Ježíšovo nezvládnuté PR - Lk 14

Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.'  A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!' Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.' Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'" Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. 'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.' Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."  Lk 14, 16 - 35

Představte si, že pracujete pro Apple, Nike nebo Kalvin Klein. Prostě pro nějakou skvělou značku. Po několika měsících jste přeřazeni do oddělení PR. Přemýšlíte nad PR kampaní, kterou rozjedete. Protože si čtete Bibli, tak jednoho dne narazíte na to, jak prezentoval Ježíš následování. Konkrétně se jedná o výše zmiňovaný text. Výsledkem je, že k těmto světově proslulým značkám, dáte nápisy, jestli se vám nelíbí, tak si kupte ji né. Nebo dobře si promyslete, než si tyto boty natáhnete na nohy. Ještě před tím, než si koupíte Apple, tak si důkladně rozmyslete, na co ho skutečně potřebujete a zda vám za to stojí utratit takovou sumu.  Pokud ho máte jen na volání a na lovení Pokémonů, v žádném případě si ho nekupujte. Nebo dobře si KK očichejte, může se totiž snadno stát, že vašemu partnerovi to bude smrdět a KK se stane důvodem rozchodu a to bychom skutečně nechtěli. Asi by váš šéf neměl moc radost a vy byste se z oddělení PR rychle stěhovali na jiné pozice. Takto se přece PR nedělá. Vždy je základem vypíchnout to, co je pozitivní. Jestli Ježíš něco nedělá, pak nejen nevypichuje jen to, co je pozitivní, ale před následování spíše varuje. Skutečně se jedná o chybu?

Nyní si představme druhý obraz. Máte touhu studovat vysněnou školu, problém je v tom, že berou jednoho z tisíce. Nakonec se tam dostanete, ale na škole jsou vysoké nároky. Přesto na ní jdete a nároky vám nevadí. Proč? Protože víte, že jste se dostali na velmi kvalitní institut k velmi kvalitním učitelům a proto nepočítáte ztráty. Naopak to považujete za cosi zcela normálního. Kvalitní škola o sobě dá vědět, ale nepotřebuje se podbízet. Kdo nechce, může jít jinam. Jenže jinam jít nechce, protože nic lepšího neexistuje.

Vraťme se nyní do příběhu. Pán domu vystrojí hostinu. Zvláště v době, kdy jídlo nebylo tak dostupné jako dnes, se jednalo o mimořádnou věc. Být pozván byla pocta, která komunikovala, že jste pro dotyčného důležití. Dnes by se to do jisté míry dalo přirovnat k pozvání ke svatebnímu stolu. Něco důležitého ale znamenalo i odmítnutí. Ono někdy odmítnutí zamrzí i dnes, ve starověku to bylo bráno jako urážka. Když čteme pozorně, pak vidíme, že pozvání se odehrálo nějakou dobou před hostinou. Tedy nebylo to tak, že půl hodiny před hostinou přijde sluha a řekne, pojď na hostinu. Pozvaní o pozvání věděli dopředu, mohli tomu přizpůsobit svoje plány nebo se omluvit hned. Jenže ti se najednou začnu omlouvat nebo vymlouvat. Jeden koupil pole a zrovna se na něj musel jít podívat. Pochopitelně člověka napadne něco ve smyslu a jindy by to nešlo? Další koupil pět párů volů a potřeboval je zajet. Opět je otázkou, zda by volové nepočkali. Další se oženil a je otázkou, zda by nemohl vzít i svoji ženu nebo zda by žena jeden den nevydržela sama. Odpovědi evokují to, že se dotyčným nechtělo přijít. V situaci, kdy se vám někam nebo něco nechce, je každá jiná činnost vítanou výmluvou. Čekali bychom, že Pán bude dotyčné přemlouvat. Minimálně první dva totiž patřili mezi dobře zaopatřené, protože jeden koupil pole a druhý několik párů volů. Mít takovéto přátelé se vyplácí. Jenže pán řekne – nechte je být a přiveďte ty, které by nikdo normálně nezval. Kdo si může dovolit takovýto závěr udělat? Ten kdo nabízí něco mimořádného. Když nechtějí ti, kdo byli pozváni, pozvu další, pozvu ty, kdo si pozvání budou vážit. Bůh není chudák, který se nás doprošuje, ale zve, zároveň kdo nechce, kdo má jiné priority, toho nenutí, zároveň ho na hostině již více nechce.

