6 témat pro studium mužů a kluků
Závazek
7. Disciplína
1. Boj
2. Sexualita
3. Přátelství
4. Odvaha a rozhodnost
5. Chození a vztah k dívkám
6. Oběť
Studia pro kluky
V následujících studiích společně projdete 6 oblastí, které se týkají každého muže. Jedná se o přijmutí závazku, podřízení života řádu, ochotě podstoupit boj, o správné nakládání se svojí sexualitou, o schopnost být přítelem a o ochotu přinášet oběť.
Žijeme v kultuře, o které se někdy říká, že v ní chybí muži. Muži ale nechybí, jejich zhruba 50%, chybí muži podle Boží vůle. Otázkou je, jak by takový muž měl vypadat. Má se jednat o napodobeninu agenta 007 nebo o kopii J. Jágra? Mám k tomu, abych dospěl v muže být náležitě drsný, mít sportovní schopnosti nebo dobře studovat? Mám oslňovat dívky? Co tvoří podstatu mužství? Asi tušíme, že k tomu, aby o mě někdo řekl, že jsem muž, nestačí mít jiné pohlavní orgány, než žena. Jenže co to tedy je? Odpověď na tuto otázku budeme společně hledat. Zároveň tati studia nemají za cíl jen něco společně hledat, ale i jednat. To, co nás totiž skutečně změní, nejsou nové myšlenky, ale nové zkušenosti, která na základě myšlenek uděláme….
1. Podstoupit boj
Četba k zamyšlení:
Otec Sigmunda Freuda se jmenoval Jakob a byl obchodníkem se suknem. Jednoho večera se oblékl, vzal si novou kožešinovou čepici a šel se projít. Chodníky tehdy bývaly velmi úzké, a tak když se proti němu objevil jiný chodec, nastala trapná situace – Jakob udělal další krok, ale nebyl si jistý, kdo má vlastně přednost. Muž byl rychlejší, srazil Jakobovi čepici do bláta a ještě zařval: „Uhni, Žide!“ Když tu historku otec doma vyprávěl svému synovi, na tomto místě se zarazil. Malého Sigmunda ale právě tohle zajímalo nejvíc a naléhal: „A co jsi udělal?“ Otec odpověděl: „Ustoupil jsem a šel pro čepici.“ Tato příhoda údajně poznamenala povahu zakladatele psychoanalýzy. Nedostatek heroismu u muže, který byl jeho absolutním vzorem, jej zasáhl jako úder blesku.
K diskusi: Jak se podle tebe měl zachovat Sigmundův otec? Když dojde k rozepři, máš tendenci se spíše uzavírat, ustupovat nebo spíše prosadit svou? Kdy naposledy jsi byl nucen podstoupit nějakou konfrontaci? Jak to dopadlo?
Biblický text: Mt 5, 39
Nastavení tváře:
Komentář: Pokud mám nastavit druhou tvář, musím nějakou mít. Mít tvář znamená mít důstojnost. Pokud působím spíše jako hadr na nádobí, tvář ztrácím a to jak před sebou, tak i před druhými.
Jak může muž „získat tvář“? Jak se ti to daří?
Nastavení druhé tváře znamená vzdát se práva na pomstu, i když bych byl schopen jí vykonat.
Je v tvém životě někdo, komu by ses rád pomstil? Jsi schopen zříci se pomsty, i když na ní máš právo?
Čteme 1 Sam 17, 4 – 52
1. Vidíme seřazené jednotky, „řada proti řadě“ a nic se neděje. Někdo toto připomíná nás, kdy víme, co dělat, ale chybí jediné – podstoupit boj. Kde byl problém? Vv 11. Problém byl strach. Proč je to právě strach, který nás někdy paralizuje na cestě víry? Jak se to projevuje?
