Žalm 91

Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

Milí přátelé, sestry, bratři srdečně vás zdravím na těchto zvláštních bohoslužbách, kdy se jako církev můžeme díky virtuálnímu světu sejít, zároveň kdy jako jednotlivci, církev, národ a vlastně celý svět společně prožíváme nesnadné okolnosti, které nás k tomuto setkání dovedli. Když jsem přemýšlel, jak charakterizovat tuto dobu, pak slovem uvidíme. Často když se s někým bavím, tak když se pokoušíme plánovat, končíme slovem, uvidíme. Toto jsme říkali vždy, ale díky pandemii má toto slovo najednou úplně jiný nádech. Zároveň, i když uvidíme, protože se teď moc nevidíme, víme, komu jsme uvěřili a v koho doufáme. Víme, že on vidí, i když my nevidíme. A právě i díky pandemii slova o důvěře získávají nový nádech a význam.

Pojďme se nyní společně podívat na Ž 91. Možná víte, že se jedná o jeden z nejvíce zneužitých textů Bible. Záměrně volím slova o nejvíce zneužitém textu v Písmu, protože ho zneužila jedna z nejodpornějších bytostí v dějinách. Nemám na mysli Nera, Hitlera, Stalina, Mao-Cetunga nebo Gottwalda. Mám na mysli toho, kdo nejen za jejich ale i mnoha dalšími lidmi a jejich skutky stál. Mám na mysli samotného Satana. Satan text žalmu 91 vytahuje, když pokouší Ježíše na poušti. Mt 3, 5 – 6 čteme, že satan vezme Ježíše na vrchol chrámu a řekne mu, vrhni se dolů a pak cituje Žalm 91 o tom, že Pán Bůh vydal andělům příkaz, aby svoje věrné chránili. Jinými slovy říká něco ve smyslu Ježíši, stačí, abys bral Bibli doslova a nic se ti nemůže stát, protože v Bibli doslova je, že tě andělé ochrání. Navíc celý 91 Žalm je prošpikován podobnými ujištěními. Budu citovat některá slovesa, která nás mají ujistit, že se nám nic nemůže stát, je-li Bůh s námi: vysvobodí tě, přikryje tě, nic se ti nestane, vyhne se ti pohroma, vyvázneš atd. S takovýmto vybavením nebo spíše ujištěním je strach z pandemie vrchol nevěry! Jenže to samé platilo, když Ježíš stál na vrcholku chrámu a díval se dolů. Nepochybně znal Žalm 91, slyšel satanovu citaci, tak proč neskočil? Ježíš říká, že neskočí, protože nechce  pokoušet Pána Boha, ale čím by ho pokoušel? K odpovědi se dostaneme později.

Zatím jsme se věnovali Ž 91 z perspektivy Kristova pokušení. Nyní se podíváme na Ž 91 z perspektivy žalmisty. Když žalmista popisuje nebezpečí, před kterými nás má Hospodin ochránit, pak si sami zkuste vytvořit nějaké sjednocující slovo nebo souvětí. Osidlo lovce, mor, nákaza, šíp, temnota… co je zde společné? To, že osidlo nevidíte, mor nevidíte, nákazu nevidíte, šíp nevidíte, a v temnotách nevidíte. Když jsem si tyto obrazy spojil do jednoho jmenovatele, vyšlo mi hezké české slovo popisující velmi nehezkou vlastnost a to je zákeřnost. Zákeřnost nám evokuje něco nebo někoho „za keřem“, něco, co na nás skrytě číhá, my to nevidíme a nevíme, kdy a odkud to na nás vyletí. Jen tušíme, že tam někde za keřem to je. Záměrně volím slovo „to“, protože to ani nedokážeme popsat. Jediná co víme, že až nás to „to“ trefí, zasáhne, napadne, bude to bolet. A tak tušíme, bojíme se neznámého a nevíme, odkud na nás vyletí. Psychologové by nám řekli, že stav, kdy dlouhodobě tušíme nebezpečí, kdy tušíme nějaké to, je pro lidskou psychiku devastující. Když přichází jasně popsatelné a definovatelné nebezpečí, jsme schopni se krátkodobě vzepnout, připravit se, zaměřit se na obranu. Ale když nevíme, jaké nebezpečí přichází, odkud přichází, a víme jen, že nějaké to přichází, tak dlouhodobě se takový stav snáší těžko. A právě tento podivný stav jakéhosi neuchopitelna je popsán v tomto Žalmu. Stav, který je nesmírně náročný na lidskou psychiku. Zároveň vyměňme kulisy a najednou dnes stojíme ve velmi podobné situaci. Nejedná se o oko lovce, mor ale jedná se o nákazu, o jakési neviditelné to v podobě červené kuličky, které se říká virus nebo covid - 19, které přesně jak se píše v tomto Žalmu „šíří zhoubu“ a o kterých přesně nevíme, odkud vyletí. A najednou vidíme, že situaci, kterou prožíval Žalmista, prožíváme také, jen se změnily kulisy, ale nezměnil se Pán Bůh a nezměnil se člověk.

