Přípravy ke křtu
Příprava křtěnců – „povinné minimum“
(Doporučená četba – volte s ohledem na věk a vyzrálost křtěnce, pokud doporučíte něco jiného, není problém. J. McDowell - Více než tesař, T. Keller - Králův kříž, T. Keller - Proč Bůh, P. Yancey - Nekončící milost, B. Manning - Uchvácen Kristem, P. Yancey - Kauza Kristus)
Obsah:
1. Jak sdělit svědectví, co je to křest, co to znamená věřit
2. Ježíš Kristu jako: ten který miluje hříšníky, který zemřel a vstal z mrtvých a kterého máme následovat
3. Duch svatý. Jeho působení, plnost, ovoce a dary.
4. Bible a modlitba
5. Odpuštění
6. Církev a Třináctka
1. Setkání – svědectví, křest, víra
Cíl: Být schopen povědět osobní svědectví, vysvětit význam křtu a vnímat víru jako existenciální důvěru více než racionální souhlas s křesťanstvím.
Úkol: Dopředu si přečíst následující: Pavlovo svědectví u Agripy (Sk 26), Řím 6, 1 – 6, Žd 11 a připravit si svědectví o uvěření.
A. Svědectví. Projděte s křtěncem jeho svědectví, které vydával Pavel před králem Agripou. V Pavlově svědectví vidíme v zásadě tři rozměry. Co bylo před obrácením, jak se Pavel obrátil a jak Bůh poté změnil jeho život. Pokuste se, aby zhruba v tomto modu křtěnec popsal svoje svědectví.
Možné otázky: Kdo tě na tvojí cestě víry nejvíce ovlivnil? Jak bys odpověděl na otázku „kým je pro tebe Ježíš“? Jak se na tvoji víru dívají rodiče? Příbuzní? Co se u tebe po obrácení změnilo? Na čem musíš s Boží pomocí nejvíce pracovat?
B. Křest. Zeptejte se křtěnce, proč chce být pokřtěný a jak rozumí křtu. Případně s ním pohovořte o významu křtu. Pokud chcete, můžete využít následující myšlenky:
Řím 6, 1-6
Křest není magický úkon, skrze který se stáváme křesťany, ale symbol, který ukazuje k realitě, která se odehrála při obrácení. Ona reality má 4 dimenze:
- Křest jako pohřeb. Jsme pohřbeni ve smrt Ježíše Krista, což znamená, že jsme zemřeli s Kristem – starému člověku resp. hříchu. Tato dimenze křtu se týká toho, že hřích nad námi ztrácí moc. Toto neznamená, že od této chvíle již nejste schopni hřešit, že se z vody vynoří andělé a odletí do svých domovů. Křest nám připomíná, že nechceme hřešit, protože patříme Kristu, byť navzdory tomu hřešíme.
- Křest jako vyjádření co se stalo mezi mnou a Kristem. Někdy přichází otázka, jak jsem se stal křesťanem. Do jisté míry můžeme popsat určité emoce, svoje volní rozhodnutí atd. ale vztah se ne vždy dá popsat. Kdyby se mně někdo ptal na vztah ke své ženě, tak bych něco řekl, ale stejně bych nebyl schopen vyjádřit všechno. Ty nejdůležitější věci života se musí zažít – nejen popsat. Stejně tak když se člověk setká s Kristem. Křest je vyjádřením onoho hlubokého tajemství, tajemství setkání se s živým Kristem.
- Křest jako naděje do věčnosti. Křest nám připomíná jistotu toho, že smrtí život nekončí, ale přichází jeho jiná dimenze. Křest připomíná, že naše naděje má přesah do věčnosti.
- Křest jako připojení s k církvi. Křtem se připojujeme k mnohý křesťanům, kteří se před vámi setkali s Kristem a kteří se ho rozhodli následovat. Křest vyjadřuje to, že jsme se stali součástí Kristova těla – tj. církve.
