Žalm 72 - Bůh pomsty

Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj
svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin! Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla
tobě věrných zemské zvěři. Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak
vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil. Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému
okolí jsme pro smích, pro pošklebky. Dlouho
ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako
oheň? Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na
království, která nevzývají tvoje jméno; vždyť
pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. Nepřipomínej
nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto
vyčerpáni. Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého
jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno! Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých
služebníků. Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny
smrti! Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe,
Panovníku. My, tvůj lid - ovce, jež paseš, budeme ti
navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných
činech. Ž 79, 1 - 13

Podobné texty se nečtoudobře, především texty, které se dovolávají pomsty. Představte si, že budeteBoha prosit, aby vašim sousedům sedminásobně vrátil potupu, aby na ně vylilsvoje rozhořčení... jinými slovy, že se budete modlit za to, aby se Bůh někomupomstil. Na první pohled takto text vypadá, ale při podrobnějším čtenízjistíme, že je to trochu jinak. Někteří tento rozpor vyřešili tak, že navrhli,aby se z Bible vyhodil Starý zákon, nebo alespoň některé jeho pasáže a toz důvodu, že se zde Bůh jeví jako krutý a že je zde spousta projevů židovskéhonacionalismu, šovinismu, nenávisti a dalších postojů, jichž je třeba se zřícijako proti biblických. SZ zde a na některých jiných místech spíše připomínáněkteré pasáže z Koránu než laskavého Ježíše a jeho učení o milosti. Pokudje někdo vzýván takto pomstychtivě, jak je tomu v této pasáži, pak senejedná o modlitbu, ale o vzývání jakéhosi démona pomsty, o jakési pozůstatkystarých kmenových náboženství, což do Bible nepatří. Jenže tento žalmv Bibli je, a my jsme postaveni před otázku nejen co s ním, ale jaktento text aplikovat do našich životů.

K tomuto i dalšímtextům můžeme přistupovat tak, že se jedná především o lidské motivy. Pak platíjednoduchá rovnice, že někdo nám ublížil a proto je třeba se pomstít. Tentoprincip vidíme dnes a denně kolem sebe. Problém je, že pomstou se spravedlnostnezjedná. Pomsta rozpoutává další pomstu a toto platí donekonečna nebo do doby,kdy jeden zničí druhého. Tedy pomsta není řešení. Řešením je řetězec pomstazastavit. Text lze ale číst i tak, že se jedná o text Bohem inspirovaný, kterýse používal při bohoslužbách - což tak je, protože je text určen pro Azafa, cožbyl vedoucí chrámových chval. Obraz, který vidíme, je úsilím po obnověnarušeného Božího řádu, který Bůh vtiskl svému stvoření. Cokoli tomuto řádu odporujeje třeba obnovit nebo přemoci. Co se tedy narušilo?

