Píseň Písní 2
Podívejme se do Písně Šalamounovi, na některé obrazy lásky. Ještě před tím bych chtěl povědět, že vím, že zde ne všichni jsou ženatí, vdaní či zadaní, ale pro jednou to snad přežijete…
PP 2
Když se díváme kolem sebe, pak máme pocit, že sice se lidé rozchází, jsme svědky poněkud neveselých statistik, ale zároveň pro mnohé je řešením sáhnout po někom jiném. V lepším případě potom existuje řada návodů, jak se nedopustit nějakých fatálních chyb a vztah si nerozbít. Jenže první dva verše ukazují, na křehkost vztahu, ukazují, že stačí tak málo, a vztah je pryč. Údolí Šáron byla velmi úrodná a vynikal bujnou vegetací a pastvinami (Iz 35, 2), něco jak naše Litoměřicko, jenže stačilo, aby pár dní nepršelo, nebo aby vál východní vítr a především všechna květena zežloutla a uschla. Lilie v tomto údolí byly proslulé svojí krásou, ale stačilo málo, a vše bylo pryč. Možná my bychom tento obraz přeložili jako květ jabloně nebo třešně, který je krásný, ale stačí málo, aby ho vítr odvál a aby bylo po kráse. Stejně tak láska, která na počátku slibuje mnoho, píší o ní básníci, skládají se o ní písně, jsme ochotni pro ni trpět a pak stačí tak málo, a je pryč a my si můžeme klást otázku, zda se stále jedná o „mého milého“ nebo „mou milou“. A tak uprostřed velmi silných vyznání lásky, erotizujícího podtextu této knihy najednou varování, možná povzdech, zároveň ale i vyznání, že v tomto případě ona je pro něj velmi vzácná. Dnes se dočítáme, že „vědci dokázali“, že muži jsou stvořeni pro nevěru, že nelze přežít s jedním partnerem celý život – nebo lze, ale je to docela nuda. Postupně se vytrácí romantika, překvapení, dobrodružství a zůstává nekonečná rutina nebo boj o přežití, což sice nuda není, ale není to ani nic příjemného. Proto je třeba časem ze vztahu vycouvat nebo zdegenerovat na úroveň Homolků. Asi takto svoje vztahy neřešíme, ale víme, že vztahy obecně a ještě více mezi mužem a ženou jsou křehké, přesně tak, jak zde čteme a že někdy stačí vítr, v podobě workoholismu, neúcty, přepracování, někdy i vzhledu, neustále nespokojenosti, krizí s dětmi, utrácivosti, neuspokojenosti v oblasti sexu a to, co se nejen zdálo, ale i co bylo krásné, začíná žloutnout a je časem pryč. Proto pisatel PP při krásném popisu lásky zároveň varuje. Jenže varuje nejen milého, aby si uvědomil, jak je křehký vztah směrem k ženě, ale varuje i opačně – to, že máš někoho, kdo tě má rád, je stejně samozřejmé, jako jabloň v lese. Prostě není to samo sebou… a – to již dodávám já, nebudeš-li do vztahu investovat, nebudeš-li o něj pečovat, vztah zplaní, stejně jako zplaní jablko v lese.
V 7 – neburcujte lásku. Když se podíváte na celou PP, potom vidíte, že milý je někde v zahradách, kdežto milá je uvnitř. Přichází „odkudsi“. Určitou vizí některých manželek je, aby „milý“, byl stále doma, že tím získají, nebo slovy PP, „vyburcují jeho lásku“. Pochopitelně pracovat musí, ale pak by bylo ideální, aby oblažoval ženu a případně děti. Myslí si, že právě tím zburcují jeho lásku, když ho budou mít pěkně pro sebe. Když muž bude mít dva páry bot – jedny do práce a pak bačkory. Určitě je třeba pomáhat z domácností, je třeba na sebe převzít lecjaké povinnosti, protože je mnoho mužů, které mají z domácnosti jen hotel, kam se chodí vyspat a najíst. Zároveň muž jaksi nebyl stvořen k tomu, aby prožíval největší štěstí v obyváku. Tím se vůbec neposmívám mužům, kteří jsou jaksi od přírody šťastní doma. Zároveň nás asi vždy budou oslovovat nejen vynikající kuchaři, po jejichž pudinku se olizovala celá rodina, ale i muži, kteří spolu s dobrým pudinkem nebo uklizeným pokojem dokázali bojovat nejen za svoje rodiny, ale i za něco většího, co je i jejich rodiny přesahovalo. Nemyslím tím pouze na věci spojené s vírou, ale prostě věci je přesahující. Cosi, co MLKing nazývá něco, za co stojí bojovat, za co stojí se nasadit, pro co stojí za to riskovat, čemu stojí za to se oddat. Myslím, že moudrá žena je taková, která toto svému muži umožňuje a dokonce ho v tom podporuje. Zároveň zde vidíme obraz muže, který svým tělem nastavuje ženě stín, tedy poskytuje jí ochranu a to nikoli jen že by jí před někým bránil, ale prostě se dobrovolně vystavuje určitému nepohodlí, aby se jeho milá cítila dobře. Ap. Pavel v Ef. 5 píše, muži obětujte se pro své ženy, tak jako se Kristus obětoval pro církev. Co konkrétně ona oběť znamená, je již na konkrétní aplikaci, situaci. Pro některé muže je onou obětí to, že vydělávají a od ženy pak očekávají vytvoření hotelového prostředí, na který si svojí prací vydělali. Jenže to je pochopitelně omyl. Přečtu vám jeden odstrašující příklad: Adamovo mlčení s. 119.