2. V. 32 – 37 David se rozhoduje jít do souboje. Všimnete si, co vidí Saul a co David. Saul vidí obra, David vidí Hospodina (v. 36) Oba vidí stejnou realitu, ale oba jí vidí zároveň jinak. Z čeho vychází Davidova jistota? (35 a 36) Jak se ty opíráš při rozhodování i dřívější (byť někdy i malé) zkušenosti s Pánem? Můžeš uvést nějaký příklad?
3. V 47 protože víme, jak boj dopadl. Goliáše zabil David, nikoli Hospodin. Přesto čteme, že On vydal Goliáše Davidovi do rukou, že se nejedná hlavně nebo pouze o boj zbraní. Viditelné v tomto příběhu je vyústěním neviditelného. Jak poměr viditelný – neviditelný vidíš u sebe? Jak se obojí doplňuje? Kdy jsi prožil „dotyk neviditelného“?
4. Vidíme, že udatnost a důvěra jednoho člověka má veliký vliv na ostatní. Tedy že naše životy a postoje ovlivňují další. Jaký myslíš, že máš vliv na svoje „spolubojovníky ve víře“? Potřebujeme ve svých životech vidět vzory? Inspiraci? Máš takové lidi kolem sebe?
5. Vidíme, že víra resp. důvěra v Hospodina „přemáhá svět“. Existuje nějaká oblast, (nějaký Goliáš), kde potřebuješ podstoupit boj, posílit svoji důvěru v Hospodina?
Tato lekce by nás měla vést ke konkrétnímu pojmenování oblastí, ve kterých vedeme svoje boje. Buďte konkrétní. Dříve než se rozejdete, pokuste se každý napsat konkrétní kroky, jak chcete v té či oné oblasti boj podstoupit.
2. Přátelství
Četba k zamyšlení
Přítel je největším životním pokladem - latinské přísloví. "Přátelství je nejlahodnější pozemskou sladkostí" (svatý Augustin). "V tomto tak nestálém světě existuje přece jen něco velikého - žít v trvalém přátelství" (John Henry Newman).
Mnozí ale vnímají, že je přátelství v moderním světě do značné míry zanedbáváno. "Ve starověku považovali lidé přátelství za tu nejšťastnější a nejlidštější podobu lásky, za korunu života a za školu ctností. Zato dnešní svět je ve srovnání s tím mlčky pomíjí," stěžuje si Clive S. Lewis. Italský spisovatel Francesco Alberoni se ptá: "Objeví se ještě vůbec v moderním světě tu a tam přátelství?" Odpovídá: "Vždyť i nadále zůstává podstatnou součástí našeho života", a dodává: "Pravděpodobně stejně důležitou jako ve starověku."
Naše dnešní přátelské vztahy ale bývají povrchní, protože jim věnujeme příliš málo času, pozornosti, energie a zájmu. Často totiž prohrávají svůj zápas s honbou za penězi, za kariérou, blahobytem a konzumem. Vlastní zájmy stavíme nad ně. Sokrates ironicky poznamenával: "Je podivné, že lidé vždycky dokážou odpovědět na otázku, kolik ovcí čítá jejich stádo, ale nedokážou uvést počet svých přátel ani je vyjmenovat - tak málo si jich váží."
J. Augustin O přátelství
K diskusi: Souhlasíš s tímto textem? Proč myslíš, že přátelské vztahy, bývají někdy povrchní? Jak jsi na tom s přáteli ty?
To největší co mi přítel může dát, je (zatrhněte tři).
________ naslouchání
________ zůstane přítelem, i kdyby mě všichni opustili
________ udrží jazyk za zuby
________ bude s ním legrace
________ bude svou bolest sdílet se mnou
________ bude se mnou mít společné zájmy
________ bude mě povzbuzovat
1 Sam 18 – 20 David a Jonatan – o přátelství (vybrané texty)
1. Jonatan byl Saulův syn a tedy následník trůnu. Přesto se Davida a především jeho úspěchu nebál. Tento postoj je v rozporu se Saulovým postojem. Vv 18, 6 – 9 a 14. Jak dokážeš přát druhým úspěch? Jak se vyrovnáváš se závistí druhých?