Vidíme zde dvě narušené oblasti.
Hned na začátku žalmu čteme o tom, že Bůh potrestal Izrael prostřednictvím
pohanů. Proč je Izrael ve stavu, který žalmista popisuje? Kvůli svojí nevěře.
Jeruzalém je v troskách, ale proč? Protože se chrám stal náhražkou
Hospodina, protože na chrám začal Izrael spoléhat více než na Hospodina. Chrám,
tak jako bohoslužba, cokoli co zde děláme, nám má pouze zprostředkovávat vztah
s Bohem, nikoli nahrazovat. Jenže odvěké pokušení je, uctívat stvoření
místo Stvořitele, uctívat předmět, věc, úkon místo toho, na koho předmět
odkazuje. Proto Hospodin nechá chrám prostřednictvím pohanů zbořit. Druhá
oblast potom je, že pohané, kteří se stali nástrojem Božího hněvu, si ve své
pomstě začali libovat. Nebo ještě jinak - čteme o lidech, kteří si libují
v hněvu a to je vždy neblahé a zlé. Tedy viníci jsou na obou stranách. Vinen
je Izrael, vinní jsou i jeho nepřátelé. Je zde Izrael, který se svojí svévolí
odvrátil od Hospodina, jsou zde pohané, kteří si libují v pomstě. Co
s tím? A ještě další otázka - je zde popisován Bůh Bible? Tedy Bůh
laskavý, milující, slitovávající se? Může se Bůh na někoho hněvat? Nebo ještě
konkrétněji - může se hněvat i na nás, v tom duchu, jak je to popsáno v
Bibli? Tedy je to, co se děje důsledkem toho, co provedl Izrael... nebo nám Bůh
křivdí? Ještě konkrétněji - je bolest, kterou prožíváme vyjádřením Božího
hněvu?  Bylo by chybou hledat odpověď jen
v tomto textu. Nemáme jen jeden Žalm, ale žalmy a Bibli. Pokud bychom
vycházeli z jen tohoto textu, pak bychom Bibli používali spíše jako knihu
aforismů, které si podle potřeby skládáme dohromady. Jinými slovy nejde hledat
vždy příčinnost mezi trápením a Božím hněvem. Tedy jsi nemocný? Pak je jen
otázka, za jaký konkrétní hřích tě Bůh trestá. Zároveň ale je pravdou, že naše
neposlušnost může mít za důsledek Boží trest: Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za
syna.' Žd 12, 6

Asi nikdo nepochybuje, že
jsme se v okamžiku obrácení stali Božími dětmi. Jenže jak čteme
v tomto žalmu, s tím, že jsem se stal dítětem, přichází i výchova a
do výchovy patří i trest. Když se řekne trest, pak se nám někdy vybaví rodič či
vychovatel ovládaný emocemi a nešťastné dítě. Jenže trest, tak jak jej používá
Hebrejština, souvisí spíše než s emocemi se žárlivostí v tom smyslu,
že Hospodin střeží ty, které chrání. Za jeho hněvem se skrývá i slitování,
protože díky trestu si uvědomujeme, že něco děláme špatně a vede nás to
k nápravě. Neodvážil bych se nikdy u druhého hledat přímou spojitost mezi
nemocí, rodinnou situací, různými problémy a Božím hněvem a trestem. Tedy
vyslovit něco ve smyslu "to máš za to". To asi musí posoudit každý sám u sebe.

Zároveň zaposlouchejme se do
známých slov Komenského: Věřím i já Bohu, že
po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí
tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! Komenský podobně jako žalmista klade
rovnici mezi Božími soudy a lidskými hříchy. Když se
podíváme na Žalm, potom tuto spojitost vyslovit lze. Izrael moc dobře věděl, že
se vzdálil od Hospodina, věděl, že jednal svévolně, jako kdyby Bůh neexistoval
a že v důsledku jeho nedůvěry došlo v rozvrácení chrámu a následnému
odvlečení do otroctví a dalším problémům. Myslím, že i toto je princip, který
lze vidět kolem nás. Co konkrétně mám na mysli? Bůh nás trestá někdy i tak, že
nás ponechá napospas naši špatným rozhodnutím nebo nás nechá nést důsledky
našich špatných rozhodnutí. Je zvláštní, že dětem mnohokrát říkáme to a to
nedělej, jinak si nabiješ, ublížíš a sami žijeme tak, jako by následky
neexistovaly. Žalmista ale nakonec dojde k závěru, jsou to naše
nepravosti, nevymlouvám se, ale prosím, pomoz. Jeho pokání ústí do prosby o
pomoc, nikoli o obviňování PB. Jak jsem říkal, nevím, nakolik je naše trápení
důsledkem Božího hněvu a jeho výchovy. Toto musí každý hledat sám u sebe.
Zároveň ale je pravda, že mnohé problémy jsou důsledkem našich vin a chyb a že
někdy chceme na Bohu, aby fungoval jako ten, kdo za nás vylíže naše nesmyslné
rozhodnutí a z toho plynoucí chování. Je to jako kdybych se napil vodky a
modlitbou na rtech sedl do auta a tím, ať se mi netočí hlava. Nebo jako kdybych
se cpal sladkým s prosbou, ať mi nenaroste břicho, nebo nekomunikoval
s manželem s "upřímnou modlitbou", ať nám to v komunikaci
nevázne.