Možné otázky: Kdyby se tě kamarádi, rodiče zeptali, proč se chceš nechat pokřtít, co bys odpověděl? Proč je pro tebe vůbec důležité, nechat se pokřtít? Nestačí, že jsi uvěřil? Jak chápeš propojení křtu a církve?
C. Víra. Nechte křtěnce přečíst Židům 11 a diskutujte o tom, jak se projevila víra u jimi vybraných dvou až tří lidí, kteří jsou v textu zmíněni. Dále se ptejte, jak se projevuje víra v jejich osobním životě. Dále u někoho, koho z křesťanů znají. Dejte důraz na to, že víra není především/jen intelektuální souhlas s daty, ale především důvěra. Nakonec s nimi mluvte o tom, kde chtějí do příštího setkání projevit/aplikovat konkrétně svoji víru/důvěru a při příštím setkáním tím začněte.
Úkol na příští setkání: Luk 15, 1 Kor 15, 1 – 24 a J 21, 15 - 22
2. Setkání – Ježíš Kristus
Cíl: Být schopen popsat v čem je Ježíš pro křesťanství klíčovou postavou a jak se toto odráží do každodenního života.
Doporučení: Nechat křtěnce přečíst „Více než tesař“ – pokud se tak rozhodnete, dejte mu to k přečtení už před prvním setkáním.
Začtěte setkání rozhovorem o tom, jak se dotyčnému dařilo praktikovat v uplynulém období důvěru v Ježíše (viz. první lekce)
Možné otázky: Jak se změnil tvůj pohled na Ježíše poté, co jsi uvěřil? Čím bys řekl, že se lišil, od jiných velkých lidí nebo náboženských vůdců?
Tři obrazy Ježíše
A. Ten, který přijímá a miluje hříšníky – diskutujte na otázkami z Lk 15 (klidně vymyslete další otázky)
Co mají tři podobenství v této kapitola společné?
Proč myslíš, že je v textu zmíněno, že do Ježíšovi přítomnosti přicházeli „hříšníci“? A proč to vadilo farizeům a zákoníkům?
Bylo pro tebe problém, přijít i se svým hříchem za Ježíšem? Co to vlastně znamená „přijít se svým hříchem za Ježíšem“? Nestačí jen přijmout, že mě Ježíš má rád?
Přemýšlejte nad textem: Ruský spisovatel FM Dostojevkij v románu Zločin a trest napsal: A nakonec až už vyřídí všechny, pak se i k nám obrátí: Vystupte, řekne. Vystupte opilí, vystupte nemohoucí, vystupte hanební! A my vystoupíme do jednoho, beze studu a staneme před ním. I řekne: Jste hovada! Zvířecí je vaše podoba i rod. Ale přijďte i vy! I pozvednou hlasy moudří, pozvednou hlasy rozumní: Hospodine! Proč tyto přijímáš? A řekne jim: Proto je přijímám, moudří, proto je přijímám, rozumní, že ani jeden z nich se nepokládal za hodna… A rozevře nám náruč svou a my s pláčem padneme do prachu… a všechno pochopíme! A všichni pochopí… Bože, přijď království tvé! Dostojevský vystihl to, co popisuje i náš příběh. Ukazuje na hříšníky, kteří přichází k Ježíšovi a na tzv. spravedlivé, kteří se s ním minou. Tzv. spravedlivý zřejmě měli méně vroubků, měli na štítu méně dobrých skutků, jenže tyto jistě chvályhodné věci jim vytvořili pocit, že „jsou hodni“, že díky své dobrotě mají k Ježíšovi přístup. Jak bys vlastně definoval „hřích“?
B. Ten, který za nás zemřel a který vstal z mrtvých – diskutujte nad otázkami z 1 Kor 15 (klidně vymyslete další)
V tomto textu čteme dvě klíčové sdělení: Ježíš zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. Proč jsou tyto dvě věci klíčové a jaký mají dopad do života?
Myslíš, že Ježíšovo vzkříšení je mýtus nebo historický fakt?
