Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještěnepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvěaž tři vědra Ježíšřekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno -nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal siženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už sehosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. Ajeho učedníci v něho uvěřili.  Potomodešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několikdní. J 2, 1 - 12

Evangelium pro ty, kdo jsou v pohodě

Jedná se o první zázrak, který je popsán v Janově evangeliu, pro někoho možná zázrak překvapivý, protože se odehrává jednak nasvatbě a jednak se jedná o alkohol. Svatba v Káni má zajímavou historii iv dějinách umění. Italský renesanční malíř P. Veronese tuto svatbu ztvárnil,aby poté byl pronásledován inkvizicí. Když byl dotázán aby: "Obhájilpřítomnost psů, opilých německých vojáků, žertovných trpaslíků a jinýchpodobných hloupostí' na svém obraze", Veronese odpověděl, že k tomu použil'stejného oprávnění, které přeje básníkům a bláznům'. Jen o vlásek tehdyunikl označení za kacíře.  Neznámvšechny detaily tohoto procesu, nicméně vím, že se tento obraz vyznačovalpestrými barvami a skutečně na něm jsou do detailů vymalovány detailyz pěkně divoké svatby. V Písmu nemáme detaily, jak vypadala svatba,na které Ježíš byl, nicméně víme, že svatba je veselá záležitost.V židovství svatba trvala dokonce týden, tedy jednalo se i o slušnou dírudo rozpočtu ale i o veselici se vším všudy. Nedílnou součástí každé židovskésvatby bylo víno. Nemusíme chodit do dobových reálií, stačí si představit, žeženíte syna nebo vdáváte dceru a uprostřed svatby vám dojde... nejen víno, ale vlastněcokoli. Jedná se o trapas a v Ježíšově době o více než trapas. Jednalo seo společenské faux paux na které se ve zlém dost dlouho vzpomínalo a které serádo připomínalo. 

Když si představujeme křesťanství a křesťanstvo, potom se nám někdy ukazuje obrázek lidí zkroušených, na dně, smutných, a proto potřebujícíchpomoc. Silní prý víru nepotřebují. Jenže s ničím takovým se zde ale i na mnohajiných místech Písma nesetkáváme. Naopak zde vidíme lidi na vrcholu, uprostředveselí, radosti, lidi šťastné, vychutnávající si přítomnou chvíli. Lidi, kteřímají blízko k tomu, jak je zachytil Veronesse a nikoli jak si svatbuv Káni představovala inkvizice. Ježíš totiž oslovuje každého a přichází zakaždým - tedy jak za slabým, tak silným, smutným tak veselým, jak do kostela,tak na svatbu. Je nebo může být přítomen všude - tedy Ježíš a křesťanská víraobecně není vírou, která se žije jednou za týden v neděli nebov kostele. První místnost, na které je Ježíš v Janově evangeliu zachycen,není chrám, v kterém Ježíš sedí v modlitební poloze, kde je strašlivázima a nuda, ale svatební místnost plná rozjařených svatebčanů. Jinak řečenoJežíš je s člověkem nikoli na nějakém speciálním místě, díky nějakémodlitební poloze. Je s každým a všude - pokud o jeho přítomnost stojíme.

Naše časy a Ježíšova hodina

Jenže i lidem, kteří jsou na vrcholu, se občas přihodí něco,co je z vrcholu shodí. Vždy, když to vypadá, že život je skvěle vyladěný,se něco stane. Zde dojde víno, což není věc života a smrti, ale věc hodněnepříjemná. Přichází Ježíšova matka a přimlouvá se. Ježíši dělej něco. Dostanedost příkrou odpověď - ještě nepřišla moje hodina. Najednou zde vidíme jisténeporozumění. Maria chce, aby se JK ujal okamžitě iniciativy, Ježíš má čas... Kdyžhovoří o "své hodině", pak zřejmě myslí na to, proč přišel na svět. Hovoří ohodině, kdy bude obětován za naše hříchy. Myslím, že přístup Marie ukazujepřístup mnohých, nejen nekřesťanů, ale i věřících k Bohu. Přicházíme zaním, kdy nám teče do bot, když je nám špatně, když se děje něco nečekaného,když dojde víno na svatbě, když je potřeba něco "zazáplatovat", třeba rodinnýrozpočet, zdraví, vztah. To se člověk najednou modlí jak nikdy - Ježíši pomoc...Ježíš neříká, nepomohu, neříká, nechám vás být, ale ukazuje na jinouperspektivu. Nabízí nám nejen okamžitou pomoc, nabízí nám to, co jinde řeknetakto: "Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti". Nebo jinde"já jsem přišel na svět, abyste měli život věčný". My někdy chceme, aby námnatřel fasádu, ale Ježíš přišel, aby nám vyspravil celý dům, aby proměnil celýnáš život. V tomto životě jde totiž nejen o lepení záplat, ale i o to, kdebudeme trávit věčnost. Toto si dobře uvědomoval první český prezident, kterýhovořil "o životě pod zorným úhlem věčnosti...".

