Studia pro hledající

Studia pro hledající

1. Kdo je člověk, kdo jsme my a existuje někdo mimo náš svět?

Video:  https://www.youtube.com/watch?v=OSYuzwRsr48

spustit na 1, 18 ukončit na 2, 29

Poselství videa je jasné: „Je tam za tou zdí někdo?“

Otázky na zahřátí

Myslíte, že je „tam nahoře“ někdo? Mlátili jste někdy na onu pomyslnou zeď? Jak?

Přečtěte si následující text.

Člověk není nic víc než:

Tuk, který by stačil k výrobě sedmi mýdel. Železo, které by stačilo k výrobě průměrného hřebíku. Cukr, který by osladil sedm šálků čaje. Vápno, s kterým bychom vybarvili menší kurník. Fosfor, který by stačil k výrobě 2000 zápalek. Magnesium, které by stačilo na jednu slánku. Draslík, který by stačil k odpálení dětského jeřábu. Síra, která by stačila k odsíření od blech u jednoho psa.

Asi cítíte, že tato definice je zcela odlidštěná, něco v ní chybí. Je odlidštěná proto, že nepočítá, že člověk má duši nebo nějakou neviditelno část. Navíc tato definice neříká nic o smyslu života, mluví jen o tom, jak funguji, ale nic o tom, proč tu jsem. Byl to držitel Nobelovi ceny Jaques Monod (za objev genetické regulace syntézy bílkovin), který řekl: „Člověk je sám v bezcitné obrovitosti vesmíru, z jehož nitra se vynořil pouhou náhodou“. Jenže něco v nás se příčí uvěřit tomu, že jsme jen náhoda, jen shluk bílkovin, vlastně to samé jako kočka, pes jen s tím rozdílem, že máme dokonalejší funkce. Je smutné, že se mnozí spokojí s tvrzením, že např. duše člověka neexistuje a pro svoje tvrzení uvedou hloupý argument, že neexistuje, protože jsme ji nikdy neviděli. Asi cítíte, že toto je hodně pochybený argument, který redukuje člověka na shluk atomů, na to, co je měřitelné. Co ale tedy jsme?

O dále… PROČ JSEM? KDE JSEM?

KDO JSEM? EXISTUJE BÚH? JAKÝ TO TU MÁ SMYSL? VELKÁ OTÁZKA

Sami před sebou, stojíme pod hvězdnatým nebem, nebo uprostřed krásné louky, šťastni z úspěchů, nebo zdrceni ztrátou, dříve nebo později si tyto otázky budeme muset položit.

Jsem tajemstvím. KDE JSEM???

Vstávám ráno a zjišťuji, že jsem obklopen citlivým komplexem tkání, nervů svalů, prostě tím, čemu” se říká tělo. Jsem také vlastníkem mozku, skrze který jsem schopen představivosti, vnímavosti atd.

Astronomové mi říkají, že jsem skvrnou na jedné středně velké planetě, která obíhá kolem jedné hvězdy. Tato hvězda, ”slunce”, je pouze jednou z miliard, miliard, hvězd vesmíru, který je starý tisíce a miliardy let....

Cítím se někdy malý, cítím se sám.

Všechno ve mně je jedinečné: moje tvář, prsty, moje ”já”. žiji, rostu. Stejně tak ale ovoce, stromy. Stromy ale nemohou, milovat, číst. Mám mozek a tělo -jako zvířata. Ale -jsem více než zvířata. Zvířata nerozumí tomu, co je dalekohled, jak poslat přání k narozeninám, jak hrát šachy... Chemici říkají, že jsem složen hlavně z vody a obsahuji také karbon, kalcium a sůl. Biologové mě klasifikují jako Homo sapiens -odrůdu z podčeledi Hominiae...ale přesto...

KDO JSEM???

M. Aurelius napsal: „Jsi-li něčím nesmírně roztrpčen nebo zkrušen, pak se rozpomeň, že lidský život je mžik a že všichni co nevidět odejdeme.“ Přemýšlejte nad druhou polovinou citátu – lidský život je jen okamžik, proto stojí za to tento okamžik využít správně.