C. Ten, kterého máme následovat - diskutujte nad otázkami z Jana (klidně vymyslete další)
Ještě před tím diskutujte nad citátem „Jen věřící poslouchá a jen poslušný věří“. Nestačí jen „fakt upřímně věřit“?
Proč se Ježíš třikrát ptá, zda ho Petr má rád/miluje? Jak to souvisí s následováním?
Jak chceš „následovat Ježíše“ v oblasti vztahů, peněz, zaměstnání, volného času?
Čtěte Jan 21, 18 – 19. Jan naznačuje, že Petr zemře mučednickou smrtí. Jinými slovy následování něco stojí, chceš skutečně tuto cenu zaplatit? Srv. Mt 16, 24
Úkol na příští setkání: Projděte si do příště texty, kterými začíná třetí setkání
3. Setkání – Duch svatý
Cíl: Být schopen popsat význam a působení Ducha svatého v životě křesťana.
A. Působení Ducha. Seznamte se – projděte vybrané verše a u každého sdělte, jak se týkají Ducha svatého.
1K 2, 10-11, 1, 18
Ef 4, 30
1K 12, 11, Sk 16, 6-11
J 16, 13
J 16, 8
Ř 8, 26
Sk 10, 19-21
Sk 7, 9
Sk 7, 51
Ef 4, 30
Mt 12, 31
Žd 10, 29
Jehovisté tvrdí, že Duch svatý je Boží neosobní síla. Jak byste jim i na základě těchto veršů odpověděli?
Jak na základě těchto textů Duch svatý působí v křesťanově životě? Ve tvém životě? Tento bod je důležitý v tom, že ukazuje, jak Duch svatý působí v životě křesťana, proto ho nepřeskakujte.
Kdo má Ducha svatého? J 7, 37, Ř, 5, 5, 1 Kor 12, 13, 2 Kor 5, 5
Lze se stát křesťanem, „přijmout Krista“ a nepřijmout Ducha?
B. Plnost Ducha Pán Bůh nám dává Ducha v plnosti, jenže: Ef 4, 30, 1Tes.5, 19
Zarmucování ve výčtu negativních věcí, tedy to, když děláme něco, k čemu Bůh říká ne. O co se může jednat?
Uhašování ve výčtu toho, co máme dělat, tedy to, když neděláme to, co chce Bůh. O co se může jednat?
Co z obojího plyne pro život křesťana? Jak mít plnost Ducha? Jak to aplikovat v životě?
Pán Bůh nám dává plnost Ducha a zároveň nás naplňuje pro jednotlivé úkoly. Projděte si následující tabulku.
Jednorázové a Dlouhodobé naplnění Duchem
|
Verš |
Kdo |
K čemu |
J vs.D |
|
Ex 31, 3 |
|
|
|
|
Num 11, 25 |
|
|
|
|
Mi 3, 8 |
|
|
|
|
Lk 1, 15 |
|
|
|
|
Lk 1, 67 |
|
|
|
|
Lk 4, 1 |
|
|
|
|
Sk 2, 4 |
|
|
|
|
Sk 4, 31 |
|
|
|
|
Sk 6, 3 |
|
|
|
|
Sk 7, 55 |
|
|
|
|
Sk 11, 24 |
|
|
|
|
Sk 13, 19 |
|
|
|
|
Sk 13, 52 |
|
|
|
|
Ef 5, 18 |
|
|
|
Závěr z uvedených pasáží? Do jaké oblasti služby chceš prosit o naplnění Duchem?
C. Ovoce Ducha
Přečtěte Gal 5, 16
Pár poznámek:
- ovoce Ducha je protiklad tomu, co je nám přirozené – v. 16
- k vypůsobení ovoce Ducha potřeba moc Ducha, není v našich silách (moci) ovoce Ducha „vyrobit“.