A nyní se vraťme do prvního dějství – představte si, že najednou na chvíli zmizím a místo mě přijde jiný chlapík, který bude v tomto kázání pokračovat. Volně naváže na slova tohoto Žalmu a na první část mého kázání a řekne nám, nebojte se, vám se nic nestane, k vám se covid nepřiblíží a sborů CB se covid nedotkne. Nevěříte mi? Tak si vzpomeňte cébáci na svojí starou dobrou písmáckou tradici, na to, co vás učil Adlof, Balcar. Číst Bibli! A brát ji vážně, doslova! A co je v Písmu? Pohroma se k vám nepřiblíží! Ano, nějaké problémy asi mít budete, ale nebojte se nějakých zásadních následků. Pokud by se vám něco přesto stalo, asi špatně věříte nebo nemáte útočiště v Hospodinu. No a to, že tenkrát Ježíš na podobné argumenty neskočil… divné, asi ho na chvíli přepadl strach, zřejmě ho přece jenom jeho lidství omezovalo.

Jak se s tímto dilematem vyrovnat? Jak číst tento uklidňující Žalm? Kdyby Ježíš skočil a přežil by, pak by ukázal, že víra znamená, že se nám prostě covid vyhne. Jenže neskočil a Žalm 91 platí. Abychom našli odpověď, pak nejen v tomto případě platí, že musíme hledat i v dalších místech Písma. Vykládat Písmo Písmem. Chci ukázat na dvě místa. První je Josefovo vyznání v Gn 50:20: Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. Josef zde vyznává, že i když byl prodán do otroctví, i když byl ve vězení, i když byl nespravedlivě osočen, i když si prožil slovy našeho Žalmu temnotu, i když byl chycen do pasti, Bůh si toto všechno použil k dobru. Bolelo to? Ano, bolelo. Bylo to zlo? Ano, bylo. Je pandemie zlá? Ano je. Komplikuje nám život? Ano, komplikuje. Zamýšlí Bůh dobro? Ano – zamýšlí. Použil si i Josefovo ponížení. Jenže to byste asi těžko vysvětlovali Josefovi ve studně. Zároveň si používá a použije i to, co prožíváme, byť to není nic příjemného. Druhý text: Řím 8, 28 Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Ne něco, ale všechno. Nemusíme filozofovat a říkat, záleží z jakého úhlu se na to či ono díváš, nebo všechno zlé je vlastně k něčemu dobré. Ne. Prostě jsou zlé věci, jsou bolestivé věci a nemusíme se na ně dívat z různého úhlu. Jsou zlé ze všech úhlů. Zároveň těm, kdo milují Boha nebo slovy Žalmu 91 těm kdo bydlí v jeho úkrytu, napomáhají k dobrému. V krátkodobé nebo naší, lidské perspektivě tyto věci nejsou dobré, stejně jako není většinou příjemné se krčit někde v úkrytu, v perspektivě věčnosti, Pána Boha, se Bohu to, co se děje, nevymkne z rukou a povede to k dobrému. 1 P 1, 6 – 7 (Kurzův překlad) Radujte se tedy z toho, i když jste ještě nakrátko - musí-li to být - každou chvíli zarmucováni ve všelijakých zkouškách. Ty zkoušky jsou nutné. V nich se ukáže, zdali máte opravdovou víru. Vždyť i zlato, které pomíjí, prokazuje v ohni svou pravost. Právě tak vaše důvěra, která je mnohem vzácnější než zlato, musí být prozkoumána ve výhni zkoušek, aby se osvědčila jako hodnota pravá.

Často to jsou zkoušky, které nás učí slovy apoštola Petra důvěřovat Kristu. Pokud totiž svůj život a s ním i svoje jistoty postavíme na čemkoli jiném, než na Kristu, stojíme na nesmírně vratkých základech. A to jak jednotlivci, tak i církev. Pak přijde poryv větru, covid a vše se hroutí.

