Podobenství o hřivnách jinak
Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme tohoto člověka za krále!‘ Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ Řekl mu: ‚Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.‘ Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.‘ Řekl mu: ‚Ty vládni nad pěti městy!‘ Přišel další a řekl: ‚Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovánu v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ Řekne mu: ‚Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je byl teď vybral i s úrokem.‘ Své družině pak řekl: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!‘ Řekli mu: ‚Pane, už má deset.‘ Pravím vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘„ Lk 19, 12 – 27
Asi je jen málo podobenství, které by byly tak známé. Pointa je, že hřivny jsou naše obdarování, které jsme dostali od našeho Pána a že tyto obdarování bychom měli používat a rozmnožovat. Toto je příklad prvních dvou služebníků. Třetí svoje schopnosti nerozmnožoval nebo bychom řekli zakopal, což je odstrašující příklad.
Jenže podobenství je poněkud komplikovanější.
Muž vznešeného rodu odchází do daleké země, aby si došel pro královskou hodnost. Ježíš zde s největší pravděpodobností naráží na Heroda Velikého a pak na jeho syna, kteří si museli dojít do Říma pro uznání, že je Římský císař ustavil jako místodržící nad Izraelem. Herodes veliký tuto cestu vykonal v r. 40 p. K. a císař ho uznal. Jeho syn Archelaus podobnou cestu vykonal v roce 4 po Kristu, aby si stěžoval na svého bratra Antipu.
Tuto realitu Ježíšovi posluchači zřejmě dobře znali, proto jí Ježíš používá jako podklad k podobenství. Služebníci dostávají deset hřiven, což byla výplata za 100 dní práce s tím, že mají hospodařit, dokud se nevrátí. Neříká jim, kdy se vrátí, ani kolik mají vydělat, jen aby hospodařili a dělali, co mohli. Důraz je nikoli na úspěch, ale na věrnost.
V textu je velmi důležitá zmínka, která podobenství dává do trochu jiného světla. Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme tohoto člověka za krále!‘
Vidíme, že místní lidé muže nenáviděli a nechtělo, aby vládl. Proto poslali poselstvo, aby ho u krále zřejmě pomluvili. Ti, kterým byly svěřeny hřivny, o této nepřátelské akci věděli.
Musíme si uvědomit, že doba, ve které Ježíš toto podobenství vyprávěl, byla hodně nestabilní a ještě nestabilnější je situace, která je v podobenství popsána. Co když král vyslyší poselstvo? Navíc jakýkoli pověřenec v zemi, kde nenávidí jeho pána, dost riskuje. Vlastně se stává tak trochu zrádcem. Bylo to jako spravovat německý majetek za okupace. To si přímo říká o nějaký pogrom – pokud Němci prohrají. Možná by tedy bylo lepší raději s majetkem moc nehospodařit a někde ho zakopat. Navíc když jsem mluvil o herodovcích, tak Herodes Veliký uspěl, ale Archelaus byl vyhnán. Židé byli nespokojení s jeho vládou (Lk 19,14), bouřili se proti němu a stěžovali si císaři. Po jejich vážných žalobách byl zbaven vlády a poslán do vyhnanství. Vidíme, že podobenství dost tuto paralelu připomíná ale s rozdílem, že zde se pán vrátí, což ale služebníci nemohli dopředu vědět. Jinými slovy nikdo nevěděl, jak „výlet“ dopadne.
To, co ale svěřeným majetkem pán komunikuje, je toto: Jsi ochotný vzít na sebe risk a tomto mě nepřátelsky nastaveném městě se během mé absence veřejně přiznat k tomu, že jsi můj oddaný služebník?
Nevíme, jak se služebníkům během pánovi absence dařilo, ale z toho, co jsme doposud četli, vidíme, že žili uprostřed prostředí, které jejich pána nemělo rádo a že spravovali majetek navzdory tomu, že vůbec nebylo jasné, že se Pán vrátí.
V textu čteme, že když se Pán vrátil, chtěl vidět, jak služebníci hospodařili. Slovo zde použité je jen jednou v NZ a že doslova znamená „kolik jsi uzavřel obchodů“ nikoli „kolik jsi vydělal“. Oním kolik jsi uzavřel obchodů je vlastně řečeno, kolikrát ses skrze uzavírání obchodů otevřeně ke mně přiznal během doby, kdy jsem tady nebyl?
Všimněme si ještě třetího služebníka, který dobře pochopil situaci. Nechtěl nic riskovat, znal nestabilitu situace, věděl, jak je okolí nepřátelsky nastavené vůči jeho pánovi a navíc se s ním asi ani nechtěl ztotožnit. Navíc ve svém pánovi vlastně vidí zloděje, když mu řekne, že bere, co mu nepatří. Pán mu odpoví, pokud mě takto vidíš, tedy soudím tě podle toho, co říkáš, pak máš smůlu. Služebníkova nevěrnost pokroutila i jeho vnímání Pána a v konečném důsledku nevidí Pána ale jakousi jeho karikaturu.
Otázka je, jak číst konec o pobytí služebníků. Nevíme, jak nakonec služebníci dopadli. Stejně jako nevíme, jak dopadl starší syn v podobenství s ztracených synech, jak to dopadlo se zraněným synem s podobenství o milosrdné Samařanu, jak se zachovala žena přistižená při cizoložství, kterou zachránil Ježíš. To, co zde čteme, připomíná to, co jinde píše Pavel – odplatou za hřích je smrt (Řím 6, 23). Zároveň v Lk 6, 35 čteme, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí.
Co si z textu vzít, nemáme-li příliš rychle sklouznout ke klasickému výkladu o tom, že máme využívat svoje dary?
Před tím, než Pán odešel, svoje služebníky ujistil, že se vrátí. Tedy očekával, že mu budou důvěřovat, že se skutečně vrátí. Představte si, že vám řeknu před tím, než někam odjedu a řeknu – jeden muž šel na misii do Iráku a touhou poznat Islám a šířit víru… automaticky by se nám spojilo, no tak se asi nevrátil. Jenže PB nás tady učí důvěřujte mi.
V textu jde především nikoli o to, kolik vydělali, ale zda vůbec hospodařili. Klíčová myšlenka totiž je, zda byli věrní, nikoli úspěšní. Nakonec právě věrnost, nikoli úspěch Pán hodnotí. Jak vidíme, pak jim dá mnohonásobně větší majetek a jejich vydělaných deset hřiven pro něj absolutně nic neznamená. To, co pro něj má násobně větší hodnotu, je věrnost nejen ke svěřeným hřivnám, ale i věrnost uprostřed nepřátelského světa.
Klíčové bylo, že služebníci se za svého neviditelného Pána nestyděli a s tím, co jim dal, veřejně hospodařili, resp. uzavírali obchody. Zároveň prokázali věrnost a věrnost především hodnotil jejich Pán. Vždy v dějinách lidstva se hodnotil především úspěch, nikoli cesta k němu, dnes i díky nejrůznějším možnostem se zviditelnit a zároveň se rychle dostat k informacím, navíc obrazovým, které pronikají do našeho vnímání rychleji než slova, se úspěch stává modlou možná ještě větší než kdysi. A toto se může stát i v církvi, ve výchově, v práci, ve službě Pánu Bohu. Ale toto podobenství dává jiné kritérium, co se považuje za úspěch. Je to věrnost. Nakonec jim dá mnohonásobně větší majetek a jejich vydělaných deset hřiven pro něj absolutně nic neznamená. To, co pro něj má násobně větší hodnotu, je věrnost nejen ke svěřeným hřivnám, ale i věrnost uprostřed nepřátelského světa.