Jenže má to jeden háček, který je vyjádřen následujícími slovy: „Ve všem co stojí za to mít, dokonce i v radosti a potěšení, stojí moment bolesti nebo únavy, který musíme a který zároveň stojí za to přečkat, aby se radost mohla objevit. Radost z bitvy přichází až po strachu ze smrti, potěšení z četby Vergilia přichází až po nudném studiu, pocit pohody z koupání v moři přichází až po prvním šoku ze studené vody a úspěch v manželství přichází až po nezdařených líbánkách.“ (Chesterton) Snad vaše setkání nebudou nuda. Zároveň ale, pokud z nich něco máte mít, bude potřeba spolupracovat, trochu popřemýšlet. Pak může přijít i pocit radosti.

Text k přemýšlení: Ježíš řekl: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“

Otázky:

Jak bys odpověděl na otázku kdo nebo co jsem ty?

Co vám v „definicích“ kdo je člověk, nejvíce chybělo?

Zajímali jste se někdy o otázky „is there anybody out there“ Boha a víry? Proč? Od koho máte o těchto věcech nejvíce informací?

Zažili jste někdy v životě pocit, že existuje Bůh?

Pokud je lidský život jen okamžik (Markus Aurelius), stojí za to, ho správně využít. Jenže co to znamená „správně ho využít“?

Poslední text byl o hledání. Co si myslíte, že byste potřebovali, abyste našli Boha?

2. O upřímnosti a hledání

Video: https://www.youtube.com/watch?v=M_bvT-DGcWw

„Rozehřívací“ otázka:

Prožil jsi něco podobného, jako kluk v tom klipu? Tedy nepřátelskou reakci, když ses nějak projevil, když jsi šel proti proudu? O co šlo? Ani nemusíte rozumět, co se v písni zpívalo, ale motiv byl jasný – jste jen další cihla ve zdi, raději se moc neprojevujte, lepší je držet se v anonymitě davu.

I když to zdánlivě s dnešním tématem nesouvisí, opak je pravdou. Pokud bych měl říci jedno z klíčových poselství křesťanství, potom je to o tom, že každý člověk je jedinečný, neopakovatelný, smysluplný originál s obrovskou hodnotou a to ne proto co umí, jaký je, ale proto že je stvořen Bohem, který člověka miluje a touží po vztahu s ním. Tedy pro Boha nejsi jen bezvýznamná cihla ve zdi.

Ještě než budete hovořit dál, udělejte si ve skupinách malý „průzkum veřejného mínění“: Pokuste se označit na stupnici míru pravdivosti výroku, který určitým způsobem charakterizuje váš pohled na křesťanství a mluvte o to, proč jsi zatrhl co jsi zatrhl.

(1...nejméně pravda, 5...nejpravdivější výrok)
Asketismus 1 2 3 4 5
Hony na čarodějnice 1 2 3 4 5
Fanatismus 1 2 3 4 5
Láska 1 2 3 4 5
Staří lidé 1 2 3 4 5
Tajemno 1 2 3 4 5
Pochopení pro jiný názor 1 2 3 4 5
Brzda pokroku 1 2 3 4 5
Sexuální odříkání 1 2 3 4 5
Pokora 1 2 3 4 5
Jiné……

Upřímnost

Kluk v klipu něco vymyslel, ale učitel i studenti se mu vysmáli. Možná jste se něco podobného zažili i vy. Proto jsme se naučili raději něco hrát, nebo jít s proudem. Bůh na jednom místě hovoří o svém vztahu k lidem následujícími slovy: „Bůh miloval svět“. Někdy si představujeme Boha jako onoho rozzlobeného učitele ve třídě, který, pokud existuje, čeká na naše chyby, aby nás mohl ztrestat. Výsledkem je, že sice tušíme, že možná existuje, ale raději se mu klidíme z cesty. Snad i proto je tolik náboženství spojeno se strachem a úzkostí. Jenže Bible nám ukazuje něco jiného: „Neboť Bůh má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném vztahu.“ (Př. 3, 23). První krok k Bohu je vystoupit z masy, ze zdi a přijít před Boha a upřímně mu povědět jak na tom jsem.

Konkrétněji – povědět co prožívám a to i ve svém životě, tak ve vztahu k Bohu. Před ním si nemusíme na nic hrát, Bůh se nám nevysměje za hloupou básničku, ani za to co mu řekneme. Tedy to, že jsme před ním pravdiví, není cesta od něj ale naopak cesta k němu. Bůh není nebeský rozzlobený učitel, ale otec, který stojí o vztah s námi.

Otázka: Co si představujete pod tím „být před Bohem pravdiví“? Jenže…samotná pravdivost nestačí.