Věřím, i když je to absurdní

Všimněte si, že Marie i přes Ježíšovu odpověď nakonec řekne služebníkům, aby udělali, co jim Ježíš nařídí. Podívejme se, co to znamenalo.Jednak bylo třeba s nádobami dojít do nějaké studny, protože kohoutkyv této době zřejmě ještě nebyly. Prý se jednalo o šest hektolitrů... což jekolik kilo vody (600)? Prostě se služebníci museli pěkně zapotit a navícs nejistým výsledkem. Bůh ale často činí zázraky skrze naší poslušnost avíru. Odpovídá svým činem na naše činy, které ve víře děláme. JK nefunguje tak,že si někde sedneme, nebo se dostaneme do průšvihu, pomodlíme se, nic senestane a naším závěrem je, že nás nemá rád. Spíše nás učí ve víře vykročit adůvěřovat mu. Kdosi tento paradox víry ukázal na následujících paradoxech: "Copak to dává smysl pořád jenom někomuodpouštět? Nastavit druhou tvář? Milovat i své nepřátelé? Vyprávět o Bohu, ikdyž to nikoho nezajímá? Pomáhat, i když si toho nikdo neváží? Modlit se, kdyžse nic nemění? Být poctivý, i když si toho nikdo neváží? A přece právě tam sez obyčejné vody stává dobré víno".

Ježíš dělá nové věci, ale až z toho, co mu dám  k dispozici. Nechce nám nic sebrat, ale proměnit to, co mu vydáme. Pak se začnou dít věci...

Příběh má zajímavý konec - i když na Bibli poněkud přízemní.Ukazuje na nehezký zvyk, že když si svatebčané připili, ženich začal rozlévathorší víno, zřejmě jakousi krabici nebo Sklepmistra. Jenže poté, co JK proměnívodu ve víno, se děje přesný opak. Nejlepší víno zůstává na konec. Závěrpoodhaluje možná něco z našeho charakteru. Lidé se vzájemně klamou, dávajísi "horší víno", využívají slabosti či neznalosti druhých. Neradi to o soběslyšíme, někdy se nám i daří být hodný a poctivý, ale někdy se nám nedaří adokonce často nedaří více než bychom si přáli a než jsme ochotni si připustit.Ježíš je ale jiný. Nikdy nás neklame a nikdy nás nezklame. Toto člověk častozjistí až tehdy, když mu začne důvěřovat, nikoli ze samotné definice.

Možná nám vrtá hlavou, jak to bylo možné. Přece jenom vodu vevíno moc často proměňovat nevidíme. Jenže zde se setkáváme s Ježíšem -Bohem, který má moc nad živly, nad přírodou. Stojí nad zákony, které stvořil.Později bude se svými učedníky pít víno se slovy "toto je má krev, která se zavás vydává". Bude to tehdy, kdy se naplní jeho hodina, o které hovořil. Ukážeučedníkům i nám, že nám chce dát to nejlepší. Tím nejlepším je on sám. Nabízínám vztah a vedení našich životů. Nabízí to každému, ať jsi starý, mladý,zdravý, nemocný, chudý či bohatý. Ukazuje nám, že ta skutečná svatba je ještěpřed námi. Svatba, na které ho uvidíme tváří v tvář. A díky této jistotěmůžeme žít pravdivý život i na této zemi.