- ovoce dozrává pomalu - stejně tak je tomu s naším charakterem
- ovoce je pod listím, není okamžitě vidět, listí je třeba odhrnout - ovoce Ducha se často ukazuje v krizových situacích
- ovoce roste jen v určitých podmínkách - ovoce Ducha poroste pouze v podmínkách modlitby, služby, čtení Písma, obecenství, svědectví
- na rozdíl od darů, které jsou pro každého jiné, je ovoce pro každého a stejné
Proč je Písmu takový důraz na charakter?
S kterými popsanými vlastnostmi nejvíce zápasíš
D. Dary Ducha
Seznam darů Ducha - 1 Kor 12, 8-11, Řím 12, 6 - 8, Ef 4, 11 - 12, 1P 4, 11
Dary lze dělit nejen na „přirozené“ a „nadpřirozené“ ale i na „dary řeči“ a „dary samaritánské“ (láskyplné pomoc potřebným).
Několik vlastností
- jsou pro obohacení těla - církve
- každý má nějaký dar
- jejich výčet není celý
- všechny trvají dodnes
- neexistují důležitější a méně důležité dary
- v některých uvedených textech je v úzká spojitost s láskou
- máme o ně "horlivě usilovat"
- nejsou známkou duchovnosti - 1 Kor.1:6 vs. 1 Kor.3:1
- žádný z darů nemusí mít každý
- nikdo nemá všechny
Máš některý z uvedených nebo i neuvedených darů Ducha?
Chtěl bys některý?
Proč jsou pro církev tak důležité?
Znáš někoho, kdo některý z Darů ducha má? Jak se to projevuje?
Úkol na příští setkání: Přečíst si Žalm 119 s tím, co otázkou co tento Žalm říká o Božím slově
4. Setkání – Bible a modlitba
Cíl: Být schopen vidět důležitost Písma a modlitby v životě křesťana a zároveň vidět, jak důležité jsou návyky si Bibli číst a modlit se.
A. Bible
Diskutujte nad následujícími texty
· Luk 16, 19 – 31
Co myslíte, že znamená Mojžíš a proroci?
Co tento text vypovídá o důležitosti Bible?
Proč si myslíte, že Bůh nechtěl dát bratrům boháče více důkazů o pekle?
Co tento text může znamenat pro naší situaci?
· 2 Tim 3, 16 - 17
Řekněte svými slovy k čemu je Boží slovo užitečné. Popište v krátkosti každou uvedenou oblast.
· Žd 4, 12 - 13
Jak bys vysvětlil, že Boží slovo rozsuzuje touhy srdce?
Někdy hovoříme o tom, že touhy srdce rozsuzuje Bůh skrze svého Ducha. Jak bys tento fakt srovnal s tím, že ono rozsouzení dělá Bible?
Jsou lidé, kteří Bibli čtou, a přesto to s nimi zjevně nic moc nedělá. Bible totiž není jakýsi magický spis, s kterého vyzařuje jakási nebeská aura. Kde vidíš důvod toho, že ne vždy s námi čtení Bible něco dělá? Jak tento smutný fakt změnit?
Kolik času týdně průměrně strávíš nad Biblí?
Co ti brání (pokud ti něco brání) v tom, abys Bibli četl (místo, čas, priority atd.)
Když hledáš Boží vůli, jak moc se díváš do Bible?
Když čteš Bibli, který z následujících způsobů je ti nejbližší?
· Meditace nad Biblí – čtení kratších oddíl s modlitbou a přemýšlením nad Písmem
· Zběžné čtení – čtení Bible jako když čtu knihu
· Čtení a učení se veršů zpaměti
· Studium – podtrhávání, promýšlení souvislostí atd.
Myslíš, že jsou potřebné všechny čtyři způsoby nebo se ti zdá některý z nich zbytečný? Proč ano, proč ne?
Jaký krok byste chtěli v příštím týdnu udělat k tomu, abyste více žili s Božím slovem?
Na příštím setkání se podělte o to, jak se vám to podařilo.