2. V 18, 4 čteme, že Jonatan dal Davidovi svoji zbroj. David riskoval, protože bez zbroje byl zranitelný. Přesto tak učinil. Jakoby se mu otevřel na znamení přátelství. Co ti brání v tom, abys dokázal k druhým přistupovat otevřeně? Abys ze sebe sundal pomyslné kruhy (zbroj), za které se ukrýváš? O jaké oblasti může jít?
3. V 19, 1 – 7 Jonatan se Davida zastává, hovoří o něm hezky i v jeho nepřítomnosti. Vidíme, že svoji oddanost myslel vážně. Jak o druhých hovoříš, když nejsou přítomni? Jak mluvíš o svých kamarádech? Jak to aplikuješ ve škole? Jak ve sboru, mládeži?
4. 20, 4; 9 – 17 Přátelství Jonatana a Davida se projevilo i ve zcela konkrétní podobě – když Davidovi „teklo do bot“. Jak oddanost Jonatana dopadla, čteme 30 – 33. Sklidí Saulovu nenávist. Co nám někdy brání v konkrétním činu, kterým bychom projevili přátelství?
5. Davida a Jonatana spojuje mj. i jejich snaha následovat Pána Boha, žít podle jeho vůle a posilovat se v tom. Co bys konkrétně se svým kamarádem chtěl společně dělat pro Boha?
6. V Př 17, 17 a 27, 9 čteme zajímavý popis přátelství. Máš s tímto nějakou zkušenost? Jakou?
Jedna z klíčových oblastí pro zdravý vývoj muže, je mít nějakého kamaráda. Jaké konkrétní kroky bych chtěl udělat, aby se utužilo tvoje kamarádství? Zkus si je vypsat – důležité ale je, vypsat si tyto kroky na základě probrané lekce.
Čím myslím, že o svoje kamarády můžeš přicházet?
3. Sexualita
Četba k zamyšlení
„Máš chuť na velkou procházku?“ zeptal jsem se. Nataša přikývla. „Chtěla bych tolik světla, jak jen je to v tomhle ponurém městě možné. Dny se krátí.“
Zamířili jsme nahoru z Páté avenue, kolem hotelu Sherry Netgerland, směrem k Central Parku. Ze zoo byl slyšet řev lvů, přehlušující i pouliční hluk dopravy. Zastavili jsme se ve Vieille Russie a prohlíželi si ikony pro carskou rodinu z onyxu a zlata. Ruští emigranti, tato aristokracie mezi utečenci, je sem ještě stále prodávali. To nepominulo, tak jako nikdy nepominuli Donští kozáci, kteří pořádali dál koncerty, jako by vůbec nezestárli.
„Tady venku už začíná podzim,“ řekla Nataša a ukázala dolů k Central Parku. „Pojďme zpátky k van Cleefovi a Arpelsovi.“
Loudali jsme se kolem výkladních skříní, v nichž byly vystaveny podzimní modely. „Tohle už mám dávno za sebou,“ řekla Nataša. „Fotografovali jsme je v červnu. Pořád jsem o jedno roční období napřed. Zítra fotíme kožichy. Snad proto mám pocit, že život ubíhá rychleji. Zatímco si ostatní ještě pochvalují léto, já už v sobě nosím podzim.“
Zastavil jsem se a políbil ji. „Jaké to vedeme řeči,“ řekl jsem. „Jako Turgeněvovy nebo Flaubertovy postavy. Devatenácté století. Teď už máš v sobě zimu s vánicemi, kožichy a krby, ty poselkyně ročních období!“
„A ty?“
„Nevím. Snad vzpomínku na zkázu a násilí. O americkém podzimu a zimě nevím nic. Tuhle zem znám jen na jaře a v létě. Nevím, jak vypadají mrakodrapy ve sněhu.“
Došli jsme až k 42. ulici a vrátili jsme se zpátky přes Druhou avenue.