Hledání

„Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou…“ (Iz 53,6) Nakonec hodně lidí by chtělo nějak Boha poznat, ale jak? Samotná upřímnost nestačí. Iupřímný člověk může udělat chyby. Bible hovoří o tom, že člověk při hledání Boha bloudí. Pro bloudění je charakteristické, že člověk sice zná cíl, ale neví si rady jak se k němu dostat. Mám za to, že člověk touží po Bohu nebo alespoň po čemsi dokonalém, po lásce, pravdě, přátelství.

Toužíme po dokonalých vztazích, dokonalém zdraví…na plakátech bývají lidé, kteří působí dokonale, ale…dokonalosti se nám nedostává. Stejně tak nenacházíme Boha. Proč? Když budete číst zmíněný text, odpověď je jednoduchá. Nějakým způsobem Boha hledá asi každý člověk (i když by to tak možná nenazval), ale svojí cestou, která nevede k cíli.

Otázka: V jakých oblastech nejvíce toužíš po dokonalosti? V čem myslíte, že lidé nachází „své bohy“? Co uctívají, pro co žijí? Co naplňuje vás? Mluvil jsi někdy s Bohem?

Pokud člověk chce najít Boha, potom je to podobné, jako s jakýmkoli jiným hledáním. Je potřeba požít správné mapy nebo dobře naprogramovanou GPS.

3. GPS aneb ten, s kterým to všechno stojí a padá

Video: https://www.youtube.com/watch?v=FRKTD-Ddjlc

Překlad textu: Řekni mi pravdu, řekni mi jen, proč byl Ježíš ukřižován? Byl to ten samý důvod, proč můj táta musel také zemřít? Bylo to kvůli tobě, byla to moje vina? Nebo jsem se jenom díval příliš na televizi? Je to náznak výčitky, co ve tvých očích vidím?

Otázka na rozehřátí?

Co bys na některé z výše položených otázek odpověděl?

Minule jsme hovořili o upřímnosti, hledání a nutnosti správné GPS. Dnes zcela klíčový bod – kdo je Ježíš Kristu. S ním totiž stojí a padá křesťanství a on je onou pomyslnou GPS navigující nás k Bohu.

Jak si představuješ Krista?

-náboženský reformátor
-předchůdce hippies
-historická postava srovnatelná třeba s Buddhou
-bezvýznamný člověk, kterého významným učinili lidé
-Boží syn
-podvodník
-pěkný příklad morálky
-dobrý učitel
-archanděl Gabriel
-jiné

Je zajímavé, koho Ježíš nejvíce přitahoval a naopak koho nejvíce provokoval a kdo ho nejvíce nenáviděl. Začnu ze zadu – tedy kdo ho nejvíce nenáviděl. Byli to lidé, kteří si o sobě mysleli, že jsou v pohodě, lidé často velmi morální – alespoň morální před druhými lidmi. Dokonce mnozí z nich chodili do kostelů, vedli dobře svoje rodiny a byli vlastenecky založení. Přesto si s Ježíšem nerozuměli. Proč? Protože Ježíš hovořil o tom, že až tak v pohodě nejsou, že hřeší stejně, jako všichni lidé i když to třeba nikdo nevidí. Čím však tyto lidi vytáčel nejvíce, bylo to, že říkal, že je jejich dobré skutky do nebe nepřivedou.

Otázka: Nepřijde vám to nespravedlivé, že Ježíš tvrdil, že nezáleží na dobrých skutcích? Že se hodní lidé nedostanou do nebe?

Kdo naopak Ježíše obklopoval? Byly to prostitutky, výběrčí daní, lidé na okraji společnosti, lidé, kteří neměli žádný politický ani jiný vliv. Proč? Možná proto, že věděli, že zhřešili a že potřebují odpuštění. Na rozdíl od mnohých velkých lidí dneška se jich JK neštítil. Neštítil se nikoho, ani bohatých ani chudých, sedl si s učencem, stejně jako s negramotným člověkem. Nebral si servítky s lidmi, kteří si před ním na něco hráli jednat na férovku, ale ne proto, aby je ponížil.

Otázka: Proč si myslíte, že Ježíš tolik přitahoval lidi na okraji?