Minulou neděli jsem měl vysílání v ČT, jsem vděčný, že PB církvi tuto možnost dal. Po kázání za mnou přišla jakási paní, představila se, že je z ČR a že by ráda natočila rozhovor. Ptala se mě, co se církev skrze koronu může naučit. Její otázka mě zaskočila a zároveň mě nutila rychle něco vymyslet. Nakonec mě napadlo něco ve smyslu, že když nejsou  bohoslužby, skončily různé aktivity a to co nám zůstane, je jen Pán Bůh a vztah s ním. Jsou to zkoušky, které nás obírají o mnohé jistoty, až nás dovedou k jádru naší víry anebo též nevíry. Které nám ukáží, že někdy naše jistoty nestály na Kristu, ale kariéře, zdraví, dětech, schopnostech, ale i církevním provozu atd. Netvrdím, že nemáme tyto oblasti pěstovat, jen chci povědět, že zkoušky nás učí, že se máme více spolehnout se Krista.

V Žalmu čteme, nestane se ti nic zlého. Jenže co je pro člověka zlé. Nebo nejhorší? Být mimo Boží přízeň. A co je nejlepší? To, že patřím Pánu Bohu a že si mě PB používá. Bůh si Josefa nakonec použil, byť prožil zlo. Apoštol Pavel i Petr psali, že nepříjemné a dodejme zlé zkoušky, prostě přijdou. Kdyby Ježíš skočil a přežil by, pak by to znamenalo, že se největší dobro je, když budeme lítat ze skal a nerozplácneme se, když bude zuřit covit a na nás nepřeskočí. Jenže on neskočil, protože nepotřeboval nic dokazovat a protože nám chtěl ukázat, že Boží ochrana nebo projev nejvyšší Boží lásky je v něčem jiném, než že se nerozplácneme při skoku z chrámu nebo když se nám vyhne covid.

Proč si jeho ochranou můžeme být jisti? V Žalmu je několik obrazů ochrany, chtěl bych ukázat na jednu, která ukazuje na Krista. Čteme následující zaslíbení: Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště. Obraz kvočny, která přikrývá svoje mláďata, připomíná Ježíšův pláč nad Jeruzalémem: Mt 23:37 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!

V Matoušovi se Ježíš stejně jako Hospodin v Žalmu 91 přirovnává ke kvočně, která rozestírá svoje křídla nad mláďaty, aby je chránila, ale též aby se obětovala.  Když žhne slunce, mláďata se schovají pod jejími křídly a vedro dopadá na matku. Když prší, mláďata jsou v suchu, déšť dopadá na matku. Když přijde predátor, kvočna svoje dítě chrání a agresivita predátora dopadá na matku. Když jsme zhřešili, odplata za hříchy dopadla na Krista.

Obraz chránící a obětující se matky ukazuje na Krista, na to, co Ježíš vykonal na kříži, když na sebe vzal naše hříchy. Když se obětoval. Proto nejsme odsouzeni, a zároveň jsme v bezpečí nezávisle na tom, co se stane nebo ať se stane cokoli. A v tomto je naše největší bezpečí. Jsme v Kristu. A právě díky Ježíšově oběti máme naději, na kterou ukazuje Žalm v závěrečných slovech, ukáži mu svoji spásu. Jsme v Kristu.

Milí přátelé, to co prožíváme, je nepochybně zkouška jak pro každého z nás, tak pro náš národ i pro naši církev. Budeme si připomínat 140 od založení naší církve. Co byly kameny, která způsobily, že naše církev nejen přežila, ale že rostla a že skrze ní vzešlo mnohé požehnání?

Našli bychom jistě mnoho důvodů, ale osobně vidím klíčový pilíř, který jsem zmínil i v tomto kázání. Byl to důraz na osobní víru v Ježíše Krista, která se promítá do každodenního života. Vědomí, že jsme pod jeho křídly. A právě tento pilíř se všemi důsledky, které z toho plynou, nás udrží i v těchto nesnadných dobách.

Jako rada jsme si na toto období vytyčili tři O – odvaha, otevřenost a nakonec oddanost JK. V to to žalmu stojí, dám mu vyváznout, protože je mi oddán. Modlím se za to, aby toto období nejen nezlomilo, ale naopak prohloubilo naší oddanost Kristu.

Úplně na závěr bych rád odcitoval slova prvního předsedy naší církve A. Adlofa, která byla vyřčena před víc než 100 lety, ale nic neztratila ze své aktuálnosti: „Budeme-li hledět kolem dokola, srdce naše úzkostí přestane bít a vlny zoufalství nás pohltí. Ale pohled vzhůru nás uklidí. V bouři slyšíme hlas svého Pána: Já jsem, nebojte se!“