B. Modlitba
Čtete následující texty a sdílejte se, co říkají o modlitbě a o tom, jak se vám tento druh modlitby daří praktikovat:
Mt 26, 41
Lk 6, 28
Ko 4, 3
Jk 5, 16
1 Te 5, 25
Ef 6, 18
Ž 22, 24
Ž 150, 1
Ž 99, 5
Jk 5, 16
· Diskutujte na Mt 6, 5 – 8
Proč Ježíš spojuje modlitbu s tím, abychom nemluvili naprázdno?
Proč Ježíš spojuje modlitbu s tím, abychom se nedávali na obdiv?
Jak souvisí modlitba s odpuštěním druhým lidem?
· Čtete a diskutujte nad Lk 18, 1 – 8
Co je v tomto podobenství základním poselstvím?
Jak se nám daří být v modlitbách vytrvalí?
Proč Ježíš spojuje vytrvalost s vírou?
Za co dlouhodobě modlíš? Za co dlouhodobě Boha chválíš?
Co nás Bůh skrze modlitbu učí?
· Když se modlíš, nezapomínej, že modlitba není jen nebo především prosba, ale i chvála, přímluva, díkuvzdání.
· Je třeba si na modlitbu, stejně tak na čtení Písma udělat čas
· Je dobré modlit se jak sám, tak s někým
Úkol na příští setkání: Pokuste se na závěr tohoto setkání domluvit na nějakém pravidelném režimu čtení Písma a modlitby. Na dalším setkání diskutujte, jak se to dařilo.
5. Odpuštění
Cíl: Jedna z nejdůležitějších oblastí života je oblast odpuštění. Proto jsem tuto lekci zařadil v rámci přípravy ke křtu. Křtěnec by měl mít jistotu, že mu nejen bylo odpuštěno Kristem, ale že i on odpustil svým viníkům.
Vraťte se k úkolu z poslední lekce a až pak pokračujte.
Každý z nás někdy zakusil od druhého člověka křivdu či nepochopení a stejně tak jsme i my – vědomě nebo nevědomě někomu ublížili. Lékem na tyto někdy hodně bolestné situace je odpuštění. Jenže odpustit není vždy snadné.
Jaká byla největší (nebo velká) křivda, se kterou jste se v životě setkali? Jak ses s tím vyrovnal? Jdeš ke křtu s jistotou, že jsi odpustil?
Proč myslíte, že je někdy tak složité poprosit o odpuštění, nebo vyslovit odpouštím ti?
Přemýšlejte nad následujícím textem
Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací… Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů… Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc. (podle www.vira.cz)
Stalo se vám někdy, že jste někoho „nosili v sobě“ – užírali se při pomyšlení na něj, přemýšleli, co byste mi řekli atd.?
Jak jste se s tím vyrovnali?
Čtěte: Mt 6, 12; 18, 21 – 22; 23 - 34
1. Přemýšleli jste někdy při modlitbě Páně nad tím, co vlastně v souvislosti s odpuštěním vyslovujeme? V této modlitbě prosíme o odpuštění, ale jen do té míry, do jaké jsme odpustili my druhým…
Nemyslíte si, že díky našemu neodpuštění se můžeme připravit – v duchu tohoto verše, o své vlastní odpuštění?
2. Co myslíte, že z této věty modlitby Páně konkrétně plyne do našich životů a vztahů?
3. Podívejme se nyní na druhý text. V rabínské tradici platilo, že když bratr proti mě zhřeší, mohu mu odpustit třikrát, pak již ne. Petr zde ukazuje svoji „velkorysost“, když trojí odpuštění zdvojnásobuje a ještě jedno přidává (navíc sedmička znamená též „hodně“ – viz. např. Ž 79, 12, Př 24, 16) Jeho otázka vlastně zní, zda odpuštění má nějaké limity. Jak byste odpověděli vy?
4. Ježíš odpovídá narážkou na text v 1 M 4, 24 o Lámechově odplatě, kdy ale text o pomstě obrací a hovoří o odpuštění. Myslíte si, že číslo zde vyslovené Ježíšem znamená počet odpuštění, přes který bychom již neměli jít, nebo něco jiného? Co konkrétně?