Je zvláštní, že:

Přesto, že nic nenapsal, bylo o něm napsáno nekonečně knih. Přesto, že nikdy nevyšel z Galielee, přesto se jeho učení rozšířilo do celého světa. Přesto, že se za svůj život se setkal z relativně málo lidmi, má dnes milióny následovníků. Přesto, že nikdy nešířil svoji víru mečem a nikomu ji nevnucoval, rozšířila se v počátku jaksi sama. Přesto, že jeho následovníci byli z počátku krutě pronásledování, křesťanství se nikdy nepodařilo vymýtit. Přesto, že narodil se ve vesnici, která měla asi tak 200 obyvatel a zemřel potupnou popravou ve věku 33 let, zná ho celý svět a dokonce se kvůli němu změnil letopočet… …co to bylo za člověka???

…Nebo to nebyl jen člověk, ale byl tím, za koho se prohlašoval – tedy Bohem, který sestoupil na zem, vzal na sebe lidské tělo, a nechal se nakonec ukřižovat.

Podívejme se na jeden příběh z Bible. Ježíš přišel do jakéhosi domu, kde se kolem něj nahromadilo mnoho lidí. Lidé se dozvěděli, že přišel Ježíš a protože věděli, že má moc uzdravovat, chtěli k němu dostat svého přítele, který byl ochrnutý. Protože se nemohli dostat dveřmi, rozebrali střechu a spustili ho před Ježíš. Když Ježíš viděl jejich víru, zjevně se mu toto vyrušení líbilo a proto čteme, že když viděl jejich víru, řekl nemocnému „synu, buď dobré mysli“ a uzdravil ho. Prostě výjimečná víra na něj udělala dojem a to jak tehdy, tak dnes. Dále překvapený m lidem, kteří stáli kolem, pokládá otázku: „Je složitější odpustit hříchy nebo uzdravit?“ Ježíš na tuto otázku nahlas neodpověděl, ale z Bible víme, že se Ježíš nikdy nesetkal z chorobou, kterou by neuzdravil, ALE potkal skeptiky, které nedokázal přesvědčit a hříšníky, které nemohl obrátit, protože respektuje naší svobodnou vůli. Tedy Ježíš sice některé uzdravil, protože neignoroval lidi ležící v troskách, ale jeho hlavním cílem nebylo vyléčit buňky těla, ale duši.

Zde nám pomyslná GPS navigace začíná dávat signál, že jdeme po správné cestě a že se blížíme k cíli, kterým je setkání se s Bohem. Co je tou cestou?

Přečtěte si následující příběh: Jedno malé dítě řeklo, že má nejraději, když ho maminka myje. Problém byl v tom, že to nepatřilo k maminčiným nejoblíbenějším činnostem. Jenže dítě tuto činnost milovalo, protože když ho matka myla, byla to záminka, že ho objímala a že mu byla blíž. To, že z něj odstraňovala nečistotu, mu byla blíž.

U Boha je tomu podobně. Právě tehdy, když vyznáme upřímně, že potřebujeme odpuštění, nebo-li očištění od hříchů, dostáváme se Bohu blíž, Bůh se k nám sklání a setkává se s námi, dává nám prožít svoji lásku a zároveň sílu nebýt jen cihlou ve zdi.

Jak s tím vším souvisí Kristus? Udělal pro nás, co mohl – nejen že žil na této zemi, ale nechal se za nás ukřižovat, aby trest za naše viny, které nás oddělují od Boha, byl zaplacen a bylo nám odpuštěno a my jsme se mohli setkat s Bohem jako s Otcem. Nakonec Ježíš vstal z mrtvých, překonal smrt a naše jistota a naděje je, že se s ním jednou setkáme. Pokud ovšem v něj uvěříme. To, ale jak jsme viděli v popsaném příběhu, je už naše rozhodnutí.

Otázky:

Jedna písnička hovoří o tom, že „láska znamená, že se nikdy nemusíš omlouvat“.

Proč Bůh po nás chce, abychom se mu omluvili?

Proč myslíš, že je pro lidi častokrát jednodušší si hříchy odčinit, než „jen“ prosit za odpuštění?

Co bys odpověděl klukovi, který se v klipu ptal na význam Kristovi smrti?

Do jaké skupiny se kterými se setkával Ježíš, by ses zařadil ty? Máš nějakou představu, jak se s Ježíšem setkat osobně?

4. Milost

Video: https://www.youtube.com/watch?v=7TvHrzQJ0NE

Překlad části písničky Grace (U2)

Milost, odnímá vinu, milost, zakrývá stud, Odstraňuje špínu, její jméno, by mohlo… …být jménem dívky Milost, by změnila svět. Když chodí po ulicích, můžete slyšet její kapky.