Obvykle zde kázání na toto téma končívají, jenže příběh pokračuje. Ježíš najednou začíná varovat. Hovoří o ceně následování a pak přidává další podobenství o tom, že je třeba spočítat si náklady a to před stavbou a před bojem. Vlastně říká, následování něco stojí. Trochu mi to připomíná slavný Churchillův výrok, který řekl Angličanům tři dny poté, co se stal předsedou vlády. Churchill neřekl, bude to pohoda, ale slibuji vám slzy, krev a pot. Proč? Protože věděl, že postavit se nacismu bude něco stát. Protože doufal, že vítězství přijde, ale za cenu obětí. Jenže cíl byl tak důležitý a velký, že za něj stálo prolít krev a cedit pot, protože za něj stálo obětovat se. Když se vrátíme k tomu, co říká Kristus, pak cíl je tak velký, že stojí za to pro něj něco obětovat. Když se dívám na skutečně velké leadery minulosti i současnosti, pak to byli lidé, kteří nemazali lidem med kolem úst, ale kteří dokázali ukázat na realitu a strhnout svým příkladem druhé k tomu, aby je následovali.  Zároveň ukázali, že cíl je tak fantastický, že stojí za ním jít a něco obětovat.

Začínal jsem toto kázání slovy o špatně provedeném PR. Ježíš svoje podobenství z hlediska PR dělá špatně, protože spíše od sebe odrazuje. Nebo to dělá dobře, protože ví, k čemu vybízí. Jinde říká, nabízím vám život v plnosti, nabízím vám, že můžete žít se mnou. A to je samo o sobě tak jedinečné, že vás neodradí ani to, že následovat mě vás bude něco stát.

Společně stojíme na začátku dalšího školního roku, věřím, že většina z nás chce následovat Ježíše, chce hledat Boží vůli pro svůj život, že nám není jedno, kam se budeme ubírat. Snad chceme přinést i něco tomuto společenství. A tak bychom i čekali, že nás Ježíš k tomu povzbudí, jenže v dnešním slově čteme o tom, abychom nejdříve spočítali náklady. Tato výzva nás nutí myslet dál. Co tím je řečeno? Co když si náklady nespočítám? Co když podobně jako pozvaní na hostinu, nemám čas, mám jiné priority? Jak Ježíš myslel slova tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem? Asi tak, jak je říkal. Být věřícím nic nestojí a Ježíš k tomu ani nikoho nevyzývá. Hovoří o následování i o ceně následování. Záměrně neříkám, co to následování stojí, protože to je u každého jiné. Neznamená to utéci od rodiny, ale mít Krista a jeho království na prvním místě.

Na konci minulého roku za mnou přišel trenér fotbalu od Martina. Dali jsme se do řeči, až mi řekl, že už ví, že Martin nechodí pátky na tréninky kvůli mému zaměstnání. Ví, že jsem kazatel. S Martinem jsme to řešili, až jsme se rozhodli, že pátky nebude trénovat, protože má Robinson. Problém je v tom, že když někdo nechodí na tréninky, má menší šanci být v sestavě. Ano, jedná se o maličkost, nejde o život, ale pro Martina to nebylo úplně snadné a ani pro nás. Nikoli kvůli našim snům, aby z něj byl sportovec, ale abychom ho nevyřadili z kolektivu. Ale Bůh se postaral a snad to byla i lekce pro Martina až jednou bude řešit mnohem důležitější věci. Lekce, že být křesťanem něco stojí.

Pokud se má rozvíjet sbor, potřebujeme modlitebníky a služebníky. Kdybych pracoval v PR, pak bych řekl – 13ka je dobrá volba. Máme nejvíce dětí na jednoho člena v CB, rosteme od svého založení, máme nevím co. Mám-li ale opakovat Ježíšův styl, pak musím povědět něco jiného. Skutečně se chcete připojit? Zvažte náklady. Jít společně za Ježíšem bude něco stát, zároveň ale cíl i cesta je tak dobrodružná, tak jedinečná, že stojí za to. Máme mnohé vady na kráse, které na našich webových stránkách nenajdete. Jsme někdy hodně zahledění do sebe a těžko mezi sebe absorbujeme nové lidi. Máme problémy s osobním ztišením, s tím, čemu se říká duchovní disciplíny (modlitba, svědectví, ztišení před Bohem). Někdy jsme líní. Nedůvěřujeme a pochybujeme. Mohl bych pokračovat, jenže to není pointa tohoto kázání a hlavně toho, co říkal Ježíš. Pointa je, že protože jsme součástí Božího království, chceme tyto a mnohé další věci s Boží pomocí měnit, chceme zápasit o to, být podobní Kristu. Jenže otázka je – skutečně chceme? Pokud řekneme ano, chceme, Ježíš odpovídá, spočítejte si náklady.   