Ježíš svůj příklad ilustruje podobenstvím. Výklady tohoto textu říkají, že dluh „mnoho tisíc hřiven“ byl v tehdejší finančních poměrech nesplatitelný. Přesto je dlužníkovi odpuštěno. Není to od správce majetku risk? Neriskuje stejně Bůh, když odpouští nám? Co pána nakonec vedlo k jeho rozhodnutí?
5. Absurdita chování osvobozeného služebníka je vyjádřena ve verši 28 – 30. Toto chování je zrcadlem, které Ježíš nastavuje každému z nás. O co jde? Máte s něčím podobný zkušenosti?
6. Co je vlastně hybnou silou toho, abychom mohli odpustit my?
7. Přečtěte si poslední verš tohoto podobenství a přemýšlejte, jak souvisí s modlitbou Páně.
8. Pokuste se chvíli o samotě přemýšlet nad přečteným textem a modlete se za ty, kdy vám ukřivdili a za ty, kterým jste ukřivdili vy. Buďte co nejvíce konkrétní.
Pár myšlenek k tématu na zamyšlení:
Kroky na cestě k odpuštění
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.
PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU,
negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.
POJMENOVAT SVÉ POCITY.
Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.
POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ
z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.
SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.
Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí" (Lk 23,34).
ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.
Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.
ŽEHNAT.
Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. Tím i křivdu předáváme Bohu.
(podle www.vira.cz)
Úkol na příští setkání: Přečíst si materiály o Třináctce
6. Církev a 13ka
Cíl: Popsat co je to církev a pochopit základní DNA našeho sboru
A. Církev
Pokud se vyjádřit, proč ke své víře potřebuješ církev. Nestačí jen upřímně věřit?
Co se ti na církvi líbí a co nikoli?
Podívejte se a diskutujte, jak se na církev dívá Bible, resp. k čemu jí přirovnává. Pokud je toho moc, vyberte jen několik přirovnání
a. Boží lid 1P 2,9, Tit 2,14
· Všechny generace
· Identita
· Vyvolení
· Oddělení
Jak se ti daří ve sboru vycházet s jinými generacemi?
Na jednu stranu jsme oddělení, na stanu druhou je úkolem církve zvěstování evangelia. Jak toto skloubit?
Zdá se ti, že náš sbor je otevřený pro hledající?
b. Tělo Kristova Ef 1, 22 1Kor 12
· Různost v jednotě
· Ochrana před méněcenností (každý orgán je důležitý)
· Ochrana před pýchou (každý orgán je důležitý)
· Ochrana před rozdělením
Pokud je církev přirovnávána k tělu Kristovu, pak každý orgán má svoje místo. Kde vidíš svoje místo ty? Čím chce ve sboru „přispět do mlýna“?
Byl jsi někdy v jiných sborech, církvích, kde byl jiný styl? Jak ses s tím vyrovnával?
c. Nevěsta Kristova Iz 54, 5-8, Ef 5, 27, Zj 19, 7
· Neposkvrněnost
· Věrnost
· Vztah lásky
· Tužba se líbit ženichovi
V církvi se máme povzbuzovat k věrnosti Kristu. Toto se děje na různých platformách (neděle, skupinky, osobní rozhovory atd.) Co ti z tohoto nejvíce vyhovuje?
Jak aplikovat v životě to, abych se především chtěl líbit Kristu? Máš nějakou radu?
d. Boží stavba Ex. 25,8 Ef. 2,21-22 1P. 2,5
· Uprostřed přebývá Bůh
· Kristus je základem
· Řád
Jak si představuješ, že základem sboru je Ježíš? Jak se to projevuje? Cítíš to v našem sboru?
Co jiného může být základem?
Není řád tím, co svazuje?
c. Boží rodina Oz.11, 1 Ef 2, 19
· Ochrana
· Zázemí – kam se mohu vrátit
· Přijetí
· Mezigenerační soužití
· „Doma“ existuje jen na jednom místě
Cítíš se ve sboru jako doma? Proč ano, proč ne?