Milost nachází dobro ve všem, milost se neprochází na rampě nebo na lajně. Má čas mluvit, putuje mimo karmu, putuje mimo karmu. Když jde do práce, můžeš slyšet její kapky. Milost nachází krásu ve všem.

Pokud jste četli text U2 potom mimo jiné Bono zpívá, že milost „putuje mimo karmu“. (asi ne náhodou se klip odehrává v Kalkatě). Karma znamená „jak kdo seje, tak bude sklízet.“ Nebo jednodušeji – karma znamená zákon příčiny a následku.

Otázka: Kdy v životě ses s tímto zákonem setkal? Zaujalo tě něco na klipu nebo na textu Bona?

Milost ale tento celkem přirozený zákon maže. A přesně tento bod dělá křesťanství něčím zcela jedinečným. Většinou uvažujeme tak, že pokud si někdo svůj úděl zaslouží, tak ať si jej vypije. Pokud si lidé na videu svůj úděl zasloužili, měla je matka Tereza nechat. A uvažujme dál – co budeme ze svého chování mít? Jakou odplatu? Pokud nic, proč se o někoho starat? Na konci klipu byla krásná, mladá dívka – byl to obraz Terezy, když byla mladá. Proč svůj život dala druhým lidem? Přece na tom není nic logického. Nedávno jsem četl jakousi rádoby vědeckou jakéhosi ateistického psychologa o matce Tereze a tom co dělala. Diagnóza jejího počínání byla: sobectví. Vyrazilo mi to dech, ale brzy jsem se dočetl proč tato diagnóza. Protože prý pomáhala lidem ze sobeckých pohnutek, a ty byly v tom, že jí dělalo dobře někomu pomáhat a dále protože si tím udobřovala Boha. Onen člověk nepochopil, co znamená milost a proto se snažil počínání matky Terezy vysvětlit „vědecky“.

Otázka: Kdy jste se v životě nejvíce setkali s tím, že se k vám někdo zachoval milostivě? Jak často se ve třídě, na pracovišti setkáváte s projevy milosti?

Svět kolem mne doslova křičí po milosti, nebo jinak řečeno po tom, aby mne někdo bral takového, jaký jsem bez toho, abych si to musel zasloužit. Jenže opak je pravdou. Někdy dívka zjistí, že když se s klukem nevyspí, vztah skončí. Hráč pozná, že když nebude podávat výkony, fandové ho přestanou mít rádi, zaměstnanec zjistí, že když nebude výkonný, přijde o místo, dítě pozná, že když má brýle nebo je tlusté, bude středem posměchu atd.

Ježíš přišel, aby tuto logiku zcela otočil. Začtěme se do následujícího příběhu:

Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Příběh nám může znít trochu cize, protože v naší kultuře není nevěra většinou problém. Nicméně ve společnosti, ve které žil Ježíš byla podle zákona za nevěru poprava ukamenováním. Zákoníci a farizeové tedy jednají přesně podle zákona následku a odplaty. Je jedno, co provedla – (v naší společnosti bychom jí za to nic neudělali), ale že něco provedla. Podobné principy platí i dnes – když něco provedeš, musíš si to vypít. Ježíš přichází z jinou cestou. Když něco provedeš, potom to, co tě změní není trest, ale odpuštění…

Otázky:

Není to příliš zjednodušené? Nenahrává to grázlům?

Pokud čteme příběh pozorně, potom je třeba si všimnout poslední věty! Jdi a už nehřeš. Jinými slovy Ježíš ji sice odpouští, ale nezakrývá, že to co provedla, je hřích. Přesně zde se dostáváme k jádru – aby nám byla dána milost a s ní související odpuštění, musíme vědět, že jí chceme a že nám má být za co dána resp. že nám má být za co odpuštěno.

Celé toto studium by šlo shrnout do jednoho verše v Bibli: „Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." Nemocným není myšlen někdo ze špatnou diagnózou, ale ten, kdo si uvědomuje, že zhřešil a že potřebuje odpuštění, protože i hřích je diagnóza…jejíž důsledkem není teplota, ale oddělení od Boha.

Otázky: Když nad těmito věcmi přemýšlíš, co ti přijde nejhůře akceptovatelné?

Jaká si podle tebe myslíš, že je cesta k Bohu? Pokud nějaká vůbec je?