Možná to bude znamenat překročit zónu komfortu a seznámit se po bohoslužbě s někým novým. Možná pro muže vzít vážně duchovní vedení rodiny a vstoupit do duchovního boje za sbor, za národ. Možná to bude znamenat přestat podvádět na daních nebo být férový k zákazníkům. Možná to bude znamenat nabídnout ruku ke smíru, uznat svoje selhání. Možná místo slevových serverů číst Bibli, možná místo výmluv kolik mám práce a učení kus svého času dát na Boží věci. Možná to bude znamenat přijmout Boží vůli, které nerozumím a která bolí. Nevím, každý žijeme v nějakém kontextu. Když toto slyšíme, tak si řekneme tak to ne, náklady jsou moc vysoké a to nechci. Nebo si řekneme, prostě nic měnit nebudu, kdoví, jak to Ježíš myslel. Možná, že kdyby se trochu zajímal o marketing, tak by to takto nehrotil.

Nebo řeknu ano Pane, chci do toho jít, vím, že to bude něco stát, ale život s tebou a pro tebe je natolik jedinečný, že ti říkám svoje ano. Takoví lidé měnili dějiny církve a sborů a hlavně životy své a životy druhých. Někdy jim druzí říkali, že jsou tak trochu fanatičtí, že to berou moc vážně, jenže se nejednalo o žádný fanatismus, ale o ochotu dát se Bohu k dispozici. O těchto následovnících Krista totiž platí text Žalmu, že ti, kdo s pláčem zasévají, s jásotem budou sklízet.

Přál bych si, aby podobných lidí mezi námi bylo v dalším školním roce co nejvíce. Bude-li tomu tak, pak se neobávám o budoucnost Třináctky.

Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.'  A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!' Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.' Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'" Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. 'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.' Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."  Lk 14, 16 - 35

Představte si, že pracujete pro Apple, Nike nebo Kalvin Klein. Prostě pro nějakou skvělou značku. Po několika měsících jste přeřazeni do oddělení PR. Přemýšlíte nad PR kampaní, kterou rozjedete. Protože si čtete Bibli, tak jednoho dne narazíte na to, jak prezentoval Ježíš následování. Konkrétně se jedná o výše zmiňovaný text. Výsledkem je, že k těmto světově proslulým značkám, dáte nápisy, jestli se vám nelíbí, tak si kupte ji né. Nebo dobře si promyslete, než si tyto boty natáhnete na nohy. Ještě před tím, než si koupíte Apple, tak si důkladně rozmyslete, na co ho skutečně potřebujete a zda vám za to stojí utratit takovou sumu.  Pokud ho máte jen na volání a na lovení Pokémonů, v žádném případě si ho nekupujte. Nebo dobře si KK očichejte, může se totiž snadno stát, že vašemu partnerovi to bude smrdět a KK se stane důvodem rozchodu a to bychom skutečně nechtěli. Asi by váš šéf neměl moc radost a vy byste se z oddělení PR rychle stěhovali na jiné pozice. Takto se přece PR nedělá. Vždy je základem vypíchnout to, co je pozitivní. Jestli Ježíš něco nedělá, pak nejen nevypichuje jen to, co je pozitivní, ale před následování spíše varuje. Skutečně se jedná o chybu?

Nyní si představme druhý obraz. Máte touhu studovat vysněnou školu, problém je v tom, že berou jednoho z tisíce. Nakonec se tam dostanete, ale na škole jsou vysoké nároky. Přesto na ní jdete a nároky vám nevadí. Proč? Protože víte, že jste se dostali na velmi kvalitní institut k velmi kvalitním učitelům a proto nepočítáte ztráty. Naopak to považujete za cosi zcela normálního. Kvalitní škola o sobě dá vědět, ale nepotřebuje se podbízet. Kdo nechce, může jít jinam. Jenže jinam jít nechce, protože nic lepšího neexistuje.

