spasení jistě ukazuje na věčnost, na jistotu, kterou v Kristu mám, ale ukazuje i na život, do kterého se tato jistota promítá. Pokud nemáme vyřešené svoje spasení, pak příliš lpíme na životě, protože život je to jediné, co máme. Po smrti je jedno velké nic. Tím není řečeno, že vyrovnání se se svojí konečností znamená, že nechceme žít, naopak, křesťanství říká životu ano, ale znamená to, že život není jediná hodnota. A proto ho život i obětovat a to nikoli nezbytně mučednickou smrtí, ale tím, že jeho část dám do služby Bohu. Ježíš život přirovnává k zrnu, které musí zemřít, aby mohl vzejít život. Útok na přilbu spásy vidím nejen v narušení jistoty spasení, ale i v tom, když se o život příliš bojíme a teď nemám na mysli, že riskujeme a jezdíme bez pásů, nebo slaňujeme bez lana, ale lpíme na tom, co musíme vidět, zažít, procestovat, získat. Ani chvíli proti tomu nejsem, jen to nesmí být smyslem a cílem. Tím je nebeská odměna. Duchovní boj je i o tom nenechat se vlákat do pasti, že tento časný život je pro mě vším.

Poslední část výzbroje se od předchozích liší tím, že je útočná. V reálu to fungovalo tak, legionáři postupovali kupředu jeden vedle druhého a měli sražené štíty. Když se k nim a tedy k hradbě štítů přiblížil nepřítel, bodali ho a zabíjeli. Každopádně meč byla útočná zbraň a v rukou legionáře byla velmi nebezpečná. Zde je přirovnávána Duchu svatému a k Božímu slovu. Konkrétně k meči Ducha, jímž je Boží slovo. Jinými slovy nástrojem práce Ducha je Boží slovo. Duch svatý se projevuje pochopitelně různě, zároveň když Pavel mluví o duchovní zbroji, pak Duch svatý pracuje skrze Boží slovo. Proto kážeme, proto nad Božím slovem přemýšlíme, proto nad ním meditujeme.

Problém je v tom, že na Boží slovo se odkazuje každá křesťanská sekta. Známe třeba svědky Jehovovi a další různé uskupení. Ti všichni se Božím slovem ohání a nejen to, mnozí z nich si myslí, že jejich výklad je správný. Navíc se k tomu ještě ohání Duchem svatým. Když toto slyšíme, pak snadno upadneme do pocitu, že co člověk, to výklad. Co církev, to výklad. Jak to tedy je? Jak si s Písma neudělat jen nástroj pro potvrzení svých závěrů? Jak dokonce z Písma neudělat nástroj, který druhé ničí? Mnoho lidí vyrůstalo pod kazatelnou, slyšelo mnohokrát výklad Slova – tedy meč ducha a nic. Jsou tvrdí, neproměnění, někdy i zlí. Slovo, o kterém se zde píše, jako o meči ducha v jejich podání není meč, ale spíše klacek, nebo špejle. Jedna žena mi řekla „můj táta šustí Biblí, ale je to zlý člověk“.

-          Je třeba Písmo číst, přemýšlet nad ním a nechat ho na sebe působit. Většinou so nepamatujeme většinu toho, co jsme slyšeli, ale nějak na nás Boží slovo působí a nějak nadpřirozeně nás proměňuje.

-          Je třeba prosit, aby nám Bůh skrze svoje slovo dával světlo do různých životních situací.

-          Na rozdíl od sekt každým včetně toho, kdo Písmo vykládá, musí být přístupný kritice, protože víme, že poznáváme jen zčásti. Proto neexistuje nic jako neomylnost ve věcech víry, proto Brána není Strážná věž.

-          Aby slovo bylo nástrojem, který ničí Satanovy útoky, je třeba, abychom ho nechali v našich životech působit, abychom se s ním setkávali více než jen jako s inspirující, zajímavou informací, ale jako s proměňujícím slovem.

Na závěr popisu duchovního boje čteme výzvu: V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne… Pavel dovršuje popis Boží zbroje výzvou k modlitbám. U modlitby všechno začíná a končí. Pokusím se to ukázat na příkladu. Slyše jsem o vojákovi, který šel do bitvy. Dostal meč, pancíř, pás, helmu, prostě všechno, co potřeboval. Velitel mu vysvětlil, že musí stát těsně vedle dalšího vojáka, že nemá vybíhat z řady. Vysvětlil mu, jak se pohybuje želva, jak zní jednotlivé povely, kdy má jít dopředu, kdy má ustoupit, kdy má běžet, kdy se má zastavit. Když se blíží bitva, pak za ním ještě jednou přijde velitel a zeptá se ho, pomohli ti moje informace? Jsi připraven? Odpověď zní – nepomohli, ale máte to tu dobře zorganizované. Nakonec dojde k bitvě a dotyčný padne.

Obávám se, že takto to dopadne, když sbor nebo jednotlivec rezignuje na modlitbu, prosby a přímluvy. Naopak, pokud na toto nerezignuje, zbroj, o které jsme hovořili, získá na smyslu a je použitelná.

Pár aplikačních nápadů na závěr:

1.      Jak reagujeme na nenaplněné sny? Hroutí se nám svět? Pokud ano, co bych chtěl změnit?

2.      Jak se odráží jistota spasení na tom, jak žiju? Mám vůbec „jistotu spasení“?

3.      Jak se otvírám vlivu Božího slova a co bych případně chtěl změnit? Je někdo, koho při svých závěrech a hledání pravdy Písma respektuji?

4.      V kázání zaznělo: Ježíš život přirovnává k zrnu, které musí zemřít, aby mohl vzejít život. Jak toto konkrétně uvádět do života? Čemu umírat?

5.      Co modlitba, která naši zbroj má dovršovat?

6.      Co vás v kázáních na téma duchovní boj nejvíce oslovilo a proč?