Co je nebo byla pro tebe největší překážka?

5. Víra

Otázky k videu: https://www.youtube.com/watch?v=17PyzpgRMl4

Už jsi někdy něco podobného zkusil? Láká tě to? Proč ano popř. ne?

Lidé na videu víc než víru možná potřebovali důvěru. Zřejmě by jim příliš nepomohla víra v matematické výpočty nosnosti padákových lan jako spíše důvěra, že výrobce udělal padáková lana prostě tak, že se nepřetrhnou. Můžeme donekonečna diskutovat o nosnosti lana nebo o dalších věcech, ale pokud lanu nezačneme důvěřovat, tak nám samotná diskuse moc nepomůže.

Jaký je rozdíl mezi vírou a důvěrou. Komu na světě nejvíce důvěřuješ?

V Bibli se slovo víra nespojuje jen s racionálním souhlasem, že Ježíš existoval a existuje, ale mnohem více je spojena s důvěrou v něj.

Přečtěte si následující text: Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím." Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila." Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

V jednom z minulých setkání jsme hovořili o Ježíši a o tom, že byl a je Bohem. Proto dokázal uzdravit každou nemoc. Nicméně, jak vidíme z uvedeného textu, uzdravil pouze ty, kdo mu důvěřovali, že jim chce a dovede pomoc. Skeptikům nepomohl. Velmi často pomohl lidem, kteří neměli všechny informace o Ježíši. Avšak informace, které měli, jim stačili k tomu, aby mu začali důvěřovat, přišli za ním, přiznali, že mají problém a aby si od něj nechali pomoci.

Otázka:

Znamená to tedy, že víra má být slepá? Prostě nic nevím a zkusím to? Jaká je vaše odpověď…

Pokud jste sledovali video, potom je téměř jisté, že lidé, kteří skočili, jistě určité informace měli. Přinejmenším viděli jiné lidi skákat, dále zřejmě absolvovali nějaký teoretický kurz. Tedy neskočili jen tak naprázdno nebo na základě jednoho zhlédnutí youtube. Stejně tak muž v příběhu o Ježíši něco slyšel a proto za ním šel. Problém je v tom, že i to, co slyšel, nakonec mohl prohlásit za nedostatečné a za Ježíšem nejít. Podobných skeptiků bylo v jeho době, ale je i dnes mnoho. Prostě jejich víra se nepřeměnila v důvěru.

Na jednom místě v Bible se píše: Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý (Ž 34,9). Tedy je zde výzva to s Bohem zkusit. Jde o to, že věřit mohu skále, lanu atd. Důvěra je více vázána na vztah. Protože Bůh stojí o vztah s námi, stojí i o naši důvěru. Sedět a spekulovat o víře nakonec z člověka věřícího neudělá. Člověk nakonec musí podniknout experiment víry, tedy rozhodnout se následovat Krista a jeho učení.

Co si v této souvislosti myslíte o slavné tzv. Pascalově sázce? „Je lepší si v životě vsadit na možnost, že Bůh existuje, protože můžeme vyhrát daleko více, v případě prohry však ztratíme jen totéž co ateisté.“ (Pascal tedy argumentuje tím, že pokud věříme a pokud je víra omyl, potom je to po smrti stejně jedno. Pokud ale nevěříme, potom po smrti budeme nepříjemně překvapeni.)

Možná, že se někteří z vás setkali s věřícími a slyšeli jejich svědectví – podobně jako ti, kdo nikdy neskákali z padáku, před tím než skočili, slyšeli svědectví těch, co to zkusili. Možná, že jste slyšeli určité racionální důvody proč věřit – stejně jako skokani na videu slyšeli informace, že skočit není sebevražda…ale přesto.

Možná že máte pocit, že ani svědectví druhých ani tzv. „důkazy Boží existence“, které jste slyšeli, nejsou dostatečné průkazné. Možná, že se to jen bojíte zkusit.

Pokuste se na závěr diskutovat o následujících otázkách:

Co vám nejvíce brání, abyste mohli důvěřovat Ježíši Kristu?

Co v tom brání lidem okolo vás?

Jak se, myslíte, dá tato skepse překonat?

Co by se muselo stát ve vašem životě, v životě lidí okolo vás?

Co vás naopak vede k tomu, že mu důvěřujete?