„Zůstaneš dnes v noci u mě?“ zeptala se Nataša.
„Můžu?“
„Máš tam kartáček na zuby a prádlo. Pyžamo nepotřebuješ. Oholit se můžeš mým aparátem. Nerada bych dnes v noci spala sama. Vítr zesílí. Chci, abys ležel vedle mne a utěšoval mě, až se probudím. Chtěla bych být strašně sentimentální a být utěšována a znovu s tebou usnout a cítit podzim a zapomenout na něj a znovu jej cítit.“
„Zůstanu u tebe.“
„Dobrá. Lehneme si a budeme cítit jeden druhého. Naproti v zrcadle budeme vidět své obličeje a budeme naslouchat bouři. Naše oči se chvílemi vyděsí a trošku potemní, až ji uslyšíme. Pak mě k sobě přivineš a budeš mi vyprávět o Florencii a Paříži a Benátkách a o všech místech, kde spolu nikdy nebudeme.“
„Nikdy jsem nebyl v Benátkách, ani ve Florencii.“
„Ale může o tom vyprávět, bude to, jako bys tam byl. Možná že se rozbrečím a budu vypadal ohavně. Když brečím, tak je po kráse. Ale ty mi to odpustíš, i tu mou sentimentalitu.“
„Jistě.“
„Pak tedy pojď a řekni mi, že mě miluješ, že mě budeš vždycky milovat a že nikdy nezestárneme.“
E. M. Remarque – Stíny v ráji
K diskusi: Myslíš, že text vyjadřuje skutečnou lásku? Co text říká o sexu?
K diskusi: Jak se ve vaší třídě lidé baví o sexualitě? Proč myslíš, že různé narážky na sex jsou tak obvyklým tématem rozhovorů?
Následující studium ukazuje na to, když se sexualita vymkne z břehů
Čtěte 2 Sam 13, 1 – 21
1. Vv 1 čteme, že se Juda do Támar „zamiloval“ vv 2 dokonce kvůli ní „onemocněl“. Skutečně myslíte, že jí miloval? Co spíše vůči ní prožíval? Znáte tento pocit?
2. Vv 3 čteme Jonadabovi, jehož charakteristika byla, že „byl velmi protřelý“. Ten mu poradí špatně. Kde získáváš svoje informace o sexualitě ty?
3. Vv čteme, že Amnon ztratí kontrolu a rozhodne se Támar znásilnit. Je to drsný příklad, obecnější rovině se ale na něj můžeme dívat i jako na varující příklad ztráty kontroly. Jak tomu předcházet?
4. Vv 15 čteme, že Amnon začal Támar nenávidět. Ukazuje to na sexualitu zcela oproštěnou od vztahu, které k sexu stačí jen hezká postava. Proč myslíte, že od lásky je někdy blízko k nenávisti?
5. Příběh nepřímo ukazuje, kam vede sexualita bez vztahu. Jak buduješ vztahy s opačným pohlavím?
6. Proč máme svoji sexualitu ovládat a jak to děláš, děláte?
Sexualita je naší součástí, ale protože se jedná o oblast nesmírně citlivou, navíc hluboce provázanou s naší identitou, je třeba jí dát hranice. Pokud hranice nenastavíme, pak se snadno dostaneme tam, kam nechceme a navíc nezraníme jen sebe, ale i druhé. Sex v podobě „s někým spát“ Pán Bůh vymezil pro manželství. Manželství je totiž spojeno se závazkem, který je předpokladem lásky. Amnon chtěl sex, ale nechtěl přijmout závazek… Pokud v oblasti sexuality prožíváš pády, zkus se o tom s někým sdílet a společně se za tuto oblast modlit. Pokud nikoli, děkuj za to Bohu.