V 10 – milý se ozval – pojď, někam půjdeme a následuje nádherný popis, který evokuje klid, pokoj a radost. Zároveň možnost být jen spolu. Toto vypadá jako samozřejmost, ale když se díváme do našich vztahů, potom to až tak samozřejmé není. Bojujeme s nedostatkem času, bojujeme se stresem, nejdříve kolem dětí a pak, když oba chodíme do práce, a není čas si jen tak sednout, bojujeme s časem, bojujeme s desítkami dalších oblastí, které jdou jakoby proti našim vztahům. V tomto všem si jen těžko uděláme chvíli na sebe nebo dokonce chvíli na to, abychom hovořili o sobě nebo spolu nebo dokonce někam odešli. Jistě – vyměňujeme si názory, mluvíme, řešíme problémy, ale málo komunikujeme. Je zvláštní, že muž zde ženu vyzývá, pojďme někam spolu a žena chce. Není jako některé ženy, které na podobné věci nemají čas, protože musí ještě něco dodělat, uvařit, postarat se o děti, podívat se na nějaké slevy. Jistě to je důležité, ale je to zároveň nekonečné. Pak ale stačí málo, třeba kolegyně v práci, která má na rozdíl od manželky čas a je zavařeno na problém. Podobné je to pochopitelně i obráceně, kdy jako muži, máme tisíce důvodů nikam svoji ženu nezvat, nic neiniciovat a buď pracovat, nebo odpočívat. Máme přece tolik starostí a tlaků… Jistě toto neznamená výzvu k tomu, abychom odjeli na hory, šli do restaurace nebo dělali jiné věci. To je jen forma a na té nakonec až tak nezáleží. Důležitější je najít čas pokoje nebo upokojení. Zároveň je v tomto popisu vidět, že oba dva mají čas jen na sebe, že jakoby nevnímají co se děje kolem nich.
Když se podíváte na popis milé a milého, pak si možná řeknete, že je to trochu přes závit. Až moc romantické, líbezné, až moc na tělo. Buď ona i on vypadají jak nějací dokonalí lidé, nebo jsou zamilovaní a zamilovanost jim oslepila oči. Kdosi řekl, že v mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později prý ztrácíme lásku, kvůli rozumu. Možná bychom řekli, že PP je potvrzením první části tohoto přísloví, že zde kvůli lásce partneři ztrácí rozum. Možná bychom jim řekli, jen počkejte, za pár let jí nebudeš říkat holubičko, ale nazveš jí jiným více domestikovaným ptáčkem. Jen počkej, za pár let tvůj milý nebude gazela, ale jiné zvířátko. Jenže láska má schopnost vidět druhého nikoli naivně, ale tak, že vidí jeho kvality, že vidí za co si druhého vážit, co na něm obdivovat a to nejen v období chození nebo pár týdnů po svatbě. Zároveň aby mě druhý viděl hezky, je třeba na tom i pracovat.
V 15. Michelangelo jednou tesal postavu z mramoru, zatímco se jeho kamarád díval. Ten později odešel za svou prací, a když se vrátil, řekl: „Vidím, že jsi na své soše nepracoval.“ Velký umělec řekl: „Pracoval jsem bez přestání od té doby, co jsi odešel.“ Jeho kamarád se zeptal: „Jak je to možné?“ Michelangelo odpověděl: „Změkčil jsem linii zde, napřímil ret, vykreslil jsem zřetelněji svaly, vyleštil toto a zaostřil tamto.“ Kamarád řekl: „Ale tohle jsou maličkosti!“ Michelangelo odpověděl: „Možná jsou to maličkosti, ale maličkosti vedou k dokonalosti a dokonalost není maličkost!“.
„Lišky nám schytejte…plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“ Tento text vlastně říká, že malé věci, které vypadají nedůležitě, mohou zničit „křehké hrozny“ jako vztah, kariéru nebo život odevzdaný Kristu. Kolik manželství špatně skončilo, protože partneři nevěnovali pozornost malým věcem? Mnozí vidí velký obraz svých životů a manželství, ale zanedbávají detaily nutné k tomu, aby manželství fungovalo. Pokud chceme uspět, musíme věnovat pozornost i oněm „detailům“, řečeno s Chestertonem „krásným maličkostem“. Můžeme se ptát jeden druhého i sebe sama, jaké „malé lišky“ potřebuješ chytit dnes? Co rozleptává nebo může naleptávat náš vztah? Malá rozhořčení, malé návyky, hloupá slova, sebestřednost, výbuchy hněvu, workoholismus? Těch oblastí je mnoho, ale lepší zpráva je, že žádná z nich nemusí mít poslední slovo, že s každou se dá něco dělat, pokud ovšem chceme.
Přál bych všem, kdo ve vztahu jsou nebo do něj vstoupí, aby mohli nejen prožít, ale i prožívat něco z toho, co PP popisuje…