V jakém smyslu může být církev ochranou a zázemím?
Proč je někdy tak těžké se přijímat a co s tím?
d. Boží stádo Ž 80, 1 1P 5, 1-3 Jn 10
· Závislost na pastýři
· Jednota
· Následování
Stádo jde za pastýřem jedním směrem. Jak být stádem a zároveň ne tupými ovcemi?
Jak vidíš jednotu v různosti?
B. Třináctka
Přečti si naše hodnoty, klíčové oblasti služby sboru a to, co chceme, aby nás charakterizovalo
Proč chceš být součástí tohoto sboru?
Co se ti na něm líbí, co ti vadí?
Souhlasíš s tím, co jsi četl ohledně sboru?
Máš někoho, komu můžeš svěřit svoje problémy?
Chtěl bys chodit na skupinku?
Kde vidíš svoje obdarování a chtěl bys ho využít ve sboru nebo jinde?
Klíčové hodnoty členů sboru
Autorita Bible
Věříme, že Bůh hovoří k člověku především skrze Bibli. Proto je Bible – Boží slovo, měřítkem víry a života. Proto chceme Bibli číst a studovat a to jak osobně, tak ve společenství.
Vztah s Kristem
Věříme, že každý věřící může mít vztah s Kristem. Skrze modlitby, meditaci, uctívání
a studium Bible máme možnost prožívat charakter proměňující blízkost se svým nebeským otcem. O tuto blízkost chceme usilovat.
Autentické společenství
Věříme, že každý křesťan je povolán být součástí Kristova těla – církve. Chceme se učit zodpovědnosti za naše společenství, praktické lásce a společnému uctívání Boha. Tyto tři oblasti chceme naplňovat v malých skupinách, ve společných bohoslužbách a vzájemné opoře v různých oblastech našeho života.
Evangelizace
Věříme, že hlavním posláním církve a tedy každého věřícího je naplňování velkého poslání. Chceme hledat různé způsoby, jak toto poslání naplnit.
Služba
Věříme, že Bůh obdaroval každého věřícího a že každý věřící je zodpovědný za rozvíjení svých darů uprostřed církve skrze konkrétní službu. Svoji službu chceme koordinovat s celkovou vizí sboru.
Růst
Věříme, že každý křesťan je povolán k duchovnímu růstu, který se projevuje především proměnou charakteru, růstem v posvěceném životě a ve vztazích. O takovýto růst chceme s Boží pomocí usilovat.
Očekávání od těch, kdo jsou zapojeni v některé službě na P13
Týmová práce – chceme Bohu sloužit v týmu, kde se mj. chceme učit vzájemné podpoře, zpětné vazbě a otevřené komunikaci. Jsme ochotni se setkat s širším týmem lidí, se kterými spolupracujeme.
Růst v charakteru a dovednostech – uvědomujeme si, že schopnosti bez charakteru mohou udělat více škody než užitku. Proto chceme prohlubovat svoji osobní zbožnost a poznání Boha. Zároveň chceme pracovat na růstu v konkrétních dovednostech nezbytných pro naši službu a to skrze dostupné semináře, školení či akce, které se týkají naší služby.
Spolupráce s vedením sboru – svoje aktivity chceme koordinovat s aktivitami celého sboru, o tom co děláme ve sboru, chceme komunikovat s jeho vedením – kazatelem a staršovstvem.
Závazek – uvědomujeme si, že sloužit Bohu znamená nést dlouhodobější závazek – tedy nejen když se nám chce a když nás to baví. Chceme Bohu sloužit, i když nás to bude něco stát. Zároveň jsme ochotni před Bohem vyslovit dobu, po kterou to či ono budeme dělat.
Modlitba – zavazujeme se, že službu, kterou budeme vykonávat, poneseme na modlitbách.