4. Disciplína
31. srpna
V úseku, ve kterém momentálně lezli, nejspíš zemřeli Němci Max Sedlmayer a Karl Mehringer, zřejmě tu také ukončil život Rakušan Adolf Mayr. Radan a Zdeno dostali strach. Ale museli dál. Cestou Radana potkalo neštěstí - ztratil "kladivocepín". Vyklouzl mu z batohu. Co teď? Vrátit se? Vždyť mají za sebou polovinu stěny! Rozhodli se pro cestu k vrcholu. Doba pokročila, je pozdní odpoledne a stěna hází kameny. Oba pociťují únavu. Ze stěny vyčnívá špičatý skalní nos. Rozhodnou se pro nocleh.
1. září
Ráno namažou své ztuhlé svaly a vydají se dál. Zdolávají ledové plotny. Před nimi je další plotna, jíž pokrývá ledová vrstva. Radan se pokouší zatlouci skobu, ovšem nejde to. Co teď? Zpátky? Stranou? Ale kam? Je to zatím nejkritičtější místo celého výstupu, daleko těžší než to, kde sletěl Mayr. Leze. Těch pět minut se zdá věčností. Blíží se k vrcholu plotny. Dole ho sleduje Zdeno. Kdyby teď Radan spadl, poletí 12 metrů k němu a dvanáct pod něj... Uff, konečně je Radan nahoře. Zdeno si oddychne. Nyní je řada na něm. Od vrcholu je dělí pouhých 200 metrů. Ale nebudou riskovat - rozhodnou se pro třetí noc na stěně.
2. září
Vyrazí ještě za tmy. Pospíchají. Překonávají tři délky lana a dostávají se na vrcholové pole Mittellegi, jež vede k vrcholu. Kryje ho dosud mlha. Zachvějí se. Poslední obtížný úsek a jsou na hřebenu. Všechno zlé je za nimi. Mlha mizí, objevuje se slunce. Před nimi je stříbřitý vrchol špičky a pak už je jen prázdno a modré nebe. Podívají se na sebe a podají si do krve rozedřené ruce. Dokázali to!
O. Pavel Výstup na Eiger
K diskusi: Jak na vás působí tato ukázka? Jsi typ, který by riskoval a šel až na vrchol nebo bys raději dal přednost jistotě? Jak to co jste četli souvisí s vytrvalostí?
Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí. A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel. Také rolník musí nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu. Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil. 1 Tim 2, 3-6
1. Jak každá z uvedených profesí (závodník, voják a rolník) souvisí s disciplínou?
2. Jak každá z uvedených profesí (závodník, voják a rolník) souvisí s vytrvalostí?
3. Proč někdy „zlé“ souvisí s tím, abychom něčeho dosáhli? Platí toto i o následování Krista? O jaké „zlé“ nebo nepříjemné oblasti se může jednat?
4. V čem konkrétně na své cesta za Kristem potřebuješ vytrvalost?
5. Radost (z vítězné bitvy, závodu, sklizně) je vždy doprovázena zápasem i určitou disciplínou. Kde se potřebuješ učit disciplíně?
6. Někdy je nám víra předkládána jako instantní polévka – vše půjde snadno a rychle. Setkal jsi se někdy s tímto přístupem a jak se s tímto přístupem vyrovnáváš?
Pokus definovat jednu či dvě oblasti, kde potřebuješ vytrvalost a disciplínu a pokud se v této oblasti s Boží pomocí vytrvat nebo něco změnit. Sdílej se se skupinkou, jak se ti to dařilo, co bylo dobré a co nikoli.
5.Odvaha a rozhodnost
Četba k zamyšlení
Je třeba, aby se i dnes našli odvážní a stateční, poukazující a bojující se zlem, říká legendární válečný pilot plk. Petr Uruba, příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF.
Kde vás zastihl začátek německé okupace?