Vraťme se nyní do příběhu. Pán domu vystrojí hostinu. Zvláště v době, kdy jídlo nebylo tak dostupné jako dnes, se jednalo o mimořádnou věc. Být pozván byla pocta, která komunikovala, že jste pro dotyčného důležití. Dnes by se to do jisté míry dalo přirovnat k pozvání ke svatebnímu stolu. Něco důležitého ale znamenalo i odmítnutí. Ono někdy odmítnutí zamrzí i dnes, ve starověku to bylo bráno jako urážka. Když čteme pozorně, pak vidíme, že pozvání se odehrálo nějakou dobou před hostinou. Tedy nebylo to tak, že půl hodiny před hostinou přijde sluha a řekne, pojď na hostinu. Pozvaní o pozvání věděli dopředu, mohli tomu přizpůsobit svoje plány nebo se omluvit hned. Jenže ti se najednou začnu omlouvat nebo vymlouvat. Jeden koupil pole a zrovna se na něj musel jít podívat. Pochopitelně člověka napadne něco ve smyslu a jindy by to nešlo? Další koupil pět párů volů a potřeboval je zajet. Opět je otázkou, zda by volové nepočkali. Další se oženil a je otázkou, zda by nemohl vzít i svoji ženu nebo zda by žena jeden den nevydržela sama. Odpovědi evokují to, že se dotyčným nechtělo přijít. V situaci, kdy se vám někam nebo něco nechce, je každá jiná činnost vítanou výmluvou. Čekali bychom, že Pán bude dotyčné přemlouvat. Minimálně první dva totiž patřili mezi dobře zaopatřené, protože jeden koupil pole a druhý několik párů volů. Mít takovéto přátelé se vyplácí. Jenže pán řekne – nechte je být a přiveďte ty, které by nikdo normálně nezval. Kdo si může dovolit takovýto závěr udělat? Ten kdo nabízí něco mimořádného. Když nechtějí ti, kdo byli pozváni, pozvu další, pozvu ty, kdo si pozvání budou vážit. Bůh není chudák, který se nás doprošuje, ale zve, zároveň kdo nechce, kdo má jiné priority, toho nenutí, zároveň ho na hostině již více nechce.

Obvykle zde kázání na toto téma končívají, jenže příběh pokračuje. Ježíš najednou začíná varovat. Hovoří o ceně následování a pak přidává další podobenství o tom, že je třeba spočítat si náklady a to před stavbou a před bojem. Vlastně říká, následování něco stojí. Trochu mi to připomíná slavný Churchillův výrok, který řekl Angličanům tři dny poté, co se stal předsedou vlády. Churchill neřekl, bude to pohoda, ale slibuji vám slzy, krev a pot. Proč? Protože věděl, že postavit se nacismu bude něco stát. Protože doufal, že vítězství přijde, ale za cenu obětí. Jenže cíl byl tak důležitý a velký, že za něj stálo prolít krev a cedit pot, protože za něj stálo obětovat se. Když se vrátíme k tomu, co říká Kristus, pak cíl je tak velký, že stojí za to pro něj něco obětovat. Když se dívám na skutečně velké leadery minulosti i současnosti, pak to byli lidé, kteří nemazali lidem med kolem úst, ale kteří dokázali ukázat na realitu a strhnout svým příkladem druhé k tomu, aby je následovali.  Zároveň ukázali, že cíl je tak fantastický, že stojí za ním jít a něco obětovat.

Začínal jsem toto kázání slovy o špatně provedeném PR. Ježíš svoje podobenství z hlediska PR dělá špatně, protože spíše od sebe odrazuje. Nebo to dělá dobře, protože ví, k čemu vybízí. Jinde říká, nabízím vám život v plnosti, nabízím vám, že můžete žít se mnou. A to je samo o sobě tak jedinečné, že vás neodradí ani to, že následovat mě vás bude něco stát.

Společně stojíme na začátku dalšího školního roku, věřím, že většina z nás chce následovat Ježíše, chce hledat Boží vůli pro svůj život, že nám není jedno, kam se budeme ubírat. Snad chceme přinést i něco tomuto společenství. A tak bychom i čekali, že nás Ježíš k tomu povzbudí, jenže v dnešním slově čteme o tom, abychom nejdříve spočítali náklady. Tato výzva nás nutí myslet dál. Co tím je řečeno? Co když si náklady nespočítám? Co když podobně jako pozvaní na hostinu, nemám čas, mám jiné priority? Jak Ježíš myslel slova tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem? Asi tak, jak je říkal. Být věřícím nic nestojí a Ježíš k tomu ani nikoho nevyzývá. Hovoří o následování i o ceně následování. Záměrně neříkám, co to následování stojí, protože to je u každého jiné. Neznamená to utéci od rodiny, ale mít Krista a jeho království na prvním místě.