6. 3D víra (minulost, přítomnost, budoucnost)

Jedna z důležitých a zároveň zcela praktických otázek je, jak se křesťanská víra týká mojí existence. Pokusme se na sebe podívat ze tří časových pohledů, které se nás týkají víc, než si myslíme, a které k nám, ať se nám to líbí nebo nelíbí, patří.

Minulost: Myslíte si, že se nás naše minulost nějak týká? Jak moc? Máte nějakou konkrétní zkušenost? Myslíte si, že existují zkušenosti, které nás navždy mohou poznamenat?

Budoucnost: Jak si myslíte, že se budoucnost týká našeho života? Kolik oblastí, kterým se v současnosti věnujete, souvisí s vaší budoucností?

Člověk nemusí být příliš filozoficky zaměřený a přesto brzy přijde na to, že jak minulost tak budoucnost nás mohou velmi ovlivňovat. Pokud jsem v minulosti prožil třeba rozvod svých rodičů, zneužívání, šikanu, podvody nebo naopak harmonický vztah v rodině, dobrý kolektiv, potom tyto prožitky hluboce ovlivňují to, jak se dívám na život nebo jak jednám s druhými lidmi. Jiná věc související s minulostí je, že existují skutky, které jsem udělal, a které už nikdy nemohu smazat. Podobně je tomu s budoucností. Pokud se z nejrůznějších důvodů bojím budoucnosti, potom se život stává peklem. Pokud naopak upadnu do stavu, že je mi vše jedno, co se budoucnosti týká, potom mne důsledky takovéhoto postoje brzy dostihnou v podobě neúspěchů. Někdy to za mne snad ještě „vylížou“ rodiče, někdy si to ale musím vylízat sám.

Aby člověk mohl normálně fungovat, potom se potřebuje vyrovnat se svojí minulostí a mít naději do budoucnosti.

Pojďme se podívat, jak o tom, o čem jsme diskutovali, mluvil Ježíš.

Budoucnost:

„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Mt 10, 30 – 32)

Co je podle Ježíše zdroj našeho bezpečí?

Slibuje Ježíš, že se nemusíme bát, protože se nám nic nemůže stát? Pokud ne, proč se tedy nebát?

Co je podle těchto textů nakonec v lidském životě nejdůležitější?

Minulost:

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2 Kor 5,17)

Slovo „v Kristu“ možná zní divně. Pokuste si tento obrat představit jako vyjádření „být někomu blízko“ (v češtině bychom řekli být v rodině, ve třídě atd). Tedy „být v Kristu“ znamená být mu blízko, protože ho znám a protože ho mám rád. Jak toto ale souvisí s mojí minulostí, která podle tohoto textu „pominula“? – Přečtěme si ještě jeden překlad, který je spíše výkladem našeho textu: “Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takovým, jako byl předtím. Začal docela nový život!”

Vidíme zde, že Kristus má moc udělat za naším starým životem čáru a dává nám šanci začít znovu.

Co myslíte, že to zcela konkrétně znamená? V jakých oblastech myslíte, že člověk (vy) by nejvíce potřeboval udělat tlustou čáru za minulostí?

Přítomnost:

Přesto, že naše země patří mezi 10% nebohatších zemí světa, lidé kolem nás a často i my sami moc šťastní nejsme. Kde vidíte nejčastější důvod, že přes všechny vymoženosti, je tolik lidí nespokojených? Pojďme se ještě jednou podívat na Ježíšova slova: Ježíš řekl: "Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14, 6)

Aby člověk mohl být spokojený, potřebuje jít po správné cestě, potřebuje znát pravdu o důležitých věcech života a potřebuje nejen život ne smyslu, že žije, ale i život pro svoji duši. Tyto nezbytné životní oblasti (směr, pravdu a život) nám nedá ani materiální zabezpečení, ani přátelé, ani vzdělání ani nic jiného z tohoto světa. Proč? Protože naše touhy jsou nekonečné, ale svět kolem nás je konečný. Naše nekonečné touhy, po kterých touží naše duše, může naplnit opět jen někdo nekonečný. A tím někým je Ježíš. Jak si to představuješ konkrétně?

Otázky: V jakých oblastech cítíte, že byste potřebovali správný směr?

Jak rozumíte slovům „nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“?

Je něco z minulosti, co tě trápí?

Je něco v budoucnosti, s čím se trápíš?

Zkus tyto věci v modlitbě vydat Kristu a to nejen teď, ale i v dalších dnech.