Na letišti v Přerově. Plískanice, sníh a už ráno rádio hlásilo obsazení vlasti německými vojsky. Lítat se nedalo, takže Luftwaffe nemohla do vzduchu, ale jejich armáda nás obsadila rychle. Naše letouny byly zamčeny v hangáru. Šli jsme tehdy s Frantou Fajtlem, který mluvil dobře německy, předávat stroje německému velícímu důstojníkovi. Bylo mi hrozně.
Co si dnes myslíte o tom, že jste nemohli bojovat?
„Dla čego še nebronili?“ říkali nám později Poláci. Byl bych pro to bránit se a bojovat. Poláci se bránili, ale jak dlouho vydrželi? Sotva pár týdnů. Naše letectvo stejně nemohlo konkurovat příliš silné a vyzbrojené Luftwaffe. Trauma z toho, že jsme to vzdali, však zůstalo.
Později jsem zažil na francouzském letišti v Clermont-Ferrand nálet sedmadvaceti německých Heinkelů na místní leteckou továrnu. Ukázali se seřazení v krásné formaci, v klidu shazovali bomby a zem se třásla. Ležel jsem na okraji letiště. Ve Francii všude visely plakáty „Zvítězíme, protože jsme silnější!“, ale nebyli. Francouzi se nám omlouvali za Mnichov, věděli, že nás potopili. Dodnes platí – spoléhej se na kohokoli, ale počítej s tím, že můžeš být zklamán.
Z rozhovoru s P. Urbanem, letcem RAF
Kdy myslíš, že je třeba sebrat odvahu a za něco bojovat (ne nezbytně jít do války), za něco se postavit? P. Urban říká: „Trauma z toho, že jsme to vzdali, však zůstalo.“ Proč myslíš, že toto trauma v něm zůstalo?
Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?" Joz 1, 5 - 9
1. V tomto oddíle se píše o rozhodnosti a udatnosti. Jak tato vlastnost souvisí s tím, že jsme muži?
2. Základ, z kterého má plynout Jozueho udatnost, já Písmo? Je zde několik výzev, jak k němu přistupovat. Jaké to jsou výzvy a jak to konkrétně realizovat?
3. Jednou z výzev, je zde „neboj se a neděs se“. Jak nás může strach paralyzovat naší rozhodnost a odvahu?
4. Jak odvaha a rozhodnost souvisí s plněním toho, co je v zákoně? (v. 7). K čemu konkrétně potřebuješ odvahu, abys plnil to, co je v Bibli?
5. Josue měl příklad v Mojžíšovi. Kdo je tvým vzorem v odvaze? Myslíš, že jsi někomu vzorem ty?
6. Jak odvaha a rozhodnost souvisí s důvěrou v Boha a jak tuto důvěru realizuješ v životě?
Pojmenuj jednu až tři oblasti, ve kterých potřebuješ méně strachu a více odvahy a rozhodnosti. Modli se za to, aby ti Bůh v dalších dnech pomohl do těchto oblastí vstoupit a měnit je. Na příštím setkání mluvte i tom, jak se vám dařilo tu či onu oblast realizovat.
6.Chození a vztah k děvčatům
Mnoho lidí na světě zoufale touží po kousku chleba; ale mnohem více je těch, kdo zoufale touží po malém kousku lásky.
Jedinou láskou, která přetrvává, je láska, jež se smířila se vším. S každým zklamáním, s každým nezdarem, s každou ztrátou, která se smířila i se smutnou skutečností, že nakonec žádná touha není tak velká, jako touha nebýt sám.
Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou.
Možná že člověk ani tolik nepotřebuje, aby ho někdo miloval, ale aby mu rozuměl.
Jestliže někdo v životě poznal i sto žen, vůbec nemusel poznat lásku.
Který z výše uvedených citátů vás nejvíce zaujal a proč?
V následujícím studiu budeme vycházet z více textů, které však mají jedni společné. Ukazují na něco z toho, jak se chovat k té, se kterou chodíme.
1. Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách. Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami. PP 2, 1 – 2
Kvítky v údolí šáron prý vydrželi jen chvíli, zřejmě kvůli své jemnosti a silný poryvům větru, stejně tak lilie v trní moc dlouho nevydrží, protože jí trny udusí. Text ukazuje na to, že láska k ženě je něco velmi citlivého. V čem vnímáš onu citlivost?
2. Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska. PP 2, 3
Čteme zde o tom, že dívky sedí v jeho stínu, že nad ní vládne jako prapor jeho láska. Tedy cítí se u něj bezpečně. Stín je zde symbolem ochrany (před sluncem). Kde je třeba, abychom jako muži poskytli dívkám ochranu, bezpečí? Abychom se obětovali? Přemýšlejte nad tím nejen ve fyzické dimenzi.
3. Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. PP 4, 1 – 4
Autor zde opěvuje krásu ženy, krásu, kterou vnímá ten, do se zamiluje. Problém je v tom, že „krásu“ nám nabízí kdejaký pornočasopis, kdejaká modelka. Tím ale přestáváme vnímat krásu své dívky, popř. vidíme ženy jen jako sexuální objekty. Jak s tímto bojuješ?
4. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. PP 3, 5
Autor zde vybízí k tomu, abychom lásku neburcovali, možná nechtěli mít vztah za každou cenu. Jak zvládáš samotu? Umíš být i sám, bez partnerky? Nebo „lovíš“? Problém je v tom, že do nedokáže být sám, nedokáže uspět ani ve vztahu…
5. Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila. Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův. PP 8, 5 – 6
Vidíme obraz ženy, které vystupuje s pouště, tedy nepříjemného místa a opírá se o svého milého. V čem máme být holkám oporou? Jak se oporou stát?
6. Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila PP 6, 6 – 8
Tento text ukazuje na jedinečnost milé. Znamená, že láska k ženě je závazkem, že nepošilhávám po dalších. Dokážeš unést závazek? Co ti v tom pomáhá?
Modlete za svoje přítomné ale i budoucí vztahy, za schopnost být tím, kdo na sebe bere závazek, kdo dokáže svoji dívku vést a chránit, kdo se dokáže obětovat.
7. Oběť
Stať z knihy Nepromarni svůj život od J. Pipera s. 118 – prosím přepsat
Otázka: V textu je fantastický příklad oběti. Pro co jsi ochoten se obětovat ty? Jak na tebe text působí?
Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 2 A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!" 3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. 4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, 5 řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme." 6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" 8 Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. 9 Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. 11 Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 12 A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." 13 Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. 14 Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí." 15 Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: 16 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel. Gen 22, 1 – 17
1. Proč myslíte, že Hospodin chtěl vyzkoušet Abrahama skrze oběť a ne např. skrze nemoc nebo ztrátu majetku?
2. Proč myslíte, že dobrovolná oběť patří k cestě následování Krista?
3. Co konkrétně musíš kvůli víře obětovat ty? Stojí tě tvoje víra něco?
4. Jak se skloubí to, být mužem a zároveň se dokázat za něco nebo někoho obětovat? Musí se muž obětovat? Jak konkrétně?
5. Abrahama to, co má udělat, pochopitelně bolí, ale rozhodne se jít cestou poslušnosti. Protože poslouchá, dělá to, co nechce. Jak se ti toto daří? V čem je pro tebe složité dělat i nepříjemné věci? Věci, do kterých se ti nechce?
6. V příběhu vidíme, že Bůh Abrahamově oběti nakonec žehná. Nejdříve přichází oběť, pak požehnání (vv. 16 – 17). Zažil jsi něco podobného v životě o ty? Sdílej se o tom se skupinkou.
Pokus se pojmenovat nějakou oblast (oblasti), kde vidíš, že bys měl přinést oběť, kde by jsi měl vykročit cestou poslušnosti, jít do věcí, do kterých se ti nechce. Až tuto věc pojmenuješ, řekni o ní někomu a potom se domluvte, že si po nějakém čase řeknete, jak se dařilo tuto oblast plnit.