Na konci minulého roku za mnou přišel trenér fotbalu od Martina. Dali jsme se do řeči, až mi řekl, že už ví, že Martin nechodí pátky na tréninky kvůli mému zaměstnání. Ví, že jsem kazatel. S Martinem jsme to řešili, až jsme se rozhodli, že pátky nebude trénovat, protože má Robinson. Problém je v tom, že když někdo nechodí na tréninky, má menší šanci být v sestavě. Ano, jedná se o maličkost, nejde o život, ale pro Martina to nebylo úplně snadné a ani pro nás. Nikoli kvůli našim snům, aby z něj byl sportovec, ale abychom ho nevyřadili z kolektivu. Ale Bůh se postaral a snad to byla i lekce pro Martina až jednou bude řešit mnohem důležitější věci. Lekce, že být křesťanem něco stojí.

Pokud se má rozvíjet sbor, potřebujeme modlitebníky a služebníky. Kdybych pracoval v PR, pak bych řekl – 13ka je dobrá volba. Máme nejvíce dětí na jednoho člena v CB, rosteme od svého založení, máme nevím co. Mám-li ale opakovat Ježíšův styl, pak musím povědět něco jiného. Skutečně se chcete připojit? Zvažte náklady. Jít společně za Ježíšem bude něco stát, zároveň ale cíl i cesta je tak dobrodružná, tak jedinečná, že stojí za to. Máme mnohé vady na kráse, které na našich webových stránkách nenajdete. Jsme někdy hodně zahledění do sebe a těžko mezi sebe absorbujeme nové lidi. Máme problémy s osobním ztišením, s tím, čemu se říká duchovní disciplíny (modlitba, svědectví, ztišení před Bohem). Někdy jsme líní. Nedůvěřujeme a pochybujeme. Mohl bych pokračovat, jenže to není pointa tohoto kázání a hlavně toho, co říkal Ježíš. Pointa je, že protože jsme součástí Božího království, chceme tyto a mnohé další věci s Boží pomocí měnit, chceme zápasit o to, být podobní Kristu. Jenže otázka je – skutečně chceme? Pokud řekneme ano, chceme, Ježíš odpovídá, spočítejte si náklady.   

Možná to bude znamenat překročit zónu komfortu a seznámit se po bohoslužbě s někým novým. Možná pro muže vzít vážně duchovní vedení rodiny a vstoupit do duchovního boje za sbor, za národ. Možná to bude znamenat přestat podvádět na daních nebo být férový k zákazníkům. Možná to bude znamenat nabídnout ruku ke smíru, uznat svoje selhání. Možná místo slevových serverů číst Bibli, možná místo výmluv kolik mám práce a učení kus svého času dát na Boží věci. Možná to bude znamenat přijmout Boží vůli, které nerozumím a která bolí. Nevím, každý žijeme v nějakém kontextu. Když toto slyšíme, tak si řekneme tak to ne, náklady jsou moc vysoké a to nechci. Nebo si řekneme, prostě nic měnit nebudu, kdoví, jak to Ježíš myslel. Možná, že kdyby se trochu zajímal o marketing, tak by to takto nehrotil.

Nebo řeknu ano Pane, chci do toho jít, vím, že to bude něco stát, ale život s tebou a pro tebe je natolik jedinečný, že ti říkám svoje ano. Takoví lidé měnili dějiny církve a sborů a hlavně životy své a životy druhých. Někdy jim druzí říkali, že jsou tak trochu fanatičtí, že to berou moc vážně, jenže se nejednalo o žádný fanatismus, ale o ochotu dát se Bohu k dispozici. O těchto následovnících Krista totiž platí text Žalmu, že ti, kdo s pláčem zasévají, s jásotem budou sklízet.

Přál bych si, aby podobných lidí mezi námi bylo v dalším školním roce co nejvíce. Bude-li tomu tak, pak se neobávám o budoucnost Třináctky.