Jenže pak je zde další
problematičtější pasáž a to prosba za to, aby se Bůh pomstil. Jde o to, že
Žalmista cítí to, co každý normální člověk. Tedy pocit křivdy a zároveň
znechucení nad těmi, kdo páchají zlo. Na tom není nic divného, tyto pocity cítí
všichni, včetně křesťanů. Nikdo z nás se neraduje, když vidí zlo a
přestupky druhých, když dokonce vidí, že těm, kdo takto činí, se daří dobře.
Bible nás navíc ani neučí, abychom toto potlačovali.  Jenže je zde háček. Prosba směřuje
k tomu, aby nápravu zjednal Hospodin, protože jemu patří trest a soud.
Když čteme "našim protivníkům vrať sedminásobně do klína potupu", pak je zde
ale pokračování - potupu, kterou potupili tebe. Tedy nikoli nás, ale tebe. Všimněme
si, že celý Žalm je mnohem více o tom, že Žalmistovi vadí, že trpí Boží věc.
Sedmeronásobná odplata ale má ještě jeden význam. Souvisí s obnovou.
Znamená to, nejen Bože odplať, ale Bože obnov. Klasická pomsta a nenávist nic
neobnovuje, ale jen ničí až do naprostého zničení. Zde ale cílem není zničení,
ale obnova Božího díla.

Chtěl bych ukázat ještě na
jeden aspekt tohoto žalmu. Jedná se o velmi osobní výpověď, velmi osobní
vyznání, které nic nepřikrášluje, nic nezakrývá. Dokonce je tak trochu na hraně
a těm, kdo žalm vykládají, dělá potíže, protože ne všechny výpovědi zapadají do
našich kategorií, jak by měl jednat věřící člověk. Dokonce právě tyto pasáže
některé vedli k úvahám je z Bible vyhodit. Přesto tyto pasáže
v Bibli jsou a je jich tam až překvapivě mnoho. Co si z toho odnést?
To, že je správné, když člověk předstupuje před Boha upřímně. Zároveň ale
upřímnost není cílem. V upřímnosti můžete dělat mnoho nesmyslů a nesmysl
zůstane nesmyslem, i kdybyste ho mysleli sebeupřímněji. Dvě a dvě není pět, i
když to myslíte upřímně. Pomluva je pomluvou, i když jí míníte upřímně atd.
Tedy nad upřímností je pravda. Žalmista upřímně vyznává, že je unavený,
zmatený, smutný, dohaduje se s Bohem, zároveň vyznává, že jeho národ,
jehož je on součástí, zhřešil a že se obává o osud Božího díla. Je nejen
upřímný, ale hledá pravdivé odpovědi na to, proč se dostal tak, kam se dostal.
Tedy nejde jen o to vykřičet se Bohu, ale i slyšet jeho hlas, jeho vhled to
situace. Až pak přijde náprava. Dalším momentem je, že i před svízel situace
žalm končí úžasným vyznáním, které trochu připomíná heidelberský katechismus,
který říká: "mým jediným potěšením je, že nejsem sám svůj, ale že patřím svému
Spasiteli". Zde žalmista píše, "ať se na tvém lidu ukáže tvoje chvála a sláva".
Tento Žalm byl původně nasán jako chvála - pro představitele chval
v Izraeli, pro Asafa. Takže závěrečný refrén, neb spíše jakési graduale,
vyvrcholení je, ať jsme ti ke chvále a k slávě, ať je na nás, i
v tomto pokřiveném světě vidět, že ty jsi Bohem. Toto bych přát nám i
našemu sboru a všem nám.