Osm klíčových oblastí práce sboru na P13
Evangelizace
Hledat způsoby jak oslovit nevěřící kolem nás (od osobních kontaktů, po různé akce). Prostě vnímat evangelizaci jako součást života sboru. Konkrétně: vytvoření MC, spolupráce s misijními organizacemi, hledání způsobů jak oslovit komunitu na P13 atd.
Inspirující bohoslužba
Pracovat na tom, aby nedělní bohoslužba byla inspirující; aby lidé věděli, že mohou očekávat kvalitní a inspirativní slovo i dobré chvály.
Sbor jako rodina
Pracovat na tom, aby sbor byl více-generační rodinou, kde lidé cítí lásku a přijetí, kde se nestydí, že mají problémy. Vytvářet společenství, kde je prostor využít svoje obdarování v co nejširší škále. Být společenstvím, k jehož zdraví a životu přispívá většina jeho členů, kde každý zná své místo a kde se každý cítí být součástí.
Křesťanské komunitní centrum
Vytvořit místo ke scházení se a k evangelizačním aktivitám, které bude jednak více-funkční, jednak esteticky hezké a v této souvislosti pracovat na prezentaci sboru navenek.
Menší setkávání
Podporovat domácí skupinky, tematické skupinky, setkávání mužů a žen s cílem prohlubování osobní zbožnosti. U skupinek potom hledat komplexní náplň. (Slovo, modlitba, sdílení, služba).
Služba dětem a mládeži
Pokračovat v práci s mladou generací a neustále hledat způsoby, jak jí zkvalitňovat
a rozvíjet (od besídky, přes dorost do mládeže)
Výchova pracovníků
Vytvářet prostředí pro to, aby členové sboru mohli využívat svoje obdarování, zároveň aby se mohli ve službě, kterou konají vzdělávat.
Založení nového sboru
Chceme založit nový sbor pravděpodobně někde na Praze 13. Nebráníme se žádnému ze způsobů zakládání sboru, chceme v tomto být kreativní a otevření na rozpoznání správného času.
Hodnoty ve společenství (co chceme, aby nás charakterizovalo jako společenství)
Otevřenost – chceme, aby se lidé mezi námi nebáli přicházet s různými názory a postoji na nejrůznější oblasti života. Zároveň ale nechceme rezignovat na hledání správných odpovědí a řešení, i když je hned nemusíme znát.
Uctivost – chceme se učit vzájemně si naslouchat, vnímat potřeby druhých a projevovat si respekt. Zároveň se ale chceme učit být k sobě otevření a v lásce pravdiví.
Odvaha – chceme být známi odvahou víry, která se projevuje konkrétními rozhodnutími jak v životě osobním, tak v našem společenství. Chceme se učit vyšlapávat cesty, které jsou zatím neprošlapané, nebát se uskutečňovat věci, které jsou nové.
„DESATERO“ JAK DÁL…
Prošli jste pár základních oblastí křesťanské víry, ale mnoho a mnoho oblastí jste neprošli. Jakkoli víra není o metodách, přesto doporučuji několik věcí, které jsou pro následování Ježíše důležité.
- Pravidelně se modli a čti Bibli.
- Navštěvuj společenství a to nejen v neděli, ale i nějakou skupinku nebo generační skupinu.
- Čti dobrou duchovní literaturu, poslouchej dobré věci na internetu (kázání, přednášky atd.)
- Zapoj se do některé služby, protože člověk není stvořen k tomu, aby jen bral.
- Najdi si nějakého blízkého přítele, se kterým můžeš sdílet svoje niterné zápasy.
- Odpouštěj a nekumuluj v sobě hněv.
- Nikdy nepomlouvej, o jazyku se v Bibli hodně píše a hodně se před ním varuje.
- Snaž se, aby tvůj život byl prodchnut vděčností. Jistě mnoho věcí nemáš, jistě budeš mít problémy, ale snaž se vidět, co ti Bůh dává.
- Mluv o své víře s jinými, nenechávej si pro sebe komu jsi uvěřil.
- Věz, že Třináctka by byla bez tebe o něco chudší. Jsme rádi, že mezi námi jsi!